Pavel Pávek: Není nad špekáčky!

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Ze zápisníku zoufalého kuchtíka (1)
Není nad špekáčky!

Obvykle to začne docela jednoduše. Potencionální kuchtík sedí doma opuštěn nad studenou plotnou, má hlad a do hospody se mu zrovna a náhodou nechce. Opuštěn je proto, že se buď ještě nestačil oženit, nebo proto, že mu žena již utekla a žádná náhradní zatím není v dohledu. Budoucí mistr věd kulinářských zcela rozumně přijde na to, že by si měl něco uvařit.

Jsa moudrý, chápe, že nemůže začít s přípravou uzené langusty na ibišku podlévané portským, ale krmí podstatně prostší. Konečně, i takový Albert Einstein napřed prozkoumal malou násobilku a teprve poté přišel s teorií elektrodynamiky pohybujících se těles. Kuchtík usoudí, že ideální surovinou pro začátečníka jsou špekáčky. Konzumuje je týden. Ohřáté, jednou s hořčicí, jindy s kečupem a dospěje k názoru, že tudy cesta nevede, že se špekáčky přece určitě dají připravit i zajímavějším způsobem.

Jde tedy do kuchyně a vytvoří buřty na pivu. Uchopí příslušný počet špekáčků a podélně je nakrojí. Řez zavlaží kapičkou worchestru a zvolna vyplňuje kouskem slaniny, řezem papriky, kyselé okurky, plátkem cibule a česneku. Uzenky co nejtěsněji uloží do pekáčku, pokud zdědil po předcích litinový, použije pietně právě ten. První etapa akce je u konce, zbývá již jen vše posypat paprikou, silní jedinci volí pálivou nebo grilovací koření. Kuchtík povrch připravované pochoutky řádně zalije pikantním kečupem a volnou rukou otevře dvě lahve piva. Na stupňovitosti a značce prakticky nezáleží, ale nejvíce se osvědčila jedna láhev světlé a druhá tmavé desítky. Kuchtík tmavé pivo nalije do pekáčku tak, aby hladina dosáhla alespoň tří čtvrtin vrstvy buřtíků, druhou láhev pak použije k vlastnímu občerstvení po perné práci. Pekáček zakryje a pomalu a dlouho dusí v troubě. Zhruba po hodině nádobu odkryje, vábně vonící obsah posype strouhaným křenem, pokryje plátky sýra a nechá ještě chvilku zapéci.

Snadno vzniklý zázrak servíruje s chlebem či bílým pečivem. Když ale vyrobí jako přílohu bramborovou kaši, je předem jasné, že učinil první krok k mistrovství a časem se jeho jméno objeví v Michelinu.

Návod na přípravu buřtů na pivě prošel dlouhým vývojem. Již nikdo neví, kdo byl jeho původním autorem, ale nejstarší verze se připravovala pouze za pomoci piva a kečupu. Recept dlouhé roky koloval a mnohý z kuchtíků k němu tu a tam něco doplnil. Poslední vylepšení sýrem pochází z tvůrčí dílny jistého malíře, který ve své skromnosti netouží po zveřejnění svého jména. Špekáčky piváčky, jak je nazýval, hotovil v kuchyňském koutě ateliéru, ze kterého byl krásný výhled do zeleně Petřína, pro skupinu sezvaných spřízněných duší. Později přiznal, že plátkový sýr mu na uzenky spadl jakýmsi nedopatřením, snad i roztržitostí. Ale již nikdy nikomu Nevysvětlil, proč sýr při prvním novátorském pokusu zůstal vakuově zabalen v igelitovém sáčku. 

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Aleš Pachner

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 11. 2007.