Pavel Pávek: Není roláda jako roláda
Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...
| Ze zápisníku zoufalého kuchtíka (2) Kuchtík zase jednou dostal hlad a po předchozím úspěchu s uzenkami dospěl k názoru, že umění pana Savarina není nic tak složitého, aby si s ním právě on neporadil. Kráčel, čirou náhodou, zrovna lesem, a tak se rozhodl nasbírat pod vzrostlými velikány nějakou tu houbu. Prozíravě se vyhýbal jedovatým, bez povšimnutí nechal i takové, o kterých někteří houbaři ještě pár dní před smutečním obřadem prohlašovali, že jsou výborné a chutné. I s tak omezeným výběrem se proutěný košík záhy naplnil a kuchtík mohl zvesela vyrazit k rodnému sporáku. Po krátkém zamyšlení usoudil, že klasická smaženice je jídlo prosté a jemu přece nečiní sebemenší problém věnovat se přípravě čehosi rafinovaně složitého. Úlovek, který z lesa donesl, nesestává z jednoho druhu, byť i kvalitních druhů hub, a taková směsice je téměř předurčena k aktivní spolupráci s houbovou roládou. Kuchtík vyjme z chladničky vhodný plát masa, lhostejno zda vepřového či hovězího. Ten sice hodně, ale s citem naklepe. Jsa je silný a urostlý, zapomene na existenci paličky a do poživatiny intenzivně buší, přibližně jako poslanec v  parlamentu do řečnického pultíku při politické diskuzi, zaťatou pěstí. Jen tak budoucí delikatesu neponičí a nezbaví ji šťávy. Připravený plát zlehka potře olejem. Nedá na návody celebrit vychvalujících pouze a jedině olivový olej a použije jakýkoli běžný. Jemu stejně dovozci olivového oleje za nenápadnou reklamu nic nedají. Maso s citem posolí, přidá pepř, směle zakápne citronem a po přestálé inkvizici nechá na pár okamžiků odpočinout.Sám se však zahálce neoddává, ale s pílí usilovnou čistí a na plátky krájí houby. Podusí je s várkou cibule, použije-li sádlo, neučiní nic nevhodného a vrazí do toho pár vajec. Nebude však kopírovat Magdalenu Dobromilu a vajec nepoužije kopu, postačí jen tolik, aby vznikla řidší směs. Nezapomene, neb je již zkušený, na trochu soli a pepře. Zdvořile se poptá masa, zda nabralo dost sil k další spolupráci, ozdobí ho vrstvou hub s vejci a vkusně svine do tvaru rolády. Vše uloží do pekáčku, kam již předem připravil kousek sádla, vsune do trouby a peče. Zvolna peče, neb kýžený výsledek žádá svůj čas. A protože je kuchtíkem prozíravým, nechal si stranou ještě něco darů lesa, které přidá do pekáčku, otevře láhev červeného vína a podlévá. Ani málo ani hodně, ale musí pamatovat i na sebe. Chutná krmě se již připravuje vlastně sama, kuchtík jen tu a tam dohlédne na její průběh. Postup pečení nekontroluje pícháním vidličkou nebo nožem, opět by zbytečně vytékala šťáva, ale zkušenou rukou pouze zatlačí na povrch rolády, kterou průběžně obrací a přelévá. Kuchtík stále ještě nemůže po zásluze odpočívat, vždyť je třeba vyrobit coby přílohu bramborovou kaši. Roláda je sice poživatelná i s chlebem, ale kuchtík přece aspiruje na zápis do Michelinu. Servíruje ji přelitou výpekem, ozdobenou kyselou okurkou a s úsměvem člověka, který zná cenu své práce, přijímá gratulace. Kdysi dávno jeden z kuchtíkových předchůdců podobnou roládu připravoval pro uzavřenou společnost na samotě u lesa kdesi v jižních Čechách. Hub bylo dost, na směsi tudíž nešetřil, jen ho mrzelo, že se skládá pouze ze samých hříbků. Hotový pokrm předložil a posléze se ukázalo, že ne všechna přísloví našich předků jsou pravdivá. Toho večera hlad nebyl nejlepší kuchař. Když utichl křik, spíše řev, a uklidnily se emoce, společnost odešla svorně do nedaleké vesnice povečeřet v hospodě buřty s cibulí. Ty hříbky měly totiž na nohách jakoby síťované ponožky a také se jim říká hořčáci. Pokračování... |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Aleš Pachner
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 11. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Milan Lasica |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Josef Fousek |
 |
Jiří Suchý |
 |
Jan Krůta |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Jan Vodňanský |