My ženy jsme už takové. Většina z nás, když se zamiluje, chce se svým vyvoleným sdílet vše. Jako by nám nestačilo, že máme aspoň na čas jeho srdce a společnou postel, pokud ne rovnou domácnost. Rády bychom se vloudily i do jeho mozku a snad proto se tak často ptáme: „Na co myslíš, miláčku?“ Buďme rády, když nám odpoví: „Na Gambrinus, lásko.“
Nevím. jestli vždycky stojí za to vědět, co se našim protějškům opravdu honí v hlavě. Co když jsou to ztepilé nohy nebo kulatý zadeček jejich nové kolegyně. Může nás trochu uklidnit, že co muž, to nějaký koníček. Zasněný pohled toho vašeho nemusí hned signalizovat hříšné myšlenky, ale naopak zaobírání se nějakou ušlechtilou zálibou. Zvlášť, když nemá koníčka jednoho, ale přímo pár koňů, případně celé stádo.

Většina dam si už jistě všimla, že mužskou zálibou může být téměř cokoli. Od banálního sbírání známek, přes automobilové závody, šplhání po mrakodrapech, po studium endemického horského motýla žijícího v zapadlých horách v Číně. Samozřejmě si teď vybavujete další běžná nebo naopak kuriózní mužská hobby. Bodejť by ne. Vždyť v okamžiku, kdy nám láska obloudí smysly, místo abychom v okamžiku, kdy nám náš drahý oznámí, že jde na ryby, létat s větroněm nebo chce zmizet v potápěčské výstroji pod vodní hladinu, zajásaly a řekly: „Skvělé, zajdu si na masáž, do sauny a ke kadeřníkovi,“ vyslovíme něco jako: „A nemohla bych jít s tebou?“
Stává se, že muž rád svolí a my s ním vyrazíme na nějaké šílené místo provozovat činnost, která by nás jinak sotva napadla. Měli bychom si raději uvařit kafe a pustit si romantický film, na který se ten náš chlap nechce za žádnou cenu dívat.V den, kdy budeme čekat, jestli opravdu donese domů obrovského sumce nebo aspoň kapra, co nemá pod míru, bychom mohly stihnout takových filmů několik. V pohodě. Ale to my ne. Hnány touhou dozvědět se víc o vnitřních a možná i vnějších pochodech svého milovaného, obouváme kecky či pohorky a vyrážíme na pochod do hor, sedáme na kolo a zkoušíme, kam až se dá za jeden den dojet. Jsou i takové, které ač nenávidí všechno, co se plazí a nemá srst, jsou schopny hřát si kvůli svému vyvolenému herpetologovi hada na prsou.

Jestliže ten náš propadl potápění, nejsme už jako Libuška Šafránková ve filmu a nespokojíme se s pouhým měřením toho, jak dlouho si ten náš vydrží hrát pod vodou na ponorku. Pořizujeme si rovnou taky neoprén, šnorchl , ty nejodvážnější dokonce kyslíkovou bombu a vzhůru, totiž dolů, pod vodu. V potápěčsky atraktivní lokalitě u moře to ještě chápu, ale některé z nás mají propotápěné i zatopené české lomy. Nevím, co se jim na tom líbí, neboť tam většinou není vidět dál než na metr. A takový kousek se musí dole držet i od svého miláčka, pokud na něj chtějí pod vodou vidět. Možná právě o to jim jde. Na takové pozorování by jim stačilo mít doma jen trochu větší vanu.. Ovšem uvědomuji si, že vlastnictví neoprénu může mít vliv na zkvalitnění sexuálního života. Zvlášť u párů, kterým vzájemné tření neoprénu o neoprén připadá vzrušující. Pro ně musí být denní pobyt v potápěčské kombinéze nejdříve v moři a posléze ještě večer v posteli úplnou dovolenou snů.
Moje kamarádka, v dětství spíš sportovní antitalent, se po seznámení se svým budoucím manželem vrhla na lyžovaní, až jí za chvíli byly Krkonoše i Jizerky malé a nakonec kladla svou bílou stopu i na sjezdovkách v Alpách. Později s milencem propadla kolu, takže měla zajištěný zdravý pohyb v létě i v zimě.

Je zvláštní, že muži většinou ženským zálibám v takové míře nepropadají, nebo jsem o tom aspoň neslyšela. Dokonce jsem nikdy ani nezahlédla, že by nějaký milenec nebo manžel chodil s manželkou na aerobik nebo navštěvoval kurz břišních tanců. To, že by se nějaký muž mohl po vzoru manželky pustit do pletení, patchworku, háčkování, paličkování nebo batikování, raději ani nebudu zmiňovat. Ženy dokonce vytlačují muže z ryze mužské záliby a dřívější profese, drátenictví. No řekněte, slyšeli jste někdy říkat: „Je nametená jako drátenice?“ No jistě že ne, protože dráteník žádný ženský protějšek neměl. Ale pokud dnes vidíte prodávat zadrátované keramické hrnky, je to většinou dílo šikovných ženských rukou, kterým se koníček změnil v profesi.
V situaci, kdy je žena zaujatá nějakým pánským koníčkem, mívá po boku muže, který má stejnou zálibu. Ale je to spíš proto, že je koníček seznámil, než že by muž přesedlal na partnerčina.
Někdo by to mohl vidět jako slabost, že je žena taková třtina ve větru se klátící či osoba, kam vítr tam plášť. Ale já v tom vidím spíše přednost. Víte, jak to dnes bývá se vztahy. Co se jeden den jeví jako láska, další den už třeba vítr odvane.Mužům většinou zůstává jen zlomené srdce, nám kromě toho ještě další koníček nebo nějaké (jistě užitečné) znalosti. Dokonce bych řekla, že ty, které mají smůlu v lásce, si mohou rozšířit obzory a dovednosti mnohem víc, než ty, které na dlouho zakotví ve spokojeném vztahu.
Máte splín, že se s vámi zrovna někdo rozešel nebo naopak vy jste někomu uštědřila apartní kopačky? Nesmutněte. Raději přemýšlejte, v jaké činnosti nebo v jakých vědomostech máte mezery, a podle toho se seznamujte. Pro jednou nevybírejte podle toho, zda náš idol má tmavé, světlé nebo žádné vlasy, knírek či bradku, zelené nebo modré oči. Všímejte si toho, co ho baví a čím může obohatit váš život.
Mimochodem, nevíte o nějakém svobodném, nezadaném a seznámení chtivém muži, jehož koníčkem jsou anglické časy?