Helena Dohnalová: Pes nepřítel Slovana?
Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...
Už jste někomu nasadili psí hlavu? Nebo jste naopak měli pocit, že ji někdo nasazuje vám? A jak vám při tom bylo? Vždyť na nasazování psí hlavy není nic příjemného. Ono to vlastně nijak nebolí, dokonce vás nasazená psí hlava nebude nijak tlačit, ani se vám v ní nebude špatně dýchat. Přesto se jí každý snaží co nejrychleji zbavit a to i přes to, že vám nikdo obvykle nenasadí divadelní masku nějakého psího hrdiny z prken, která znamenají svět. Ani nevím, jestli by nějaká psí hlava byla v kostymérně nějakého divadla k mání. Osobně žádnou významnou divadelní psí roli neznám, kromě psa Žerýka, ale ten je celý dřevěný, takže jeho hlavu byste komukoli nasazovali velice těžko. Jó kdyby se lidem nenandávala psí hlava, ale dejme tomu medvědí, nebylo by nic lehčího, než si vypůjčit hlavu medvěda z Prodané nevěsty a bylo by vystaráno. Je mi líto, ale ještě nikdy jsem neslyšela, že by někdo řekl: „Já to s tebou myslel dobře a ty mi teď za to nasazuješ medvědí hlavu.“ Snad je to tím, že medvěd byl vždy zvíře trochu tajemné a posvátné, a tak si lidé nedovolili zahrávat si s ním ani slovně. Pod nasazením medvědí hlavy si představím, že by její vlastník získal vlastnosti medvěda. Stal by se silný a urostlý jako medvěd, případně by působil jako sympatický nemotora, jak už to medvědi mívají ve zvyku, a pro nositele jeho hlavy by to byla vlastně pochvala, že jeho hlavu dostal symbolicky propůjčenou. To se psí hlavou je to jiné. I když nejsme kdovíjací jazykozpytci, cítíme, že být obdařen hlavou psí, není nic lichotivého. Těžko říci, z čeho rčení vlastně vzniklo, když obecně jsou psům připisovány vlastnosti pozitivní. Dokonce nejznámější rčení „pes je nejlepší přítel člověka“ je přímo protimluvem k nasazování jeho hlavy. Protože, když někomu nasazujete psí hlavu, rozhodně to neznamená, že si z něj děláte svého nejlepšího přítele. Dokonce většinou z něj neděláte ani ochránce či vůdce stáda, pomocníka slepců a postižených, vyhledavače drog nebo výbušnin. Jedince se psí hlavou dokonce nemůžete využívat ani v canis terapii, jak se nazývá léčba pomocí psů. Jak by se mohlo zdát, tito v ní nefigurují ve formě tablet, prášků a dokonce ani psí masti, ale výhradně jako psychologická pomoc pro malé i velké pacienty. Třeba pro takové, kteří nechtějí komunikovat s příbuznými ani s lékaři, ale psovi klidně svěří, co je trápí na duši. Asi proto, že se jim nevysměje. Jen se na ně podívá svýma krásnýma očima a oni vědí, že to po službě fakt nikomu nevykecá. Možná kdyby si nějaký lékař nasadil psí hlavu dobrovolně, pak by konečně zjistil, co jeho pacienta užírá. Někteří lidé mají psí hlavu nasazenou jaksi neuvědoměle, dobrovolně a stále. Jestli se vám zdá, že teď mluvím z cesty, nenasazujte mi psí hlavu a raději si vzpomeňte, kolikrát jste si všimli podoby psa a pána nebo paničky. Nevím, jestli oni si psa vybrali podle své hlavy, nebo k vzájemnému přiblížení hlav došlo během jejich dlouhodobého soužití. Ale jestliže páníčci mají takto mimoděk nasazenou hlavu svého nejlepšího přítele, možná mu svým způsobem neverbálně naznačují, že i oni jsou jeho nejlepšími přáteli. To ale úsloví o nasazování psí hlavy příliš nevysvětluje. Poslední dobou jsme často svědky toho, že je psí hlava nasazována dokonce i psům, protože někteří špatně vychovaní psi ještě méně vychovaných páníčků občas někoho pokoušou a mnohdy i zakousnou. Vzápětí je v televizi, novinách i rozhlase nasazena plošně psí hlava psům všem. I těm, kteří, spíš než by kohokoli pokousali, by raději přivítali i případného zloděje ve svém teritoriu jako vítané zpestření všedního dne. Vrcholem všeho je, když nám obrazem televize ukáže nějakého neškodného psího moulu a obrazně mu nasadí psí hlavu nějakého nechvalně proslulého bojového plemene. Tím se dostávám k tomu, že když nám někdo nasadí psí hlavu, dělá z nás vlastně někoho horšího, než jsme. Případně rovnou nepřítele lidí, sousedů, vesnice, města, dokonce i státu. Ale copak psi měli někdy takovou moc, aby mohli být nazýváni nepřáteli společnosti nebo rovnou celé země? Čímpak se o to chudáci zasloužili? Věřte nebo nevěřte, pravděpodobně ničím. O psa čtyřnohého, tak jak ho známe, se totiž pravděpodobně nejedná. Odpověď snad můžeme najít v návratu do historie, až v dobách, kdy i k nám pronikali krutí turečtí nájezdníci. Prý se jim v některých okupovaných územích říkalo psí hlavy, ale v žádných historických pramenech jsem tuto informaci nenašla potvrzenou. Zato jsem našla jedno bulharské pořekadlo pocházející z těch dávných dob: „Turek a pes, jedno jest.“ Že Turek v podrobených zemích nebyl žádným lidumilem, spíše naopak, je dobře známo. Vůbec bych se nedivila, kdyby s výbojnými Turky nakonec dorazilo k nám i tohle bulharské úsloví, od jehož vzniku už uplynulo více než tři sta let, a tak nevidím důvod, proč by se časem poněkud nepřetvořilo. Jelikož Turci na porobených územích to s dobrými skutky zřejmě nepřeháněli, neměla zřejmě turecká, potažmo psí, hlava moc dobrou pověst. Byla to prostě hlava nepřítele. Takže se vůbec nedivím, že začne-li vás někdo osočovat z nějaké nekalosti, podlosti, podvodu či dokonce zločinu, kterého jste se třeba nedopustili a dokonce na něj ani nepomysleli, nejen že se z toho nebudete cítit ve své kůži, ale možná ani ve své hlavě. Bodejť by jo, vždyť vám ten někdo, právě nasadil psí hlavu! |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Eva Rydrychová, http://evussa.wz.cz/index.html
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 05. 2007.