Jubilující Miroslav G. Částek (1937) putuje plných čtyřicet let po celé naší zemi a v posledních letech po Spojených státech amerických. Na kontě má 27 světských a 20 duchovních představení.

Od devadesátých let vystupuje Miroslav Částek v sakrálních prostorách a svá představení chápe jako poslání. Vybírá si autory, v jejichž tvorbě a životě jsou nejdůležitější duchovní hodnoty. A takovými pořady, jako například Citadelou Antoina de Saint-Exupéryho či Cestou k pokoji – interpretací díla Tomáše Kempenského Následování Krista, tyto hodnoty předkládá nám všem.  

Prostor Divadla  

„Je to zvláštní, ale první impuls jsem dostal v kostele. Vyrůstal jsem na předměstí Brna a v kostelíku v Brně-Líšni nám otec Křehlík čtením z Písma přibližoval evangelium a pro příklady uváděl vlastní příběhy nebo ty z literatury. Nemohl jsem se dočkat, až začne kázat a říkal jsem si: chci být jako on. Sám doma nebo u strýce na Vysočině před jinými jsem ho rád napodoboval: se vztaženýma rukama a s liturgií na rtech to byl opojný pocit. Později jsem pochopil, že nemám dost sil stát se knězem, ale že mám dar vyprávět příběhy. A po letech mi Bůh mé přání splnil.“

Od studií na brněnské JAMU v roce 1958 upoutal Miroslav Částek vnitřní silou a talentem pozornost proslulého režiséra Jana Grossmana. Po absolutoriu se stal díky režiséru Evženu Sokolovskému předním členem činohry Státního divadla v Brně. Specifika vlastního herectví (s rodovým kovářským fortelem) a malé využití širokého hereckého záběru ho přivedly k rozhodnutí vystupovat samostatně, „aby uplatnil nejvlastnější formou to, co v sobě cítil“. Právě Miroslav Částek je prvním hercem po Rudolfu Walterovi, který se od šedesátých letech minulého století jako první u nás začal soustavně věnovat formě divadla jednoho herce. Věnuje se jí dodnes, byť se v roce 1987 na čas vrátil do brněnského Státního divadla, kde pomohl nastartovat Divadélko Na hradbách. S pořady vystupoval v brněnské Múze. S každým novým pořadem rostla návštěvnost a nabídky na účinkování, například z pražské Violy (hned pro několik sezon). Pořady byly vyhlédávány pro etickou stránku a lidsky závažná témata, tlumočená hercem velmi poutavě a zároveň přirozeně.    

Prostor Kostela  

„Po roce 1989 došlo u mne k prohloubení víry. Stal jsem se terciářem řádu dominikánů, přijal jméno Gabriel. Dostalo se mi možnosti šířit Kristovu zvěst duchovními pořady. První Popelku Nazaretskou jsem uvedl v roce 1990. Od té doby vystupuji po celé zemi převážně v kostelích. Samotného mne tyto pořady velice obohacují, protože se s nimi mohu bytostně ztotožnit. Beru je jako službu a připomínám si jimi slova z evangelia: Ukládejte si poklady v nebi.  

Co na to říká moje paní? Bez ní bych to vůbec nedělal. Podporuje mě a fandí, soucítí se mnou a dělá mi oponenta. Spolu pořady připravujeme.“

Hlas ženy Jany Hlaváčkové, která byla hereckou partnerkou v dřívějším Kejklíři, Zkoušce na Macbetha a Po Velkém pátku, prostoupil hudbu v novějším pořadu Vražda v katedrále.

„Ohlasy na pořady v poslední době vzrůstají. Dnes je ve společnosti hlad po duchovnu. Lidé touží dostat posilu, hledají spravedlnost a řád. Určitý přesah. Na pořad Následování Krista přišlo přes dvě stě lidí, a to jsem začínal před lety s tzv. Večery u kapucínů s dvaceti. Na důkaz hladu po duchovnu nejen mezi věřícími uvedu, že mne kromě kostelů a klášterů nyní zvou i do divadel, například do Hradce Králové, Zlína, Jihlavy a dalších.“

Miroslava Částka je třeba popíchnout, aby ve své skromnosti zmínil zahraniční cesty.

„O mé pozvání do Ameriky se pokoušelo více lidí. Usiloval o to i současný biskup královéhradecký Dominik Duka. Viděl mé pořady a chtěl, abych jimi obohatil naše krajany. Pověřil člověka ve Washingtonu, aby zařídil vše potřebné, nepodařilo se. Když jsem si šel vyřídit nový pas, do čtyřiadvaceti hodin volal člověk z Chigaga a zval mne na faru tamního kněze, který mu vyprávěl o divadle jednoho herce a o mých pořadech. Díky tedy tomu člověku, P. Dušanu Hladíkovi, jsem v březnu 2004 vycestoval spolu se skladatelem Leošem Kubou na dvoutýdenní misijní cestu. Byl jsem napjatý, jak mě krajani přijmou. Přijel jsem totiž s něčím, na co pravděpodobně nebyli zvyklí. V prvním týdnu jsem odehrál v besedním domě pro co nejširší publikum představení Stařec a moře, ve druhém týdnu v kostelním prostoru představení Napřed je třeba unést kříž, Bůh je láska a Cesta k pokoji. P. Hladíkem zvolené pořadí pořadů i prostor se osvědčilo. Publikum bylo vždy velmi vnímavé a pozorné. A co víc: zvěst o pořadech se šířila velmi rychle… Do dnešních dnů jsem byl v Americe již třikát: v Chicagu, New Yorku a Torontu.

Prostor Hudby

K duchovním pořadům Popelka Nazaretská, Napřed je třeba unést kříž, Bůh je láska a Citadela složil nezapomenutelnou a duší pronikající hudbu Zdeněk Pololáník. Kdo jiný, jestliže stejně jako herec, je tento skladatel hluboce věřícím člověkem s velice duchovním nábojem? Zdeněk Pololáník u prvního představení Miroslava Částka souzněl s jeho básnickým holdem ženě a matce, kráčející ve stopách Panny Marie. U druhého v nejlepším smyslu provokoval posluchače dramatickými tóny k uvědomění: nebuďme jen diváky, slyšme Ježíše, je tady přítomen… Ve třetím představení melodikou přímo vyzpíval radostnou zvěst. Ve čtvrtém od mocných hlubokých akordů až k nejjemnějším umocnil a dovršil meditaci o smyslu života.

 „Se Zdeňkem Pololáníkem se známe z brněnské JAMU. Od počátku měl velký talent a tvůrčí potenciál. Je pro mne nádherným člověkem a výjimečný skladatelem. Když jsem po roce 1990 zvažoval, kdo by k mým pořadům mohl vytvořit hudbu, hned mě napadl on. Po čtyřech představeních jsem chtěl ve spolupráci pokračovat. Jeho hudba totiž nejlépe vystihuje autora, kterého si vyberu, i atmosféru díla, které si připravím pro diváky. Stejně tak umocňuje moje pocity ve chvílích, kdy stojím před diváky. Jsem v samém středu této hudby, cele jí prostoupen. A z ohlasů vím, že působí na posluchače až zázračně – mrazí i pálí je zároveň.“

Zdeněk Pololáník přenechal skladatelské žezlo dalšímu duchovnímu skladateli, svému zeti Leoši Kubovi. K představením Moc a sláva, Proti bohu se nehraje a Boží domácnost se musí uklízet vybral hudbu Martin Dohnal. Pro Vraždu v katedrále složil hudbu Josef Fojta, spolupracující s Hradišťanem.    

V záři jediného světla – osamocená postava herce v černém, s minimem rekvizit v symbolické kombinaci červené a bílé, pouhými pohyby těla s gesty rukou a výrazem obličeje nám hlasem a zpěvem – vyjadřuje škálu lidských citů. A odkrývá pro nás PROSTOR PRO VÍRU.  

Představení Miroslava G. Částka v nejbližším období:

14. 12. 2007  BOŽÍ DOMÁCNOST SE MUSÍ UKLÍZET  

                    Orlová – Lomnice nad Popelkou                                  18.30 hodin

15. 12. 2007  VRAŽDA V KATEDRÁLE

                    Kostel sv. Becketa – Nová Cerekev u Pelhřimova        18.00 hodin             

24. 12. 2007  BUH JE LÁSKA / Zdeněk Pololáník

                    Kostel Brno – Lesná (po slavnostní mši)                       22.00 hodin

29. 12. 2007  VRAŽDA V KATEDRÁLE

                    Kostel Brno – Lesná                                                      17.00 hodin

18.  1.  2008  BOŽÍ DOMÁCNOST SE MUSÍ UKLÍZET

                    Kostel Nejsvětější Trojice Brno – Královo Pole             18.45 hodin 

20.  1.  2008  BOŽÍ DOMÁCNOST SE MUSÍ UKLÍZET

                    Klášter Benediktýnů – Rajhrad u Brna                          17.00 hodin

  8.  2.  2008  BOŽÍ DOMÁCNOST SE MUSÍ UKLÍZET

                    Kostel – Vsetín                                                              18.45 hodin

13.  2.  2008  VRAŽDA V KATEDRÁLE

                    Kostel Panny Marie Andělské – Praha /Loret.nám/       18.45 hodin