Tradice čínského malířství sahá až do 7. století. Vyvíjelo se několika směry a, byť ho ovlivnilo japonské i evropské malířství, zachovalo si dodnes svůj specifický ráz.

Čínské obrazy vždy vyjadřovaly určitou myšlenku a procítění konkrétní situace. Malby často doplňovály kaligrafické básně a podle nich autoři vybírali svou pečeť, jejíž červený otisk byl více než podpis. Čínští mistři vnímali své povolání jako poslání. Malovali na svitky, rýžový papír a hedvábí. Jejich motivy se objevovaly i na keramice, porcelánu a vějířích. Od konce 19. století do šedesátých let minulého století čínské malířství opouštělo tradiční duchovní přístupy a zobrazovalo více realitu. V současnosti přechází k abstrakci.
V čínských obrazech je to, co má být zdůrazněno, v popředí a výraznými barvami. Není v nich perspektiva, zato klikatá stezka, po níž pohled putuje zdola nahoru – do hloubky. Kopírování starých mistrů je metodou pro osvojení si tradičních malířských technik. Rostlinné motivy pod pojmem „žánr květin a ptáků“ bývají prvním cvičením, pak tvary bambusu, orchidejí, slivoní a chryzantém, jež symbolizují roční dobu i povahové vlastnosti.

Pro malbu mistři použíjí speciální ohebné štětce se savým jádrem a dlouhým vlasem v mokré ostré špičce. Tak umožní malovat celou škálu různě silných čar i ploch tušemi, které se vyrábějí ze sazí dřeva, pryskyřic nebo laku a vyznačují se vysokým leskem. Při procesu malby vycházejí umělci u malých a menších prací z pohybu lokte, u velkých až z ramene. Ti nejlepší bravurně zvládají techniky „spícího“ štětce, svislé a vodorovné směry, kontury a stínování. Pro tvorbu neužívají silně savý papír kvůli rozpíjení, málo savý jen pro kaligrafii. Oblíbený je papír rýžový, nepříliš tenký, aby se neprotrhl, a impregnované hedvábí. Malby jsou podlepeny vrstvami papírů, aby co nejlépe vynikly všechny barvy malby. U nás je čínské umění zastoupeno na zámku Liběchov.

 Národní galerie vlastní sbírku čínské malby na zámku Zbraslav, která svým rozsahem (260 děl) a kvalitou předčí mnohé kolekce umění Dálného východu. Originální expozici z této sbírky nyní prezentuje na výstavě Mistři čínské tušové malby 20. století. Sbírka byla založena roku 1952. Nejstarší exponáty (třetinu sbírky) přivezl však již ve dvacátých a třicátých letech minulého století Vojtěch Chytil a další část získávaly naše kulturní osobnosti při návštěvách v Číně. Početně nejmenší, ale neméně kvalitní je soubor z nákupů českých sinologů, kteří v Číně studovali a pracovali. Díky V. Chytilovi, několik let působícímu na českém zastupitelství v Pekingu, se do sbírek NG dostal soubor děl malířů tzv. pekinské školy, mezi něž patří nejslavnější čínský mistr Čchi Paj-š, na stovku jehož děl sbírká čítá. Dále jsou tu autoři let dvacátých a třicátých: Čchen Nien, Ťin Čcheng, Siao Sun, Jü Fej-an, Chu Pchej-cheng a Čchen Jün-čang. Snažili se v dílech vyrovnat se s potřebou oživit a modernizovat tušové techniky hledáním inspirací ve vlastní tradici staré malby. Mezi tradicionalisty patří Pchu Zu, bratranec posledního císaře, vyrůstající v paláci a mezi bohatými sbírkami malby. Stal se posledním „literátským malířem“ Číny: snoubením poezie, kaligrafie a malby.

Velká postava čínského umění minulého století Čang Ta-čchen zvládal všechny tradiční techniky a jeho mistrovské kopie starých děl skupovaly renomované zahraniční galerie. Chuan Pin chung, Tchien-šou a Fu Pao-š působili v severovýchodní Číně, kde se podíleli na založení a vedení moderních malířských akademií, které vzdělávaly studenty v tradiční malbě, ale i v malbě západními technikami a postupy. Mistři sami se specializovali na tušovbou malbu, každý osobitým stylem a inovativními technickými postupy. Na výstavě jsou zastoupeni i autoři, kteří počátkem 20. století studovali v Evropě a do své tvorby vnesli nové prvky malířství západního. Nejslavnější Lin Feng-mien obdivoval díla evropských modernistů a pod jejich vlivem tvořil akty křehkých krásek či čtvercových krajin, inspirovaných kubismem. Výstava představuje pět jeho prací.

        

Přejímání západních vlivů do domácího umění se zabýval Sü Pej-chung. Po návratu z Francie prosazoval nutnost klasické tradice evropské realistické malby: na čínské akademii modelaci pomocí světla a stínu, perspektivu či anatomickou kresbu lidského a zvířecího těla, a to ve vystavených slavných obrazech cválajících koní i v méně známých krajinách.

Poslední velkou skupinu sbírky tvoří díla mladších malířů, kteří moderní malířské akademie přímo studovali a jejichž tvorba je silnou kombinací západní tvorby a tušové malby. Mezi nimi vyniká Li Kche-Žan: mnohé jeho obrazy přivezly delegace v padesátých letech. Vystaveny jsou jeho slavní vodní buvoli, velmi cenné originální krajiny jako symbiozy čínské tušové techniky s evropskou modelací prostoru pomocí odraženéhpo světla. Dalšími mistry jsou Wu Cuo-žen a Chuang-čoua svým zobrazováním života menšinových národností.

Přestože sbírka čínského malířství NG obsahuje řadu raných i unikátních děl zmíněných autorů, nebyla zatím v úplnosti zpracována a publikována. Proto v projektu, připraveném Národní galerií a podpořeném Tchajwanskou Ťiang Ťing-kuovou nadací při Univerzitě Karlově v Praze (2006 – 2008) byla všechna díla prostudována a zkonzultována s předními odborníky, popsána a zařazena do kontextku celku. Výsledkem je prezentovaná výstava Mistři tušové malby 20. století ze sbírek NG v Praze – ve Valdštejnské jízdárně do 20. listopadu 2008, která představuje na 200 maleb s rozsáhlým vědeckým katalogem v českém a anglickém jazyce.