„Bacha na to, vize se plní!!“

Od silvestrovské půlnoci už pár týdnů uplynulo. Mnohá rozhodnutí co změnit v tom příštím roce už ztratila svou sílu, o některých jsme usoudili, že vlastně ty změny nejsou tak nutné a že věci mohou zůstat při starém. Jiné byly ovlivněny veselím silvestrovské noci, takže se na našem životě vlastně nic nemění.

Co nás ale vede k přemýšlení o tom, zda máme něco ve svém životě změnit? Je to nespokojenost s dosavadním způsobem žití a snaha něco zlepšit, nebo chuť udělat něco pro své zdraví, když se začínají ozývat nějaké zdravotní problémy? Nebo je to zvyk, součást rituálu, který provádíme vždy na přelomu roku?

Nezáleží na tom, jestli se rozhodneme právě o silvestrovské půlnoci, nebo třeba v pátek třináctého června. Jedna věc je důležitá. Promyslet si cíl, promyslet a stanovit si metu, kterou chceme dosáhnout. Může to být třeba zlepšení vztahu s pubertální dcerou. V tom případě by takovým konečným obrazem mohlo být třeba klidné posezení, kdy si s dceruškou povídáme, nebo společná dovolená pod stanem, které jsme se několik let bránili. Dcerka ráda jezdí na skautské tábory a chtěla, abychom někdy jeli společně někam pod stan místo dovolené u moře. Takový úkol, který si stanovíme a pro který musíme promyslet cestu, jak se k němu dostat, ten má šanci na to, být uskutečněn.

S Vlastou Korbovou jsme v loňském roce začaly připravovat rozpravy o myšlenkách a doporučeních pana Dale Carnegie, jak je předložil v svých knihách a jak jsou prezentovány v kurzech, které začal organizovat a které dále v jeho duchu pokračují v mnoha zemích již od roku 1912. Dnes se tedy scházíme u šálku čaje s knihou pana Dale Carnegie už podeváté.

• Od začátku roku uplynulo už pár týdnů, a tak je čas „kontrolovat“ úspěšnost v plnění novoročních předsevzetí. Jaké sis dala ty?

Přiznám se, že patřím k těm, kteří vidí v začátku nového roku příležitost začít jakoby s čistým listem a pokusit se uskutečnit nějaké změny, které pokládám pro sebe za důležité. Klasická předsevzetí mi ale většinou příliš dlouho nevydrží. Když jsem se setkala s kurzem Dale Carnegie Course ®, zaujal mě způsob vytváření osobní vize. My jsme o tom už hovořily v jednom z našich úvodních článků, možná, že právě to je cesta, jak získat větší zodpovědnost v plnění svých předsevzetí.

• Vzpomínám si, bylo to téma první i poslední lekce kurzu.

Ano, vize se prolíná vlastně celým kurzem. Jde o to, aby si každý na začátku uvědomil, kam se chce v určitém časovém horizontu, řekněme půl roku nebo rok, dostat. Ta jeho vize, ten obrázek v mysli musí být velmi konkrétní, musí to být něco, co opravdu chce a co ho motivuje. Pak společně hledáme cesty, jak k tomuto snu dojít. V kurzu samozřejmě nacházíme způsoby, jak v tom může pomoci zlepšení mezilidských vtahů a schopnosti komunikovat, a mnohdy i změna pohledu na sebe sama.  

Pro svou vizi si musí každý najít, a také splnit, určité dílčí cíle. A tím se vracím k novoročním předsevzetím. Ta mohou být takovým dílčím cílem. Pokud jsou součástí celé vize, plní se snadněji.

Já mám vždycky velkou radost, když se absolventům kurzů jejich vize plní. Většinou se toho hodně povede během tří měsíců konání kurzu. Na konci tréninkového programu každý přehodnotí stávající vizi a stanoví si novou, pro ještě delší časový horizont. Není výjimkou, že mi absolventi třeba i po roce volají a vyprávějí, jak se jim podařilo vizi splnit a kam je to posunulo. Často se tohoto kurzu zúčastňují studenti. Jejich vize se pochopitelně vztahují hlavně ke studijním výsledkům. Nedávno mě pobavil E-mail od jednoho z nich. Zvala jsem ho na setkání Klubu Dale Carnegie a dostala jsem odpověď, že se mu splnila vize z poslední lekce. V té si stanovil, že bude studovat v zahraničí. V mailu mi napsal, že je v Hongkongu a že tam pokračuje ve studiu ekonomie. Svým kolegům vzkázal: „Bacha na to, vize se plní!!“. Další ze studentů mi včera radostně sdělil, že kandiduje na pozici prezidenta české pobočky mezinárodní studentské organizace. I tím si plnil svou vizi.

• Vize je náš sen, ale má konkrétní podobu. Čím konkrétnější detaily si dovedeme představit, tím bezpečněji splnění vize docílíme. Musí to být ale cíl a směr reálný, byť se v první chvíli zdá příliš odvážný. To jsme v kurzu dlouho rozebírali.

Pojďme se ale vrátit k našemu programu – postupně přiblížit rady a pravidla pana Carnegieho zejména těm, kteří se s nimi ještě nesetkali.

Posledně jsme se začaly  zabývat pravidly, která se týkají způsobů jak získat lidi na svou stranu. Snad nejvíc času jsme věnovaly radě „Když řešíte sporné situace, začínejte přátelsky.“
V uplynulých týdnech jsme se všichni mohli na řadě příkladů z našeho každodenního života přesvědčit o hluboké pravdě tohoto zdánlivě banálního doporučení.

• Uplatnění tohoto pravidla není jednoduché. Zářnou ukázkou je nynější spor kolem Radiožurnálu, zvláště pak rozhovor paní Tachecí v ranním vysílání televize. Viděly jsme jeho záznam na internetu. Na něm by se dalo ukázat, jak může mluvčí hned v úvodu ztratit šanci na to být alespoň pochopen, natož aby se mu podařilo posluchače přesvědčit.

Teď ses dotkla jedné důležité věci, že totiž nestačí být si jist svou pravdou. Často je zapotřebí umět ji také obhájit, prostě tu pravdu prezentovat tak, aby ji ostatní přijali. Nechci se pouštět do hodnocení sporu, o kterém jsi hovořila, ale jsem přesvědčena, že způsob, jakým ten rozhovor v televizi proběhl, málokoho z diváků získal pro myšlenku změn, ke kterým vedení Radiožurnálu přistoupilo.

•  A co by v takové situaci poradil pan Carnegie?

Těch rad je několik. Jako první bych jen aplikovala minule probírané Když řešíte spor (dnes bych řekla  rozhovor), začínejte přátelsky. Snad nejdůležitější je: Snažte se dívat na věci očima druhého. Takový přístup někdy sníží napětí, i když jsme doslova zavaleni osobními problémy. Souznění při rozhovoru bývá dosaženo tehdy, když dáte druhému najevo, že jeho myšlenky a pocity považujete za stejně důležité, jako by šlo o vaše vlastní. Berte ohled na přání a představy druhého – to je další pravidlo – touha po sympatiích je nám lidem přirozená. V rozhovoru by měl být protějšek brán jako rovnocenný partner, i když mluvčí s jeho názorem nesouhlasí. Další rada zní: Podávejte své myšlenky přitažlivým způsobem, „jako na stříbrném podnosu“. Prezentovat přitažlivým způsobem znamená řídit se určitými zásadami. Samotná fakta někdy nestačí. Je potřeba je nejen doložit důkazy, ale  podat je způsobem, který ostatní pro naši věc získá a ne odradí. Získání příznivých reakcí by mělo být pro řečníka tím největším cílem kdykoli a kdekoli. Upřímnost, zaujetí, entusiasmus jsou faktory, které přimějí posluchače, aby s řečníkem souhlasili a byli ochotni zajímat se o jeho problém.

Carnegie ve své knize „Jak mluvit a působit na druhé při obchodním jednání“ několikrát cituje Abrahama Lincolna, mistra v komunikaci: „Jakým způsobem dojít k tolik žádoucí „Ano reakci“ hned na samém začátku? Velmi jednoduše. Můj způsob, jak zahájit a vyhrát debatu, spočívá v tom, že nejdříve najdu společnou půdu ke shodě“. Lincoln ji našel dokonce, i když hovořil o tak ožehavém tématu, jakým bylo otroctví. Neutrální noviny The Mirror napsaly: „V první půlhodině jeho odpůrci souhlasili se vším, co prohlásil. Od té chvíle je začal vést kousek po kousku, až se zdálo, že je všechny získal“.

A Carnegie pokračuje : „Není zřejmé, že řečník, který se pře s publikem, pouze povzbuzuje neústupnost svých posluchačů, staví je do obrany a vytváří tak situaci, ve které je nemožné, aby změnili svůj názor? V každé polemice, bez ohledu na to, jak velké a propastné jsou rozdíly v názorech, je vždy nějaká společná půda pro shodu, kde se řečník může setkat s kýmkoliv.“

•  Prezentovat své myšlenky, vést úspěšně rozhovor je dost náročné. V televizi nebo rozhlase jsou i rozhovory, které na mne, jako na posluchače, působí příjemně, jako pohlazení. Znamená to, že někdo prostě má ten dar a někdo ne?

Myslím, že učit se to musí každý, i když někomu to dá víc práce a někomu méně. Existuje řada doporučení, jak se připravit, ale to je zase jiná kapitola.

•  Tak dobře, dnes jsme se dotkly dalších Carnegieho myšlenek, ale odpověď na jednu otázku jsi mi zůstala dlužna. Jak je to s tvým novoročním předsevzetím?

No, jedno z nich se mi už dnes podařilo částečně splnit. Chtěla bych společně s tebou pokračovat v těchto našich rozhovorech.

• K tomu se ráda připojuji, a o čem si budeme povídat příště ?

Zdá se mi, že stále kolem nás poletují samé negativní myšlenky. Sebeobrana v tomto směru je velmi důležitá. Jak jinak – půjdeme pro radu k panu Carnegiemu. Naše čtenáře to jistě nepřekvapí.

V článku byly použity úryvky z knihy Cale Carnegie, Jak získávat přátele a působit na lidi, v překladu Svatoslava Gosmana.