52 zastavení s Josefem Hlinomazem (2)

Jeden pán:

Kdysi jeden básník odpověděl na otázku o povinnosti umělce tak, že by umělec měl být umělcem a ne komediantem. Co jste vy, Mistře? Do které z těch dvou kategorií se řadíte?

Hlinomaz:

 Komediant, pane, komediant! To je jistota. Jestli jsem umělec, to musí posoudit někdo jinej, tak vysoko si netroufám. Samozřejmě, ten váš básník má pravdu. Trochu, už proto, že není šprochu, a tak dále... On to jistě myslí ve vznešeném slova smyslu a jistě nemá nic proti komediantům.
Jenže vy asi myslíte, že je to proti nim. V češtině má to slovo několik významů. Jsou lidé, a to i mezi umělci, kteří nemají komedianty rádi v jakémkoli smyslu slova. Bývají někdy nafouknutí odpovědností jak bublina. Jindy připomínají hrnec s vařícím mlékem, odpovědností přetékají a mají strach, aby se jim neprotrhl vlastní škraloup. Ale neberte to, prosím, jako polemiku s vaším básníkem!

Je to tak, že ne všichni umělci jsou komedianty a ne všichni komedianti jsou umělci. Ty dvě discipliny si nevadí, mohou jít zrovna tak ruku v ruce, jako se mohou bez sebe obejít. Herci! Je Chaplin umělec? Mimové všech dob a národů, tanečníci a klauni!
A šašci. Salvator Dali klidně udělá vědeckou přednášku na Sorboně, aby došel k poznání, že všechno, co bylo kdy namalováno, bylo podmíněno a ovlivněno dvěma objekty, bez nichž veškeré malířství by nemohlo vzniknout: karfiolem a nosorožcem.
A po přednášce nechá se pronásledovat rozzuřeným davem posluchačů. Je snad proto pan Dali menším umělcem? Výsledek je ovšem ten, že ceny jeho obrazů vystoupí do závratných výšin, neboť ceny současného umění i neumění jsou přímo úměrné popularitě výrobcově. A jen Picasso komediant může odpovědět bohaté dámě z Ameriky, která si od něho koupila obraz za 10 000 dolarů, na její otázku:
"Byl byste, Mistře, tak laskav a řekl mi, co ten obraz znamená?" slovy:
"Pro vás, madam, to znamená obraz od Picassa a pro mne 10 000 dolarů."

Jenže básník měl spíš užít slova tajtrlík, protože slovo komediant už dávno ztratilo hanlivou příchuť a má, řekl bych, spíš příchuť lichotivou a povzbuzující. Komediant má především smysl pro humor a vědomí, že veškeré konání lidské má mimo jiné i komickou stránku. Už Shakespeare volá: Šat strakatý dejte mi!
A i principál v Prodané nevěstě říká Vaškovi, že všichni jsou víceméně komedianty. A umírající Bethoven: Konec komedie.
A ten antický pán, co bydlel v sudě, to taky nedělal ani tak kvůli komfortu, ale proto, aby si ostatní všimli, co říká a na co přišel. Dobře se mu, komediantovi, v sudu žilo, v Řecku je teplo.

A tak mnoho komediantů právě pro svoji komediálnost dostalo se do dějin. A nemuseli zrovna vystupovat na divadle nebo v biografu. Nejen umělci, ale i císaři, králové, hrabata, knížata. erteplata hráli tyátr. A ještě si pro sebe drželi šašky. A podle ovoce jejich poznáte a rozeznáte je, tajtrlíky od komediantů. Hitler, Goebbels a Göring taky hráli komedii a byli také svým způsobem komedianty, klauny a tajtrlíky. Za takové srandisty ale pěkně děkujeme. Od takových legrácek raději dále od hradu dále!

Nám jde ovšem o komediantství, které znamená především nápaditost a nové pohledy ze všech stran a úhlů. A celé tajemství oblíbeného a populárního komika je v tom, že myslí a cítí stejně jako ti, pro které hraje, ať už je bulvární, anebo pro fajnšmekry.
Kdyby tomu tak nebylo, mohl by se třeba rozkrájet a umlátit, řvát, vnucovat se a lichotit, kroutit se a chodit po hlavě, kýžený aplaus by se nedostavil. Dříve si objednávali divadelní ředitelé klaku, k níž se hloupí diváci připojili, aby nevypadali hloupě. To je základ snobizmu. Ano, hloupí lidé dají si i paumění vnutit v domnění, že jejich natvrdlost nevyjde najevo. Běžná praxe v moderním světě. S uměním sveze se pak desetkrát tolik paumění.

                

Umělec komediant ale je jiná otázka než komediant inženýr nebo lékař. Mohou být také komedianty.
V soukromí. Je to jejich lidské plus. Ale u rýsovacího prkna nebo na operačním sále by to nešlo. Hašek je umělec, ale stává se komediantem v okamžiku, kdy ho napadne komediant Švejk. Žije s ním tak dlouho, dokud není celý. A básník? Ale ano, to přece je umělec. Komediant Villon. A nebyl snad Shakespeare básníkem? Neboť ne samou tragedií živ je člověk.

Ravik:

A čtenář by teď asi rád věděl, copak si o tomto tématu myslím já, když jsem Josefa Hlinomaze znal. Ovšemže byl kouzelným a nenapodobitelným komediantem. Uvedu příklad z jedné návštěvy.
Josef Hlinomaz mě uvítal huronským řevem. Počal mi vyprávět, jak jej navštívili policajti, prý aby mohli z mého bytu, vyprávěl, sledovat podezřelý objekt. Ovšem mlčenlivost, jak pravili, byla podmínkou. Mimochodem nedaleko Hlinomazova bytu se nacházela (v místě dnešní teologické fakulty) zpravodajská centrála.
Což o to, pravil Hlinomaz, já bych vám ten kvartýr půjčil rád. Jenomže já jsem strašpytel a viděl jsem jeden film o agentovi 007. Kdyby ten se dozvěděl, co tady chystáte, kdoví jak bych dopadl. Jistě by mně dal děsně do držky. Ale hlavně vám, pánové, nemohu slíbit mlčenlivost. Víte, já jsem děsně ukecanej a co nevím, to nepovím. Takže já za sebe neručím a už dnes odpoledne bude o vaší návštěvě mluvit celý Barrandov.
A to už páni z vnitra začali mít nahnáno a raději se poroučeli. Nádherný to komediální kousek předvedl pan Hlinomaz - ale tohle zvládl s vnitrem jen superkomediant Hlinomazova druhu. Takže jestli nás toho dne odposlouchávali, udělali si u každého z nás záznam, no a Hlinomaz měl na vnitru vymalováno.

Z připravované knihy  "52 zastavení s Josefem Hlinomazem"