Vladimír Kulíček: "Tak nám zvolili prezidenta, pane Švejku!"
Rubrika: Literatura – Fejetony
| „Tak nám zvolili prezidenta, pane Švejku!“ „Ježíšmarjá a kterýho? Já znám dva: Ten jeden ... Pokračovat byste mohli podle slavného vzoru a vlastní fantazie dále. Ale všechno bylo jinak. Vincek Cíců se přiřítil rozpálený jako drajfus – tedy pardon, jako Dreifuss, aby to bylo lege artis. Oni mladí už stejně nevědí, co to bylo. „Co je s tebou, Vincku? Jseš rozžhavenej jako kometa, kdyby tady unikal plyn, tak to bouchne!!“ „A to se divíš, ty vozembouchu? Státem kráčej dějiny a nic! Žádná sláva, žádné hurá, žádné vivat! To já, dyš sem byl mladej a za První republiky se volil prezident, to bylo slávy! Sokolové v krojích, Vltavani v krojích, Baráčníci v krojích, DTJ v úboru, průvody, prapory, trikolory, kapely, hrály se pochody a taky Castaldo, každej se usmíval, tiskli sme si ruce a teď? Nic. Žádnej ten entuziasmus, spíš entuhye  nizmus, každej se tváří jako starej Winkler, dyš mu u Slámů nechtěj nalejt! Tak sem si řek, Vincku, tak to nenecháš a vyvěsil sem při volbě prápor. Vydržel tam asi půl hodiny. Někdo ho ukrad. Asi na trenýrky. Už v Prodance zpívá Kecal: Bože, jak ten svět je zvrácený! A to už je bohatě přes stovku let. Kdyby to Kecal viděl teď, tak by Prodaná nevěsta musela mít minimálně o dva akty navíc. A to nám k tomu spousta Kecalů nechybí! Vono je vůbec všechno naruby. Slyším všude, jak nám koruna tvrdne proti dolaru a v hospodářství si vedeme tak úspěšně, jako nikdy. Mně když něco tvrdne, tak to musí bejt někde vidět! Ale je to obráceně: Všechno je dražší, teda koruna má menší, ne větší cenu! Tak buď sem blbej já, nebo ze mě někdo dělá vola! A to se mi nelíbí!! Koukej, taky novinka: dostal jsem zánět eustachovy trubice. 30 Kč za doktora, 30 Kč za recept, 30 Kč doplatek za lék, 30 Kč za poslední kontrolu, takže jsem z toho chudáckého příspěvku na penzi 300 Kč vyčerpal skoro polovinu. Ze zbejvajících 180 Kč musím zaplatit všechno, co zdražilo: elektřinu, plyn, vodné, stočné, topení, nájemné, potraviny, cestovné a vůbec už mě bere čert!!! Ať mi někdo řekne, že nejsem pauperizovanej! Tak se nediv!!! Konečně, tak uvažuju, jestli za to všechno vlastně nemůžou lidi. Sou tak netečný, do sebe uzavřený. Tak sem se rozhod, že to tak nenechám! Dyš sem se z rádia dověděl, že prezident byl zvolenej, tak sem v návalu nadšení vyběh na schodiště paneláku a zařval: HURÁ ! SLÁVA ! VIVAT ! Čekal sem, že se otevřou dveře všech bytů a všichni budou volat stejně nadšeně. Neotevřelo se nic. Jenom za dveřmi staré Dolejšové bylo slyšet: „Ale nech ho bejt, určitě je vožralej!“ Nějak mi bylo Vincka líto. Mohlo by tak vypravovat spousta starých lidí, o které není postaráno, mladých rodin s dětmi a nezanedbatelné množství bezdomovců. Když někdo v rozhlase řekne, že 30 Kč je zanedbatelná položka, zapomíná tuto částku násobit počtem dalších postupů a hlavně podívat se na svůj vlastní plat. Vincek skončil svůj monolog a odběhl. Díval jsem se za ním. Kolik asi máme takových Vincků? Nevíte? |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Milý Vincku, s chutí jsem si pročetl Tvou vzpomínku na volbu posledního prezidenta. Zejména mě uchvátila vzpomínka na úvodní Švejkova slova končící tím, copak prodával pan Kokoška. Psí hovínka. Byl to slušný člověk ten Švejk. Později se to vulgaritami jen hemžilo, ale kampak se Švejk, co se výrazů týče, hrabal na naše zákonodárce! I bulvární noviny dnes vytečkovávají slova, která pronášeli naši volitelé. A ty handrkovačky s přestávkami, které tvořily vlastní náplň volby..., kulek bylo rozdáno, že by se i mariášníci divili, když hlásí "sedm kulí jako v Sarajevu". Obzvlášť pozoruhodný je fakt, že my na prezidentskou volbu nemáme ani dostatek Vincků, a když už se nějaký objeví, přicházejí, jak pravil jeden politolog, jako na safari. Krom toho, místo zásad, se jako v mariáši, hraje barvami. Tu rudá, onde padne zelená, jindy se nese oranžová nebo modrá. Taky černá hraje, což už ovšem není mariáš, ale nejspíše "limpopo" se vším všudy. Co mě ovšem zvláště překvapilo, bylo srovnání dávných, pradávných voleb s těmi posledními a zejména stav společnosti. Tobě se líbili Sokolové, kteří dnes působí spíše jako historická verteš, která se objevuje jen velmi vzácně. Ale hlavně nám staré Rakousko zanechalo tři čtvrtiny průmyslu a Masarykova touha po demokracii skončila tím, že jsme v předvečer války byli na východ od Rýna jedinou demokratickou zemí. No a nyní se dočítám, milý Vincku, že nás studie Bertelsmannovy nadace řadí mezi rozvojové státy. Co se politického systému týče, jsme na dvacátém místě, přičemž na prvním místě je Chile, na třetím Botswana, dále Mauritius a jiné země. Hned za námi se nachází Makedonie. A to nemluvíme o ekonomice, kterou u nás založilo Rakousko, jež do Čech, jak bylo řečeno, vložilo tři čtvrtiny průmyslu, takže jsme (na počet obyvatel) patřili kdysi do první desítky zemí. Od té doby jsme v pořadí klesali; akorát v porovnání rozvojových zemí jsme nyní první. O předních desítkách nemůže být slov. Nacházíme se v jedné partě s Balkánem a pobaltskými republikami. Jaké tedy postavení a jaká politická kultura, taková prezidentská volba? Kdepak jsou tedy ty časy, kdy se vedla řeč jen o hovínkách psích? Slavomír Pejčoch Ravik, 21.02.2008 |
| Vážený pán Kulíček, |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 02. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
 |
Josef Fousek |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Ivan Kraus |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Ivan Rössler |