Rozsah, v jakém jsou v této společnosti uplatňována práva všech lidi, přičemž není příliš dbáno toho, jak naopak je jedinec dbalý občanských pravidel a povinností, je docela přirozenou reakcí na poměry, jež tu, pokud se týče práv a svobod člověka, vládly v předchozím násilnickém, samovládném a nesvobodném společenství. Poměry dnešní jsou ve svých krajních podobách protikladem poměrů zde obvyklých ještě před devatenácti lety. Je to projev teze a antiteze, kladu a protikladu a jejich nezbytného finálního syntetického spojení (negace negace) jako forem historického pohybu a technologie rozhodování.
Pomíjení nebo alespoň nedodržování nezbytné represe za porušování zákonů, je jenom jedním z množiny dějů, jímž se příliš protikladná teze, jako antiteze poměrů předchozích, projevuje.

Málem všechno, co se odbývá v naší společnosti, trpí protikladnými reakcemi na předchozí totalitní stav, jenž je už skoro po dvě desetiletí podrobován vydatnému málem všeobecnému odsudku. Potíže s přílišnou tolerancí vůči asociálům, s přílišnou měkkostí vůči lidem, kteří si počínají svévolně vůči občanskému kolektivu a vůči zákonům, je jenom částečkou toho, co je
protikladně nepřiměřené a vyvolává tak následné společenské těžkosti. Je možno uvést řadu tradičních společenských hodnot, principů, kodexů a zvyklostí, které k velké a všeobecné škodě vzaly za své v radikálně se měnícím světě.

Uvedu jen jeden okrajový příklad: sexuální morálku a s ní související stud. Moje generace si ještě potrpěla na platonické lásky, na rituální stydlivé tanečky kolem opačného pohlaví, a vůbec kolem problematiky týkající se záležitostí intimních. Být stydlivý a zdrženlivý bylo tak obvyklé a za poetický status quo pokládané. Dnes se ze všech mediálních košů na nás sypou nahotinky a to¨, co bylo a jistě mělo by být nadále obsahem cudných očekávání a dohadů, je rés publika. Co by mělo být skryto doposledka ke konečnému odkrytí, se stalo všedností. Intimní partie člověka jsou málem k vidění a mání stejně jako obnažený palec na chodidle. Dívky jako by zcela zapomněly být stále ještě stydlivě cudné a dráždivě tajemné. Hrůzná
pornografie hyzdí vše.

Čapek ve kterémsi ze svých moralistních článků z dvacátých let minulého století pobouřeně píše, že kdesi v reklamách na cigarety zahlédl dívky v kombiné. Musel jsem se pousmát. Dnes by se nad tím, co se děje, vzňalo jeho cigárko ve višňové špičce plamenem.

Vztahy mezi pohlavími, reprodukce lidského rodu, intimní hygiena, to jsou tak důležité a frekventované pojmy z oblasti etiky, že je nelze bez vážného nebezpečenství pohodit do prachu dějin. A určitě nebylo jen kněžourským suchopárstvím vedení člověka k pohlavně spořádanému životu. Rozličné společenské pohromy bývaly vždy spojené s poklesem sexuální morálky. Hospodin přece dštil síru na Sodomu a Gomoru hlavně proto, že byly eroticky velmi výstřední. Protiklad erotických zvyklostí je vkutku malým a docela marginálním projevem negace minulého. Revolučně - až nerozumně - protikladným k minulému se pokouší být veškeré lidské konání.

Svět se mění v čase střetem protikladů. Konfrontace je způsob bytí v čase. Neznamená to ovšem, že tato konfliktní dynamika člověka míjí. Naopak! Energická účast občana na ní je cestou k rozumu a objevování pokroku. Čím širší a přemýšlivější účast řadového občana na střetu koncepcí všech podob, tím dynamičtější bytí kteréhokoli lidského kolektivu v čase, tím kratší cesta z vyhraněného střetu protikladů k rozumné syntéze.