Iveta Kollertová: Proměněná jistota

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Svlečená do naha (4.)

PROMĚNĚNÁ  JISTOTA


Ty dva dny po prohlídce utekly jak voda. Moje utrpení nebylo až tak veliké, věděla jsem, že mne brzo čeká léčení a uzdravení. Vůbec jsem o tom nepochybovala, i když v koutku duše se určitě ukrývala obava. Ale jsem z těch, kteří to prostě neřeší v momentě, kdy to není aktuální.

Ráno jsem se probudila brzo, venku sluníčko teprve nabíralo dech na celodenní pouť a já ležela bez hnutí. Jarda ještě pochrupoval a nebylo divu po tom včerejším množství vypitých piv.

Pozorovala jsem pukliny ve zdi, velké tmavé mapy, které se vytvořily na stěnách v době dešťů, a prostě jsem nemyslela na nic. Venku zakokrhal kohout a na okno ze zahrady skočila moje kočička. Nazývala jsem jí láskyplně "Budibudi". Nevím, proč mne napadlo tohle jméno, byla to obyčejná kočka domácí, ale pokaždé, když se přiběhla pomazlit, navodila mi takový klid na duši, že oslovit ji jednoduše Micko prostě nešlo. Milovala jsem tu kočičí dušičku a její vrnění mne přivádělo do transu. No ano, je čas vstávat, Budibudi si přišla pro mls. Odhodila jsem peřinu a došlápla na studenou podlahu. Brrr, blížila se zima. To nás zase čeká pěkná slota. Dřeva málo, na uhlí není.

Vklouzla jsem do bot a vyšla ven.

Do koupelny se muselo přes dvůr a jen jsem doufala, že náš bytný nezapomněl pustil elektrický bojler. Jinak bude sprchování v ledové vodě.

„Tak co, kočko, už se chystáš?" ozvalo se z okna.

No ano, náš bytný, oči má taky všude, aby mu něco neuteklo.

„No už, musím se osprchovat, za hodinu jede autobus", odpověděla jsem bez nadšení.

Samozřejmě, voda ledová jak potok po zimním tání. Statečně jsem vydržela pětiminutovou očistu a o to víc jsem pospíchala do našeho domečku. Tam budu aspoň v klidu. Připravila jsem si tašku s věcmi, upravila oblečení a sáhla po hřebenu.

„No, ty vypadáš", pomyslela jsem si při pohledu do zrcadla. Vracelo mi utrápený výraz, pytle pod očima a trpký škleb ve tváři, který by se snad s trochou fantazie dal nazvat pokusem o úsměv. Budibudi se mi otřela o nohy a já se sklonila, abych jí pohladila. „Ty se máš nejlíp, holka moje", špitla jsem a otevřela dveře vedoucí k mému novému osudu, který bych si nedokázala představit ani ve snách.

***

Cesta autobusem utekla jak voda a já sbíhala z kopečka na středisko. Dorazila jsem právě včas. Sestra stála mezi dveřmi, a když mne uviděla, jen kývla hlavou.

„Pojďte si dál!"

No, to je rychlost, to asi nebude dobré. Chtěla jsem vejít do kabinky, když se sestra ozvala znovu: „Mladá paní a nemusíte se svlékat."

Stála jsem tedy oblečená, jen boty jsem vyzula a čekala na ono „Dále!" Nohy mne zábly a v břiše jsem měla pocit, jak když mne učitel volá k tabuli. Nervózní jsem nebyla, spíš jsem nějak vytušila, že to, co se teď dozvím, nebude zrovna optimistická zpráva.

„Paní Kollertová!"

Stiskla jsem kliku a vešla do ordinace.

Doktorka seděla u stolku a dívala se na mne s vážným výrazem ve tváři.

„Posaďte se!", ukázala na židli naproti sobě.

Sesula jsem se na určené místo a zadívala se na ni.

„Paní Kollertová, je tam nádor. Jaký je, vám nepovím, musíte do nemocnice na odběr vzorku. Zde je žádanka na příjem."

Položila přede mne papír a já jen hlesla: „Teď hned?"

„Ano, zajeďte si pro věci a nejpozději do oběda byste tam měla být."

Tak a je to!

To, co jsem podvědomě tušila, mám před sebou černé na bílém. Nemocnice, bílé povlečení, doktoři, vizity, narkóza.

Zvedla jsem se ze židle a doktorka ke mně ještě přistoupila. Podala mi ruku a řekla: "Přeji vám hodně štěstí!"

Kdyby mi dala facku, bylo by to příjemnější. Takhle se přece loučíme s někým, kdo to má spočítané.

„Děkuji a nashledanou."

Vystřelila jsem jako namydlený blesk.

Co jsem taky mohla čekat? Že mi řekne: „Jste zdravá jak řípa a běžte domů!"

Nesmysl, byla jsem hloupá, neměla jsem tenkrát odejít.

Obviňovala jsem sama sebe celou cestu autobusem domů.

„Co mne zas čeká?"

...
Pokračování... DÍL 5.

   O naší autorce se více dozvíte: 
Rozhovor se zrcadlem aneb Zrcadlo, zrcátko, řekni mi... 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Eva Rydrychová  http://evussa.wz.cz/index.html  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 05. 2008.