Iveta Kollertová: Půlnoční koncert
Rubrika: Literatura – Pohlazení
Půlnoční koncert Každý večer je příslibem následného usínání, tedy snění. Moje bezbřehá fantazie mi maluje budoucí procházky a setkávání se s lidmi, naději k něčemu novému. Tak i včera. Zapálila jsem si svou poslední cigaretku, zaujala nejpříjemnější polohu, nastavila televizi na dvě hodiny, poslední pohled do pootevřeného okna a blikajících světýlek naproti. Zavřela jsem oči. Ale co to? Zdálky jsem najednou uslyšela hlasy, mužské a ženské a brnkání na kytaru. Zbystřila jsem. Tolik mi to připomnělo moje vlastní toulky v dobách svobodných. Hlasy se přibližovaly. Zřejmě parta studentů usedla na dětské hřiště pod oknem. Dívky překřikovaly chlapce a do toho se mísily volně hrané nesourodé akordy kytary. Nejdřív se ten chumel všech možných zvuků rozléhal mezi křídly domu s patřičnou ozvěnou, ale pojednou všechno utichlo a zaznělo vybrnkávání na strunách. "Slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě...." Melodie písničky od Richarda Krajča a sytý hlas zpěváka se rozezněl s naléhavostí, přiměřenou věku. Svoboda i štěstí se přenesly až do mého pokoje. Tiše jsem se přidala a moje mysl ovládl stejný pocit nespoutanosti. "Slova jsou jen kapky deště a ty volá-á-áš.." Celá parta se přidávala a kytara převládala nad zpěvem. Najednou se do tónů, linoucích se ze zpívajícího dřeva, přidal zvuk flétny. Obyčejné dřevěné flétny. Zpěváci umlkli a do noci zazněl neskutečný koncert přiopilých mladých lidí a jednoho človíčka, foukajícího na flétničku ze svého okna. Atmosféra úžasná, chytlavá... Postupně se rozsvěcovaly další světla oken a když se improvizovaný koncert blížil k závěru, rozezněly se lahodné tóny klavíru. Ozval se spontánní potlesk, který vzápětí utichl, aby celý ten maličký svět vychutnal originálnost a soucítění všech zúčastněných. Tři nástroje, tři umělecké duše sehrály nádherné divadlo pod širým nebem a ani jeden z nich netušil, jak moc pro mne udělaly. "Slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě, slova jsou jen kapky deště a ty voláááš..." Dlouho ve mne doznívala tato melodie a neskutečnost nezapomenutelného okamžiku. Ozval se závěrečný akord, flétna ještě jemně do ticha zapreludovala závěrečný part a klavír přidal krátkou etudu. Rozhostilo se ticho, jakoby každý vstřebával právě prožité. Světýlka opět zhasínala, mladí lidé se vzdalovali s novými tóny jiných písniček. Zůstala jsem bez hnutí a dívala se do nebe. Ten půlnoční koncert však zůstane napořád u srdíčka. A já jim děkuji! |
Ilustrace © GALERIE IN
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 10. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Karel Šíp | |
Blanka Kubešová | |
Josef Fousek | |
Jan Vodňanský | |
Jaroslav Vízner | |
Jitka Molavcová | |
Dáša Cortésová | |
Milan Lasica |