Vladimír Vondráček: Úvaha vážná i nevážná na téma dilema

Rubrika: Publicistika – Komentáře

Dilema – tedy dle slovníku cizích slov – je nutná a často obtížná až nemožná volba mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi. Je to slovo ošemetné už tím, že se neobvykle skloňuje a já osobně mám hned teď první dilema, zda jsem ten pravý, kdo má „gebír“ o něm psát. No – něco napíšu a uvidí se!

První přímo světové dilema, i když to samozřejmě vůbec netušili, řešili Adam a Eva v ráji, když váhali, zda si mají či nemají utrhnout a ochutnat jablko ze zakázaného stromu poznání. Naštěstí to vyřešili dobře, protože jinak by nikdo z nás nebyl na světě! Když se to tak vezme kolem a kolem, tak ve Starém zákoně se to dilematy přímo hemží. Abrahámovi při dilematu zabít či nezabít syna Izáka Pán Bůh sice pomohl, Mojžíšovi při dalším dilematu zda opustit či neopustit Egypt také, ale následky tehdejšího jeho řešení svět nevyřešil dodnes.

Někdy se zdá, že vlastně celé dějiny lidstva jsou buď jedno veliké dilema, anebo řada dilemat neustále za sebou jdoucích a na sebe navazujících! A to, která z těchto dvou variant platí, je další dilema, které lidstvo částečně řeší tím, že dějiny píší a vykládají vítězové. Malí obyčejní lidé mají malá dilemata, velcí neobyčejní lidé pak dilemata velká. A k přežití lidstva je možná nejdůležitější, aby – když už si lidé, jako jediný živočišný druh – dilema vymysleli, nevnucovali to své druhým a co nejtolerantněji si každý řešil to své, které bohužel většinou považuje za nejdůležitější a nejneřešitelnější a přitom to možná ani žádné dilema není! Za tuto poslední velmi složitou větu se moc omlouvám, ale přečtěte si ji ještě jednou a poznáte, že na ní něco je!

Podívejme se ale do svých luhů a hájů, jak své dilema - zda jít dále, či zůstat v okolí Řípu -vyřešil náš praotec Čech. Nevím, nevím, zda správně usoudil, že nám, jeho potomkům, bude stačit mléko a strdí, kterýmižto dary přírody krajina vůkol prý oplývala, a že nám nebudou chybět třeba vyšší hory nebo moře? No – musíme mu opustit, každý máme nějakou tu chybičku, že? Alespoň že podloží nám vybral klidné a zem se tu chvěje, pouze když někdy oslavujeme, hopsáme a řveme – Kdo neskáče není Čech! A tu mám další dilema – jsem Čech, i když neskáču jak blázen a oslavy si představuji jinak?

Když už jsme na domácí půdě, mohu posloužit i několika zajímavými dilematy, která nám předkládá naše rodná řeč. Napíše-li se na příklad – Slovensko porazilo Německo – bez patřičného přízvuku při čtení nevíme, kdo porazil koho! Klasické gramatické a naprosto neřešitelné dilema pak nacházíme v souvětí – Na našem bidle si špaček postavil své bydlo a při velkém větru obě bidla /nebo bydla/ spadla!?.

A což dilemata našich vyvolených a vlastně i nás zcela nevolených z poslední doby, kterými naše současná politická scéna přímo překypuje? Máme chtít radar od pana Bushe, nebo zemní plyn od soudruha Putina? Je lepší „Lisabonská ústava“, nebo ústava soudruha Jičínského? Který z obou „óbrklimatologů“ má pravdu? Gore nebo Klaus? Má cenu pokračovat? Pojďme raději do lepších zákoutí lidské společnosti.

Velmi mnoho sporů a dilemat nacházíme ve světě vědy. Kdo ví, jak byl vyřešen zoologický spor, co bylo dříve - vejce nebo slepice? Fyzici na to někdy šli od lesa a řešili svá dilemata šalamounsky. A tak hádky o to, zda je světlo elektromagnetické vlnění anebo proud malých částic, skončily kompromisem – světlo je obojí! Ovšem daleko nejdůležitější, nejsložitější, nejrozpornější a často tragická jsou však dilemata lékařská a v mezilidských vztazích.

Komu má „věnovat“ život gynekolog, když při porodu může přežít buď jen matka anebo pouze dítě? Možná ještě větším problémem je rozhodnout, kterému z dvojčat dát při porodu přednost, když šanci na přežití má jen jedno dítě? Myslím, že takováto dilemata není lékařům co závidět! Ze stejného soudku je pak dilema rodičů, zda obětovat celý svůj život svému těžce postiženému – ať už fyzicky či mentálně – dítěti! To jsem ale asi zašel na svou náturu hodně daleko, takže pokorně brzdím a vracím se zpět k pozitivnějším situacím.

Hamletovské – být či nebýt se u nás už téměř dvacet let kryje s dilematem – volit, či nevolit, anebo lépe řečeno – s foglarovským – volit Losnu nebo Mažňáka? Nejhorší asi je, když se toto „dilema“ nahrazuje jiným – jít do hospody, nebo zůstat doma? A tato dilemata se dále řetězí – v prvním případě – dát si pivo nebo víno, v druhém – koukat na bednu nebo spát?! Tak teď nevím, zda jsem skončil pozitivně, ale je to vlastně příznačně stylové, že končím dalším, už opravdu posledním dilematem – buď je to pozitivní anebo ne! Laskaví čtenáři ať to posoudí sami, tedy pokud se tento článeček k nim dostane a pokud to na nich mohu žádat. Což tímto pokorně činím a navíc prosím až žádám o shovívavost! 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 06. 2008.