Luděk Kocourek: Úřední den
Rubrika: Literatura – Fejetony
| ÚŘEDNÍ DEN aneb Veselá příhoda ze života živnostníka Uháním temnou dálnicí „někde v Evropě“. Svůj denní limit povolených hodin jízdy mám vyčerpaný, únava po celém dnu za volantem se také hlásí, a tak zajíždím na velké dálniční parkoviště. Zastavuji poblíž „benzinky“ a ulehám ke spánku. Ráno se probouzím vyspaný a odpočatý, jak se jen může člověk vyspat na nouzovém lůžku v autě. Jak to tak po ránu bývá, vydávám se na blízké toalety u čerpací stanice. Protírám si oči a spolu s ostatními řidiči nevěřícně kroutím hlavou. Na velké bílé tabuli jsou několikajazyčné nápisy- česky tam stojí psáno: DNES NENÍ ÚŘEDNÍ DEN! VSTUP ZAKÁZÁN!!! Zkoušíme nedalekou restauraci, ale tam nás vítá stejný nápis – ZAVŘENO! DNES NENÍ ÚŘEDNÍ DEN!!! Hloučky řidičů kamionů chvíli bezradně postávají a diskutují a pak postupně mizí v nedalekém lese… Co se dá dělat, po ranní procházce lesem následuje mytí z kanystru, jako na čundru. Alespoň tu ranní kávu bych si dal…  Ale automat na kávu není vidět za velkou bílou tabulí – DNES NENÍ… A tak využívám zásob „autospižírny“. Motor auta však včera vyčerpal svoji „spižírnu“ téměř do dna, a tak popojíždím k výdejnímu stojanu. Tam mne však vítá už známý nápis. Přede mnou stojící řidiči zírají na ceduli a po krátké diskusi se společně děli o poslední zbytky drahocenného paliva. Přečerpávají benzin hadičkou do kanystru a přelévají jej do auta s menší zásobou v nádrži. Chci vycouvat z ne moc bezpečného místa, když vtom za mnou se skřípotem zabrzdí kamion s cisternou. Moje radost však byla předčasná, kamion veze „jenom“ nějaké chemikálie a je na tom stejně jako já - přijel jen na „výpary“ z nádrže. Řidič kamionu nejdříve nechápavě kroutí hlavou nad nápisy na tabulích. Další děj vidím jako ve zpomaleném filmu a jen bezmocně sleduji další děj – tirák, značně nervózní z nečekaného a neřešitelného problému, si zapaluje cigaretu… Co následovalo, si jistě dokáže každý představit. Řidiči, kteří se solidárně dělili o benzin, vrhli poslední nevěřícný pohled na kuřáka, aby je vzápětí pohltily plameny. Na nic nečekám, nechávám auto autem a prchám, co mi síly stačí do nedalekého lesa, jako by mi za patama hořelo. Vzduchem se nesou ohlušující detonace, křik lidí, všude kolem poletují trosky aut, zbytky nějaké beztvaré hmoty a do toho všeho zmatku se jako listy papíru pomalu snášejí velké bílé tabule s černými nápisy. Jak se tak ve vzduchu otáčejí, občas stihnu přečíst … NENÍ… … DEN… … ÚŘEDNÍ… … DNES… … NENÍ… !!!!!! Konečně vbíhám do lesa, kličkuji mezi stromy, zcela neplánovaně zakopávám o pařez a po hlavě padám do hlubokého příkopu. „Hladce“ přistávám na místě, kam přišli po ránu všichni řidiči, když našli na „oné“ místnosti ten nápis – DNES NENÍ!…Tak si ležím v tom všem nadělení, pěkně jsem si zaryl ústy v tom nepořádku, co tu jiní nadělali, spočítám si kosti a po zjištění, že jsem vše přežil bez vážné újmy, si s úlevou vydechuji. Při představě, co se děje, však ihned vyskakuji na nohy a snažím se dovolat k hasičům. Tam se mi však ozval záznamník – Dnes není úřední den, máte-li přání, můžete zanechat vzkaz… To snad není pravda!?!? Zkouším nemocnici… opět záznamník… DNES NENÍ… rychle uvažuji – policie přeci musí fungovat nepřetržitě! Snažím se vytočit číslo, když vtom vydal mobil podivnou sérii signálů… Tupě zírám na displej a snažím se přečíst vzkaz – Dobré ráno vám přeje váš mobilní operátor, dnes není úřední den, naše služby vám dnes neposkytneme, máte-li přání, můžete…. Probouzím se zcela propocený a chvíli nechápavě zírám z okna auta… Stojím na velkém dálničním odpočívadle „někde v Evropě“ a všude kolem panuje běžný ruch. K čerpací stanici přijíždějí auta pro palivo, na terase restaurace sedí hosté u své ranní kávy, z kamionu od naproti vystupuje řidič s ručníkem přes rameno a s taškou pod paží odchází k nedalekým toaletám. Vedle mne s obrovským rachotem a pokřikováním vysypávají popeláři popelnice... JE STŘEDA…7 hodin ráno… Jsem někde v Evropě a k mému bydlišti to mám několik set kilometrů. Již delší dobu potřebuji vyřídit „důležitou“ úřední záležitost. JE STŘEDA… za hodinu začne u nás „ÚŘEDNÍ DEN“… Až se vrátím z Evropy do země, která chce jít do EVROPY!?… bude mne čekat na příslušném úřadě velká bílá cedule s černým nápisem - DNES NENÍ ÚŘEDNÍ DEN!!!… A k tomu „ochotní“ úředníci, kteří místo odpovědí na pozdrav vyštěknou to své oblíbené……………………………. Proběhnu toalety, posnídám, natankuji plnou, sednu do auta, pustím oblíbenou kazetu a… HURÁÁ… ZPÁTKY… Na východ… Sedím rozvalený v křesle, koukám z okna na ta panoramata, „kochám se“ a přemýšlím… kdy tak asi dostanu zaplaceno za tuhle cestu, jestli mi nezkrachovala banka, kolik bude u nás nových „tunelů“, z čeho zaplatím „povinnou daň“ z příjmu, i když vůbec nic nepřijmu… Ještě že sem mimo dosah našich zpráv… prý se na Hradě urputně bojuje. Politici a snad i někteří úředníci, co mají JEDENÁCT měsíců TY SVÉ ÚŘEDNÍ DNY a jeden měsíc placené dovolené… bojují za TŘINÁCTÉ a ČTRNÁCTÉ PLATY… že by to byli ti pověstní Blaničtí rytíři, co vylezou z Hradu až bude státu nejhůř…??? P.S. Vzhledem k charakteru mé živnosti se mi málokdy podaří přijít na úřad v úřední den. Přesto, až na jednu výjimku, která mi byla inspirací k tomuto humornému článku, se mi na úřadech po vysvětlení mé situace vždy ochotně věnovali. Chtěl bych všem tímto poděkovat. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 07. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Karel Šíp |
 |
Milan Markovič |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Josef Fousek |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Jiří Menzel |
 |
Ivan Rössler |