MLADÁ NOHA

„Mladá noha nepočítá s holí,“ říkávala moje babička Kristýnka z Nemanic. Má chodidla se dotýkala země, ale nekonečná budoucnost mě lákala vzletět do zázračných dálek.
Při návštěvě Luhačovic jsem vyzkoušel v hotelu Fontána taneček. Zaslechl jsem upřímné povzbuzování: „Hele, vole, ten dědek válí techno!“
Abych mladíkovi ukázal, že jsem formát, dal jsem do figur všechno.
Druhý den jsem pokulhával lázeňskou promenádou a sbíral síly na odpočinkových lavičkách. Nelíbil se mi verš mojí ženy: „Kdo si hraje na mladíka, druhý den si zanaříká“.
Pozoroval jsem nemocné s pohybovým ústrojím a myslel na to, že nejlepší ze všech činností je vysedávání v kavárnách. Tam nikdo nevidí, že čas opotřeboval údy a tělo veškeré.
V milosrdném přítmí popíjím červené víno a vzdávám hold životu. Občas se podívám z oken na přecházející ženy vonící parfémem mládí a vzdychnu.
Nejlepší je žít vsedě na židli, před sebou sklenku, kávu a umělou kytičku. Při zpáteční cestě Janáčkovou alejí jsem našel za kanadskou jedlí schovanou pevnou hůl. Vypůjčil jsem si ji a kráčel s Jarmilou do hotelu. Samozřejmě, že jsem potkal toho kluka, který včera komentoval můj taneční um. Vykulil oči a rozesmál se. Nezlobil jsem se. Neznal výrok mé babičky.

MEDITACE NOVOROČNÍ

Zbytečné a naivní jsou myšlenky, které se neúprosným krokem přibližují ke Sběrně zbytečností. Sebeobdiv, ješitnost, pýcha, touha po bohatství pozemském. Stáří stává se nebezpečným útesem, který nedává šanci novým lodím. A ďábel našeptává: „Využij, urvi, získej, ochutnej, máš málo času!“
A pokoutní dáma POLITIKA se neptá: „Co umíš, co jsi dokázal, jaký jsi člověk?“ Naopak radí: „Je vhodné se usmívat, tvářit sebevědomě, být loajální, servilní a nikdy se neptat, kde je pravda. Neukazuj srdce na dlani. Odepsali by tě ti, kteří sami sobě dokazují, že nejsou slabí.“
A tak si vážím těch několika, kteří stárnou a do chodu tohoto světa nemluví. Oni totiž vědí, že hloupost je nenapravitelná.
Jdou dál se svými sny a pozorují biograf, který se celá tisíciletí nemění. Pouze auta místo koní, šaty místo kůží, paneláky místo chýší.
A ti, co se rvou dál? Za svobodu, za spravedlnost, za lásku? Proč je zapotřebí hrdinů? Proč je špatnost uvelebena v nás i v těch, kteří se nazývají vyvolenými? Vzdát se? Nikoli! Jít a žít nepřetržitě jako hvězdy na nebi.
Uprostřed špíny věřit v čisté prameny.
Venku začalo sněžit.
Škoda, že v našem sídlišti nepostavili kostel. Chtěl bych slyšet zvony.
Hladím psíka. Pak, že člověk nemá přátele.
Ví vůbec, že nastal nový rok 2002?

NIKOTINOVÉ POMETLO

- Kouří děcka, kouří národ, dým se vznáší nad topol, jen ať mě ti blbci živí, jásá státní monopol! –
Přátelé pokroku nechali dál bujet reklamy na cigarety. Paní Rakovina se usmívá: „Díky! Dál mohu pronikat do dětských i vašich plic!“
Ne, nikoli, nejsem puritán! Sám jsem podlehl dávné reklamě a spatřiv filmové hrdiny s cigaretou, začal jsem též. To přece patří k frajerům!
Mám bronchitidu a trojitý by-pass! A hlavně – jde o prachy!
Zdravotnický „celebrit“ pravil: „Z výtěžku za tabák financujeme další potřebné projekty!“
Jaké?! Například choroby vzniklé z kouření. A také jsou potřeba peníze na tunely pod horami. Perpetuum mobile!
A také je nás moc. Na něco zemřít musíme. Díky, tržní sněmovno!
Vy víte, jak by chudě vypadala naše města. U stanic autobusů, před hospodami, před supermarkety, před čekárnami, na chodnících, pod rohožkami v sídlištích, všude děsivé čisto. Žádné špačky v záchodových mušlích, žádné plivance a ozdobné chrchly na chodnících.
„Reklama není žádné lákadlo!“ říkali jste.
Jistý pan Goebbels pravil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. K drogám a k nikotinu musíme být tolerantní! Je lepší mít generaci nemocnou, než myslící!
A hlavně – cigareta uklidňuje! A klid? O ten přece jde! Psí drek je malý a také kouří! A neokolkovaně!