Josef Fousek: Prognóza 2002 / Free of Europe

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

PROGNÓZA 2002

Ti, kteří ztratí vlivné posty v důsledku náhlého pozbytí moci, jež skýtala pocit důležitosti, nedotknutelnosti a neomezených možností – nařizovat, rozhodovat a sklízet hmotný a mediální prospěch – tedy ti začnou svoji politickou umírněnou revoltu. Stará koalice se změní v opozici s cílem dosáhnout v dalším cyklu své dočasné vyřazenosti opět postů, které ji vrátí na výsluní. Tento koloběh je podobný solným mlýnům, kde v chomoutech točí stejní unavení voli, ale popoháněči se střídají v zájmu osobního odpočinku.
V té době se připravují politické stíny, které nahradí v dalším urnovém období ty, kteří nejsou, ale dříve stíny byli. Při těchto přelivech z jednoho kýblu do druhého se rozplynou miliardy korunek, ale budoucím generacím to v hlavách neulpí, neboť další konání jimi zvolených zastupitelů přináší další žertovné situace. Po jistém čase se zapomíná a strana, která je viníkem, viní ty občany, kteří viní tuto stranu.
Ti, co si nakradou a nejsou přistiženi, se stávají váženými občany a pronásledují ty, kteří jim kradou nakradený majetek. Na zakrytí jakékoli činnosti se používá masa, která je nazývána lidem. Tato masa je vhodná k práci, k potlesku a k urnování. Tím nemyslím zpopelňování, ale strkání kandidátů do dřevěné či plechové urny. Doufám, že jsem srozumitelně vysvětlil to, čemu sám nerozumím. Ale o to v životě jde! Neboť: – Kdo pochopí, co se vaří, tomu se vždy špatně daří! –

FREE OF EUROPE

Za toho krásného režimu komunistických dobrovládců jsa navždy připoután k životu v Československé socialistické republice, abych nalezl trochu porovnání, tiskl jsem ucho k stařičkému rádiu. – HLAS AMERIKY, SVOBODNÁ EVROPA – Tam jsem četl druhou stranu mince. Ta naše současná byla jiná. Byla optimistická, radovala se z průměrnosti lidské existence.
V každé větě znělo – AŤ ŽIJE! SLÁVA! a soudruhů bylo tolik, že přátel nebylo zapotřebí. A přes dráty na našich hranicích přelétaly věty o svobodě, o demokracii, o světě, kde se může cestovat, říkat, co se člověku zachce, kde nejsou kádrové posudky, kde nemusíš jít k volbám, kde nemusíš být ve straně, abys dostal dítě na školu, kde umělci nemusejí podpisovat petice oddanosti a hrát okupantům veselé angažované písně, kde nemusíš jít povinně do májového průvodu, kde nemusíš ztišovat hlas, když říkáš: Prezident je vůl!
Rozhlasové vlny, podobny vlnám řeky, nás odnášely do krajin, které jsme znali jen z trampských písní. Nic netrvá věčně a Něžná revoluce otevřela dveře pro romantické snílky. A nejen pro ně!
Poblíže svatého Václava, který hledí bez pohnutí na to dlouhé náměstí, kde toho tolik slyšel, ve velké budově je sídlo těch, kteří nám dávali v okupaci naději a víru. Budou se stěhovat! Pro Prahu jsou prý zbyteční a nebezpeční! Pánové, kteří sloužili všem režimům, je nepotřebují.
Pravda se vždy špatně poslouchá! Svatý Václav bude zase sám. Nikdy nás neuhlídal, ale alespoň něco. Má kopí! Rozhodně není zbabělý jako ti, kteří volají Ami go home! V opuštěné budově bude zřízen nový úřad. MINISTERSTVO KOMPROMISU. Bude to patřičné k naší statečné české povaze.



Ukázka z knihy  
FOUSKOVY FEJETONY,
kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství
Jindřich Kraus - PRAGOLINE

Foto © Tomáš Fousek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 09. 2008.