Jana Pilátová: Den blbec

Rubrika: Literatura – Fejetony


Znáte to. Od rána co vstanete, padají věci z rukou.
Jindy osvědčený způsob oblékání selže,  poněvadž večer připravené oblečení je najednou duševně nepřijatelné. Jdete tedy a z šatníku vytaháte tři trička, než s povzdechem skončíte u toho, které už vám tolik nevadí.
Na devadesát procent před odchodem do práce doma něco zapomenete. Lidi na vlakových i jiných nástupištích se motají jako vrtošivé ovce, vrážejí do sebe a buď se tváří nerudně na kohokoli, koho potkají, a nebo se nesmyslně přihlouple usmívají a vráží do sebe navzájem.

Sotva přijedete do zaměstnání, setkáte se s obecným spěchem, nervozitou a s informacemi "to je den blbec!!". Káva vás moc neprobere, takže hledáte osvěžení v čaji či kakau a zjišťujete, že nějak divně chutnají. Telefonáty = co zazvonění, to nový problém, který "nesnese odkladu!". Oběd se vyvíjí v podobném duchu a graduje to někdy po poledni, kdy žaludky mnohých tráví obědy i nepříjemné informace a nastává relativní klid.

Tak nějak podobně se vyvíjel dnešek. Do toho se můj přítel nalézá v nemocnici. Čeká na operaci, kterou podstoupí zítra... Od rána si říkám: "dneska nic neber do ruky, nelez na vyvýšená místa, neběhej po schodech, nejezdi výtahen NEBO..."A najednou... co to svítá nade vraty? Ne, žádný zázrak... ani Jůlinka. Jen kolegyně posílá odkaz na francouzskou restauraci, která vzhledem připomíná téměř babiččinu kuchyni. Má starosvětský a mírně střelený ráz, který podtrhují všudypřítomné rozvěšené zvonečky a tím učiní v mé mysli nenadálý zvrat. Jako kdyby někdo rozsvítil či přehodil výhybku. Dochází mi úplně mimoděk, že doma v lednici se nalézají nadmíru zajímavé ingredience... na falešné portské. Červené Svatovavřinecké a rum. Navíc vím bezpečně, že se do toho hodí hodit pár hrozinek. A medu je přeci doma také dostatek. Pojmu plán - přijedu, uklidím to, co přítel během své nemoci nahromadil okolo postele a v kuchyni... což značí kupu různých platíček s léky, flakonky s mastičkami a vodičkami na potírání toho či onoho... A další spásonosný nápad na sebe nenechá dlouho čekat. Vždyť by se ještě hodilo vyluxovat a povléknout čisté ložní prádlo!


Vyzbrojena tímto plánem, chutě (ač po hodinové jízdě vlakmo z práce) vcházím do dveří a začínám se zakopávat do předem vytýčených pozic. Lux běhá po koberci i mimo něj jako poháněný neznámými silami. Ložní prádlo dělá přesně to, co se od něj čeká, čili nechá se bez odporu a vymlouvání svléknout a nacpat do pračky.
Čisté prádlo bez diskuze obejme peřiny a polštáře. Mezitím se na plotně na jemném plameni hřeje směs červeného vína a rumu. V něm ve varu pomalu tančí hrozinky, které "hrozivě" nabobtnaly a podsouvají téměř hmatatelnou představu veéélikého požitku po pozření.
Úklidová mánie jest vyčerpána, horká sprcha dala tělu "co proto" a "uklohněné" falešné portské začíná působit na CNS = centrální nervovou soustavu. A já si tak říkám: "to byl ale krásný den blbec". Mám úsměv od ucha k uchu. Ba co víc... ještě že mám ty uši :-))

Přeji všem krásných dnů, i když jsou náhodou někdy tak trochu "blbec". 
 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Jana Pilgrová

OHLASY NA ČLÁNEK

Je mi téměř 60 let.Dnů "blbec" jsem zažila bezpočet. Většinou jsem z nich byla nešťastná. Teprve teď jsem pochopila,že při zdravém přístupu z nich mohu mít "prču".
Děkuji pí. Pilátové, že mne nasměrovala jinam.
Irena Zadražilová, 9.10.2008 
izadrazilova(a)vsz.pha.justice.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 10. 2008.