Josef Fousek: Beze smyslů do nesmyslů / Zeď
Rubrika: Publicistika – Fouskův svět
BEZE SMYSŮ DO NESMYSLŮ |
ZEĎ V berounském baru se válel cigaretový dým. Za oknem se nořily do tmy pevnostní hradby. Zeď má mnoho významů. Ten nejsmutnější je – duševní hradba. Dva si nerozumí! Vystavěli mezi sebou zeď, která má maltu a cihly z odcizení. Zeď Pink Floydů jsem slyšel prvně v sanatoriu v Třebotově. Byli jsme tam taky za zdí, ale jen na chvíli. Ta druhá, nehmotná, se přelézt nedá. Má materiál z nepochopení, ze závisti, z hlouposti. Už není co říct. Nastává mlčení, občas mrazivá slova. Automatické soužití. Nejdříve to poznají děti. Hledají marně skulinu, cestu za rostoucí zeď. Nejsou už vidět oči, nejsou slyšet slova. Všechno prožité – láska, maléry, doufání, naděje – se poztrácelo. Léta společné práce, víry a naděje zůstávají za životním vlakem jako kouř. A děti si říkají: „Táta už nemá mámu rád! Máma už nemá ráda tátu!” Pokojem chodí nedůvěra. Hlídají se slova, těžko se říkají věty. Vzduchem bloudí křeč umělých úsměvů. Děti neví, kam rozdělit svou lásku. Dostávají první nechtěnou lekci z budoucnosti. Na Mikuláše sedí samy. Táta zapomněl. Budova rodiny se hroutí jak zpustošený chrám a zeď je nezničitelná. Srdce to pozná nejdříve. Rozcestí, na kterém jde každý jinam. Zůstávají vzpomínky na krátké dětství. „Proč se to stalo?“ „O to se nestarej, tomu ještě nerozumíš!“ |
![]() Ukázka z knihy FOUSKOVY FEJETONY, kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE |
Foto © z webu Josefa Fouska
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 12. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Jitka Molavcová |
![]() |
Miloslav Švandrlík |
![]() |
PhDr. Jiří Grygar |
![]() |
Ivan Kraus |
![]() |
Milan Markovič |
![]() |
Helena Štáchová |
![]() |
Karel Šíp |
![]() |
Ladislav Gerendáš |