Kladivo na čarodějnice

Mám mezi církevními osobami mnoho přátel, kterých si vážím pro jejich moudrost a lidskost. Jsou roztroušeni po celém světě. Ve všem našem konání jsou vždy lidé dvojí. Jedni osvícení a druzí tmářští. Je to ovšem rozdělení hodně jednoduché.
Život se nedá rozpůlit na dva díly. Mezi námi lidmi „se správnou sexuální orientací“ jsou i takoví, kteří se chlubí v parcích tím, co skrývá jejich „seknhendový“ pršiplášť. Jsou i tací, kteří doma trýzní ženy a bijí děti, které přivedli na svět. Také ti jsou „správné orientace“. Je mnoho těch, kteří žmoulají a potí se u pornografických filmů a omakaných časopisů.
Často se rekrutují z těch mužných jedinců, kteří se chlubí svým puritanismem, kteří mají plná ústa morálky a zoufalství nad zkaženým světem. Jsme pokrytci jako společnost sama. Přesto věřím, že láska, přátelství a citový vztah dvou živoucích tvorů jsou nezničitelné. Slyšíme, že člověk člověku má odpouštět, ctít druhého, pomáhat si navzájem, tolerovat se... Proto jsou překvapením hlasy, které volají po nesmiřitelnosti a hovoří o opovržení, o neslučitelnosti s lidskou přirozeností. Objevují se archy a podpisují je ti, kteří se nemohou smířit s tím, že ti „jinak orientovaní“ si dovolují dávat svou náklonnost k osobě stejného pohlaví veřejnosti na odiv. Lišíš-li se, jsi nenáviděn! Někdy si myslím, že doba Temna zdaleka nevynesla všechny trumfy.
Když má někdo někoho rád, je to jen a jen jeho věc. Tak jej Pán Bůh stvořil. Lidé milují bez zábran a šíleně – svůj majetek, své koně, své revolvery, své domy, své psy, své funkce, – proč by bylo hříchem a protizákonným činem, když příroda dává propuknout lásce mezi ženou a ženou nebo mezi mužem a mužem? Jsem katolík, ale když slyším o nenávisti a podpisových akcích, jako by na mne sáhla doba politických a čarodějnických procesů.
Dav připojuje podpisy ze strachu nebo z hlouposti. V kolektivním bahně vina zapadá. Proti medializaci pornohvězd, vrahů, mafiánů, velkozlodějů, špatných politiků, proti nabádání k promiskuitě, proti rasismu, xenofobii, proti tomu se mlčí.
„To patří k naší správně orientované společnosti.“ Dav potřebuje viníka. Potřebuje hromosvod pro svou neutuchající nenávist. Kam vrhnout kámen! Kdyby mne někdo vyzval, abych podepsal petici za zrušení kostelů, nepodepsal bych. Lidé do nich chodí hledat lásku k bližnímu svému.
A ta láska by v nás měla zůstávat i poté, když vyjdeme z Božího stánku. Té lásky je tady poskrovnu a tak ji přejme těm, kteří jsou tímto vzácným darem obdarováni. A zpytujme své nitro, v němž máme skryty myšlenky a činy, s kterými se nechlubíme.

Dva hrnečky

Láska, manželství, žárlivost, to patří k člověku jako měsíc k nočnímu nebi. Milostné pletky a neřádné objímání se postihovalo v minulých stoletích přísně. Deflorírované dcerky plakaly a hřešit před manželstvím bylo trestáno – říkalo se: „Přes kládu pardus držeti“. Čili, ponocný přes zadnici rány vyplácel.
Když žena k pádu přišla, dostala černý čepec z režného plátna a do klece na rynku vsazena byla, aby městečko mělo podívanou. Ani klec některé panny a paní neodradila od „in puncto simplicis“, prostého smilstva, a tak moudří radní trestali hříšníky nucenou prací.
Rozvernice i se svým lotrem táhli městečkem s vozíkem a smetí i rumy do něj nakládali. Byly to vlastně první technické služby města. Samozřejmě, že na ty, kteří o trestech rozhodovali, se tresty tyto nevztahovaly. To zůstalo dodnes. Často přišel i trest nejvyšší a svůdce si svedenou musel vzít za ženu. Svatba ze šatlavy – se říkalo.
V listinách soudních, zažloutlých můžeme číst – Pachtýřův synek přiznal, že byl v kopce sena s ženou rychtáře Burdy, leč žádné smilstvo neprovozovali, jen prý se před krupobitím schovali. Jelikož osm vážených občanů prohlásilo a přísahou zpečetilo, že ve zmíněnou neděli skutečně z nebe kroupy padaly, rychtář žalobu zrušil. V dnešní době se přelétavé ženy a dívky nazývají společnicemi a přítelkyněmi.
Andělů je poskrovnu a na hříchy se moc nehledí. Ženy a muži, to je řeka s dvěma břehy. Peníze, moc, majetek jsou silnější než láska. Na charakteru, čestnosti, statečností, férovosti, na tom nezáleží. Jsou to směšné skomírající vlastnosti romantických generací.
Často žena opustí toho nejdokonalejšího nekuřáka a abstinenta a uteče k pravému opaku toho prvého. Fádnost je sestrou nudy. Příručky nám radí co a jak, kdy a proč, ale pravdou zůstane, že manželství je nejistá sázka do loterie. Je to milování, hádky, pláč, mlčení, zloba, smích, něžnost, lhostejnost, podvádění a odpouštění.
Manželství je sada hrníčků a sem tam se nějaký rozbije. Je dobré, když zůstanou alespoň dva na kávu při večerním usmíření. Co se týče toho středověkého trestání přes zadek – muži by měli dostávat dvojnásobně, když si osobují, že jsou nejmoudřejší. Chudí a nemajetní ale nejsou tolik ohroženi na mravnosti.
V dnešní době je láska bezcenný brak. Jde o peníze. Romantika patří minulosti. Ale znám ještě některé... a to mne hřeje.