| 3. duben 1994
V den Krylova pohřbu, 11. března 1994, den před mými pětapadesátými narozeninami jsem odešel z OÚNZU, kde „přeměřili“ lékaři mé srdce, pod jazykem nitroglycerin, a u svaté Markéty plakaly zvony. Jet do Prahy na pohřeb jsem nenašel sílu. Na tom pohřbu bylo i mnoho těch, pro které Kryl nikdy nezpíval. Nenapadlo mne, že se utrápil. Čekal, že to bude jiné, a ono to zůstalo stejné.
20. srpna 1994, v předvečer výročí vpádu internacionální pomoci do naší vlasti, jsem stál na pódiu maličkého sálu v Torontu v Masaryktownu, kde Kryl mnohokrát koncertoval.  Věnoval jsem svůj večer jeho památce. Při každém setkání s krajany, v Kanadě, USA, Evropě, Austrálii, jsem se setkával s těmi, pro které byl Karel Kryl kamarád a přítel. V Montrealu u Ládi Křivánka, v Kitcheneru u Jirky Formandla, v Chicagu u Édy Vedrala, na faře v Ciceru Karel Kryl spával při svých návštěvách v USA. V Sydney, v Kingstonu, v Melbourne, v Peterboroughu, všude zůstaly vzpomínky na člověka, který měl dobré srdce a moudrou hlavu. John Sramek z Detroitu mně daroval Slovíčka, útlou, ale krásnou knížečku. Vydali ji Krylovi přátelé v exilu.
„Tady jsme si povídali s Karlem, pili pivo z plechovek,“ vzpomínal Éda Vedral, šerif osady Dálava, „teď tu stojíme zase, Pepíku, na tom samým místě. Tenhle flek má čarodějnou moc, je jedinej v Chicagu.“
Poslouchám Martinu z kazety, kterou mně daroval v Austrálii můj kamarád Jirka Šimák, který ve svém studiu natočil mnohé Krylovy písně. Šimák byl i producentem Krylových koncertů u protinožců.
„Minulý rok zklamání a smutek nad poměry nám vzal kamaráda, Bohem obdarovaného básníka a člověka Karla Kryla. Psal mi krátce před svou smrtí a nestačila jsem mu vyhubovat, vythrnout ho z deprese. Udolali ho. Pane Fousku, šetřete se, básníků je třeba každému národu… Přijeďte do Klokánie. Básníkům vždy dveře otevřeny. Vaše Marcela
Čechová – Queensland – Austrálie.“
Beru do ruky posvátně kopii dopisu s podpisem Karel Kryl na konci s kvítkem u posledního písmene. Kopii dopisu mně daroval v Montrealu můj přítel Láďa Křivánek.
„Chystám totiž zálet do USA a Kanady. Víza už mám. Máš dojem, že se někdo přijde podívat na staříka Kryla? (ostatně je mi 12. dubna padesát…) dnes už se oni zase smějí, já už v ČR ne, neboť kritizuju – a to nejde. – Kdo nejde s námi, jde proti nám, - bolševik převlékl kabát a močálem černým podél skal… Takže jsem teď podle „novin“ klerofašistický židobolševik".
Moranu stavějí před sídlem českých králů
Santa Klaus mrazivý zbyl ze sibiřských dědků,
Na schodech v závěji mrtvolky ideálů…
My – živí – neživí chcem něco k snědku
PF 1994 a veselé Vánoce Křivánkům přeje Karel Kryl
Své střípky dojmů a vzpomínek zakončím veršem Karla Kryla z knížky Slovíčka, která vyšla v exilu v roce 1980.
(Slovíčka, Karel Kryl – XIII.)
Ne, nejsou návraty
Vždyť všechny známé věci
- od stromů před vraty
Až po kanára v kleci –
Jsou navždy ztraceny
Když jednou odešel jsi…
S úctou k památce básníka Karla Kryla napsal Josef Fousek.
11.2.1996 Kladno
|
