Josef Fousek: Moc rád vzpomínám na Karla Kryla (2/2)

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

3.

duben 1994

V den Krylova pohřbu, 11. března 1994, den před mými pětapadesátými narozeninami jsem odešel z OÚNZU, kde „přeměřili“ lékaři mé srdce, pod jazykem nitroglycerin, a u svaté Markéty plakaly zvony. Jet do Prahy na pohřeb jsem nenašel sílu. Na tom pohřbu bylo i mnoho těch, pro které Kryl nikdy nezpíval. Nenapadlo mne, že se utrápil. Čekal, že to bude jiné, a ono to zůstalo stejné.
20. srpna 1994, v předvečer výročí vpádu internacionální pomoci do naší vlasti, jsem stál na pódiu maličkého sálu v Torontu v Masaryktownu, kde Kryl mnohokrát koncertoval. Věnoval jsem svůj večer jeho památce. Při každém setkání s krajany, v Kanadě, USA, Evropě, Austrálii, jsem se setkával s těmi, pro které byl Karel Kryl kamarád a přítel. V Montrealu u Ládi Křivánka, v Kitcheneru u Jirky Formandla, v Chicagu u Édy Vedrala, na faře v Ciceru Karel Kryl spával při svých návštěvách v USA. V Sydney, v Kingstonu, v Melbourne, v Peterboroughu, všude zůstaly vzpomínky na člověka, který měl dobré srdce a moudrou hlavu. John Sramek z Detroitu mně daroval Slovíčka, útlou, ale krásnou knížečku. Vydali ji Krylovi přátelé v exilu.
„Tady jsme si povídali s Karlem, pili pivo z plechovek,“ vzpomínal Éda Vedral, šerif osady Dálava, „teď tu stojíme zase, Pepíku, na tom samým místě. Tenhle flek má čarodějnou moc, je jedinej v Chicagu.“
Poslouchám Martinu z kazety, kterou mně daroval v Austrálii můj kamarád Jirka Šimák, který ve svém studiu natočil mnohé Krylovy písně. Šimák byl i producentem Krylových koncertů u protinožců.
„Minulý rok zklamání a smutek nad poměry nám vzal kamaráda, Bohem obdarovaného básníka a člověka Karla Kryla. Psal mi krátce před svou smrtí a nestačila jsem mu vyhubovat, vythrnout ho z deprese. Udolali ho. Pane Fousku, šetřete se, básníků je třeba každému národu… Přijeďte do Klokánie. Básníkům vždy dveře otevřeny. Vaše Marcela
Čechová – Queensland – Austrálie.“

Beru do ruky posvátně kopii dopisu s podpisem Karel Kryl na konci s kvítkem u posledního písmene. Kopii dopisu mně daroval v Montrealu můj přítel Láďa Křivánek.
„Chystám totiž zálet do USA a Kanady. Víza už mám. Máš dojem, že se někdo přijde podívat na staříka Kryla? (ostatně je mi 12. dubna padesát…) dnes už se oni zase smějí, já už v ČR ne, neboť kritizuju – a to nejde. – Kdo nejde s námi, jde proti nám, - bolševik převlékl kabát a močálem černým podél skal… Takže jsem teď podle „novin“ klerofašistický židobolševik".

Moranu stavějí před sídlem českých králů
Santa Klaus mrazivý zbyl ze sibiřských dědků,
Na schodech v závěji mrtvolky ideálů…
My – živí – neživí chcem něco k snědku

PF 1994 a veselé Vánoce Křivánkům přeje Karel Kryl

Své střípky dojmů a vzpomínek zakončím veršem Karla Kryla z knížky Slovíčka, která vyšla v exilu v roce 1980.

(Slovíčka, Karel Kryl – XIII.)
Ne, nejsou návraty
Vždyť všechny známé věci
- od stromů před vraty
Až po kanára v kleci –
Jsou navždy ztraceny
Když jednou odešel jsi…


S úctou k památce básníka Karla Kryla napsal Josef Fousek.
11.2.1996 Kladno 

Josef Fousek
Klubu Karla Kryla a Karlovi in memoriam

Třetí březnový den 1994

Tvé písně pouze snílci hrají
Čas měří klady záporu
Tvůj Velký šéf se dívá dolů
A my? Hledíme nahoru                                    
Martinu dohrál pro Plaváčka
Unaven vírou v lidský brak
Bratříčků vrátka vyvrácena
Jen víla čeká na zázrak

Molový akord duší zvoní
Probouzí příchuť zklamání
Noc v srdcích s ránem potemněla
Ač mělo přijít svítání
Neb srdce není nerozbitné
Básníků krédo patřičné
S nadějí v kapse přes hranici
Do země lží a stoličné

Že písně mohou kroky změnit?
Že pravidla k slunci vyraší?
Porobná kára dál kodrcá
Bič v rukách drží Jidáši
Člověče není místa pro ty
Co chtějí spasit tenhle Svět
Ježíš se vrátil na Golgotu
A nevrátí se nikdy zpět

Z karavan mraků smečka civí
Glória v dálce doznívá
Maškary pějí holaryjó
Své zraky noří do piva
Chce vůbec někdo ze své klece
Kde občas zob mu nandají?
Svobodu prosí na kolenou
A v zápětí jí žehrají

Ten blázen který znal a věděl
Za don Quijoty chtěl se rvát
Odešel k bráně Exil Nebe
Kde rubáš dostal za kabát
Třetího března něžně sněží
Markéta svatá hladí rov
Deset let šeptá melodii
Co navždy bude beze slov

(KK – Kardiologie Karlák – 3. března 1999. Před operací srdce. Báseň dopsána 13. ledna 2004 v Luhačovicích v hotelu Fontána. 3. března 2004 uplynulo deset let od smrti Karla Kryla.)

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl  http://frk60.aspweb.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 06. 2007.