Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (7)

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Na rozdíl od většiny jazyků zná ten náš slabikotvorné souhlásky „l“ a „r“, což „jinostránci“ nikdy nepřekousnou! Příklad následuje v dalším odstavci.  
  
Už v základní škole jsme se učili, že čeština má devatero druhů slov. Pamatujete si ještě? - Podstatná jména, přídavná jména, zájmena, slovesa, číslovky, příslovce, citoslovce, spojky a částice. Jistě nejméně na polovinu z nich by si asi vzpomněl každý z nás. Ale ruku na srdce, ve své řeči ba ani v písemném projevu toto rozlišení našich slov vůbec nevnímáme! Některá slova spojujeme v řeči dohromady oprávněně, jiná z pouhé lenosti při vyslovování. Přitom mezi jednotlivými slovy jsou nebetyčné rozdíly! Kromě v podstatě libovolně dlouhých či krátkých citoslovcí, které si vlastně můžeme tvořit „ad libitum“, máme oficiálně jen asi osm jednopísmenných slov, ať už spojek či předložek. Čtyři samohlásková – a, i, o, u, - a čtyři souhlásková – k, s, v, z. Češtině se přitom asi nehodilo mít ani za spojku ypsilon, i když jiné jazyky klidně samostatné „y“ používají, a také vůbec nevíme, proč mezi jednopísmennými slovy není „e“, když třeba španělština se ho vůbec nebojí a naopak ho hojně využívá. Možná ale bychom toto písmeno našli mezi citoslovci, když maminky vyžadují na batolatech jistý úkon, i když v tomto případě by asi těch „e“ bylo několik! Musíme si ale také uvést pravděpodobně nejdelší naše slovo - nejneobhospodařovávanějšími - má 12 slabik a 25 písmen! Vyslovit ho lze jen s velikými obtížemi a také ho asi nikdy v reálu neuslyšíme, přesto zdárně šlape na paty, ne-li přímo předbíhá, nejdelší jména ze staré Mezopotámie. Snad si vzpomenete – Nabuchodo…….. atd. Krásný jazykolam také najdeme ve slově – zcvrnkl! Sedm souhlásek bez jediné samohlásky, dvě slabiky, jedna má hlásek pět, druhá jen dvě! Žádný cizinec to nevysloví ani za – no buďme slušní. Ovšem některá jména v Africe a v Indii také stojí za to! Vždy jsme litovali a obdivovali hlasatele v rozhlase a v televizi, jak se s nimi vypořádávají. Příště se posuneme ke značně nelogickému tvoření některých českých slov, alespoň dle našeho názoru.
  
Pozor – nyní ale žádná změna – následují absolutní rýmy:

Honíme se stále za snem a pak jenom tiše žasnem.
Chceš-li dočkati se klidu, pak musíš promluvit k lidu.                    
Nevěřím už masám, proto jásám aspoň já sám!
Nemáme-li slušný stát, to pak není o co stát.
Je opravdu těžké věřit oslovi, i když nás ten osel slušně osloví!
Radostí nemohu plát, protože mám malý plat.
Dobrá zpráva přišla zprava, že prý sleva přijde zleva!
Jako všichni správní Češi, na slevu se vždycky těší!
Vždyť je to tak prosté, říkám to už posté – tak nás prostě proste!.        
Dříve než se naději, opět je po naději!                                          
Pracovitost, včelí vůle, plno medu bude v úle. 
Jestliže to není ničí, kdekdo to pak klidně ničí.
                       
Když potlačil kulacké své pudy, hned se zbavil zemědělské půdy.                    
                                
STB prý vlastně kryla – Hutku, Třešňáka i Kryla!

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

OHLASY NA ČLÁNEK

Dobry den,
 
obavam se, ze ve pan doktor udelal hned dve chyby - pokud si dobre vzpominam na to, co do me cpali ve skolnich skamnach, druhu slov je deset (kampak se nam z uvedeneho vyctu zatoulaly predlozky?) a nejdelsim slovem je "nejneobhospodarovavatelnejsimi"; spocitani slabik a pismen prenecham panu doktorovi.
 
V ucte
 
Daniel Novotny, 12. 02. 2009

requin(a)seznam.cz

Odpověď autora Vladimíra Vondráčka, RNDr.:

Vážený pane Novotný,

děkuji za Vaše postřehy, které samozřejmě akceptuji! Nejsem jazykovědec, celý koncept těchto Paradoxů je míněn s notnou nadsázkou, což jsem hned v prvních článcích avizoval, a odborníkům (ale bohužel ne poučenějším čtenářům vůbec) se dopředu omlouval.

Takže – předložky mi vypadly, já mám opravdu v paměti jen devatero druhů slov a tuším, že ty částice byly zařazeny až po mé povinné školní docházce (ale i zde se mohu mýlit).

U nejdelšího slova mám napsáno – pravděpodobně – a s počítáním písmen jsem měl problém, což omlouvám v dalším pokračování. Jinak ještě vím, že některé „předpony“ nejsou pravé předpony a vše je to v rámci nikoliv seriózního jazykovědného výkladu, ale pro (rádoby) pobavení!

Mé prohřešky proti rodnému jazyku proto berte pod tímto zorným úhlem, který se nemusí samozřejmě někomu zamlouvat, ale c´est la vie! Snad toto mé vysvětlení shovívavě přijmete, za což Vám už teď děkuji.


S přátelským pozitivním pozdravem
Vladimír Vondráček

12.02.2009 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 02. 2009.