Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (13)

Rubrika: Literatura – Na pokračování

OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (13)

STŘÍPKY DĚJIN NOVĚJŠÍCH
Morová epidemie: Znamenala největší tragédii dějinách obce. Došlo k ní roku 1680. Mor se do českých zemí dostal z Vídně. Na jaře 1679 trápil Moravu, v prosinci téhož roku se objevil v jižních Čechách a odtud se šířil dál. Zdrojem nákazy byly hlodavci, ale infekci přenášely hlavně blechy, mezi lidmi hojně rozšířené. Onemocnění doprovázely vysoké horečky, bolesti kloubů, třesavka a zduření lymfatických uzlin. Nemocní také vykašlávali krve. Smrt nastala zástavou srdce a selháním krevního oběhu. V celých Čechách bylo morem zasaženo padesát tisíc lidí. Nejvíc řádil v pražském židovském městě, jehož obyvatelstvo bylo z rozhodnutí městské rady dočasně vystěhováno za pražské hradby. Mezi lidmi kolovaly pověsti o tom, že touto nemocí chce šlechta záměrně vyhubit chudinu. V Úhonicích zemřelo tehdy osmdesát sedm lidí, v Chýni dvaačtyřicet, ve Pticích šestnáct a v Kalousově mlýně na Kačáku jedenáct. 
Uhři v Úhonicích: V srpnu 1744 za takzvané druhé slezské války přitáhlo do obce a okolí uherské vojsko, ale naštěstí se dlouho nezdrželo. Po týdnu odtáhlo k Berounu.
 
DEVATENÁCTÉ STOLETÍ
Tragický příběh milenecké lásky: Úhonický kovář Václav Vorel, ženatý otec tří dětí zahořel láskou k mladé selce Chmelové. Ta nebyla v manželství šťastná a city mu opětovala při tajných schůzkách za obcí. Vorel si pak opatřil arsenik na trávení myší a dal jej své ženě do jídla. Když zemřela v křečích, všichni si mysleli, že šlo - jak se už tehdy říkalo - o raka, žaludeční rakovinu. Poté Vorel navrhl sedláku Chmelovi, že mu pomůže ukrást dřevo na stavbu stodoly. Při jedné noční cestě do lesa ho tajně drženou puškou zastřelil. Vyšetřovací komise zachytila brzy stopu vedoucí k dvojnásobnému vrahovi. Ten se k činu po několika dnech přiznal, byl odsouzen a 19. července 1827 oběšen. O tragédii se v obci vypráví dodnes.
CholeraCholera: Obec musela v 19. století čelit také dvěma epidemiím cholery. Projevuje se zánětem střev, křečemi a průjmy, ale neohrožuje životy tolik jako mor. První vlna asijské cholery postupovala našimi zeměmi od východu k západu: objevila se v září 1831 na severní Moravě a do Úhonic dorazila na jaře 1832. Druhou, podstatně slabší epidemii zaznamenali pak kronikáři v kraji o tři roky později. Údaje o mrtvých se nedochovaly.
Kroupy jako vejce: Nebývalé krupobití postihlo obec 16. září 1848, kdy kroupy velikosti vajec rozbíjely střechy a zničily vše, co ještě nebylo sklizeno z polí a zahrad.
Dvůr premonstrátů: Zápisy z 19. století uvádějí, že k obci náleželo 632 hektary orné půdy, přičemž dvůr hospodařil zhruba na čtvrtině této plochy - 162 hektarech. Kromě toho měl v držení 279 hektarů lesa; tady hospodařil revírník a dva hajní. Ke dvoru patřily ještě po staletí kostel a fara. V roce 1855, přesně 12. března, došlo k velkému požáru dvora, stájí, sýpek a stodol. Tehdy obec ještě neměla hasičský sbor. Ten vznikl až roku 1888.
Kladensko-nučická dráha: V červenci roku 1857 započala stavba železniční trati mezi Kladnem a železnorudnými doly u Nučic a vápencovými doly u Tachlovic. Měřila 25 kilometrů a první nákladní vlak po ní jel již v únoru 1858. Osobní doprava se připojila o šest let později. Trať vedla východně od Úhonic, odkud to bylo k nejbližší zastávce v Červeném Újezdě asi hodinu pěšky. V roce 1890 byla prodloužena do Kuchaře a o devět let později na Mořinu. Podle zkratky KND se jí říkalo "Kanada".
Poklad na gruntu Jana Roučího: Ten znamenitě hospodařil se svou ženou Annou na největším gruntu obce od roku 1811 až do roku 1879, kdy zemřel. Vdova Anna a její syn Václav pokračovali zdárně v práci a roku 1890 se rozhodli, že zbourají špýchar a stodoly. Věděli, že ve zdech je ukrytý poklad, ale přesné místo neznali. To tajemství si vzal Jan Roučí do hrobu. Proto matka syn bedlivě hlídali zedníky při práci. A vskutku zlaté tolary se našly – byly v několika nádobách a ještě zalité tukem. Pobožná Anna Roučí nechala pak roku 1898 postavit mramorový pomník s křížkem na svých polích. Vysvětil jej farář Jan Lidický. Dnes se pomník nachází asi třicet metrů od silnice na Chýni a obklopují jej mohutné kaštany. U Roučkovic křížku, tak se tu dodnes říká.
Slavnost Matice školské: Konala se v prostorné a krásné zahradě Haškova statku čp. 3 v neděli 28. srpna 1892. Tady se shromáždilo velké množství lidí z Úhonic a okolí. Večer se tancovalo ve dvou hostincích - Na Staré i U Šidlíků. Sály byly nabity a panovala nálada opravdu povznášející.
Stavba kostela: Dne 8. července 1896 bylo zahájeno bourání gotického kostelíku ze 13. století a již 21. listopadu téhož roku započala stavba nového kostela Zvěstování Panny Marie. První bohoslužby se v něm konaly za dva roky. Pseudorománská stavba je dnes z velké dálky viditelnou dominantou obce.
 
DVACÁTÉ STOLETÍ
Vzdělávací spolek Komenský: Na přelomu 19. a 20. století výrazně ovlivňoval dění v obci, podporoval vlastenectví a hrál ochotnické divadlo; jeho předsedou byl Václav Jonák. Členové spolku spolu s dalšími občany Úhonic se zúčastnili 23. listopadu 1905 manifestace v Nučicích. Početný tábor lidu tady žádal od vlády c. a k. rakouského mocnářství všeobecné hlasovací právo.
Nová škola: Stavěla se v letech 1907-1908, první žáci usedli do jejích lavic v září 1908. V budově čp.43 je škola dodnes.
Rozšíření návsi: Dnešní podobu získala úhonická náves v červnu 1910, kdy po požáru statku Zimových byla zbourána velká stodola. Za zmínku stojí, že podle oficiálního sčítání žilo tehdy v obci 854 lidí.
Poštovní úřad: Otevřen byl 16. října 1910 v budově staré školy, čp. 87. Dnes je v této budově tzv. anglická školka. 
I. světová válkaI. světová válka: O tom, že vypukla se občané dozvěděli ještě týž den – 26. července 1914 v šest hodin večer. Nazítří následovala všeobecná mobilizace a všichni muži do sedmatřiceti let, schopní vojenské služby, byli povoláni do zbraně. Další den, 28. července, se pro ně konala v kostele mše, po níž odešli doprovázeni téměř všemi obyvateli Úhonic na nádraží do Dušník a odtud se vydali do války.  
První obecní volby: K volbám se šlo v Úhonicích poprvé po vzniku samostatného Československa 14. června 1919. Nejvíce hlasů získala Československá strana sociálně demokratická (312) před Republikánskou stranou českého venkova (132).
Fotbalové začátky: V červenci 1921 byl založen SK Slavoj Úhonice. Klubová místnost byla v hostinci U Nejedlých a hřiště vzniklo za zahradou Zajíčkových; později zde byly postaveny rodinné domky Trunečkových, Čiperových a dalších. Slavoj hrál pouze přátelské zápasy. V roce 1925 založila svůj tým místní Jednota proletářské tělovýchovy s názvem Rudá hvězda Úhonice, ale po třech letech činnost ukončila. Další kapitoly historie psal již SK Úhonice: vznikl v květnu 1934 za přítomnosti 37 milovníků fotbalu v hostinci U Zimů. Předsedou byl zvolen V. Zima st., místopředsedou K. Kučera, jednatelem Jos. Alda, za barvy klubu byly vybrány zelená a bílá. První zápas proti AFK Loděnice skončil výhrou 4:2. V roce 1935 se změnilo vedení – novým předsedou se stal J. Osvald a náčelníkem Jindřich Hašek. Hřiště leželo za Smolíkovnou, na pozemku pana Pintnera, brzy bylo oploceno, vznikly dřevěné kabiny a bufet, slavnostní otevření se konalo 21. dubna 1935. Konec 30. let přinesl krizi jak hráčskou, tak i ekonomickou.
Jugoslávský konzul: Jmenoval se Roco Bradanovič a ve 20. letech koupil statek na návsi, v němž jako nájemce hospodařil Ant. Horák, bratranec válečného pilota Horáka z Lidic u Kladna. Pan Bradanovič s chotí jezdil do Úhonic na letní byt. Dnes je v budově Obecní úřad a pošta.
Četnická stanice: Pečovala o veřejný pořádek na konci 30. let minulého století. Sídlila ve velkém statku u Nových-Kučerů na návsi, čp.6. Četníků bylo pět a chodili jak mezi domy, tak i po okolí obce. Měli o všem přehled a jen máloco jim uniklo.
Ochotnické divadlo: Ve 30. letech hráli jak členové Sokola, tak i baráčníci, činnost pokračovala i v letech protektorátu, kdy nastudovali dokonce rozvernou operetu Zapadlý zvoneček, při níž se na scéně objevila i živá koza. Režisérem většiny představení byl Václav Vančura z čp. 88.
Úhonická honitba: Začátkem 30. let si ji od sedláků pronajal továrník Grodetski z Prahy-Vysočan. První dva roky nepořádal na ploše 900 hektarů hony, ale pak měl bohaté úlovky, ročně 600 zajíců a 500 koroptví (dnes neuvěřitelná čísla). Německý žid odjel v roce 1939 do Ameriky.
Vlastenecko-dobročinný spolek baráčníků: Byl založen 8. července 1934 na ustavující schůzi v hostinci U Nejedlých. Jeho prvním rychtářem se stal truhlář Jan Šamonil. Baráčníci zachovávali některé tradice českého venkova a pořádali staročeské plesy.
Úhonické hospody před II. světovou válkou: „Na staré“ při statku pana Karla Slabocha se scházeli živnostníci a sedláci, schůze tu měla Švehlova strana, v prvním patře byl sál, kde se konaly zábavy a cvičení Sokolů. – „U Zimů“ se hrály karty, chodili sem sportovci a příznivci všech politických stran, za hostincem stál kuželník, o který byl zejména v létě velký zájem. – „U Vančurů“ (nebo také U Šidlíků) bylo možné potkat sociální demokraty a komunisty, ve velkém sále hráli ochotníci divadlo, konaly se tu taneční zábavy a cvičení DTJ. – „U Malých“ byla hospoda, kterou si oblíbila mládež a sportovci, schůze zde měli členové Junáka a Skautu. – „U Nejedlých“ se v nejmenším a nejtišším hostinci scházel pěvecký mužský sbor Dalibor.
Zastřelení posledního tetřeva: Došlo k tomu roku 1939 v lese, kde se říká Na korunním plácku nebo U Šámalovy loučky. Šlo o tetřeví slepici, zastřelil ji Václav Srba, zeť lesního Poustky.
Obecní rozhlas: Byl prozíravě pořízen koncem třicátých let a neměli jej v žádné z okolních vesnic. Jeho prostřednictvím mohl starosta rychle informovat občany, což se vyplatilo v době protektorátu, kdy domluvený signál (Kmochův pochod „Kolíne, Kolíne…“) varoval před německými kontrolory potravinových zásob. O tom se vědělo i v sousedních obcích, ale nikdo nic Němcům nevyzradil.
Loutkové divadlo: Celý protektorát se hrálo v pekařství u Šťovíčků a pravidelná sobotní a nedělní představení byla hojně navštěvována. Napomohl tomu i fakt, že v obci nebyl biograf.
Česká házená v Nučicích: V těžkých válečných dobách dělala radost lidem v širém okolí původní tuzemská míčová hra. Viktoria Nučice vznikla v roce 1925, pak hráči přešli do DTJ Nučice a zde dosáhli největšího úspěchu v sezóně 1943-44. Tehdy se stali mistrem Čech a Moravy a poráželi soupeře z Prahy, Ostravy, Českých Budějovic, Ostravy, Olomouce i Plzeňska. Ojedinělý úspěch zaznamenali v roce 1944, kdy neprohráli jediný zápas. Na hřišti za Lidovým domem fandilo házenkářům kolem tří až pěti stovek diváků. A při zápasech s výtečnými plzeňskými týmy bylo v hledišti i tisíc fanoušků. Nučice se staly i mistrem Prahy a Středočeské župy, kralovaly na mnoha turnajích a těšily se velkému respektu soupeřů. K významným hráčům a funkcionářům patřili v té době mimo jiné: Stanislav Vácha, František Smejkal, Josef Synek, Jan Svoboda, Jaroslav Kalát, Jaroslav Lívanec, Josef Kuna, Miroslav Karpíšek. Avšak v 50. letech mnozí hráči odešli z obce kvůli zaměstnání a tím poklesla výkonnost. Když později vznikly ještě ekonomické problémy, důsledek byl jediný: v roce 1962 házená v obci zanikla.
Zatčení gestapem: Sigmunda Vladimíra Sudíka, úhonického faráře, zatkla německá tajná policie 15. června 1940. Celou válku strávil v nacistickém vězení a dva týdny po jejím skončením zemřel v klášteře premonstrátů na Strahově.
Slavia přijela na posvícení: fotbalový zápas SK Úhonice – SK Slavia Praha 1:20 se hrál 13. září 1943, za vítěze dal osm gólů nejslavnější střelec v dějinách českého fotbalu Josef Bican – celkem osm. Čestný úspěch domácích vsítil Zdeněk Musil. Utkání přihlížely bezmála dvě tisícovky diváků. Za německé okupace došlo k oživení činnosti klubu. Na tom měli největší zásluhu funkcionáři J.Hašek a Fr. Jansa.  
Konec války a květnová revoluce roku 1945: viz samostatná stať na str. 000
Poválečné volby do Národního shromáždění: Konaly se v květnu 1946 a v obci dostali nejvíce hlasů komunisté (319) před lidovci (100), sociálními demokraty (82) a národními socialisty (33).
Rottova mlékárna vyráběla máslo pro Prahu, sousedila se statkem Haškových, snímek je z roku 1939Uzavření Rottovy mlékárny: Začátkem 50. let ukončila činnost mlékárna, jež sousedila se statkem Haškových. O práci neměla nouzi, ve 40. letech, kdy bylo v obci a okolí přes 250 dojnic, prosperovala a měla moderní vybavení. Pracovalo tu sedm zaměstnanců. Vyráběla výhradně máslo, které odebíraly desítky obchodů v Praze. V té době zanikly živnosti několika místních řemeslníků – kolářů, kovářů, pekařů a truhlářů.
Zemřel generál Václav Šidlík: Jeden z nejslavnějších mužů v historii obce skonal náhle 17. května 1952 ve věku osmašedesáti let. Při práci na zahradě v Nouzově ho postihla mrtvice. Po skončení války, kdy komunisti zakládali tzv. lidovou armádu, nebyl zájem o služby bývalého legionáře. Při posledním rozloučení se skvělým člověkem a vlastencem ve strašnickém krematoriu zazněla píseň Čechy krásné, Čechy mé.
Fotbal v Rudné: Nejslavnější klub v okolí Úhonic se ocitl na vrcholu po třicetiletém trvání – koncem 50. let. Vznikl díky nadšencům 11. listopadu 1928, kteří na ustavující schůzi přijali hrdý název Atletický fotbalový klub Dušníky. Valná hromada se konala 29. ledna 1929 za účasti starosty Antonína Holečka. AFK Dušníky sehrál první zápas na novém hřišti za Homolí 28. dubna 1929 s SK Dobříč a prohrál 1:4. Klub nastupoval ve II. třídě Podbrdské fotbalové župy, ale o rok později postoupil do vyšší třídy. V roce 1931 hráli v Dušníkách krajané z Německa, tým SK Slavie Berlín. Domácí AFK nad ním zvítězil 5:2 před dvěma tisíci diváků. V roce 1935 podnikl klub úspěšný zájezd do Jugoslávie. Za II. světové války nedošlo v klubu k výrazným událostem. Zanedlouho se však dvakrát změnil název: v roce 1949 na TJ Sokol Dušníky a roku 1952 při vzniku Rudné (po sloučení Dušníků a Hořelic) na Baník Nučice-Rudná. V letech 1953 – 55 hrál klub krajský či oblastní přebor a měřil síly s týmy Mělníka, Plzně, Hořovic, Českých Budějovic, Strakonic a dalších měst. Úspěšnou éru, k níž patřilo i otevření nového hřiště v roce 1954, však ukončila reorganizace soutěží. Úředním rozhodnutím Baník Rudná spadl do I. A třídy. Postupu do divize se dočkal roku 1958. Ten vybojovali hráči: Jež, Hašek, Šmejkal, Kučera, Veverka, Severin, V. Kejha, M. Kejha, Ant. Procházka, Vyhnal, Polák, Vachule, Prim, Čadek, Kacovský, J. Zima a hrající trenér Žďárský. V divizi, třetí nejvyšší soutěži, se Rudná udržela pouze jednu sezónu. Pak hrála pět let I.A třídu, sestoupila do I. B a posléze do II. třídy. Koncem 70. let se klub na čtyři sezóny vrátil do divize. V dalších desetiletích žádného výrazného úspěchu nedosáhl. Dnes hraje pod názvem FK Rudná v okresním přeboru.
Poválečný fotbal v Úhonicích: V roce 1947 bylo postaveno nové hřiště a klub se po tzv. sjednocení tělovýchovy přejmenoval na TJ Sokol Úhonice. V roce 1955 se hrací plocha „pootočila“, aby ležela ve směru sever-jih, dále vznikla tribuna pro 250 diváků. A-mužstvo hrálo převážně III. třídu okresní soutěže. Největších úspěchů dosáhl v 70. a 80.letech, kdy působil ve II. třídě. Tradičním rivalem Úhonických je v poslední době tým Červeného Újezdu, vzájemným zápasům přihlíželo ještě nedávno sedm set diváků. Dnes při TJ Sokol působí také volejbalový oddíl, ale nehraje mistrovské soutěže.
Poslední vlak: Kladensko-nučická dráha v délce pětadvaceti kilometrů, jež spojovala Kladno s železnorudnými doly v oblasti Nučic a vápencovými doly u Tachlovic, zanikla s ukončením těžby železné rudy. Naposledy tudy jel vlak přesně 2. ledna 1968. V okolí Úhonic jsou dodnes viditelné traťové náspy.
Úhonický občasník: Začal vycházet v květnu 1990, vydávalo jej Občanské fórum, konkrétně redaktorka Čs. rozhlasu paní Květa Procházková z čp. 250. Vydávání skončilo po dvou letech. Dnes v obci vychází Úhonický zpravodaj, vydává jej obecní zastupitelstvo.
První volby po pádu komunistického režimu: Konaly se v červnu 1990, kdy se volili poslanci ČNR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Zhruba padesát procent voličů dalo hlas Občanskému fóru, třicet procent jiným stranám a jen dvacet procent komunistům. Devět členů zastupitelstva: starosta Josef Kučera (čp.5), Jitka Bendová (čp.95), Jindřich Hašek (čp.3), Milena Jonáková (čp176), Vlasta Kotíková (čp.195), Jaroslav Slaboch (čp.40), MUDr. Ivana Schwarzbachová (čp.284), ing. Josef Škrabal (čp.102), ing. Vladimír Zábranský (čp.138).
Renovace největšího statku: Václav Roučí nádherně obnovil v roce 1992 největší úhonický statek, ale na 90 hektarech polí nezačal hospodařit, raději je pronajal.
 

Pokračování...

Další díly najdete zde


Knihu
OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON
vydalo v roce 2004
nakladatelství Riopress Praha

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 02. 2009.