Dáša Cortésová: Jaký byl Arnošt Kavka (10)

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...


Dáša Cortésová, dcera zpěváka Rudolfa Cortése, se narodila v Praze.
Po maturitě pracovala krátce jako asistentka v Československé televizi a poté, co jako profesionální zpěvačka složila zkoušky u Pražského kulturního střediska, vystupovala se svým otcem doma i v zahraničí. Se svým manželem, hudebníkem Václavem Rezkem, vytvořili pak v roce 1976 uměleckou dvojici, která s vlastním varietním programem (písničky, humorné scénky, parodie) reprezentují dodnes naší zemi převážně v zahraničí (Německo, Francie, Polsko, Rakousko). Můžete je však vidět i u nás, vystupují pod názvem DUO RiC.
Dáša Cortésová napsala spolu s Ondřejem Suchým knížky „Rudolf Cortés milovaný i zatracovaný“ (nakl. Brána a Knižní klub, Praha 2004) a „Werich, Cortés a Vlachovci“ (nakl. Brána, Praha 2006).
Své vzpomínky na umělce, s nimiž se poznala během své umělecké dráhy, začala nyní psát na pokračování pro Pozitivní noviny.

V době, když jsem chodila tancovat, Arnošt Kavka už vystupoval sám. Hrál na elektronické varhany, měl automatického bubeníka, k tomu zpíval, používal různé píšťalky a zvukové efekty. Jeho hlavní cíl byl strhnout publikum, aby se společně bavilo. Repertoár měl takový, že lidé zpívali s ním nebo on předzpívával a oni mu odpovídali.
Arnošt nechodil do práce odehrát si svoje nasmlouvané hodiny. On každý večer prožíval a držel náladu až do konce. Všude tam, kde hrál, rozhodně nuda nebyla!
Byl to živel na jevišti.

Protože ovládal cizí jazyky, nebyl pro něho problém vystupovat pro mezinárodní publikum.
Na letní sezónu jezdíval po mnoho let hrát do Bulharska. Aby si zpestřil svůj pobyt, vymýšlel si srandičky a recese, což bylo pro něho typické. V hotelu, kde bydlel, se rádi slétávali holubi. On jim sypal krmení, pomalu je naučil létat k němu na okno a oni si na něho začali zvykat. Vůbec se ho nebáli. Po určité době se mu podařilo jednoho z holubů chytit. Nádherně ho pomaloval vodovými barvami a pak své „umělecké dílo“ vypustil zpět do přírody.
Problém byl v tom, že ostatní holubi ho odmítali mezi sebe přijmout, dávali to hlasitě najevo a nechovali se k němu zrovna přátelsky.
Tohoto neklidu pohotově využil bulharský průvodce, který se začal chlubit turistům holubí raritou, která není nikde jinde na světě k vidění. Musím uklidnit milovníky zvířat, že po prvním dešti se všechna barva smyla a holub byl zase přijat mezi své druhy.

Arnoštek tak rád maloval, že se také jal vylepšovat obrazovou dekoraci v hotelích, kde byl ubytován. Když se v ranních hodinách vracel z vystoupení do hotelu, byl klid, nikde ani živáčka.
Na chodbách visely reprodukce starých obrazů a Arnošt se rozhodl tuto „nudnou podívanou“ trochu vylepšit. Třeba do zátiší s květinami a ovocem domaloval usmívajícího se červa vykukujícího z jablka. Do lázeňské promenády, kde byli dámy a pánové v dobových kostýmech z 18. století, domaloval moderní telefonní budku. Nebo do romantické krajinky zakomponoval těžní věž uhelných dolů.

Vím, že v Praze kdysi existoval Klub recesistů, ve kterém Arnošt Kavka figuroval jako jeden z hlavních zakládajících členů. K jednomu z jeho nejslavnějších kousků patří atraktivní příjezd na velbloudu na svatbu pana kapelníka Karla Vlacha, která se konala na Staroměstské radnici.
Psalo se o tom v mnoha novinách…

Další díly najdete zde

Foto © archiv Dáši Cortésové a Ondřeje Suchého

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 02. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.