V Praze 1, Na Rybníčku 6, poblíž kostela sv. Štěpána, má své sídlo španělský Institut Cervantes. Pořádají se zde hodnotné akce o španělsky mluvících zemích, besedy se zajímavými lidmi, autogramiády (vzpomeňme na jednu z prvních, o níž jsem psal v PN 17. 6. 2008 – kniha Všichni odcházejí od mladé kubánské spisovatelky Wendy Guerra zakrátko na to zmizela z knihkupeckých regálů) a také projekce pozoruhodných filmů a dokumentů.

Došlo i na slavné dokumentární přírodopisné snímky, proslavující českou (brněnskou) expedici, která už dvacet let pracuje v povodí Amazonky, znají je ve Venezuele, Brazílii Ekvádoru, Paraguayi či v Mexiku. U nás vycházejí jejich výpravné knížky s množstvím fotografií a kreseb, autoři jsou zváni na besedy, televize promítá jejich pětidílný cyklus České stopy (o významných počinech a osudech našich krajanů, kteří se významným způsobem zapsali do historie v někdejším Novém světě; jsou mezi nimi mimo jiné bývali „baťovci“ a farmáři) a další především přírodopisné dokumenty. Proto je tolik očekávané jejich pražské setkání ve středu 18. března, jehož iniciativy se chopil právě Institut Cervantes.

Kdo jsou ti naši současní slavní cestovatelé?

● Vladimír Šimek, původním povoláním fotograf, dnes už kameraman a režisér, a jeho žena
Mgr. Kamila Šimková-Broulová, geografka, novinářka.
● Jan Dungel, přírodověděc, malíř, grafik, ilustrátor, a jeho žena Radana.

Všechny spojuje a dlouhá léta přitahuje jen velmi málo probádaná oblast Latinské Ameriky a zejména velká láska, touha, vášeň k její přírodě, životu a lidem. Mají za sebou už několik dlouhodobých expedic do těchto míst, mnohé z nich spojené se světovým prvenstvím. Z každého jejich počinu (a je jich už opravdu požehnaně mnoho!) na čtenáře či diváka okamžitě dýchne tajuplná atmosféra zdejších pralesů, řek a bažin – kilometry unikátních filmů a dnes už tisíce fotografií Vladimíra Šimka působí doslova sugestivně. Jako prvnímu na světě se podařilo přeplout na surfu (!) jezero Titicaca v Peru, objevil a natočil film Kde pramení Amazonka, což se zatím nepodařilo nikomu na světě.
Při prohlížení jejich knih či při shlédnutí filmů uslyšíte zpívat cizokrajné a pestrobarevné ptáky, které s anatomickou přesností maluje Jan Dungel, stejně tak další živočichy. Až dosud jich naskicoval, namaloval na dvěstě druhů. Ilustroval knihy K pramenům Orinoka, Tam, kde loví jaguár, Atlas savců České a Slovenské republiky, Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky nebo knihu Jak se maluje prales. Mnoho jeho ilustrací vyšlo i v zahraničních publikacích - Německu, Holandsku, Anglii, Francii nebo Polsku. Kniha Chováme se jako zvířata, kterou napsal Zdeněk Veselovský, byla oceněna titulem Nejkrásnější kniha roku. Atlas ptáků České a Slovenské republiky byl zase nominován na prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii populárně naučných knih. Venezuelská představitelka Kathy de Phelps nazvala tohoto našeho malíře největším malířem ptáků na světě.
Avšak dnešní české cestovatele - a lze bez nadsázky říci dobrodruhy z Brna, již dlouho lákalo neosídlené prostředí „ztracené země“, kam se nepouštějí ani místní indiáni. Jejich nejnovější společný dokument vznikl v roce 2008 v jednom z bílých míst na naší planetě, daleko od civilizace, kde však vládne přirozený řád a harmonie. Jmenuje se Štětcem a mačetou. Zevrubně a přitažlivě líčí několikatýdenní expedici při hledání přirozeného říčního propojení dvou veletoků Amazonky a Orinoka (neboli Rio Negri).

Kdo by z nás neměl spojeny zážitky z dětství s těmito obdivuhodnými řekami! Objevoval je koncem 17. století český jezuitský misionář z Trutnova Samuel Fritz, který také jako první nakreslil mapu Amazonky. Dalším byl náš milovaný cestovatel již s českým jménem Alberto Vojtěch Frič, jehož dcera Hermína se usadila a žije v Paraguayi.

 

Na duralovém člunu (kromě filmařské techniky, malířského náčiní, vodotěsného kufru s další potřebnou výbavou, benzínového motoru a barelů s benzínem), díky satelitní špičkové navigaci s přístrojem GPS postupovali tentokrát naši cestovatelé podle bodů, které si předtím vyznačili na satelitním snímku oblasti, zachyceném z helikoptéry a staženém z internetu. Zároveň však byl přístrojem zaznamenáván pohyb expedice, která tak zmapovala dosud neobjevenou 200 kilometrů dlouhou cestu. Jsou prvními Evropany, kteří s pomocí indiánských průvodců, jež sehnat nebylo vůbec snadné (říkali jim Aljande a Elvis), se plavili džunglí a tajemnými pralesy, kdy nepomáhala už ani mačeta či sekera a musela nakonec spustit motorová benzínová pila. Větve plné lian, voda s divnými živočichy, dotěrný hmyz a jedovatí hadi – to vše doprovázelo ve dne a v noci české cestovatele v území, kde ještě nikdo nikdy neplul.
Dokumentární film nelže a tak máme možnost spatřit malíře, jak stíhá zachytit, naskicovat rychle tužkou nejrůznější ptáky s přenádhernými barvami peří a skřekem, protože barvy tady rychle vysychají a papír zase vlhne. Takové je tu prostředí, dlouhé dny věčně v mokré obuvi. Teprve potom večer v klidu pod stanem či ve stanu dostávají malířovy kresby konečnou barevnou podobu. Ale ouhá! Kamera zachytila i nebezpečný pád ze stromu a velmi bolestivý úraz s otřesem mozku, který mohl stát odvážného cestovatele život. Teprve později v nemocnici zjistili, že si zlomil čtyři žebra. Nebo jiný zážitek, na který právem divák čeká. Jak se stravovali ti naši cestovatelé? Jednak byli závislí na vlastních zásobách a jednak si před obědem či večeří ulovili nějakou zvěř. Kameraman byl zas závislý na bateriích se solární energií, které však v době dešťů nebyl rozhodně nadbytek.
Působivé je líčení či vyprávění malíře a cestovatele Jana Dungela, které provází celý dokumentární film. Vědecký ilustrátor od svého dětství maloval barevnou přírodu, aby posléze dospěl spolu se svými druhy (ženský element tu sehrává mimořádnou roli) k nesmírné lidské odvaze a silné vůli zdolávat nástrahy a překážky, nebát se – naopak s velkou zvídavostí poznávat nepoznané. Chybějí mi další slova po shlédnutí jejich dokumentu, který na svoji slávu teprve čeká. Jedno však už vím dnes jistě: stojíme tváří v tvář novodobých cestovatelů po dvojici Jiřím Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi, kteří začali objevovat svět před šedesáti lety a celý svět je také přijal.