Michal Dlouhý: PETAR

Rubrika: Publicistika – Historie

Se vzpomínkou na průkopníka četnické kynologie podplukovníka ve výslužbě Theodora Rottera se přidal další z hloučku, strážmistr Václav Šrámek z četnické pátrací stanice Písek. Vyprávěný příběh se udál ještě za monarchie na četnické stanici v Písku. Jedním ze zmiňovaných erárních služebních psů odchovaných píseckým psincem byl i statný německý ovčák jménem Petar.
Jelikož je nutno použít služebního psa ke stopování co nejdříve po spáchání trestného činu a není účelné čekat až na ranní úsvit, byl v píseckém psinci zhotoven speciální osvětlovací postroj na psa. Postroj vyrobený z kůže měl tvar sedla, v jehož horní části byla žárovka s čočkou a v postranních torbičkách byly umístěny baterie. Petar vybavený uvedeným osvětlovacím přístrojem působil doslova jako pohádková příšera. Při nočních obchůzkách posílal strážmistr Jiří Suchý Petara k propátrávání stohů, v nichž přespávali tuláci. Petar se vždy neslyšně připlížil ke stohu, a v případě nálezu nocležníka z toho měl upřímnou radost. Nejeden z nocležníků však měl starosti se zašpiněným spodním prádlem. Za tmavých nocí četníci otáčeli světlo dozadu a Petar hlídce značil světlem cestu.

Je třeba uvést, že Petar byl miláčkem paní Rotterové, což se projevilo zejména poté, co se popral se dvěma psy, které používal místní pekař na tahání vozíku k rozvážení pečiva. Při návratu z obchůzky byl Petar bezdůvodně napaden jedním pekařovým psem. Čistokrevného Petara se uvedená skutečnost bytostně dotkla a hned druhý den si vyrovnal účty. Pravidelně odpočíval na střeše psince, což žádný jiný pes neměl dovoleno, a když viděl blížící pekařův vozík, začal štěkat a po chvíli se skokem vrhl na ulici, aby ztrestal drzého pekařského psa. Výsledkem Petarova účtování byli pokousaní oba pekařští psi a pečivo rozházené po celé ulici. Psím štěkotem přivolaní četníci odvolali Petara a rozezlenému pekařovi uhradili způsobenou škodu. Ačkoliv byl Petar jako služební pes četnickou správou pojištěn pro případ způsobení škody, zaplatili vzniklou škodu písečtí četníci raději ze svého. A Petar, vědom si svého "provinění" se zachránil útěkem do bytu Rotterových, neboť paní okresní na něho nedala dopustit.
K dalšímu Petarovu faux pas došlo zanedlouho při přehlídce vykonávané podplukovníkem Szolgyňou. Přehlídka nadřízeného byla díky fungující zpravodajské spolupráci jednotlivých četnických stanic očekávána a tak kasárna byla v naprostém pořádku i mužstvo bylo nastoupeno ve sněhobílých plátěných kalhotách. Během hlášení, které podával pan okresní strážmistr Rotter, se Petar nečekaně rozběhl k přehlížejícímu, dal mu tlapy na ramena a začal olizovat jeho tvář...
Své prohřešky však krátce na to odčinil dopadením nebezpečného lupiče Jaroslava Machotky, který působil převážně na strakonicku. O Machotkovi bylo známo, že chodí ozbrojen a že nebude váhat použít zbraň proti četníkům. Při jedné z obchůzek šli strážmistři František Hoření a Jiří Suchý s Petarem píseckými lesy směrem k Táboru. V jedné chvíli Petar zpozorněl a táhl svého vůdce k nedalekému houští. Strážmistr Suchý odepnul Petara z vodícího řemene a vyslal ho vpřed. Po chvíli se z houští ozval psí řev a sténající lidský hlas volající o pomoc. V muži, na kterém Petar ležel s vyceněnými zuby, byl zjištěn hledaný lupič Machotka, který za teplé letní noci přespával v měkkém mechu. V kapse jeho saka byla nalezena nabitá pistole. Po odevzdání lupiče soudu byl Petar na stanici slavnostně uvítán a paní Rotterová ho pozvala k rodinnému obědu, při kterém došlo k usmíření pana okresního s Petarem.

Článek byl zpracován za využití autorovy knihy Četnické čtyřlístky
vydané nakladatelstvím PRAGOLINE

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 05. 2009.