Milan Markovič: Negramotným na stará kolena
Rubrika: Literatura – Fejetony
|
|
 Negramotným na stará kolena Mám ve zvyku dávat si pozor, abych nevychvaloval staré zlaté časy, neláteřil na dnešní mládež a vůbec nepůsobil jako expartizán, který u táboráku vzpomíná, jak za povstání hnali kohosi z lesa takovou rychlostí, že se ani nedozvěděli, kdo to byl. No a už se zase obávám, doslechl jsem se, že na jakési výběrové základní škole pro mimořádně nadané děti se už neučí psaní. Psaní rukou. Písmem psacím, ne tiskacím, abych byl pochopený. Bojím se, že při vší upřímné snaze to nepochopím a budu nadosmrti zhlížet na ty, kdo dopustili, abychom zase šmahem ruky zrušili, co tady bylo po staletí. Abych byl spravedlivý, psací písmo se neruší úplně, ale upřednostňuje se znalost písma tiskacího, ale, a přitom, když někdo velmi chce, je možné ho zasvětit i do tajů krasopisu. Snažím se to pochopit: jak často se dnes už děcko, ba i člověk dospělý, setká se psací formou naší abecedy? Minimálně, skoro vůbec. Na ulici, v obchodech, na úřadech, všude se setkáváme jen s tiskací podobou písma. Co se estetického zážitku týká, e-mail sice nikdy nenahradí úhledně napsaný dopis na  krásném ručním papíru, ale sám si už věru těžko vzpomenu, kdy jsem něco podobného nesl na poštu. Pohlednice? Na co, když esemeska najde svého adresáta rychleji, spolehlivěji a dokonce i laciněji? No a když už najdeme nějakou extra vtipnou kartičku, tak všechno, co je třeba poslat, tam už je vytištěné. Už se jen podepsat. Opravdu, budeme se umět za pár let aspoň podepsat? A když ano, nebude to něco velmi podobného třem křížkům? Ne, ne vzpamatoval jsem se. Vždyť co nevidět je tu elektronický podpis, tak proč o tom spekulovat… Ve Slovenské grafologické společnosti doufají – četl jsem – že psací písmo nezanikne a vždy bude patřit mezi základní zručnosti civilizovaného člověka. No, kde jinde by měli doufat, když ne tam, kde zakrátko přijdou o práci. Nevím, nevím, z historie totiž víme, že už zaniklo mnoho užitečných zručností. V souvislosti s pojmem civilizace jsem kdysi slyšel velmi drsnou stručnou charakteristiku dějin lidské civilizace: Od pračlověka k atomové bombě a zpět. Nemohu nenabídnout svoji paralelu: Od klínového písma k počítačovému věku a zpět. Jistě je možné vycítit, že mne ten vývoj mírně rozčiluje. No ale každý mne musí pochopit: na jakého čerta jsem se já učil ten krasopis, když cokoliv napíšu (i když vůbec ne krasopisně), i tak to za pár roků už nikdo nepřečte?! Hůlkovým až tak dobře neumím. No nejsem já na stará kolena tak trochu negramotný? Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 05. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Josef Fousek |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Jiří Suchý |
 |
Ivan Kraus |
 |
Jan Krůta |
 |
Dáša Cortésová |