Milan Markovič: Jednoduše - bída
Rubrika: Literatura – Fejetony
Když někdy v roce devadesát začal Ján Čarnogurský používat ve svých výpovědích slovíčko „prostě“, brzy se z toho stala velká móda a držela se v naší pospolitosti víc jak deset let. Tehdy jsem si říkal - dej pánbůh, abychom se dlouhé roky setkávali jen s takovými jazykovými módními „doplňky“. Nedal. Většině z nás stačí, když se zhruba dorozumíme. Vlastně ani nic jiného od jazyka neočekáváme – pokud, pravda, máme na mysli jeho hovorovou podobu, nástroj dorozumění se v soukromém styku. Možná by nás však mělo zarazit, na jakou úroveň spadl, či doslova se zhroutil jazyk, kterým se s námi kontaktují představitelé tisku, rozhlasu a televize. A to ještě prosím, abychom nebrali vážně jazykové vybavení komerčních médií, takový jsem benevolentní! Dokonce se budu tvářit, že jsem si nevšiml vzniku patvarů, kterými se ti jazykově nejslabší snaží upoutat pozornost pomocí cizokrajně znějících výrazů. Vždyť to, že místo maskérek už máme vizážistky, že kadeřník už má na vizitce „vlasový stylista“, brankář se změnil na gólmana (obávám se, že tomu nerozumí ani Angličan), že do jídel zásadně nedáváme přísady ale jakési „ingredience“, že kdosi „kreuje“ komisi, přičemž zásadně nic neuskutečňuje, ale jen a jen realizuje, přičemž soustavně „deklaruje“, protože to nedokáže říct nebo prohlásit, to mě už uvádí jen do stavu veselosti, protože jsem přesvědčený, že původce těchto hloupostí pouze testuje můj smysl pro humornou hyperbolu. Vážnější už je, když nás média přesvědčují, že se naprosto nevyznají v domácí slovní zásobě a pletou si třeba vyšetřování s šetřením, užívání s používáním a upokojování s uspokojováním, přičemž nejde pouze o slovíčka. Denně slyšíme z obrazovek tolik nesmyslných slovních spojení, že nás už, tuším, ani neznepokojuje, když slyšíme o těžkém oříšku, široké paletě, o tom, že někdo či něco „vrhá negativní stín“, případně „zlé světlo“. To je jaké, proboha? Že by barevné? I to jsem už slyšel, že kdosi „zklamal na celé čáře“. Pravděpodobně nedovoleně předbíhal…? Zvláštní kapitolu tvoří výrazy, které musel někdo vypustit omylem či pod vlivem nějaké nemoci a národ – který nepochopil – se „chytil“. Situace je o něčem jiném… O čem byla tato třetina… - správně, „otomováci“, mimovolní autoři asi největšího současného nesmyslu ve větné skladbě. Stalo se, co se stalo… Hráli jsme, jak jsme hráli… No a proto jsem řekl, co jsem řekl. To snad ani nemá význam komentovat, stačí se jen trochu, ale opravdu jen trochu zamyslet. Vlastním uším jsem nemohl uvěřit, když jsem se doslechl, že rozhlas má novou „zvukovou grafiku“. Mama moja! Toto je opravdu moje mateřština??! Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová |
OHLASY NA ČLÁNEK |
Milý a vážený pane Milane Markoviči, k Vašemu obdivuhodnému příspěvku "Jednoduše-bída" Vám gratuluji a velmi za něj děkuji. Toto prznění jazyka svědčí o vážné krizi nejen češtiny, ale i o krizi v naší společnosti. Před mnoha desítkami let to zcela pravdivě formuloval Karel Čapek v jednom ze svých fejetonů. Vady, kazy a chyby jazyka a řeči svědčí o vážné krizi společnosti, o otupělosti lidí k nenormálnostem, o nedostatečném vzdělávání mladé generace ve školách, o poklesu celkové kulturní, ale i mravní úrovně národa. Příčin tohoto stavu je více, ale hlavní vinu na tom má zhroucení stupnice hodnot v lidském povědomí, na níž se podílí již téměř dvě desetiletí trvající masáž obyvatel, aby místo občanů se změnili na konsumenty. Cpou jim do hlavy alogismy, jak je důležité mít ten či onen krém, vitaminový výtažek, bez kterého nelze snad ani žít, další desítky CD, DVD a kazet, jejichž role stejně dožívá a desítky minut v nichž je vysílací čas důležitých a užitečných, hodnotných pořadů vyplýtván na sdělení typu: kupte si u nás byt, na hypotéku, kterou Vám vyřídíme, a dostane jako bonus nové auto. Atd,atd. Bohužel se na tom podílejí, vedle komerčních tiskovin, rozhlasů a televizí, které to mají v náplni, také veřejnoprávní instituce. Každý den a každou hodinu můžeme číst a slyšet nejapné formulace. Dnes ráno jsem např. slyšel v hlášení o dopravní situaci z Global Asistence na Praze ČRO 2, větu, že po srážce vozidel je doprava ztížena, ale částečně projedete. Nevím co vlastně znamená ČÁSTEČNĚ PROJEDETE. Zda projedu jen částečně anebo částečně neprojedu. To jsou libůstky formulací svědčící o tom, jak funguje myšlení mnoha účastníků informačních medií. Příčina těch ohavností páchaných na tak cenném statku, jakým je mateřský jazyk je v myšlení, ve vzdělanosti, k inklinaci k nepravým hodnotám, které se dostaly na přední místa ve stupnici hodnot. Moc bezmocných slábne. Odpoutanost vládnoucích a jejich ekonomicky mocných bratrů došla a dochází tak daleko, že se rodí rozhodnutí, která vůbec nejsou v zájmu většinových občanů. Každou chvíli se zrodí rozhodnutí, které jde proti občanům a jejich právům, Pár příkladů. Stavba protihlukové zdi v obci Zvíkov na Kaplicku, kterou občané nechtějí. Je to málo frekventovaná trať, ale někomu na tom přece hodně záleží, protože lze na tomto projektu získat peníze z Evropské unie. Že to zničí život v malé obci, to stávajícím mocipánům nevadí. Dalším příkladem je sněhulácké mistrovství v Liberci, které nás daňové poplatníky stojí hodně přes miliardu korun. Ty by měly jít do tisíce hřišť v obcích, kde kluci a holky hrají na chudinkých hřišťátkách, ale skutečně sportují. Dělají něco pro sebe i pro zdraví současné populace. Zatímco v Liberci se statisté dívají na ty, kteří sportují. A navíc je to pouze jednorázová akce, jednorázová podívaná .Opět pouze konzumace něčeho, nic aktivního. Nebo stěhování Muzea výtvarné kultury z Prahy v Husově ulici do Kutné hory, lyžování na Hradčanech, sjezd na bruslích z Vyšehradu. Dalších podobných případů jsou desítky. Slovní zmetky v jazyku novinářů, politiků, veřejných činitelů, zde tyto jevy jsou zmetky v rozhodování našich zástupců ve spojení s byznysem, a opět na úkor občanů. Ještě jednou Vám, pane Markoviči, děkuji za tento příspěvek. Čtu i další Vaše články a mám při tom dobré pocity. Proto Vám přeji dobré zdraví, abyste mohl v této lidulibé činnosti dál pokračovat. Milan Dubský, 20.02.2009 mdubsky(a)chello.cz |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 02. 2009.
Milan Markovič
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Jiří Suchý | |
Jitka Molavcová | |
Stanislav Motl | |
Josef Fousek | |
Dáša Cortésová | |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný | |
Jan Vodňanský | |
Ondřej Suchý |