ZPOVĚDNÍCI (2) Zita: Kéž bych mohla naplnit Vaše očekávání
Rubrika: Exkluzivně
|
|
| ZPOVĚDNÍCI (2) Zita: Kéž bych mohla naplnit Vaše očekávání pondělí 8.června 2009 Milý Petře! Nevím, zda naplním všechna Vaše očekávání, která jste na mě „jedním dechem ze své tajemné pokladnice-nitra vychrlil“. Na jedné straně Vás plně chápu, jak nádherně jste si zosobnil vysněnou bytost, která by měla  mít všechny ty noblesy, šarm i mondénnost dam třicátých let; snesl jí poklony až k nohám, prozradil jí své tužby, pocity, přání, prohry a snažil se objasnit neobjasněné.... Ale myslel jste při tom také trochu na skutečnou Zitu, jestli se s tím vším dokáže porvat stejně dobře, a přitom Vás nezklamat? Není toho zrovna málo, co ode mě očekáváte, ale věřte mi, že můžete ke mně promlouvat naprosto otevřeně. A já se na oplátku vynasnažím být k Vám také vždy upřímná, už jenom díky tomu, že se fyzicky vůbec neznáme, a proto se nám spolu bude dobře zpovídat. Až jednou možná poodhalíme ten tajuplný závoj, kdoví..., a až pootevřeme oči, pak už opravdu nebudeme moci tak obnažovat své duše jako nyní. V tom s Vámi plně souhlasím. Skutečně je mnohem těžší dívat se na člověka a vypovědět mu všechno z očí do očí tak, jak to v danou chvíli cítí; zatímco psaní za takovýchto podmínek je přímo lékořicí, neboť nám dovolí déle přemýšlet, zasnít se a vyzpovídat v klidu noci (to se mi píše nejlépe, zato rána jsou krutá :-)), a nebát se, že vás při tom někdo s ironií pozoruje a kritizuje pohledem. Protože jsem si Vás „složila" zatím rámcově do svých představ podle návodu z dopisu a nemám ani potuchy o Vaší skutečné podobě - vychází mi člověk velmi otevřený, uvážlivý, příjemný, náročný nejen na sebe :-), také romantický snílek - takže pokud mě má intuice neklame, mohli bychom si spolu velmi dobře rozumět a bez obav povídat o všem možném. Nastínil jste mnoho otázek. Asi Vám na ně budu odpovídat nepřímo - svými každodenními reflexemi, které kolem nás denně prolítnou a pak se odkudsi vynoří, a my je buď lapíme nebo nám jen tak uletí jako prchlivý okamžik, který se může časem v jiných podobách vrátit. Čímž se mi vybavilo jedno moudro: Pomíjivost je nekonečně věčná. A to mi připomnělo Váš zmíněný sraz se spolužáky. Před dvěma dny jsem potkala kamarádku ze školních let. Byly jsme si tak blízké, že jsem s ní seděla v jedné lavici celých devět let na základce a čtyři léta na gymnáziu. Rozdělila nás vysoká škola a pak skutečnost, že jsem se v devatenácti letech naprosto zbrkle vdala a odstěhovala brzo od rodičů, z dosahu jejího bydliště. Nyní jsem už několik let rozvedená a žiji v malém pronajatém bytu - tedy spíše ateliéru - v centru města. Je úžasný v tom, že je vytvořen z půdního prostoru, tudíž jsem blíže k nebi a ptákům. Ve výhledu mi cloní pouze starobylá věž kostela. Abych se vrátila zpět k původní myšlence. Janu jsem potkala po dvaceti letech a na chodníku jsem jí za dvacet minut vyhrkla celý svůj dosavadní život. Chtěla vědět, zda jsem vdaná (už ne), zda mám děti (ano, dvě dospělé), zda ještě učím (jen pro zábavu). Vyptávala se na zdraví rodičů a tehdejšího manžela, neboť to byla tenkrát pro mě nejvěrnější kamarádka. A věřte nevěřte, všechno jsem jí popravdě pověděla jako za dětských let a vůbec mě přitom nenapadlo, že ona už se mohla tolik změnit. To mě však až tak netrápilo, jako spíše zvláštní poznání, že naše životy se dají nacpat do malé krabičky, jejíž obsah vysypeme komukoli na cestě na počkání! Stejně jako Vy jsem si uvědomila, že ona o mně vlastně nic neví: Kdo jsem, o čem přemýšlím, jakou cestou se ubírám a proč? Že vůbec nezná moje myšlenky, ani sny, ani tužby, ani .... Přesto jí to stačilo a hovor zkrátila po - pro ni zřejmě nejdůležitější - informaci: Rozvedená, ale umí se o sebe postarat a je vnitřně spokojená! Tím jsem ji možná zklamala, že neslyšela to věčné fňukání rozvedených žen, trápení se nad nevydařenými dětmi, nedostatkem peněz, špatnou prací i příležitostmi. Už dávno se sama řídím pravidlem z písničky: Jaký si to uděláš, takový to máš, a všechny ty stížnosti, za které se tak rád někdo schovává, jsou jen našimi nedostatky, takže si mohu vlastně stěžovat pouze a jen sama na sebe! Proč bych to tedy dělala? Ale dělám... Beze svědků. Jsme sice ve věku tzv. střední generace, a je to ten nejlepší věk, který si můžeme přát! Nedávno jsem se ptala mojí maminky, kolik by chtěla mít let, kdyby si mohla vybrat. Bez rozmýšlení mi odpověděla: „Jako ty“. Babička mluvila o nejlepších letech své sedmdesátky; kéž by měla pravdu! (Do devadesáti jezdila na kole). Pro mě se v posledních pěti letech mnoho změnilo, a řekla bych k lepšímu. Více přemýšlím o životě a více se ho snažím vychutnat. Netěším se na zítřek, žiji dneškem. Otevírá se mi svět i tím, že si tu mohu s Vámi bezprostředně povídat, uvažovat nahlas a přitom se nebát (jako kdysi), co si o mně asi budete myslet? Mít novou spřízněnou duši, díky níž je život zase rozmanitější! No nemám já štěstí na lidi? Kdysi můj první obraz v galerii (také maluji) koupila tajně moje kamarádka jenom proto, aby mi dodala sebedůvěru a motivaci k tvorbě. Tehdy obětovala své úspory, kterých neměla nazbyt. Nikdy jí za tento skutek nezapomenu. Mohla jsem si koupit nové barvy a plátno a pokračovat v cestě; nezastavit se! Nyní ji obrazy dávám zadarmo a mám radost, že jí je mohu darovat! Vy jste mi také ukázal cestu svým velkým gestem: Pište, dobře se to čte! Vy se zase můžete pochlubit třeba tím, že umíte člověka povzbudit a dodat mu odvahu, udělat ho zase na chvíli šťastným! Ty milióny na kontech a domy na klíč se tomu absolutně nevyrovnají! Někde jsem vyčetla, v čem spočívá štěstí: V opakování běžných životních radostí, které si však v daný okamžik neuvědomujeme. Uvědomujeme si je tehdy, až když je přestaneme dělat. Což je pádný důvod nepřestávat a pokračovat v naší cestě-necestě! :-) Srdečně Vás zdraví a za důvěru děkuje Zita PS pro čtenáře: Pokud si chcete ověřit, že Zita skutečně existuje, zde je její e-mail pro přímou korespondenci s ní: zpovednicezita@seznam.cz |
| Příště: ZPOVĚDNÍCI (3) Petr: .... Další díly ZPOVĚDNÍKŮ |
| ZPOVĚDNÍCI: OHLASY na téma STŘEDNÍ VĚK |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 06. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ondřej Suchý |
 |
Stanislav Motl |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Ivan Rössler |
 |
Jiří Suchý |