| ZPOVĚDNÍCI (29) Dagmar: Pane, vy jste krásný!
neděle 18.4.2010  První, co člověka napadne je, proč zrovna krásný? Proč ne třeba chytrý, úžasný, šikovný...? Co je to vlastně krása? Je to věc vizuální, kdy hodnotíme tvary těla, souměrnost rysů, hloubku a barvu očí, plnost rtů apod.?
Jak jde čas, měřítka na krásu se mění. Třeba se psalo: měla oči daleko od sebe, její roztomilý, krátký nosík hledící koketně vzhůru byl pokryt sprškou kaštanových pih, které dodávaly tváři vzhled zdravého venkovského děvčete, umocněný pletí, srovnatelnou s alabastrem, která se na lícních kostech často pokrývala ruměncem v barvě zralých malin....
Ten alabastr se používal pro popis dívky z lepších rodin, kdežto u dívky venkovské byla pleť barvy čerstvě nadojeného mléka. (No to asi ne, to by byla žlutá, jako těsně před smrtí!)
Podle měřítek asiatů by neměla mít krásná žena ústa širší, než je kořen jejího nosu. (Podívám-li se na sebe, mými ústy by se v tomto případě protáhla maximálně čajová lžička, natož něco jiného! :-)))
Navíc, milé paní a dívky, měřítka krásy se pořád mění! Před sto a více lety by dnešní Miss krásy musela asi chodit v předklonu, aby skryla svých 175-180 cm! Určitě by se těžko vdávala a už vůbec nikdo by ji asi nechtěl nosit na rukou!
Dnes je také těžko někoho nosit na rukou, když odmyslím chlapy z posilovny, ale ti mají svaly jen virtuální, vyhoněné potravními doplňky. Dnes se Bárbíny (tak se jim říká) naopak druží s malými, tučnými chlapíky, kteří si ke svým velkým fárům pořizují velké dvounohé kočičky. Viděla jsem jeden takový pár, kdy si dívka asi musela kleknout, aby ji muž mohl políbit. Ale myslím, že šlo o druh dívky, která si před takovým chlapíkem klekla ráda! Z toho muže totiž přímo trčely zlaté kreditky.
Jo, jo, na to také asi spoléhal Napoleon! Jenže... to je ale jiná kategorie pohledu na věc. Jsou muži nevýrazní, i oškliví, tlustí,nebo až moc hubení, ale... mají jiné kouzlo, kterým přitahují „slabší“ pohlaví. Mají totiž moc! Patří k nim politici, muži vysokého managementu, špičkoví sportovci (většinou s IQ tykve) a v neposlední řadě herci. Zkrátka jsou VIP, a to je panečku něco, že? (Pozor, to ale neznamená Velmi Impozantní Postava!)
Málokteré dnešní děvče letí na staré úsloví, že muž musí smrdět potem, doutníky a koněm. Naopak, dnes letí takzvaná „mejdlíčka“ neboli „plyšáci“! To jsou chlapci v postpubertálním věku, zvaní též metrosexuálové. Dlouho jsem nevěděla, co mají do činění s metrem. Naprosto nic. Jen si holí tělo, trhají obočí, chodí do kosmeťáků a kupují si značkové hadry, protože musí být IN!
Mluví divnou řečí plnou zkratek a angločeských zkomolenin, kdy normální člověk, bez znalosti angličtiny nebo počítače, jim nerozumí ani slovo. Ale ti si většinou vystačí sami se sebou a holky o ně zájem zas tak moc nejeví. Protože jejich soužití by asi vypadalo takto: „Zlato, můžu si půjčit tvůj depilátor, mně právě došel... a vezmeš si dneska ten fialový svetr, já bych ho potřeboval na míting?!“
Tak to by asi nebyl můj šálek kávy, co říkáte, nerada někomu půjčuji své věci. Připomíná mi to úsloví... chlubit se cizím peřím.
Tedy, není tomu tak, jak se říká ve sněmovně, jednou jsem toto úsloví porušila. Kamarádka, se kterou jsem bydlela, odjela a já jsem si půjčila její šaty, které měly šněrování až kamsi na břicho. Šaty bílé, šněrování červené. Sexy. Moc sexy. Tančila jsem s klukem, který mne dlouho hypnotizoval pohledem. Já śťastná, jak se líbím. Ale jen do té doby, než mladík otevřel ústa a pravil: „Hele, ty šaty už jsem někde viděl! Neznáš Věru? S tou jsem byl minulý týden! A koukej, tady je ta vytažená nitka, to si při svlékání zatrhla o moje hodinky.“ V tu chvíli mi upadly nohy. Vlekla jsem se jako dřevěná a jediný můj pocit byl... já chci domů!!
Tak to byla jen malá odbočka. Ale dostatečná pro poučení, že se fakt od té doby zásadně cizím peřím nechlubím!
2.
Teď zpět k úsloví „Pane, vy jste krásný“! Je to totiž věta, která by se mohla nazvat zaklínadlem. Povím, jak jsem k ní došla.
V dávné minulosti, kdy každé pondělí byly v televizi slovenské inscenace (mimochodem, velmi dobré, škoda jich!) mi utkvěla v hlavě jen jedna z nich. Nevím už jak se jmenovala, ale základním tématem, které jsem si zafixovala, byla věta „Pane, vy jste krásný!“
...Magda Vašáryová stojí před vysokou úřední budovou, jejíž vrchol se ani nedohlédne, a jde něco, už nevím co, vyřídit. V hale plné zrcadel stojí malý, tlustý, fousatý vrátný. Na jeho hrubý dotaz, cože tam chce, se lekla a zakoktala se. (Však to známe, kolik vrátných se považuje za něco víc než je ředitel a v kolika z nás budí dojem, že jsme jen malé šedé myšky před zlým kocourem!)
Hrubián ji poslal ven, ať si to venku rozmyslí.. a ona plačíc šla... Tam náhle uviděla anděla, který jí řekl: „Neboj se, jdi zpátky a použij větu „Pane, vy jste krásný!“ Ta ti otevře všechny dveře na světě!“
Bylo na ní vidět, že ji moc nepřesvědčil, strachy se klepala, ale šla... střih... zrcadlová hala, tlustý vrátný a její nesmělá věta: „Pane, máte úžasný impozantní profil!“... Tlusťoch se zarazí, podívá se do zrcadla, sfoukne břicho a usměje se na svůj odraz v zrcadle... A dívka pokračuje va výčtu jeho úžasností... a je to jasné!
Ta věta je kouzelná! Vrátnému se proměnily rysy, na jeho tváři se objevil ještě trochu samolibý, ale už laskavější výraz a řekl: „Máte pravdu, děvče, vypadám dobře, že?“... a vypnul břicho. „A kampak chcete jít“?
Tak a to je konec pohádky... Ona šla, a v každém patře byl podobný týpek, a jakmile na něj použila stejnou větu, zjihl a ona stoupala výš a výš.. Dál nevím, jen vím, že tato věta opravdu otevírá srdce a mysl všech lidí bez rozdílu! Vždyť v každém z nás je přece mnoho krásného, viditelně i jakoby ve skrytu! Každého z nás zaručeně potěší věta „Pane, vy jste krásný!“, ať jí dáme jakoukoliv formu.
A přiznejme si přátelé, že budeme také hned povolnější a plni ochoty pomoci. Je to tak. Mám to odzkoušené a učím to lidi asi 20 let. Jen má dcera tomu jaksi vzdoruje... :-))) Prý je to pokrytecká věta, pravila! Myslíte, že je? Ale nikdo není doma prorokem, že? Třeba jednou, až jí tuto větu poradí někdo jiný, přijme ji za svou a její život se rázem projasní.
Myslím si, že z toho plyne poučení: krása je všude a ve všem, jen je třeba ji stále odhalovat a nebát se říkat lidem, jak jsou krásní a jak je máte rádi! Níkdy nebudete daleko od pravdy a vaše duše bude skotačit radostí, že se naplňuje její poslání.
Nedávno jsem vyprávěla o staré dámě, která se ve svém věku 80 let rozhodla, že už si může dovolit říkat věci přesně tak, jak si je myslí. Bylo to prý, jako by jí spadla koule z nohy, ukovaná předsudky a rádoby morálkou, která jí říkala, co se smí a co ne! Zkrátka ona říká, co se jí chce, lidé se diví, ale ona je šťastná. Pravda je, že tato dáma je velmi jemného srdce a nikdy by nikoho neurazila, jen obléká své názory do přijatelných forem a viditelně si to užívá!
Zkusila jsem to taky jako ona, říci jednomu mladíkovi, že má krásné oči... Otevřel pusu, až mu z ní málem vypadla žvýkačka, chvíli na mne zíral a pak řekl procítěně: „Vodjeď babo!“ A bylo vymalováno... Ale za pokus to stálo. Třeba to potom přehodnotil a podíval se do zrcátka. Co asi uviděl?
Takže Petře, víte jak jste krásný??
Dagmar
|
