Ing.Miloslav Křížek - Zdeněk Pošíval: Ten, jenž nemá rád bezvětří
Rubrika: Publicistika – Rozpravy ZP
| |
| |
Ing. Miloslav Křížek | |
![]() K nejkrásnějším vzpomínkám z dětství patří zšeřelá místnost, praskající oheň v kamnech a táta předčítající mi ty nejkrásnější dobrodružné knížky. V těchto chvílích jsem nebyl pouhým posluchačem, ale patnáctiletým kapitánem, korzárem, případně jsme se s Robinsonem snažili přežít na pustém ostrově. Vyvolalo to ve mně celoživotní touhu ta místa navštívit, případně zkusit zde žít. Řada těchto příběhů se odehrála v Malých Antilách, které se mi zvolna stávají druhým domovem. Kde jinde se mohli natáčet Piráti z Karibiku? To mě každoročně přenáší za Atlantik. ZP •• Když jsi mi volal po návratu ze své poslední cesty, neskrývals´ hluboké zklamání z Polynésie a z ostrova Tahiti, což se naprosto lišilo od nadšení před odplutím, když jsi byl nejen natěšený, že konečně spatříš na vlastní oči Jižní kříž, ale i leccos romantického, o čem nám v mládí podával svědectví admirál Cook a samozřejmě i Gauguinovy slavné obrazy. Značná část síly, která nás žene bouřkami za našimi sny je vzbuzená romantikou. O Polynésii a konkrétně ![]() ![]() ![]() Pokud to hodnotím s odstupem, v žádném případě nechci mluvit o zklamání, ba naopak. V části Francouzské Polynésie jménem Společenské ostrovy jsme strávili 5 týdnů, upluli jsme přes 1 200 km, navštívili jsme návětrné i závětrné ostrovy, z nejvýznamnějších Raiatea, Huahine, Tahiti, Moorea, Bora – Bora a další. Viděli jsme nádhernou přírodu, úžasný podmořský svět, ale nejvíce na mě zapůsobili lidé. Setkal jsem se snad s nejvstřícnějšími, nejhodnějšími a nejmilejšími lidmi, jaké jsem kdy na svých plavbách potkal. K pozitivním zážitkům samozřejmě patří i zmíněné ihoa - pivo Hinano. Při výběru z dalších tří, čtyř místních značek nám okamžitě zalahodilo na jazyku. Je zde ovšem nejžádanější i místními a traduje se, že ho vytvořil český sládek. ZP •• Ochutnal jsem a potvrzuji. Tvá záliba té zeměpisné oblasti se mi potvrdila i tím, žes mě kdysi zatáhl i do jednoho pražského baru s latinskoamerickou image i s exotickou nápojovou a pokrmovou nabídkou, kde sis s nemalou výřečností povídal s cizokrajným personálem jako s důvěrnými přáteli, a taky jsem byl názorně poučen, jak pít kubánské »mojito«. Vraťme se však na začátek a vlastně de facto do minulosti, jež ve tvém případě je opsána členstvím v pražském Yacht clubu s čechráním hladin vod na Vltavě a přehradních nádržích. ![]() ![]() S jachtingem jsem začínal relativně pozdě, až koncem sedmdesátých let. Byl jsem přijat do jednoho z nejznámějších klubů v republice Yacht Club Sport Zbraslav. Měl jsem obrovské štěstí na učitele, ať už to ![]() ![]() ZP •• Kolikrát jsi přeplul oceán? Neskrývals´, že současná navigační technika a různé automaty činí z plutí pod plachtami příjemnou vyjížďku. Zaujala mě i nová technologie plachet: jednou jsi mi ukázal kousek látky, tenké jako cigaretový papírek, již se však nepodařilo vůbec ničím dostupným propíchnout a roztrhnout. Dlouhé plavby si z časových důvodů schovávám do důchodu. Prozatím jsem dvakrát přeplul Atlantik a to tam i nazpět, vždy ve službách mého kamaráda, který si naši posádku najal k přepravě své lodi ze Středomoří, kde končila plavební sezóna, do Karibiku, kde naopak začínala, aby ji tam mohl pronajímat. ![]() ![]() Plavba zpět byla ze stejných důvodů. Jako v každé jiné lidské činnosti i zde nám cesty usnadňuje technický vývoj. Již za mého života došlo k obrovským změnám v navigaci. Dnešní GPS s obrazovkou, kde aktuálně sleduješ svou polohu včetně označení trati, tě provede jakkoliv nebezpečnou soutěskou i v noci. V podmínkách, kdy jachtařské školy chrlí čerstvě kvašené elévy, si dovolím tvrdit, že patřím k několika posledním jedincům, kteří ještě ovládají sextant. ![]() ZP •• Tady bych rád připomněl, že díky tvým znalostem historie námořní plavby jsem opravil v rukopisu jednoho svého románu spoustu nesmyslů, když mě popadla potřeba popisovat trasu trojstěžníku z Janova Středozemním mořem přes zastávku v Africe a pak Atlantikem do Ameriky 17. století. Byť šlo v příběhu o pouhou epizodku, dopustil jsem se přitom grandiózních chyb, délku plavby jsem popletl o pěknou řádku týdnů, a tak si teď blahořečím, že ![]() K obrovským změnám došlo i v materiálech při stavbě trupů, tvarech a materiálech plachet. Po několika neštěstích se upustilo od užití záchranných ostrůvků, staví se nepotopitelné lodi. Z hlediska předpokládaného vývoje se jachting blíží k bodu, kdy námořník na palubě bude zbytečný, vše obslouží počítač a servomotory. Zůstanou tam pouze pasažéři, kteří si zaplatili dovolenou, vezou se a nemají důvod ani chuť něčemu rozumět. Bůh buď s nimi, až se moře rozzlobí. ZP •• Tvou oblíbenou destinací je tedy Karibik. Vracíváš se na ta místa nejenom do svých oblíbených zákoutí, ale zdá se mi, že tam pluješ jako do svého druhého domova: jsou ti ta místa snad něčím podobným, co jinému Čechovi chalupaření? ![]() S českým chalupářem vidím souvislost pouze v tom, že oba snášíme dobrovolně určité nepohodlí. Karibská oblast, kterou mám rád, jak se zde říká West Indian Islands, se táhne od Guadeloupe po Venezuelu v délce skoro 400 km (viz mapka nahoře). Je zde spousta ostrovů, kde mám své přátele. O zdejším moři plně platí, že »nevstoupíš dvakrát do stejné řeky«. V budoucnu zde chci trávit až půl roku, všechny ty nepříjemné podzimní a zimní měsíce, které bytostně nesnáším, a pak se rozjet za jarem a létem zase domů. ZP •• Toto léto je vskutku výjimečné, neboť v něm doslova vládne voda: záplavy z rozbouřené jinak klidné Volyňky zasáhla v Předslavicích i dům kamaráda Jardy Kubeše, (jemuž byly věnovány jedny z předchozích ROZPRAV), a zle stavbu poškodila. Totéž se dělo i na Severní Moravě, v oblasti tvého rodiště. Vody moří se také zavřely nad několika airbusy a rozsévaly smutek. A v Somálském zálivu stále řádí nelítostní piráti. Otázka míří k nebezpečí, které masy vod přinášejí a já se ptám, jestli´s někdy pocítil skutečné ohrožení? ![]() ![]() ![]() ![]() Bez ohledu na to, jsem největší trauma paradoxně zažil při povodních v Praze v roce 2002. Evakuace domu - sídla firmy na Smíchově, odjezd za hukotu sirén jako poslední civilní auto přes Barrandovský most, absolutní zkáza mateřské loděnice v Braníku. Ze všech svých prožitků mám poznatek, že všichni lidé bez ohledu na to, jakým stupněm ateismu jsou předtím postiženi, se ve chvíli největšího nebezpečí obracejí k Bohu. ZP •• Dovol, abych otevřel líbeznější téma: krásné ženy. Když jsem byl poprvé za hranicemi na mezinárodním festivalu v italské Parmě, pochopitelně jsem tam okukoval dívky a ženy. Nemyslím ![]() Motiv je to ožehavý a závisí na tom, kdo posuzuje. Venezuelské Miss World by zcela určitě nevyhrály, kdyby je měli volit Asiaté. S ![]() ZP •• Cestuješ do mnoha zemí, kde se mluví nejrůznějšími jazyky: jak se všude dorozumíš? ![]() ZP •• Inženýrskou hodnost jsi získal na Vysoké škole ve Zlíně, jejímž absolventům v žertu říkávám »jircháři«, jak se kdysi v Čechách nazývali koželuhové. Nyní jsi však ředitelem významné mikrobiologické laboratoře. Jak se stalo, žes tak rapidně vyměnil svůj obor? Tak zde bych rád svá vysokoškolská studia vyjasnil a upřesnil. Především, byl jsem přijat na Vysoké učení technické v Brně, katedra chemicko-technologická. Ta v té době z hlediska provozu továren na zpracování kůže, gumy, plastických hmot a obecně širokého užití chemie sídlila v tehdejším Gottwaldově. Ne že by pro mě tato studia byla zrovna životním snem. Musíme ale chápat kontext doby. Začala normalizace, naše rodina byla pod drobnohledem, protože strýc cedil krev na té nesprávné straně protifašistické fronty a já jsem si nemohl moc vybírat. Musím připomenout, že jsem svůj obor studoval rád. Dal mi i základ k dnešní práci jednatele a spoluvlastníka mikrobiologické laboratoře. Jakýkoliv provoz koželužské či obecně chemické laboratoře se totiž od té mikrobiologické po organizační stránce prakticky neliší. ZP •• Máš nesporně možnost srovnávání. Jak se ti jeví »genius loci« v naší zemi ve srovnání s jinými zeměmi Evropy a s Amerikou? ![]() K otázce genia loci se mi vyjadřuje těžce. Stydím se u České televize, když náctiletí nevědí, kdo sedí na koni na Vítkově a po vysvětlivce reportéra pokládají Žižku za komunistického funkcionáře. Stydím se, když velitel naší jednotky v Afghanistánu vydá rozkaz k odmítnutí pomoci britské jednotce v nouzi. Zuřím, když starosta v Šenově chce postiženým historicky nejstrašnější povodní rozdělit aspoň prvních pár stovek a zjistí, že úředník České spořitelny celou částku složenou dobrovolnými dárci stáhl z konta na úhradu splátek úvěru. A co chceme od kapsářů, když představitelé státu úporně a bezvýsledně přemýšlejí, kde proboha přišli k milionovým částkám? ![]() U nás prostě přežívá morální a kulturní pokleslost z dob komunismu a bude trvat tak dlouho, dokud se národ neočistí od kalných nánosů a sebevědomě se nenapřímí. Přesto mé osobní zkušenosti ze styku s mnoha lidmi jsou v podstatě velmi dobré. Lze to poznat ze solidarity, kterou občané projevují: vždyť už dva týdny po záplavách vybrali mezi sebou 68 milionů korun na postižené bližní. Proč ale vyžadovat od mladých elementární slušnost, když se premiér naší republiky pohybuje nahý ve vile italského premiéra? ZP •• Uvědom si, že média zveřejňují hlavně excesy; skandály papalášů a různé amorálnosti jsou pro mnohé z nich živobytím a pěkné věci bohužel pomíjejí. Mne i drtí, když se vylidňují naše vesničky a malá města, jak v Praze a jinde hlaholí ruština, jak v obcích uvnitř státu jsou dvoujazyčné nápisy a příslušníci jiných národů skupují u nás pozemky ve velkém a nikdo nezasáhne. ![]() ZP •• Mne letos v červnu »drtila« v Mariánkách skutečnost, když jsem se na lázeňské kolonádě díval na německé nápisy uváděné na prvém místě před českými, což mi připomnělo protektorát; jako kluk jej pamatuji. A něco podobného se děje i v Karlových Varech, kde si na filmovém festivalu posteskl režisér Miloš Forman na množství ruských nápisů, pod nimiž už nejsou ani české překlady. Abychom si rozuměli: mně nevadí Němci ani Rusové, vítám dobré stránky naší pohostinnosti, ale vadí mi patolízalství. Navzdory tomu všemu jsem pořád pro to, aby se elementární slušnost vyžadovala tvrdošíjně od každého. Nerad bych zanechal ve čtenářích dojem, že ty i já máme blízko k šovinismu, byť jeho hranice s vlastenectvím je často labilní. Vzpomínám si, jak jsme kdysi nadšeně uvítali vstup České republiky do NATO a navíc oba máme své syny v zámoří. Tvůj syn (obdobně jako kdysi můj starší syn) tam studuje. Když jsem syna posílal na střední školu do USA z důvodu aktivního zvládnutí jazyka, netušil jsem, že to skončí maturitou, natož o něco později absolvováním prestižní Stanford university v Kalifornii. ZP •• V čem vidíš výhodu Ameriky oproti univerzitám v Evropě? ![]() ZP •• Málo se ví (nebo se prostě nechce vědět) o tom, že v Severní Americe, a mám teď na mysli hlavně Kanadu, si stát chrání své mozky tak, že studentům, (mají-li slušné studijní výsledky), poskytne místní vláda i slušné stipendium, ale zároveň si je zaváže, aby půjčky na studium postupně vraceli státu. U nás mladí lidé studují sice zdarma, ale záhy opouštějí vlastní zemi, pracují v cizině a vlastní zemi nic nevracejí. Mnohá země tak přijde věru lehce (levně) k odborníkům, kdežto Česká republika rozhazovačně přichází navíc o vlastní vzdělance. ![]() Jsi člověk nebývale činorodý. Teď už sice víme, že tvým největším koníčkem jsou lodě, zejména takové, jimiž člověk brázdí vody oceánů a moří, ale máš i jiné záliby. Čemu kupříkladu holduješ za mrazů a vánic? A co pak? Pracuji jako jednatel firmy a pokud chci svou práci vykonávat odpovědně, tak 8 ani 9 hodin denně nestačí. Po příchodu domů nemám obvykle chuť číst ani noviny, natož studovat cizí jazyky, jak bych potřeboval. Čas jsem si proto rozvrhl tak, že v průběhu roku jsem 4 – 6 týdnů na moři obvykle leden – únor, zbytek roku věnuji běžným činnostem a rodině, která, jak děti odrůstají, mě naštěstí potřebuje čím dál méně. Na další aktivity se těším, až předám jednatelskou funkci nástupci a budu se moci věnovat i četným svazkům své bohaté knihovny, které jsem dosud nečetl. Mám tam dokonce i některé ještě nepřečtené Pošívaly. A teď se těším na letní osmidenní turistický pochod s přáteli kolem Vltavy, na podzimní oslavu 40 let po maturitě s tehdejší třídou a na výzkumnou plavbu do ústí Orinoka v lednu příštího roku. ZP •• Přeji dobrý vítr do plachet! | |
Malý výběr | |
Příště: SPISOVATEL NEJEN DUŠÍ, ALE I VŠÍM, CO SI LIDÉ RÁDI PŘEDSTAVUJÍ, ŽE K TAKOVÉMU POVOLÁNÍ PATŘÍ O Jiřím Melíškovi, autorovi rozhlasových pořadů i scenáristovi televizních seriálů, o tvůrčí práci a zahálce, i o životě kolem známých lidí. | |
Dosud uveřejněné | ![]() |
Foto © Miloslav Křížek, Ilustrační snímky: osobní archiv
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 07. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
![]() |
Miloslav Švandrlík |
![]() |
Ivan Rössler |
![]() |
Jiří Suchý |
![]() |
Ivan Kraus |
![]() |
Milan Lasica |
![]() |
Ondřej Suchý |
![]() |
Blanka Kubešová |