Lenka Nováková: O touhách, lanovkách a rozhodnutích
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
| O lidském přemýšlení jako o nejdůležitějším nástroji, který nás dovede ke štěstí. PROČ TOMU TAK JE? Přemýšleli jste někdy, JAK přemýšlíte? Myslím tím, jestli přemýšlíte víc o své minulosti, o své současnosti a nebo o své budoucnosti? Je ve vašem přemýšlení víc obav z toho, co vás čeká, a nebo víc slz z toho, co už bylo? Jste až po uši v problémech a nebo usilovně řešíte, jak se problémů zbavit? Možná jste ještě dál a už teď přemýšlíte, jak se jim v budoucnu vyhnout? Těšíte se z každého TEĎ, ze svých minulých úspěchů a nebo se ženete kupředu na vašimi sny? Kde se berou vaše nápady a jak vznikají? Řídí se váš život osudem a nebo si o něm rozhodujete sami? A kdo/co ve vás vlastně o něm rozhoduje? Kdo/co určuje, O ČEM budete přemýšlet?  Lidský mozek je ta nejsložitější a nejméně probádaná věc ve vesmíru a vzbuzuje ve mně mnoho otázek. Už dlouho se zajímám nejen o výsledky našeho přemýšlení – příběhy, moudré myšlenky, hlouposti, ale také o procesy našeho přemýšlení. Můžeme je ovlivnit? Šest miliard lidí žije na jediné Zemi v šesti miliardách různých světů! JAK JE TO MOŹNÉ? Je to prosté. O šesti miliardách různých životů přemýšlí šest miliard různých lidských mozků. Každý jinak. Nad čím jeden mávne rukou, druhý se hroutí, třetí sahá po zbrani a čtvrtý si ani nevšimne. Pokud vás tohle téma zajímá, nabízím vám pár svých postřehů a zamyšlení. Nejsem psycholog, ani jsem psychologii nestudovala. Jsem jen sběratelka informací a příběhů, které mají v sobě nejen pointu, ale i vysvětlení, proč tomu tak je a zda to můžeme změnit? Možná by mohla moje záliba pomoci i vám. Otvírám tuto rubriku a těším se na vaše náměty, otázky a doporučení. Lenka Nováková |
| O touhách, lanovkách a rozhodnutích Také občas řešíte (nad)váhu svou anebo svých blízkých? Moje kamarádka Hanka se už 23 let snaží zhubnout. Je přeborníkem v dietách a jejich trendech. Jíst jen maso bez příloh, jíst přílohy bez masa, jíst jen to, co běhá, jíst semínka, jíst polévku, která zaručeně požírá tuky, jíst celý den a nejíst vůbec. To, že se stále snaží, dokazuje, že se jí to moc nedaří, a přitom by to čím dál víc potřebovala. Vyšší krevní tlak, vysoký cholesterol a cukrovka v rodině by mohly být dostatečným strašákem. U všech svým diet se nedokáže zříci svých oblíbených potravin: hranolky s tatarkou, zmrzlina a smetanové omáčky. „Vždyť pro jednou přece nebude tak zle!“ O svých chutích dokáže vyprávět celé hodiny. Právě teď má novinku, která zaručeně funguje. Metoda VIZUALIZACE. Stačí prý, když si samu sebe představí jako štíhlou a tělo už to zařídí samo. Ptala jsem se jí: „Co budeš dělat, až budeš štíhlá?“ „To se mi nikdy nepodaří!“, zdařile vizualizovala. „A kolik kilo chceš zhubnout?“ „Pět kilo mě nezachrání, potřebovala bych alespoň deset, a to je strašně moc!“, prozrazovala na sebe své myšlenky, „Vždyť já už skoro nic nejím, trpím hlady někdy celý týden. Kila jdou dolů, ale pak na mě přijde vlčí hlad a sním, co najdu. Majolku lžičkou rovnou ze skleničky, i šedivou bonboniéru od vánoc“. „Hani, a už jsi někdy přemýšlela o změně životního stylu?“ „Hm, o ničem takovém jsem nikdy nepřemýšlela. Mám svůj život ráda takový, jaký je. Nechci se v ničem omezovat“, rozpřádala své plány do budoucna. Z toho, jak si Hanka přede mnou malovala svou budoucnost, jsem začala pochybovat, jestli její tělo pochopí, co má vlastně dělat. Začala jsem se zajímat, jak vlastně ta vizualizace doopravdy funguje, funguje-li? V časopisech píší, že je třeba představovat si samu sebe štíhlou - a tělo samo zhubne. To je jako čáry máry fuk! Tak takhle jednoduché to není, ale něco na vizualizaci našich přání směrem do budoucna opravdu je. Chci být štíhlá může znamenat třeba: „Představuji si, jaké to je být štíhlá a cítím se úžasně. Věřím si, že teď už dokážu všechno. Mám silnou vůli, jen tak mě někdo nerozhází, jsem skvělá, dokážu všechno, jsem na sebe hrdá, jsem šťastná!“. A tak jsem se jí zeptala: „A kdy ses naposledy cítila dobře?“ „Tak! Někdy! Ani nevím, ale vždycky, když se podívám do zrcadla nebo něco dobrého sním, cítím se hrozně!“ Často vizualizujeme jen to, čeho se musíme vzdát, a cítíme až hmatatelný pocit bolestné ztráty. Pro Hanku to byly dobroty. „Víš, já kolikrát úplně cítím, jak se mi zmrzlina rozplývá na jazyku. Ta představa je tak krásná, že jdu a hned si ji koupím!“ Právě proto je každá změna těžká. Je třeba vyměnit naše zažité zvyky za nové, a to chce hodně soustředění. Místo k pultu se zmrzlinou, kam Hanku vede její podvědomí, si to cíleně namířit do oddělení zeleniny a těšit se třeba na čerstvý křupavý salát. Moje argumenty nikdy nebudou VAŠE Změna v životním stylu je navíc často změnou, kterou po vás chce někdo jiný (lékař, rodinní příslušníci). Všichni říkají, jak vypadáte nezdravě a že budete nemocní. Všichni přesně vědí, co máte nebo nemáte dělat. Nikdo ale neříká, jak na to. Valí na vás jejich argumenty a jejich pocity, ale pokud VY máte dosáhnout tolik žádanou změnu, musíte ji opravdu chtít. V tom chtění vám vizualizace opravdu může pomoci. Díky ní si můžete dovolit prožít VAŠE pocity a najdete si VAŠE argumenty. Váš mozek potřebuje konkrétní příkaz. Hanky mozek potřebuje slyšet: „Budu štíhlá, protože budu držet dietu (to je povel)!“ Potřebuje detaily, chce vědět, jakou dietu? „Budu jíst hodně zeleniny a vlákniny a začnu hned!“. Tomu rozumí. Neplatí na něj pokyn: „Když budu držet dietu, budu štíhlá! Nebudu jíst zmrzlinu!“, to ho mate. Nevnímá zápor. Slyší: „Zmrzlinu!“. Se vší svou kreativitou si ji začíná představovat a to je konec pevné vůle. Snažila jsem se to Hance vysvětlit. Když začala odmítavě vrtět hlavou, pochopila jsem, že jsou to MOJE argumenty a že je nebere. A tak je nabízím alespoň vám. K zamyšlení. Můžeme změnit svět? Je snadné nad Hankou mávnout rukou a odsoudit ji. Je těžké poctivě propátrat vlastní nitro. Přišla jsem na to, že i ve mně se skrývá kus Hanky. I mně se stane, že se mi najednou hlavou mihne konkrétní představa, co by se mohlo stát, kdyby se mi nějaká moje akce nezdařila, a já jsem v očích ostatních neobstála. Doslova vidím svůj neúspěch, a přestože se ještě nic nestalo, najednou jsem plna obav a úzkosti, přestávám si věřit a vlastně všechno stojí za …. Takovému pocitu čelím vlastně pokaždé, když odhaluji své myšlenky na veřejnosti - třeba prostřednictvím svých článků o přemýšlení. Je možné, že svět kolem nás je jeden, ale každý z nás si ho vnímá po svém. Přišla jsem si na to, že svět nezměním, ale něco přece jen změnit můžu - a to hned. Je to moje vnímání světa. Jsem šťastná, když vnímám své Šťastné pocity. Až euforický pocit cítím, když dělám něco, co mám hodně ráda a dostávám se do šťastného zážitku FLOW. Ztrácím se v čase a svůj život měřím rytmem prožívání. Vnímám přítomno, tady a teď. Ostatní najednou přestává být důležité a obavy se ztrácí. Jsem šťastná, když naplno vnímám přítomnost někoho, s kým jsem ráda. Nejintenzivnější je to u osoby milované, ale víc než jen spokojená se cítím mezi blízkými přáteli při sdílení společné chvíle. Intenzivní pocity naplnění zažívám, když si uvědomuji svou užitečnost, nebo když mně ji někdo vyjádří třeba svou pochvalou. Moje vnímání světa záleží jen na mně samotné. Hodně záleží na způsobu mého přemýšlení, a jak dokážu se svým přemýšlením pracovat vědomě. Je snadné vyslovit: „Stačí změnit myšlení!“, ale je velmi těžké tuto změnu uskutečnit a věřím, že i vy to máte stejně. Proč je to tak těžké? Proč je tak těžké změnit myšlení? Myslíme v mapách a cesta naší myšlenky mozkem připomíná cestu hlubokým údolím. Dokud se držíme dole, cesta je snadná, ale vždycky končí stejně. Pokud ale chceme vědět, co se skrývá za horami, pokud chceme spatřit, odkud vychází slunce, musí me vynaložit velkou námahu, abychom se vydrápali nahoru. A když polezeme podruhé a potřetí, třeba najdeme snadnější cestu, prokopeme horu, vyhloubíme tunel a nebo si postavíme lanovku. Využijeme své přemýšlení a něco vymyslíme. Cesta se stane známou a „snadnou“ a to i pro každého jiného, kdo se k nám připojí. Stejně je to v našem životě. Pokud se shodneme, že klíčem rozdílného vnímání jediného světa každým z nás jinak je naše individualita, naše jedinečnost a z ní vyplývající unikátní způsob přemýšlení. Pokud jej využijeme, abychom ROZHODLI, že se na náš svět chceme podívat z jiné perspektivy, první cesta nebude lehká, ale když vydržíme, otevřou se nám nové pohledy. Díky našemu novému vnímání spatříme věci nevídané. Potřebujeme k tomu jen obyčejnou touhu spatřit, co je za obzorem a silnou vůli. Je pravda, že ne všichni máme dost síly za svým snem jít. Vizualizovat neumíme anebo nevíme, jak na to. Pokud ale chceme něco ve svém životě změnit, stačí se rozhlédnout. Určitě ve svém okolí najdeme někoho, v kom najdeme svůj příklad, svého Proroka. My ostatní si můžeme vybrat, zda ho/ji chceme následovat, zda se připojíme k zástupu jsoucímu novým směrem, či dál zůstaneme ve stádu, které dobře známe, ve kterém se cítíme v bezpečí, ale které se nikam neposouvá, a jednou se dokonce může začít požírat navzájem. Poslouchám své kolegy z ciziny, jak vyprávějí o Praze. Líbí se jim, to ano, ale žít by tu nechtěli, protože se tady všichni na sebe mračí. Poslouchám své kolegy a jejich stížnosti na špatnou cestu, hrozné počasí, příšerné televizní pořady a nespolehlivé politiky: „Měli by s tím něco konečně udělat!“ Poslouchám vyprávění cestovatelů o zemích, kde se jezdí po cestách z bláta, řádí tam monzuny, televize vysílá na jediném kanálu a volby jsou nedemokraticky zmanipulované. Přesto jsou plné usměvavých lidí. S překvapením čtu o Dánsku jako o zemi, kde se cítí lidé nejšťastnější - a to navzdory vysokým daním. Prý proto, že 92 % z nich je členem nějaké komunity či spolku, pěstují čilé společenské styky a raději než do nového mobilu investují do společné večeře s přáteli. Pro srovnání: Švýcaři jsou druzí a Rakušané – naši sousedé - jsou třetí. My jsme z 178 zemí, u kterých se zkoumala „mapa štěstí“ na 54 místě a naši slovenští bratři na 88. Kde děláme chybu? Přemýšlím. Rovnám své myšlenky do řádky, hrabu se v knihách a lezu na kopec. Všechny krásy světa nadosah Přemýšlím, že chyba je možná právě tady. Vpustila jsem do svého přemýšlení negativní věci, které nemohu změnit. Obsazují mou kapacitu mozku, kazí mi náladu a blokují mou kreativitu a tím i mé prožívání štěstí v zážitku FLOW. Kazí mi štěstí a já jsem jim to dovolila. Ale je jen na mně, jen JÁ sama si můžu vybrat, na co zaměřím své přemýšlení a co ze světa kolem mě si vyberu ke vnímání. Jsem snad slepá, že jsem si nevšimla, že na asfaltu už zase tančí zlaté listí, své usmívající se kolegy, kteří už ví své, nevyužila jsem úžasnou příležitost číst si knížku a nebo si pustit film, jaký si vyberu JÁ, protože v televizi o nic nepřijdu a politika za posledních 2000 let vždycky byla prohnilá. Pokud chcete jít se mnou, buduji pro vás v Pozitivních novinách svou lanovku. Hančina volba Ještě jednou se vrátíme k Hance. Zatím o ní víte jen to, co o sobě řekla ona sama. Poprosila jsem o její hodnocení její přátele: „Co byste několika slovy chtěli říci o Hance?“ Petr: „Líbí se mi její plnoštíhlá postava. Pravá ženská! Je za co chytit a taky má hezký obličej. Ale je otravná! Pořád mluví jen o dietách. Má vůbec v hlavě něco jiného?“ Lída: „Hanku mám ráda, je to hodná holka, dobrá kámoška. Nechápu, proč si nevěří, já mít její pleť!“ Honza: „Když nemluví, je sexy. Má pěkný to …(ruce naznačují dvě polokoule)!“. Jitka: „Je mi jí líto, pořád jen hubne a tloustne, co z toho života má!“ I Hanka má volbu. Napadá vás, jakou? Co z toho života má? To je klíčová otázka a dobrá motivace chtít něco změnit. Může se svobodně rozhodnout, zda bude žít a nebo trpět. Ano, může zůstat tak, jak je, studovat diety, trápit se neúspěchy a chodit údolím sem tam. Nebyla by jediná. A nebo se rozhodne, že jí přestane vadit, jak vypadá. Vyleze na kopec a rozhlédne se. Najde si své jiné vnímání světa a nové záliby. Zažije znovu slastný pocit ponoření se do FLOW zážitku, báječné plynutí času, které prožívala třeba v dětství v době her. A pak ho bude chtít opakovat znovu a znovu. Zapomene řešit strach ze selhání a její váha přestane být důležitá. Ona totiž nikdy nebyla důležitá! Až ji uvidíte, prosím, řekněte jí to. Určitě ji poznáte! |
Výběr fotografií © autorka textu
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 11. 2009.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jiří Suchý |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Ondřej Suchý |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Dáša Cortésová |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |