Lenka Nováková: Sněhová vločka, kvantová fyzika a vánoční svátky

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

O lidském přemýšlení jako o nejdůležitějším nástroji, který nás dovede ke štěstí.
PROČ TOMU TAK JE?

Přemýšleli jste někdy, JAK přemýšlíte?
Myslím tím, jestli přemýšlíte víc o své minulosti, o své současnosti a nebo o své budoucnosti?
Je ve vašem přemýšlení víc obav z toho, co vás čeká, a nebo víc slz z toho, co už bylo?
Jste až po uši v problémech a nebo usilovně řešíte, jak se problémů zbavit? Možná jste ještě dál a už teď přemýšlíte, jak se jim v budoucnu vyhnout?
Těšíte se z každého TEĎ, ze svých minulých úspěchů a nebo se ženete kupředu na vašimi sny? Kde se berou vaše nápady a jak vznikají?
Řídí se váš život osudem a nebo si o něm rozhodujete sami?
A kdo/co ve vás vlastně o něm rozhoduje? Kdo/co určuje, O ČEM budete přemýšlet?

Lidský mozek je ta nejsložitější a nejméně probádaná věc ve vesmíru a vzbuzuje ve mně mnoho otázek. Už dlouho se zajímám nejen o výsledky našeho přemýšlení – příběhy, moudré myšlenky, hlouposti, ale také o procesy našeho přemýšlení. Můžeme je ovlivnit? Šest miliard lidí žije na jediné Zemi v šesti miliardách různých světů! JAK JE TO MOŹNÉ? Je to prosté. O šesti miliardách různých životů přemýšlí šest miliard různých lidských mozků. Každý jinak. Nad čím jeden mávne rukou, druhý se hroutí, třetí sahá po zbrani a čtvrtý si ani nevšimne.
Pokud vás tohle téma zajímá, nabízím vám pár svých postřehů a zamyšlení. Nejsem psycholog, ani jsem psychologii nestudovala. Jsem jen sběratelka informací a příběhů, které mají v sobě nejen pointu, ale i vysvětlení, proč tomu tak je a zda to můžeme změnit? Možná by mohla moje záliba pomoci i vám. Otvírám tuto rubriku a těším se na vaše náměty, otázky a doporučení.

Lenka Nováková
Sněhová vločka, kvantová fyzika a vánoční svátky 

Konečně sněží. I  Prahou zavířilo pár vloček. Rozjařilo mě to. Ostatně jako každý rok. Se svátečním pocitem jsem se vydala na svou oblíbenou procházku Prahou. Vlastně to nebyla ani procházka, jen bezcílné bloumání a rozjímání. Na Jiráskově mostě jsem potkala Pavla. Právě jsem se nakláněla nad vodu a jako vždycky jsem měla chuť plivnout dolů do utíkajícího proudu. Náhle se mezi chodci objevila spěchající shrbená postava, která hlavou rozrážela vzduch a mátla vločky v jejich rytmu.
„Co ty tady děláš?“ Neviděli jsme se možná několik let, ale Pavel zjevně neměl čas na nějaké klábosení.
„Promiň, pospíchám! To je dneska den. Baterka u auta mi vypustila duši a tramvaje zase nejedou. Znáš to, je před Vánocemi, děsnej fofr. Řekneme si to jindy!“
Poslední slova už jen pouštěl po větru, jak rychle se vzdaloval. Vždycky ho ráda vidím. Sedávali jsme vedle sebe na přednáškách a chvíli jsme psali i společnou historii. Od té doby se nevídáme často, ale vždycky si máme o čem povídat. Vlastně měli….
Cítila jsem zklamání. Nebo lítost? Už na mě nemá ani pár vteřin a navíc mě vyrušil z rozjímání. Myšlenky se mi rozutekly jako mravenci. Naštěstí mi na rukávě přistálo pár ledových krystalků.
Proto jsem přece tady. Zahleděla jsem se na ně a snažila jsem se na svou hořkost zapomenout.
To je nádhera! Příště si musím vzít na procházku lupu, abych si je pořádně prohlédla. Jen nedávno jsem se dozvěděla, že každá z nich  je jiná a žádná nemůže být stejná. Prý nejde jen o pár nahodilých krystalků ledu, které vzniknou halabala, ale že u svého narození mají hodné i zlé sudičky, tak jako je to v pohádkách. Jejich křehký šestihran je dán jedinečným uskupením krystalů vody podle podmínek, za jakých vznikaly.
 
Tajemství ledových krystalů

Japonský vědec Masaru Emoto dokázal, že krystalickou podobu vody ovlivňují nejen fyzikální veličiny, jako je teplota, tlak, vlhkost nebo třeba prach, ale i další informace, které v sobě voda nese a které se projeví právě při tvorbě krystalů.
A jak na to přišel? Ke zkoumání přistoupil ne jako klasický výzkumník, ale spíše z pohledu originálního myslitele. Vodu v kapalném stavu vystavil působení hudby, slov, frází, zaklínání či motliteb a následně zmrazil. Důkazy, že voda ze stejného zdroje tvoří za různých podmínek různé struktury krystalu, představil celému světu. Dr. Emoto zjistil, že voda se chová jako kapalný magnetofon, tzn. že dokáže přijímat, ukládat a předávat elektromagnetické vibrace třeba ze slov nebo z hudby (viz následující obrázky Dr. Emota).

Tento nádherný krystal vznikl při tónech písně Tichá noc ⇒

A při svých pokusech šel ještě dál a fotografiemi svých krystalů dokázal, že voda přijímá vibrace dokonce i z myšlenek.
Jak je to možné? Molekuly vody mají kladný a záporný pól a proto se chovají jako magnety. Díky vzájemné přitažlivosti rozdílných nábojů vytváří shluky několika set molekul. Tyto struktury (v kapalném stavu nerozpoznatelné) jsou na vibrace velmi citlivé. Právě jejich prostřednictvím voda disponuje schopností skladovat informace. Fotografie, které Dr. Emoto pořídil, dokazují, jak významný vliv mají na strukturu vodního krystalu tóny a lidská slova, byť nevyřčená.
Kabát mi zdobily další a další krystalky a rychle se měnily v kapky vody. Opravdu je každá jiná? Vločkový thriller v mé fantasii rozvíjel nečekané souvislosti.
Není žádným tajemstvím, že moje tělo je tvořeno vodou cca ze 70%. Pokud má Dr. Emoto pravdu, tak to znamená, že všemi svými slovy, myšlenkami, kletbami i modlitbami, ať už je vyslovuji nahlas nebo se mi jen honí hlavou, se svými pocity trpkosti z dnešního nevydařeného setkání i radostí z prvního sněhu každou sekundu „manipuluji“ 70% svého nebohého těla.
Mezi mými myšlenkami, mými pocity a vodou obsaženou v mém organizmu je silný vztah. To ale znamená, že pozitivní myšlenky harmonizují uskupení molekul vody v těle, což se následně odrazí na mém zdraví a na pohodě celého organizmu, ty negativní naopak harmonii ruší.
 
Krystal Štěstí a harmonie ⇒

A co Pavel a jeho splašené vibrace? Mohla i jeho slova, jeho spěch (a jeho myšlenky) narušit mou vodní harmonii? Asi ano. I já jsem na chvíli cítila JEHO roztěkanost, než ji vystřídalo MOJE zklamání. Jen řeka si nevzrušeně šplouchala u paty mostu.
 
Skutečná síla myšlenky (Můžeme se ovlivňovat svými vibracemi navzájem?)

Svou odpověď jsem si našla ve filmu „Co my jen víme!?“ ve vysvětlení několika předních světových fyziků, neurologů, molekulárních biologů, mystiků a duchovních učitelů, kteří nedávno představili novou filosofii.
Ta vznikla na průsečíku tisíce let starých náboženství a nejnovějších vědeckých poznatků kvantové fyziky. Podle ní můžeme „realitu“ měnit pomocí našich myšlenek. Zvláštní, že?
Když o tom tak chvíli přemýšlím, možná, že na tom něco bude. V průsečíku několika málo vteřin, kdy jsem se potkala s Pavlem, jsem JÁ jásala nad temnou krásou podzimní vody a v myšlenkách jsem se dlela v romantickém dětství, kdy jsem se ještě odvažovala plivnout dolů. Že už hodinu nejezdí tramvaje? Vážně? To jsem si nevšimla. ON zase neviděl řeku. Možná, že ani mě pořádně neviděl. Hnal se za vidinou svých povinností, které si sám vybral.
Zdá se, že to začíná být srozumitelné, že?  Mohla bych přísahat, že jsem Pavla viděla na vlastní oči, ale vlastně jsem ho viděla na svůj vlastní mozek. A on zase viděl na svůj vlastní mozek právě jen to, co potřeboval. Já jsem do jeho světa dneska nepatřila.
Ale to ještě není všechno. Moje vzpomínky na dětství a volnost (bože, už je to čtyřicet let), kdy jsem volně plivávala z mostu, ve mně na chvilku vzbudily úplně stejné nadšené pocity, jako kdyby se to stalo tady a teď. Jako když slina právě opustila má ústa a letí dolů.
Takže je to tak! Moje představy, které existují jen v mém mozku, ve mně vzbuzují úplně stejné emoce, jako by to byla skutečnost. Strach z neznáma mi rozbuší srdce, smutné vzpomínky mi sevřou hrdlo a při obrázku lákavého jídla prosliňuji jako pes.
Stejné reakce u mě vyvolá dobrá kniha nebo zajímavý film a přitom je to jasná fikce, příběh, a navíc ne můj, ale někoho jiného. Moje tělo reaguje na moje představy stejně jako na objektivní skutečnosti, protože v tom nevidí rozdíl! Vlastně si doopravdy vytvářím realitu podle svého, jen mě takhle nikdy nenapadlo přemýšlet.
Svůj vlastní den si tvořím každé ráno, rozhoduji si sama, čeho si budu všímat, co mě posílí a co mi ublíží. Právě teď jsem si nechala ublížit od Pavla. Taková hloupost. Třeba opravdu někam spěchal, šlo o život nebo o obchod století. Nečekal mě tu, neudělal to schválně a nic tím nemyslel. Nejspíš už o mně ani neví, a já se tady úplně zbytečně trápím. Každý máme jiné otisky prstů, jinou DNA a určitě také jiný mozek, takže těžko můžeme vidět, slyšet a myslet stejně. Není to Pavel, kdo mi ublížil, ubližuji si sama!
 
Podle Dr. Emota je to jasné. Všichni si svými vyjadřovacími prostředky verbálními či neverbálními vytváříme vibrace, které ovlivňují naše tělo prostřednictvím vody v nás obsažené.
I jediná myšlenka dokáže svou vibrací změnit uspořádání shluků molekul vody, které je ve zmrzlém stavu evidentní a patrné i laikovi. A jakkoli je toto téma abstraktní, říká nám, že myšlenkami lásky a vděčnosti si tvoříme ve vodě obsažené v  našem těle (70%) harmonii a stejným způsobem ovlivňujeme i harmonii těch ostatních.
Podle vysvětlení předních vědců světa a tvůrců zmíněné filosofie jsme absolutními strůjci svého života, ba dokonce i života mimo nás samé. Vysvětlují, že bůh stvořitel jako stařec s dlouhými vlasy neexistuje. Schopnost tvoření světa máme všichni v sobě. Každý z nás vkládá svůj příspěvek do vibrací společného vědomí, které nás všechny obklopuje a které nás zpětně výraznou měrou ovlivňuje. Autoři nás vyzývají, abychom si své „božské“  vlastnosti konečně uvědomili a převzali odpovědnost za uspořádání světa kolem nás.
 
Na počátku bylo slovo

V kapse mě zalechtal telefon. Co zase kdo chce, člověk nemá ani chvilku klidu…. Byl to Pavel.
„Chtěl jsem se ti omluvit. Sedím tady na jednání, poslouchám ty bláboly a najednou mi došlo, že jsem úplnej debil. Ani jsem ti nepopřál veselé Vánoce. Tady o nic zásadního nejde a chvilku by to beze mě určitě vydrželi. Tak jsem se vymluvil, abych to mohl alespoň zavolat. Jak se pořád máš a co jsi vlastně dělala na tom mostě?“   Nitro mi zalilo nebeské blaho.
 
 Krystal Láska k bližnímu ⇒

Já věděla, že takový není! Náš rozhovor tekl stejně líně, jako říční proud a v něm jsem si vyměňovali naše nevyřčené pocity JSEM TAK RÁD/A, ŽE TĚ SLYŠÍM :-).
V Bibli se píše: “Na počátku bylo Slovo, a to slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. (J 1,1)”
Pár slov v pravou chvíli a všechno kolem mě se rozzářilo. Během krátké chvilky se můj svět třikrát proměnil. Z radosti nad prvním sněhem jsem se ponořila do svobodného světa dětství a her, pak všechno zčernalo nečekaným odmítnutím, a v zápětí mě pár slov z telefonu uvedlo do stavu netušené blaženosti. A přitom by náhodný pozorovatel kolem mě nezaznamenal žádnou změnu. Stále nejezdily tramvaje, řeka si nevzrušeně tekla a nebe mě dál zasypávalo křehkými krystalky. Jen já jsem byla najednou šťastná.

Rozhodujeme si sami, co nám ublíží a co nás posílí. Mně nejdřív ublížilo a pak zase posílilo pouhých pár slov spěchajícího přítele. Usmívala jsem se na všechny kolemjdoucí. Paní v pokladně, co už toho měla za celý den dost, pod mým úsměvem doslova roztála, sousedce jsem pomohla s nákupem do schodů, a k rozmarům naší dvougenerační rodiny jsem byla mimořádně shovívavá. Tak takhle to mysleli s našimi „božskými“ vlastnostmi?
 
Pochybujete? Takže úplně neodmítáte? Vánoční svátky, konec roku a začátek roku nového jsou časem vysoké spirituality, kdy si všichni přejeme lásku a štěstí. Třeba jsem vás svým příběhem alespoň trochu inspirovala ke zvažování příležitostí či dokonce dobrovolnému přijetí zodpovědnosti za lepší budoucnost našeho „společného člověčenství“.

Krystal Veselé vánoce ⇒
 
Lenka
 
PS: A kdyby se náhodou Dr. Emoto mýlil, vadilo by to?

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 12. 2009.