Lenka Nováková: Růžový slon
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
| O lidském přemýšlení jako o nejdůležitějším nástroji, který nás dovede ke štěstí. PROČ TOMU TAK JE? Přemýšleli jste někdy, JAK přemýšlíte? Myslím tím, jestli přemýšlíte víc o své minulosti, o své současnosti a nebo o své budoucnosti? Je ve vašem přemýšlení víc obav z toho, co vás čeká, a nebo víc slz z toho, co už bylo? Jste až po uši v problémech a nebo usilovně řešíte, jak se problémů zbavit? Možná jste ještě dál a už teď přemýšlíte, jak se jim v budoucnu vyhnout? Těšíte se z každého TEĎ, ze svých minulých úspěchů, a nebo se ženete kupředu na vašimi sny? Kde se berou vaše nápady a jak vznikají? Řídí se váš život osudem, a nebo si o něm rozhodujete sami? A kdo/co ve vás vlastně o něm rozhoduje? Kdo/co určuje, O ČEM budete přemýšlet?  Mozek je nejdůležitější a nejkomplikovanější orgán lidského těla. Jako spojka mezi tělem a duší má velký význam pro zdravotní stav i pro duševní vývoj člověka. Vzbuzuje ve mně mnoho otázek. Už dlouho se zajímám nejen o výsledky našeho přemýšlení – příběhy, moudré myšlenky, hlouposti, ale také o procesy našeho přemýšlení. Můžeme je ovlivnit? Šest miliard lidí žije na jediné Zemi v šesti miliardách různých světů! JAK JE TO MOŹNÉ? Je to prosté. O šesti miliardách různých životů přemýšlí šest miliard různých lidských mozků. Každý jinak. Nad čím jeden mávne rukou, druhý se hroutí, třetí sahá po zbrani a čtvrtý si ani nevšimne. Pokud vás tohle téma zajímá, nabízím vám pár svých postřehů a zamyšlení. Nejsem psycholog, ani jsem psychologii nestudovala. Jsem jen sběratelka informací a příběhů, které mají v sobě nejen pointu, ale i vysvětlení, proč tomu tak je a zda to můžeme změnit. Možná by mohla moje záliba pomoci i vám. Otvírám tuto rubriku a těším se na vaše náměty, otázky a doporučení. Lenka Nováková |
 Růžový slonVzpomínky na mé dětství jsou plné příkazů, které si pamatuji dodnes. „Nezlob! Neplač! Nehltej!“ A taky se pamatuji, že to nebylo nic platné a já jsem i přesto zlobila, plakala a hltala. A dokonce někdy i schválně, abych se dozvěděla, co se pak stane…Takové příkazy jako kdyby v mém mozku vyvolávaly opačnou reakci, než kárající zamýšlel. A co vaše děti? Přestaly ony po podobných příkazech zlobit, plakat nebo hltat? A vzpomínáte si, co se stalo, když na vás paní nebo soudružka učitelka zaječela: „Děti, nekřičte!“ Bylo to něco platné? Až v dospělosti jsem se dozvěděla, že náš mozek neumí přijmout signál negace a slyší: „Zlob, plač, hltej a křič!“ Zkusme otevřít pohádky:„Děťátka, kůzlátka; Smolíčku; Budulínku neotvírejte za žádnou cenu!“ „Nesmíš dát ptáka Ohniváka do zlaté klece; ochutnat ani kousek hada; na mě popatřit ni koutkem oka“! Pamatujete si ještě, jak to dopadlo? Naštěstí dobře, jsou to pohádky, ale všechny zákazy ne…..! se i v pohádkách stoprocentně minuly úspěchem, ba naopak působily jako pobídky. „Neotvírej třináctou komnatu!“ znamená, aha, je tu třináctá komnata, to jsem nevěděl. Co v ní asi je? A co když se podívám? Dobře, vezměme si učebnicový příklad: „Soustřeďte se a udělejte všechno pro to, abyste nemysleli na růžového slona!“ Nesmyslný pokyn, který vás nutí, abyste z mysli zkoušeli zapudit veliký a růžový přízrak, o kterém by vás jinak nikdy v životě nenapadlo přemýšlet. V desateru přikázání (a zákazů) je skryto nemálo pokušení a všechna jsou pečlivě pojmenována, abychom na žádné nezapomněli. Jejich splněním se podmiňuje vstup do království nebeského. 1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne! 2. Nevezmeš božího jména nadarmo! 3. Pomni, abys sváteční den světil! 4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi! 5. Nezabiješ! 6. Nezesmilníš! 7. Nepokradeš! 8. Nepromluvíš křivého svědectví! 9. Nepožádáš manželky bližního svého! 10. Nepožádáš statku bližního svého! V deseti přikázáních se skrývá hned osm pro náš mozek skrytých příkazů. Celý křesťanský svět se jimi řídí a podívejte se, jak to tady vypadá. A jak jste na tom vy? Neustále jsme zkoušeni, zda dokážeme (ne)kouřit, (ne)rozčilovat se, (ne)polehávat a (ne)číst Pozitivní noviny v pracovní době! Často nás ani nenapadne, že jsou někde dveře, pokud na ně někdo nenapíše: NEVSTUPUJTE! Taky nám nepomůže, když nás někdo chlácholí, abychom (ne)měli strach. Už jsem velká a stejně cítím, jak konejšivě na mě působí pokyny: „Buď hodná, buď klidná, buď statečná, hezky kousej, buď potichu, děťátka, kůzlátka, Smolíčku, Budulínku, zavřete a zamkněte si dveře! O co lépe, než neotáčej se, působí dívej se dopředu, jez jen to, co je uvařeno pro tebe a Ptáka Ohniváka dej do proutěné klece, má to tak rád! Školy asertivity nás učí umění říci ne, nechci a nebudu a dál svá odmítnutí nerozpitvávat. Své ne ale neříkáme jen ostatním, ale mnohem častěji sami sobě. „Už se (ne)chci trápit, už na to (ne)chci myslet, už to (ne)budu jíst, už tam (ne)půjdu nebo už to (ne)řeknu!“ A když náš mozek neslyší naše ne, co asi slyší? Pokud se na chvilku mohu stát jeho mluvčím, sděluji vám se vší vážností, že ON je zmaten. Oč jasnější je pro něj sdělení: „Chci být šťasten, chci myslet na něco jiného, budu jíst něco zdravého, půjdu jen tam, kam se mi chce a budu vážit svá slova!“ A tak se snažím, abych vytěsnila, v čem mi okolnosti brání, a raději hledala, co smím a co chci. Učím se umění říci chci. „Chci to udělat, chci tam jít, chci to zkusit!“ Malé děti nám bez obalu řeknou: „Chci si hrát!“ a bez nadsázky pro to v rámci svých možností udělají všechno, ať se nám to líbí nebo ne. Pro nás „dospělé“ je stále těžší pojmenovat své sny a JÍT SI HRÁT. Je to těžké, ale je to krásné. Vzpomínáte si ještě na tento obrázek? Nahání vám strach? Pokud v něm vidíte jen nepodařený klobouk, zapátrejte hlouběji. Vzpomněli jste si? Přece to není klobouk, ale vnitřek hroznýše, jak zažívá slona. To na vysvětlenou, abychom my dospělí takovou absurditu pochopili (dítě v nás ukryté už to dávno ví). A pokud se vám obrázek znovu zalíbil, jistě připustíte, že v krásném světě fantazie by ten slon mohl být i růžový. Pojďme si hrát! Lenka Nováková PS: První dva použité obrázky jsou převzaté z knihy Malý Princ od Antoine de Saint-Exupéry, růžového slona jsem pro vás vybarvila sama. |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Milá Lenko, |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 08. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Dáša Cortésová |
 |
Ivan Kraus |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jitka Molavcová |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Jiří Suchý |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Stanislav Motl |