Ondřej Suchý: Co vyprávěl Vojta presidentu Masarykovi?

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Jaroslav Vojta jako Pantáta Bezoušek ve stejnojmenném filmu z roku 1941
Dodnes, vypravuje-li někdo o Jaroslavu Vojtovi nějakou anekdotu anebo historku, automaticky začne zároveň napodobovat i typicky „vojtovskou“ mluvu.
Přestože zemřel už před více než třemi desítkami let, dodnes je v živé paměti větší části národa.
„Své okolí nikdy nezarmucoval a dělal nám všem radost už jen svou přítomností – dokonce i v nepřítomnosti. Bez jeho vědomí kolovalo o něm neuvěřitelné množství historek a anekdot, ve kterých byl údajným hrdinou.
A při jejich tradování byl sám nejvděčnějším posluchačem,“
tak na Jaroslava Vojtu vzpomínal herec Bohumil Bezouška.
Jan Werich se při své vzpomínce usmíval:
„Von byl rozkošnej…“

Sám Jaroslav Vojta pak o sobě v malé knížce anekdot, která vyšla krátce po jeho smrti, prozrazoval:
„Patřím do skupiny lidí, kteří velmi snadno naletí. Jestli je nějaká zvláštní skupina lidí, jimž se nedaří něco předstírat a kteří jsou ve společnosti upřímní, tak bych se tam taky zařadil. Kolikrát už jsme seděli za ta dlouhá léta v dobré kumštýřské společnosti a kolikrát jsem sklidil zvláštní úspěch za to, že jsem se smál sám sobě, jak si nedovedu vzpomenout na nějakou anekdotu…“

Jaroslav Vojta byl dobračisko. Nechtěl si to u nikoho rozházet. V polemikách jej trochu šikovnější debatér dokázal zviklat tak, že z názoru kladného dospěl nakonec k názoru zcela negativnímu. A jindy zase naopak. Že z toho měli kamarádi vždycky velkou radost není jistě třeba zdůrazňovat.
Také s mocnými této země se snažil být vždy co možná nejvíc zadobře. Náhoda mi přihrála i dva drobné důkazy, které si nemohu nechat pro Jaroslav Vojta v karikatuře Honzy, karikaturisty, který se po válce proslavil pseudonymem JEBENOF sebe.
Jan Werich se kdysi rozpovídal o tom, jak se otužilci Jaroslav Vojta a Václav Vydra chodívali v zimě čas od času koupat v řece. Vysekali díru do ledu - někdy přímo na Vltavě u Národního divadla - a hups do mrazivé vody.
„Jednou byli herci u presidenta T.G.Masaryka v Lánech,“ vzpomínal Jan Werich, „a Vojta se tam zničehožnic rozpovídal o svých zimních koupelích. Krátce předtím totiž absolvovali s Vydrou ledovou lázeň v Berounce. A Vojta své vyprávění končil slovy: „…my vylezli z tý vody, pane presidente, ale my měli pytliky jako rohy! Jako rohy!!!“
Tak – a bylo najednou hrobové ticho.
Vojta prý se rozpačitě otočil na své kolegy a polohlasně povídá: „Safra, teď jsem šlápnul do hovna - já měl říct sáčky…“
Jestli se to doopravdy stalo anebo nestalo, kdo doví,“
končil Jan Werich a ještě pak dodal: „Hodně toho o Vojtovi roznášel Hugo Haas.“

Na tuto historku jsem si vzpomněl nedlouho poté, co jsem si v antikvariátu koupil za pouhých 8.- Kčs Vojtovu knížku vzpomínek Cesta k Národnímu divadlu. Až teprve doma jsem zjistil, že je v ní Jaroslavem Vojtou komusi vepsané věnování. Nad následujícími řádky jsem se pak musel usmívat: „Váženému a drahému soudruhu Ant. Novotnému, presidentovi Čsl. socialistické republiky v laskavou upomínku věnuje – Jaroslav Vojta. V Praze v únoru 1962.“

Jednou někde iniciativně a nečekaně navrhoval Jaroslav Vojta zazpívat si společně Píseň práce. Když mu to pak v klubu někteří kolegové vyčetli, omlouval se: „Klucí, vy jste blbí, dyk já to dělám všechno pro svýho Ivana, aby se dostal na vysokou školu!“
Vojtův syn Ivan se dočkal listopadového převratu a značnou měrou se angažoval v Občanském fóru. Vím to díky drobné zprávě, která se objevila v tisku začátkem roku 1990 a ve které se psalo, že se stal obětí automobilové havárie…
Naštěstí se o tom Jaroslav Vojta nikdy nedozví. Bylo by to vůči němu až příliš kruté a nespravedlivé. Vždyť tolik radosti a úsměvů kolem sebe rozdal!

Jaroslav Vojta se svým zájezdovým kolegou, dnes už také nežijícím hercem a konferenciérem Otou Kinským
Na fotografiích:
1/ Jaroslav Vojta jako Pantáta Bezoušek ve stejnojmenném filmu z roku 1941
2/ Jaroslav Vojta v karikatuře Honzy, karikaturisty, který se po válce proslavil pseudonymem JEBENOF
3/ Jaroslav Vojta se svým zájezdovým kolegou, dnes už také nežijícím hercem a konferenciérem Otou Kinským 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 11. 2009.