Egon Wiener: Kramářské písně
Rubrika: Publicistika – Historie
Pokaždé když projíždím některým poutním místem na severu Čech, musím si vzpomenout na dávno ztracenou atmosféru, kterou pomáhaly vytvářet kolportéři kramářských písní (ze 60-70% s náboženskými texty). Vzpomínám drobné tiskoviny, dnes, po letech často se rozpadajícího dvoulistu ručního papíru plného písniček, modliteb, rýmovánek, úžasných novinek ne nepodobným současným reklamním letákům přetékajících z poštovních schránek. Těch drobných lístků informujících posluchače, čtenáře, poutníky časem, před církevním stánkem zrovna jako na tržnici vzadu za domem. O mordech, živelných katastrofách, válkách, ohni, velké vodě. Tam, na severu, v kopcích, v Hejnicích v Jizerských horách, zrovna jako na hoře Tábor, u Lomnice, ve Šluknovském výběžku, na Svaté hoře u Příbrami, Velehradě, na Svatém kopečku. Kramářské písně jsou autentické ilustrované drobnou lidovou grafikou. Může být něco krásnějšího od doby baroka po současnost? Na malém kousku papíru. Nejdříve jako modlitba, legenda o svatém, o utrpení, od světců až po dramatické situace plné mordů, soudů, útrpného práva a katoven, po skutečný bulvár. Od velkých povodní s archou Noemovou, po hořící domy, města, velké války, nože v zádech až po kola ve vodě, která uzavřela velká trápení. Ano, o tom všem se i tehdy psalo a přitom jim Napoleon bušil na dveře. Ona z nešťastné lásky, té kruté lásky, dnes samodruhá s outěžkem si škrábe hlavičky sirek do pití. O tom a o jiném byly staré kartičky prodávané za groš (nebo za dva) i u vás před kostelem. Co jsem na nich nenašel, je paparazziho dnešní sen. Podrobnosti z intimního života VIP tehdy převážně šlechty a církevního kléru). Tady zafungoval bezchybně strach z hladomorny, ze skřipce a z pobytu v mučírně. Čtenář své mordy, modlitbičky a informace dostával po celé 17.-19. století. Ano, i formou kramářské písně často v národnostním duchu „ustrňte se, křesťané, dobří Čechové“. Nevyjímaje navádění ke zlu ve jménu ideologie, nějakého „-ismu“. Víc jak 200 let lidové tvořivosti, stovek tiskařů, kolportérů, víc jak 12.000 drobných textů. S krásnými, úvodními drobounkými dřevoryty amatérů. Novinky ze světa i z domácích luhů a hájů. Spíš o tom, co bylo a jak u soudů, po prohrané bitvě... Vzácně i „reportáž“ z místa činu „a u kanónu stál a pořád ládoval“. Kanonýr Jabůrek, reportáž z války šestašedesátém. Když opadla velká voda, na světlo vyšla velká zpronevěra, když se položila banka. S odkazem na historika a etnografa Severočeského muzea v Liberci Josefa Scheybala je pečlivě zdokumentován mimo jiné i život písničkáře Josefa Téra. Zmiňovaný paparazzi 19. století, na rozdíl od současných novinářských celebrit, umírá jako devadesátiletý, ale pozor! - chudý jako kostelní myš. Zemřel ve své domovské obci, kde chodil po žebrotě a jedl, jak se říkalo, chléb z milosti. Je to už minulost. Muzejní exponát. Součást sbírek etnografa. Kramářská píseň. Písnička „sakra“ aktuální. Žádaná. Svět ztracených iluzí, špalíček barokního umění, nepodepsané lidové grafiky. Fenomén, ve své době ne nepodobný současnému mobilnímu telefonu, jeho funkcím, zprávám a informacím. Doba předinternetové vzdělanosti. Potkáváme se s nimi, občas i v oné původní fyzické podobě v nočních stolcích našich prarodičů, na chalupách v zaprášených truhlách. Jsou tajemným kukátkem do světa těch, kteří nám dali život, kteří těmi původními ušmudlanými papírovými „textovkami“ předznamenali čas současné hektické doby se záznamem světových konfliktů on line. Egon Wiener |
foto kramářských písní © webové stránky Národního muzea
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 04. 2010.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jitka Molavcová |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Karel Šíp |
 |
Jiří Suchý |
 |
Ivan Kraus |
 |
Milan Lasica |
 |
Jan Krůta |