| ZPOVĚDNÍCI (23) Bára: A jsme zase tam...
neděle 21.2.2010
Ach Petře, Petře,
a jsme zase tam, kde jsem za živý svět nechtěla, abychom byli. Píšeš, jak jsme téma sex a láska my lidé zvulgarizovali. Máš naprostou pravdu, ani já tímto stavem nejsem nadšená. Ani já jsem ještě před časem nedovedla (nechtěla?) na téma sex vůbec mluvit. Rděly se mi i kořínky vlasů, jak moc jsem byla ovlivněná svojí výchovou.
Moje maminka mi do patnácti nedovolila podívat se na film s hvězdičkou. A sotva jsem jich dosáhla, začaly u nás líté večerní boje - můj o dva roky mladší (a značně agresívní bratříček) spouštěl povyk, proč ne on a ségra ano, až konečný matčin verdikt zněl: "Spát, a oba!" Křivda a bezmoc. Hrůza! Když pak konečně  brácha po čase kapituloval, neměla jsem z těch zamilovaných filmů s hvězdičkou beztak nic. To maminka pokaždé, když se schylovalo, že dostane hrdinka příběhu pusu, komandovala: "Zavřít oči, hned!" - to když už film znala z dřívějška. Pokud se však stalo, že ji ta situace zaskočila, panicky začala mávat jednou rukou před mýma očima, druhou před obrazovkou a vzrušeně komentovat scénu na obrazovce: "Fuj, co to ti čuňáci dělají? Ani se na to nedívej, proboha!" Později jsme z toho s bráchou měli děsnou psinu :)
A teď mi řekni, Petře, k čemu nám taková výchova byla dobrá? Sex jsme pro jeho věčná tabu nenáviděli, a přesto nás to k němu, zcela přirozeně táhlo. Co to udělá s psychikou? Co to provede s příštím dospělým životem?
Když jsem pak začala v sedmnácti chodit se svým prvním klukem (o více než tři roky později se stal mým manželem, jak jinak?!), cítila jsem potřebu mluvit s ní o věcech, které mi, nezkušené, vrtaly hlavou. Když jsem se ale svěřila se svým prvním sexuálním stykem, štítivě se ode mě odvrátila: "Fuj, ani mi to neříkej. Když si představím, co dělá moje dítě, brrr..." Ano, taková to tehdy byla doba - naši rodiče dělali ostošest to, o čem nám předat zkušenost a naučit nás, jak se chovat sexuálně, nesvedli. Proč? Byli o mnoho více vzdáleni skutečné lásce, než si dovedli představit. A předávat nám to, o čem smýšleli nečistě, bylo v rozporu s jejich láskou rodičovskou.
A tak jsme si našli svoje cestičky. Vždycky se v blízkosti vyskytl spolužák, který se dopídil k informacím, dokonce s obrazovou dokumentací. A samozřejmě vysvětlivkami adekvátními neznalosti a věku. To se pak v naší hlavě děly věci, zvláště pak večer před spaním!
Ještě na jednu historku si v této souvislosti vzpomínám. Byla jsem už velká školačka, svým okolím poučená, když jsem při sobotním úklidu - tehdy jako naschvál velmi důkladném - při natřípání polštářů na manželské posteli svých rodičů našla pod jedním malý barevný sešitek. Vzala jsem ho do ruky a vytřeštila oči na první stránku, kde krásná žena zasouvala do úst mužův úd - detail fotografie. Dychtivě jsem obracela stránky, strachy bez sebe, že někdo - jak už to tak bývá - vejde do ložnice. Štěstí stálo při mě a já zvizitýrovaný pornografický časopísek strčila zpět pod polštář. Doluxovala jsem koberce, setřela prach z nočních stolků a skříní, naleštila zrcadla. Celou dobu mi vrtalo hlavou, jak je možné, že ti naši něco takového doma mají. A protože už jsem byla velká slečna, nedalo mi, abych se velmi opatrně a diplomaticky maminky nezeptala, co to má táta pod polštářem, co jsem jen tak letmo zahlédla.
Stejnou hrůzu v očích jsem u ní nikdy předtím ani později neviděla: "Prosím tě, to je nějaká blbost. Ženská tam jí banány!" odbyla mě ve spěchu a letěla z kuchyně přes obývák do ložnice, rudá studem i vzteky. Zaslechla jsem, jak si pro sebe cestou hartusí: "On snad zešílel, nosit mi domů takové svinstvo a ani to pořádně neuklidit!"
Ano, Petře, ano, taková byla moje sexuální výchova. Taková výchova ovlivňuje můj dnešní střední věk. Neustále. Jakkoliv jsem se jako vzdělaná žena zajímala o kořeny sexuality, o kulturu sexuality, o výchovu k sexualitě, abych se na svých dětech nedopouštěla stejných prohřešků. Bohužel velmi často nenapravitelných. A právě proto, že dnes už vím o sexualitě a sexu trochu víc, že obojí vnímám jinak než kdysi dávno moji rodiče, právě proto mohu dnes o těchto od nás lidí neoddělitelných stránkách hovořit.
Nedělám si iluze, že to v naší rodině fungovalo jinak než v mnohých jiných. Byly snad světlé výjimky, protože vždy byli lidé osvícení, vzdělaní a moudří víc než většina ostatních. Já jsem se k nim nenarodila. Žila jsem v prostředí, které mě utvářelo, jak nejlépe svedlo, v nevědomosti, že je to služba medvědí.
Pochopila jsem z Tvého dopisu, že mluvit o sexu je pro Tebe stejné tabu, jako bylo pro moje rodiče. Chápu a vím, že většina mých vrstevníků má k otázkám sexu obdobný vztah. A přitom sex skutečně je hybnou silou světa - podívej se na historické prameny vyspělých kultur. Zatímco my sex dnes vulgarizujeme - ano, Petře, to ne já, Bára, ale Ty a stejně jako Ty ladění jedinci - sexualita v nás je tou největší tvůrčí silou našich životů. Můžeš namítat, že ne všechny nás zajímá sex stejně. Ano, to je pravda. V každém z nás je spousta hřiven čehokoliv. Jeden umí to a jiný tohle, jeden upřednostňuje to a jiný tohle, jeden vnímá tak a druhý jinak. Jsou mezi námi rozdíly. Jsou. Přesto se znovu ptám, a nejenom Tebe, Petře, ale všech svých vrstevníků: Jak to máte, přátelé střední generace, se sexem?
Bára
|
