Dagmar Slivinská: Srdce v kalhotách aneb jak se zalátá díra v srdci
Rubrika: Literatura – Fejetony
| Řekla bych, že slovo srdce, je nejfrekventovanější slovo ve všech lidských jazycích. Při jeho vyslovení si okamžitě představíme i jeho tvar, což se třeba o slezině nedá říci, i když je neméně důležitá. V poslední době lidé asi opravdu cítí potřebu rozdávat srdce ve všech podobách. Na můj facebook dostávám nejrůznější jeho podoby, až mne udivuje, kam až lidská fantazie může dojít. Ale potěší! Potěší ten fakt, že si někdo dá tu námahu a to srdce pošle. Klidně by se na to mohl vykašlat. A protože si myslím, že pomalu a jistě kráčíme do doby, kdy bude opravdu třeba zapojit veškeré lidské úsilí k odvrácení katastrof, souvisejících s naší matičkou Zemí, jsem šťastná. Jako by mi ze srdce spadl kámen, tak moc se mi ulevilo, že se věci daly do pohybu. Vždyť za každým srdcem, stojí slovo láska! A jen s láskou se dají hory přenášet. Kde je láska, je i radost, kde je radost, je i vůle a odhodlání k nejrůznějším láskyplným činům. Před několika dny jsem byla vyzvána, abych alespoň na jednu hodinu umístila na svůj facebook text: Mým přáním je, aby lidé pochopili, že děti s tělesným postižením nemají žádnou chorobu. Tyto děti nehledají lék, ale chtějí být akceptovány a mít právo být jako ostatní. 93% lidi toto nezkopíruje a nepoužije jako svůj status.. Buďte vy jedním z těch 7%, kteří toto zkopírují a dají do svého statusu aspoň na hodinu.  místila jsem tento text s radostí a nechám ho tam co nejdéle, protože toto je opravdu od srdce i mé přání. Kolik činností a podob má lidské srdce! Ono se vždy dávalo, lámalo, svíralo, žhnulo, ale i zatvrdilo, měklo, pukalo, bylo jako kus ledu, bilo na poplach, zastavovalo se hrůzou, a… padalo do kalhot. Kolikrát v životě mi srdce padalo... ale kam? Asi do kalhotek, kalhoty moc nenosím. A kolikrát bilo na poplach! Zastavilo se mi na jeden okamžik i hrůzou, když mi má přítelkyně vyprávěla, že lékaři sdělili jejímu dospělému synovi, že má asi 40 let v srdci díru! No považte, jaká hrůza! Okamžitě se mi vynořila v paměti scéna ze sci-fi komedie, kdy jedna dáma vystřelí do prsou té druhé a ta potom žije dál se zející dírou... hahaha. Ale toto byla bohužel realita. Jako sci-fi mi jen připadlo řešení lékařů, kteří vyděšené přítelkyni sdělili, že to nic, to se ambulantně zalepí. Bože, už se lepí i srdce! Ale oni mu tu díru opravdu zalepili. Klobouk dolů. Jen si říkám, jak asi funguje zalepené srdce? Faktem je, že zalepit se dá ledacos a lecčíms, v dnešní technické době. Trochu odbočím od srdce k zubům. Víme všichni, jak nám někdy dají zabrat naše zuby. Zvlášť těm zbabělcům, ke kterým patřím i já. Měla jsem paradentózu, odkládala jsem zubaře, jak se dalo, a při jedné velmi důležité schůzce se to stalo. Otevřela jsem prudce ústa a řekla „to bychom“...a cvak! Na stole přistál můj zub. Dál nemusím pokračovat, protože taková neštěstí jsou spouštěčem až bujarého veselí. S omluvou jsem odešla. Jenže jsem byla daleko od domova a kongres měl další den pokračovat. Volala jsem tedy manželovi, který je schopný kutil. Také se bojí zubařů, i vymyslel řešení: koupit dvousložkové voděodolné lepidlo, uhnětl z něj kuličku , do té zasadit zub a... jak geniální! Zub držel. Pravda, na široký úsměv to nebylo. Můj kamarád zubař to dodnes vypráví svým pacientům, čímž odvádí jejich pozornost od svého leckdy řeznického výkonu. Ale tehdy jsem měla opravdu srdce v kalhotách hezky dlouho. ...Srdíčko, papej, aby na tebe nepřišla nemoc, říkávala moje babička a já papala a papala. A propapala jsem se až do podoby koblížku, kdy mé srdíčko řeklo „a dost“ a já zmodrala... Nemocnice, léky, žádný tělocvik, žádné jiné radovánky. Srdce řeklo dost! Tak a teď pozor! Nedávno jsem se dočetla, v jakém omylu my lidé žijeme, myslíme-li si, že máme jen dva mozky a to přední a zadní. Ne, ne! Máme ještě třetí a ten je nejdůležitější a nachází se.... v srdci! To řídí naše činy, dává návrhy na řešení apod. Rázem mi došla spousta věcí. Takže srdce řídí nejenom v přeneseném slova smyslu naše lidské konání. Bum! Odklepnuto, vědecky podloženo. A zase se mi o trochu víc ulevilo. V jak úžasné době to žijeme! Jak zázračné, že sotva se ocitneme na okraji propasti, najednou nás jakási síla odtáhne dál a dá nám do ruky srdce. Třeba je to srdce kamaráda, nebo záchranáře, nebo kohokoliv jiného, ale vždy je v tom srdce! Je květen, měsíc srdce, kdy všechno kvete a láskou překypuje. A my máme šanci jít a dát někomu milému od srdce, srdce. Třeba perníkové. Ale dávejme si na svá srdce pozor! Ať nám ho nikdo neukradne, nezlomí, nevytrhne z těla. Ať nám jeho motorek spokojeně a pravidelně tiká a ať nám raději překypuje láskou a touhou. A dávejme své srdce všem. Vrátí se nám zpátky posílené vědomím, že bez něj by to tady opravdu nešlo. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 06. 2010.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jaroslav Vízner |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Milan Lasica |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Jan Krůta |
 |
Ivan Kraus |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jitka Molavcová |