Vladimír Vondráček: Ibiza (1)

Dovoluji si tímto předložit váženému čtenářstvu dvoudílný cestopis o naší letošní dovolené na Ibize. Nejprve tedy něco málo o přírodě či historických památkách tohoto malého, ale krásného středomořského ostrova.
Ibiza patří ke španělskému souostroví Baleáry, její rozloha je jen nepatrně větší než katastrální území Prahy a je od nás vzdálená vzdušnou cestou asi 1 700 km. Letadlem to trvá asi dvě a půl hodiny, podle směru a rychlosti proudění ve výšce kolem 10 000 metrů.

 

Letěli jsme brzy po obědě a za nádherného počasí se bylo na co koukat. Vlevo jsme viděli zasněžené vrcholky Alp, hluboko pod námi pak Bodamské i Ženevské jezero, středomořské pobřeží u Marseille a při klesání pak Menorcu, Mallorcu a těsně před přistáním zajímavý skalní útvar Es Vedrá. Je to jakási magická magnetická hora, která podle pohádek Tisíce a jedné noci přitáhla i námořníka Sindibáda.
Od známých i z různých bedekrů jsme se dozvěděli, že Ibiza je se svými vyhlášenými diskotékami a nočním životem vhodná spíše pro mladé. A ač máme s manželkou dohromady 135 let, nijak nás to neodradilo.

 

V nabídce „last minute“ jsme si vybrali samozřejmě posezónní termín uprostřed září a klidnější místo Puerto de Sant Miguel na severu ostrova. Neodradilo nás ani to, že koncem srpna jen pár kilometrů od této lokality bylo evakuováno z vedlejší zátoky kvůli velkým lesním požárům asi 1 500 turistů. Jak jsme se pak dozvěděli později od našeho krajana, který nám zprostředkoval půjčku auta, popelem sice lehlo asi 350 ha lesní půdy, ale hasiči a španělská armáda zapracovali tak, že oheň nezničil ani jednu usedlost. Přesto jsme si ušetřili smutný pohled na spálené borovice a při své okružní cestě jsme se tomuto místu raději vyhnuli.
Půjčení Peugeota 207 nebylo nejlevnější, spíše naopak, ale cena benzinu byla nepatrně nižší než u nás. Ceny na Ibize nesmějí nikoho překvapit, pod 1 euro není prakticky nic. Proto jsme také udělali pořádný zásek do našeho rodinného účtu a zaplatili si osmidenní pobyt „all inclusive“. O tom ale později a vraťme se na ostrovní silnice.
Naplánovali jsme si asi stopadesáti kilometrovou okružní jízdu a projeli tak přibližně polovinu ostrova. Jeli jsme kolem krásných pláží jihozápadně od nejrušnějšího a druhého největšího města Sant Antoni. Okruh pokračoval jižní částí ostrova do hlavního města Eivissy. Tam jsme vyjeli na vyhlídku poblíž pevnosti a společně s několika dalšími turisty se ze mne stal zuřivý fotoreportér.

 

Bohužel dominanta města – stará pevnost Dalt Vila – byla tak obklopena jeřáby, že jsem záběry ořezával už v hledáčku. Ve starém městě byla zrovna siesta a tak jsme je projeli několika postraními ulicemi a vydali se podél pobřeží k severovýchodu. Naším cílem bylo městečko Es Canyar, kde se na jeho okraji v Clubu Punta Arabé konaly vyhlášené trhy hippies. Je to jeden z nejstarších a největších trhů tohoto druhu na světě. Manželka tam obdivovala různé tepané stříbrné věcičky, kožené náramky i nějaké ty divoké šatičky, ale pro nás mužské to nebylo. Koupili jsme si jen malý keramický půlměsíček se symbolem Ibizy – ještěrkou. Tento suvenýr přibude k dalším na naši lednici.
V autě jsme něco pojedli a popili, neboť jsme na cestu dostali dva cestovní balíčky s proviantem a vyrazili na nejsevernější bod ostrova do Portinatxu. Tam jsme se na malé pláži v mělkém zálivu vykoupali a v kiosku si dali výborné expresso.
Cesta vnitrozemím je zajímavá tím, že na orientačních cedulích jsou pouze názvy obcí a téměř nikde žádná kilometráž. Není jí totiž třeba, neboť vzdálenosti většinou nepřesáhnou 20 kilometrů. Na mapě ostrova jsem pak napočítal jen 15 benzinových pump. Jinak ovšem v každé obci jsou – většinou na malém kopečku – hezké bílé románské kostelíky. Do jednoho z nich v Sant Miguelu jsme se šli podívat a byli jsme překvapeni, jak je vnitřní loď malá. Odtud pak bylo už jen necelých pět kilometrů serpentin k našemu hotelu v zátoce, která bývala přístavem dotyčného městečka. Jen pro zajímavost – výškové rozdíly na ostrově nejsou velké, nejvyšší kopec „ční“ do nadmořské výšky 475 metrů, ale o sto až dvěstě metrová klesání na několika kilometrech k pobřeží zde není nouze.
Ibiza nepatří j nejzelenějším ostrovům, historických památek má také pomálu, ale koupání a lidé jsou tu skvělí. A o tom si dovolím pokračovat příště. 

Pokračování příště...