Jitka Dolejšová: Když jsi šťastný v DPS, tak zatleskej…
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
Pod zkratkou DPS se skrývá název Dětský pěvecký sbor Československého (Českého) rozhlasu, jehož 65. výročí založení si připomněli posluchači Toboganu, oblíbeného pořadu Českého rozhlasu 2 Praha. Vysílalo se živě 13. listopadu 2010 z pražského divadla U Hasičů. A byla to akce opravdu vydařená, protože jedním z nejvýznamnějších hostů byl náš pan profesor Čestmír Stašek, dlouholetý sbormistr Dětského pěveckého sboru Čs. rozhlasu a Pražského dětského sboru. Celý pořad si můžete poslechnout ZDE. Stálí posluchači vědí, že moderátorem Toboganu je charismatický, vtipný a pohotový Aleš Cibulka. Pozvání přijala kromě profesora Čestmíra Staška také PhDr. Blanka Kulínská, která přímo na jevišti obdržela Cenu České hudební rady za celoživotní umělecký přínos k rozvoji dětského sborového zpěvu. (Pozn.: Prof. Stašek obdržel Cenu ministerstva kultury za celoživotní přínos k rozvoji dětského sborového zpěvu již v roce 2005). Na jevišti se objevili i další hosté - bývalí členové DPS: zpěvačka Jana Koubková, která přidala dvě písně ze svého repertoáru, herečka Marta Vančurová a zpěvák-herec-tanečník Jiří Korn, z mladší generace pak režisérka Simona Oktábcová, herečka Martina Gasparovičová-Bezoušková a zpěvačka Blanka Šrůmová. Trochu nám bylo líto, že mezi účinkujícími nebyla také třeba herečka Zuzana Bydžovská nebo Yvetta Kornová – všechno se bohužel za šedesát minut živého rozhlasového vysílání stihnout nedá. Atmosféra byla báječná, přátelská a spontánní. Škoda, že rozhlasoví posluchači byli ochuzeni o autentické vizuální zážitky, jakým byl třeba pohled do zcela zaplněného divadelního hlediště. Kromě „běžných“ návštěvníků se totiž podařilo svolat kolem osmdesáti bývalých členů DPS, zpěváčků-odchovanců profesora Staška, kteří po jediné pětiminutové generální zkoušce před vysíláním doplnili zajímavé povídání hned třemi písničkami (Tancuj, tancuj; Konopa a Když jsi šťastný v DPS). O klavírní doprovod se postarala nestárnoucí Boženka Kronychová. Přestože „sopráni“ zpívali z pravé uličky a my „altíci“ z levé uličky hlediště (a vůbec jsme se navzájem neslyšeli), pan profesor nás dokázal z pódia ukočírovat tak, že naše zpívání dopadlo vcelku dobře. (Předchozí věta jemně naznačuje, že jsem byla rovněž členkou DPS – jsem ráda za tu několikaletou zkušenost, kterou člověk náležitě docení až po delší době). Jen doufám, že rozhlasoví posluchači pochopili i vtípek na začátku zpívání písničky Tancuj, tancuj – on nás totiž začal dirigovat Aleš Cibulka, a my jsme mu chtěli dokázat, že „pořádně a naplno“ začneme zpívat až poté, co si nás vezme pod svou taktovku pan profesor Stašek. Rozhodně diváky v hledišti to bavilo náramně. A když už jsme všichni tak pěkně potkali (někteří z nás se neviděli i třicet let!), po skončení Toboganu jsme hromadně vyrazili do předem zamluvené restaurace „U vodárny.“ Trochu se jedlo a pilo, ale hodně a moc se zpívalo, povídalo a smálo. Vzpomněli jsme si na spoustu písniček a pustili se do troj- i čtyřhlasů. Pan profesor vyprávěl a vzpomínal a celé setkání bylo dokonalým souzněním lidí „stejné krevní muzikantské skupiny“. Vydařený den zpestřil ve večerních hodinách koncert hudební skupiny Globus, jejímiž členy jsou také bývalí zpěváčci z DPS. A zase se hrálo, zpívalo a povídalo až do zavírací hodiny o půlnoci. Všichni jsme se shodli, že zpívání nám pomohlo vytvořit si základní hodnoty, nastartovalo umělecké cítění a dalo nám zažít pocit sounáležitosti. Pocit, že někam patříme, že jsme součástí celku, party, která společně dokáže svým zpíváním potěšit nejen lidi kolem sebe, ale vlastně i nás samé. Tomu všemu nás naučil náš milovaný pan profesor Čestmír Stašek. Býval přísný, vyžadoval disciplinu, neodpustil ani jeden falešný tón či rytmické klopýtnutí, ale když se po povedené rozhlasové nahrávce či dobře zazpívané písničce na veřejném koncertu na nás usmál, přivřel oči svým nezaměnitelným typickým způsobem a pokýval hlavou, bylo to víc, než jednička v žákovské knížce. Písnička „Když jsi šťastný v DPS, tak zatleskej“ bývala naší znělkou či hymnou. Pane profesore, s největší úctou - tleskám. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Profesor Čestmír Stašek napsal vzpomínkovou knihu s výstižným názvem „Paměti“ – autogramiáda s prodejem se koná v sobotu 11. prosince 2010 v kavárně Divadla U Hasičů, od 15 do 17 hodin. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Čestmír Stašek - životopis v datech (převzato z webu Pražského dětského sboru)
Sbormistrovské úspěchy a ocenění:
Další odborná činnost:
Historie dětského pěveckého rozhlasového sboru: Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu byl založen k prvnímu září 1945, ale jeho kořeny sahají až do počátku třicátých let. V únoru 1931 totiž Československý rozhlas zahájil pravidelné vysílání pro školy. Pro jeho potřeby sestavil režisér, sbormistr a zpěvák Jan Kühn skupinu dětí z pražských škol. Po roce 1945 vytvořil nový sbor nejprve skladatel Karel Hába, po něm převzal taktovku na téměř třicet let dr. Bohumil Kulínský st. Po jeho odchodu založil prof. Čestmír Stašek v roce 1973 nový rozhlasový sbor, Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu. Od roku 1992 vede Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu PhDr. Blanka Kulínská, v současnosti společně se sbormistrem Lukášem Jindřichem. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 11. 2010.
Bc. Jitka Dolejšová
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Karel Šíp | |
Jiří Suchý | |
Ondřej Suchý | |
Helena Štáchová | |
Ivan Kraus | |
Miloslav Švandrlík | |
Jan Krůta | |
Rudolf Křesťan |