Zdaleka viditelný kopec nad městem MIKULOV na Moravě je také nazýván sv.Kopeček, ale někdy i sv.Šebastián. Je v nadmořské výšce 363 metrů n.m. Turisty však není až tak často navštěvován, neboť většinou se zabývají památkami ve městě, které je centrem vinařské oblasti. Pro Svatý Kopeček si musíte najít pár hodin času jednak na vystoupání, prohlídku a posléze čas na strmé klesání do města Mikulova. Jak mně sděluje můj průvodce a známý vinař Laďa, cesta nahoru na bílé Pálavské (nebo také Pavlovské) kopce s doplněnými kapličkami se nazývá barokní Kalvárií s křížovou cestou, budovanou postupně od třicátých let 17.století. Babičky prý to jako pokání při božím těle, lezou po kolenou až nahoru! Laďa mně vysvětluje jednotlivé kapličky a současně se díváme z tohoto perfektního místa na překrásné mnohakilometrové neuvěřitelné panorama. Z levé strany od Lednice a Valtic, - na rakouské území s viditelným hraničním přechodem Mikulov - Drasenhausen. Před námi blíže je však pohled na rozložitý mikulovský zámek s typickou věží s břitem, který byl zbudován na začátku 17. století jako monumentální renesanční zámek. Koncem války byl však vypálen, po renovaci je v něm regionální a vinařské muzeum. V zámeckém sklepě najdeme známý desátkový sud z r.1643 s objemem 101.000 litrů. Město má také zbytky opevnění a je zde řada renesančních a barokních domů. Na náměstí je pak vidět barokní sloup N.Trojice od Ign. Lengelachera. Dále gotický proboštský farní halový kostel z 15.století sv.Václava s barokně upraveným chórem z 18.století.
Budovu nejstarší piaristické koleje založenou v roce 1631 v bývalém Rakousku při raně barokním kostelu ze 17.století s malbami F.A.Maulpertsche. Nepřehlédnutelná je hrobka Ditrichsteinů v kostele sv.Anny z let 1704-10 v duchu římského baroka. V areálu bývalého židovského ghetta, bývalá - nyní nově opravená - Synagoga u staré brány. Nedaleký židovský hřbitov na návrší, který je středověkého založení.
Nad celým městem pak vpravo vévodí vyhlídkový bod – rozhledna ve výšce 288 m nazvaná Kozí hrádek. Je to bývalá kamenná prachárna a je přístupná k prohlídce i s výstupem na horní panoramatické plató se zábradlím. V pozadí se již vypínají skutečné velké Pálavské kopce, přírodní rezervace s řadou botanických a zoologických zvláštností.
Upřesňuji ještě Laďovi, že město bylo vlastně založeno v podhradí raně gotického hradu před r.1322. Původně jako ves darovaná r.1249 markrabětem Přemyslem Jindřichu z Lichtenštejna. Od začátku 14.století zde bylo židovské ghetto, v něm v 18.století sídlil vrchní rabín pro celou Moravu a škola, na níž r. 1700 působil pražský rabín David Oppenheim. Na počátku 16.století sem přivedl Balt. Hubmaier své přívržence novokřtěnce, kteří zde před rokem 1527 založili tiskárnu, protireformace byla zde zahájena už na konci 16.století a dokončena byla na počátku17.století. Město Mikulov bylo r.1620 obléháno stavovským vojskem, v roce 1645 bylo dobyto Švédy. Trpělo častými požáry, z nichž požár v roce 1709 zničil zámek. Mikulov je také známý jako rodiště národohospodáře Josefa Sonnenfelse (1733-1817). Na zdejším piaristickém gymnáziu studoval v letech 1798-1804 Jan Evangelista Purkyně. V roce 1805 zde byl po bitvě u Slavkova za přítomnosti Napoleona sjednán mír mezi Francií a Rakouskem. V roce 1866 se tu dohodl preliminář míru po prohrané bitvě u Hradce Králové za přítomnosti pruského krále Viléma.
Laďa říká: Pepo chcete mít k večeři grilované ryby? Jedeme tedy lovit ryby na Pálavská jezera. Pálavská jezera jsou však rozsáhlé vodní dílo na řece Dyji vzniklými pod Pálavskými vrchy v prostoru Novosedly, Mušov, Nové Mlýny, - asi 10 km severozápadně od Mikulova. Slouží k zadržování povodňových vod Dyje, k velkoplošným závlahám cca 45.000 ha půdy a k rekreaci. Jedná se o kaskádu tří jezer Mušovického, Věstonického a Novomlýnského, jejichž plocha je asi 40 km2. Náš rybolov je velice úspěšný, takže kuchařky budou mít práci a my pak příjemné vychutnávání grilovaných ryb při víně a cimbále až do rána. Laďa říká: pojedeme přes Pavlov a Pavlovské vrchy, něco tam jistě zase nového objevíš!
Pavlov je vinařskou obcí na severovýchodních svazích. Na návsi vidíme soubor ojediněle zachovalých vinařských domů ze 17. a 18.století a také pozdně renesanční kostel sv.Barbory (1658). Obdobně jako sousední Dolní Věstonice je obec známá nálezy sídliště člověka starší doby kamenné (lovců mamutů) kultury gravettské (kolem 24.000 l.př.n.l). Nad obcí na vrchu Děvín (550m) bylo odkryto hradiště kultury popelnicových polí. Pavlovské vrchy jsou mohutným rozeklaným vápencovým bradlem táhnoucím se od Dolních Věstonic k Mikulovu se skalním ostrohem Dívčích hradů a s nejsevernějším vrcholem Děvín. Z dalších vrcholů jsou to Obora (480m), Pálava (460m), Stolová-tabulová hora (458m), Kočičí skála (363m) a Turold (384m). Pásmo je pozoruhodné význačnou teplomilnou stepní květenou a zvířenou s řadou přírodních rezervací. Jsou chráněnou krajinnou oblastí s rozhledy do povodí Dyje a do Rakouska. V oblasti Pavlovských vrchů jsou archeologická naleziště Sirotčí vrch (Tabulová hora), Kostel s hradišti kultury popelnicových polí a zřícenými gotických hradů Dívčí hrady a Sirotčí hrádek.
Nebyla by to Jižní Morava, abychom také nenavštívili typický moravský vinný sklípek. Laďa nám ve svém penzionu a vinném sklípku přichystal opravdu bohatý program. Od výtečné večeře, neomezených ochutnávek vín a neomezeného pití, možnost dalších večerních ražnění nejen ryb na terasách, ale také hudbu k poslechu a tanci cimbálovou muziku. Překvapením byl i místní lidový vypravěč pan Vávra v kroji.
Večer se tedy odvíjí ke spokojenosti klientů. Laďa nás všechny vyzývá k přivítacímu přípitku pravou moravskou slivovicí. Svěřuje se, že jeho mikulovsklá vína jsou v mnohém výjmečná. Hrozny se na pálavských úbočích pěstují tisíc, ale možná i dva tisíce let. Vyhřátá půda a vápník poskytují ideální podmínky pro skutečně vyzrálé hrozny, které jediné jsou zárukou nejlepších vín. Ve zdejších sklepech pod Pálavou, kde se po staletí zpracovávají tradičním způsobem, leží ukryté v sudech skutečné poklady. Ve velké nabídce ochutnávek jsou připravena vína jako: Ryzlink vlašský, Svatovavřinecké, Veltlínské zelené a André nebo vzácnější Muškát moravský ale třeba Cabernet Avignon a další. Laďa však nabízí i Milerku, - víno Miler Türgau. Přítelkyně Brouzdalová se však ptá, proč se to tak jmenuje. Vysvětluji jí, že tuto odrůdu vína vyšlechtil pan Miler ze švýcarského kantonu Türgau, proto získalo víno tento název. I když jsem předvedl vyčerpávající celkový výklad v autobusu do mikrofonu, ale i k vlastnímu programu, čekám, kdo se opět z typických klientů Čechů ozve s nějakou další otázkou. Paní Lázničková z Teplic má dotaz: A co je to prosím za Svícový guláš k večeři? Doufám, že to nebudou nějaké svíčky! Vysvětluji to však již nahlas všem, abych nemusel stále vysvětlovat jednotlivcům, že to něco společného se svíčkami má! Svícový guláš se dělá na Moravě na „Svícu.“ Na „Svícu“ se však nezve. Svíca je večer, kdy se mládenec loučí se svobodou, a je pouze s několika nejbližšími přáteli - sedí u stolu, kde zapálí velkou svícu. Přátelé-kamarádi si povídají, popíjejí, svíca postupně hoří. Během večera je podáván pravý svícový, chutný, moravský guláš, ve kterém je i majoránka. Důvod, proč se podává guláš, je jednoduchý. Kdyby totiž přesto přišel nějaký další host, tak se dá tento svícový guláš nastavit-rozšířit, aby bylo dost i pro další. Což by s jiným jídlem jaksi nešlo. Když pak svíce dohoří, večer loučení se svobodou končí. Klienti však na zájezdu dostávají hustý svícový guláš s masem, a mohou si i několikráte přidávat. Vyzkoušel jsem to i já. Velmi je hodnocen i obyčejný chléb k tomu přikusující.
Laďa však pokračuje vyprávěním o svém překrásném kraji. Mikulovsko, díky kardinálu z Ditrichštejna roku 1620, rozkvétá do středověké krásy a stává se středem Moravy. Ukazuje nám také habánskou keramiku, různé džbánečky, vázičky, hrnky, které zde můžeme zakoupit. Nedaleké Pohansko je jedno z center Moravy u Břeclavi. Jeho historie je však daleko starší. Byl zde nalezen hrob germánského krále. Před 25.000 lety zde lovec mamutů vytvořil slavnou sošku Věstonické Venuše. Byly zde nalezeny valouny staré 700.000 let u Drnholce, Nové vsi, Mušova a dalších míst. Hovoří však i o nynějších problémech a také a znovuobnovení tůní – lužních lesů, které způsobuje rozlévající se Morava a Dyje. Vypráví o výjimečných lidech, kteří zde žijí: malíři Vojtek a Hodonský, grafik a malíř Cyril Urban, básník a spisovatel Jan Skácel, spisovatelka dívčích románů Kamila Sojková, spisovatel a scénárista Jan Kostrhún, břeclavský sochař a rytec Josef Úprka, který vytvořil minci 10 Kč z roku 1993, kde je zobrazen ministr Rašín. Nezbytné jsou však všudypřítomné kroje, jako stálá tradice, kdy je většina žen především na vesnici obléká po celý den. Jinak ve městě pak na hody a různé slavnosti, kterých je tu vždy stále dost. Laďa mně dává kontrolní otázku, podle čeho poznám, kde je hospoda? Tam, kde prý stojí nejvíce kol! A těch je tu opravdu hodně. V Břeclavi třeba až 15.000 cyklistů denně. Oponuji že proti Pekingu je to málo. Když jsem tam byl, uváděli až 9 milionů! Naše soutěžení a předhánění pokračuje dále. Laďa je však velmi pečlivý vinař, ale i svědomitý a spolehlivý člověk. Začíná zvát na jednotlivé ochutnávky účastníky zájezdu v malých skupinkách, a dosti podrobně vypráví o pěstování a zpracování vína. Dělám vždy nějaké vzpomínkové fotografie, které však můžeme skutečně ocenit až po létech.
Pro vážné zájemce pak předvádí i vína archivní. Při vstupu do sklípku vždy nezapomene zapálit svíce. Kdyby nehořela a zhasla, znamená to, že bychom tam nemohli fungovat, a také že bychom se mohli otrávit z výparových plynů z vína, což se stane i zkušeným vinařům. Laďa rovněž ukazuje větrací komínek na stropu cihlové zdi – zvenku pak kulatou rouru krytou stříškou. Jde o povinné větrání, které musí být v každém vinném sklípku. Sděluji mu, že jsem v autobusu již od Teplic informoval klienty o veškerém programu i dění nejen ve sklípku a areálu včetně komentování trasy a památek. Dozvěděli se také o domluvené akci Chvátal, kdy by měl ve 22 hodin do sklípku přijít i pan Chvátal. Upřesňoval jsem to během cesty několikrát, takže pro mnohé bylo záhadou, kdo asi ten pan Chvátal bude. Večer s konzumací vína, občerstvením, tancem úspěšné probíhá. Ve 22:00 pak nastává okamžik, kdy měl přijít pan Chvátal. Laďa přerušuje již velice bujaré veselí, zacinká a sděluje přítomným smutnou zprávu, že se právě vrátil ze Staré Břeclavi, kde byl na pohřbu pana Chvátala. A jak to už na takovém pohřbu bývá, farář vždy hovoří dobře a o zásluhách dotyčného, kolik dostal medailí apod. Na závěr pak říká: Chvátale, Chvátale, celý život jsi chvátal! A huž si dochvátal! Vedle mě stál Francek který se začal smát. Říkám: proč se v tak vážné situaci směješ? Francek říká: Já jsem zvědav, co farář bude říkat nad mým hrobem! Povídám Franckovi: A jak ty se vůbec jmenuješ? No já se jmenuji Šóstal!
Další vtipy pokračují a zábava ve sklípku v dobré náladě spěje úspěšně k půlnoci. Zpíváme písničku „Milko má dobrů noc!“, což se zde považuje za závěrečnou hymnu sklípku a tedy také loučení. Někteří se však nemohou stále rozloučit a tak vychutnávají se sousedy poslední doušky moravských vín, ale také klábosí a líbají se s muzikanty. Nakonec však stejně musí jít odpočívat, neboť druhý den je opět náročný program, tentokráte ve Vídni. Ranní rozmanitá snídaně, ale i ještě poslední nákupy vín, slivovice, ořechovice, domácího koňaku a jiných zajímavostí pokračují. Loučíme se s Laďou i s Jižní Moravou obohaceni zase o mnoho nových dojmů. My si však ještě popřejeme příjemné prožití Vánočních svátků a Nového roku 2011.
Dnešní vyprávění zakončím citátem Ericha von Dänikena: Zvídavost a touha po poznání jsou od samého prvopočátku hnací silou neustálého lidského bádání. |