Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta Vladimír T.Gottwald. Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com. Děkujeme. |
Marta Urbanová narozená v souhvězdí ryb, posledního února, v minulém století roku 1939, v Malči u Chotěboře, kde na statku svého otce prožila dětství. Po studiu pracovala deset let v Praze, odkud se vrátila na Vysočinu. Publikuje od poloviny sedmdesátých let, vydala šest knížek poezie: Vizitka nepokoje, Pod křídly snu, Poezie měst, Rozpomněnky, Toulavé naděje a Pražské motivy, pověsti: Vysoký kámen na Pepereku a Pověsti Železných hor. Prózu: Příslib, Okamžik štěstí, Vteřinová noc. Povídky Souhvězdí lásek, Medonosky, Měsíční hory a pohádku Jak připlavali kapříci do Chotěboře, postřehy z cest a povídky publikuje na internetu (www.martaurban.cz). |
Tančící dům Ztepilý, útlý v pase oblékl si průsvitné šaty a bůhví z kterého plesu se vracel že se zastavil v Praze na nábřeží kde se shlíží v zrcátku Vltavy jako marnivá žena | Zlatá ulička Pod Pražským hradem jak mince vhozená ulička Zlatá podobná vosím hnízdům Není nám dáno závidět mocným na hradním nádvoří zde se však každý pokoří a sehne hlavu aby se poklonil přede dveřmi i ty ji skloníš věř mi Karlova ulice V ulici pulzuje život o překot Krámky mají oči dokořán Mrkají a lákají Ulice je živa lidmi již nosí smích a peněženky na srdcích |
Václavské náměstí Na Koňském trhu zbyl jen jeden kůň nikdo ho nenabízí neprodává nikdo se mu nedívá do huby na zuby Jede na něm Václav – král pod praporem, který vlaje a bude vlát nad naší zemí v bouři let Než se naučíme spolu slušně vycházet | Na Kampě Na lavičce v průsečíku Hradčan a Karlova mostu jak korálky růžence propouštíme mezi prsty dny svých životů Už nedohoníme svou lodičku na Vltavě už neochutnáme vůni bezů už máme přeliv na šedivých vlasech a ke smíření daleko |
DO(o)UŠKA Tentokrát jsem pro naši rubriku vybral z Pražských motivů Marty Urbanové. A protože o její poezii nevymyslím nic chytřejšího než František Uher, dovolím si jej ocitovat: „Básnictví pro ni není šálivou hrou se slovy ani schválnostmi opředené chaotické chrlení slov. Vtiskává mu vlastní řád. Je až paradoxní, jak skromně vypovídají jednotlivé básně o autorce samé, třebaže hodně prozrazují v obecné rovině. Tato alternativa posouvá poezii Marty Urbanové ke střízlivě formulované reflexi. Traduje se, že houževnatý člověk najde vodu i tam, kde žádná není. Marta Urbanová zajisté neobjevila pramen matky řek, ale odhalené pramínky vydávají průzračnou vodu.“ Tož tak. pterodaktyl |