| 
Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.
|
|  Marta Urbanová
narozená v souhvězdí ryb, posledního února, v minulém století roku 1939, v Malči u Chotěboře, kde na statku svého otce prožila dětství. Po studiu pracovala deset let v Praze, odkud se vrátila na Vysočinu. Publikuje od poloviny sedmdesátých let, vydala šest knížek poezie: Vizitka nepokoje, Pod křídly snu, Poezie měst, Rozpomněnky, Toulavé naděje a Pražské motivy, pověsti: Vysoký kámen na Pepereku a Pověsti Železných hor. Prózu: Příslib, Okamžik štěstí, Vteřinová noc. Povídky Souhvězdí lásek, Medonosky, Měsíční hory a pohádku Jak připlavali kapříci do Chotěboře, postřehy z cest a povídky publikuje na internetu (www.martaurban.cz). |
| Tančící dům
Ztepilý, útlý v pase
oblékl si průsvitné šaty
a bůhví
z kterého plesu
se vracel
že se zastavil
v Praze na nábřeží
kde se shlíží
v zrcátku Vltavy
jako marnivá žena | Zlatá ulička
Pod Pražským hradem
jak mince vhozená
ulička Zlatá
podobná vosím hnízdům
Není nám dáno závidět
mocným na hradním nádvoří
zde se však každý pokoří
a sehne hlavu
aby se poklonil
přede dveřmi
i ty ji skloníš
věř mi
Karlova ulice
V ulici pulzuje život
o překot
Krámky mají oči dokořán
Mrkají a lákají
Ulice je živa lidmi
již nosí smích
a peněženky na srdcích |
| Václavské náměstí
Na Koňském trhu
zbyl jen jeden kůň
nikdo ho nenabízí
neprodává
nikdo se mu nedívá
do huby na zuby
Jede na něm Václav – král
pod praporem, který vlaje
a bude vlát
nad naší zemí
v bouři let
Než se naučíme spolu
slušně vycházet | Na Kampě
Na lavičce
v průsečíku Hradčan
a Karlova mostu
jak korálky růžence
propouštíme mezi prsty
dny svých životů
Už nedohoníme
svou lodičku na Vltavě
už neochutnáme
vůni bezů
už máme přeliv
na šedivých vlasech
a ke smíření daleko |
|
DO(o)UŠKA Tentokrát jsem pro naši rubriku vybral z Pražských motivů Marty Urbanové. A protože o její poezii nevymyslím nic chytřejšího než František Uher, dovolím si jej ocitovat: „Básnictví pro ni není šálivou hrou se slovy ani schválnostmi opředené chaotické chrlení slov. Vtiskává mu vlastní řád. Je až paradoxní, jak skromně vypovídají jednotlivé básně o autorce samé, třebaže hodně prozrazují v obecné rovině. Tato alternativa posouvá poezii Marty Urbanové ke střízlivě formulované reflexi. Traduje se, že houževnatý člověk najde vodu i tam, kde žádná není. Marta Urbanová zajisté neobjevila pramen matky řek, ale odhalené pramínky vydávají průzračnou vodu.“ Tož tak. pterodaktyl |
