| 
Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.
|
|  Kamila Urbanová
Po studiu Vysoké školy báňské v Ostravě, obor ochrana životního prostředí, pracovala jako samostatný odborný pracovník v chemické laboratoři, a až čas strávený se třemi dětmi na mateřské dovolené, ji inspiroval k literární tvorbě, nejdříve pouze pro děti. Píše nejen roztomilé říkanky, básničky a pohádky, ale také i básně a prózu pro dospělé. Své verše zatím psala pouze do šuplíku, první veřejnou prezentací je tedy tato na stránkách Pozitivních novin. |
| Závidím motýlům
Motýl si pohrává v letním vánku
s barevnou vůní na heřmánku
a na ostrůvku jménem květ
zdá se mu nádherný celý svět.
Motýlí křídla křehká jsou,
snadno se zraní,
však barvy těch křídel,
ty jsou překrásné.
Mít křídla motýlí, letěla bych tam
kde láska je, tam ke hvězdám.
U mléčné dráhy si počkám na kometu
a řeknu celému vesmírnému světu.
Jak moc potřebuji lásku, svůj květ heřmánku!
Dotek motýlích křídel
je jak polibek z lásky,
na rtech ti zůstane
jen jemný pel.
Kometa letí a hvězda padá
a já bych chtěla tak ráda
vyslovit potichu svůj tajný sen.
Jen okamžik malý býti tím motýlem.
Tak moc potřebuji lásku, svůj květ heřmánku.
Motýl má křídla
aby mohl létat,
člověk má srdce,
aby mohl milovat.
|
První láska
Našlapuj potichu, ať nevylekáš,
tu první lásku, nesmělou a důvěřivou,
chemii dvou lidí zázračnou,
vždyť srdce i slzy v její moci máš.
Než naděješ se, zmizí, jak ranní rosa,
či jeden něžný, letní vánek.
Myslíš na ni, když přichází ti spánek,
je tak křehká a ve sněhu chodí si bosa.
Poznal jsi druhou i třetí,
dnes ale už jen líto je ti,
že té první se nic nevyrovná.
Jen ona byla tak krásná, čistá a čarovná.
A vy toužili už nebýt malé děti,
a hledali jste v poupatech drobné květy.
Po všech těch příštích zklamáních
svíráš svůj hladký oblázek ve dlaních,
z kamínků štěstí života mozaiky,
když její stopy ve sněhu zmizely do dálky,
vzpomínáš po letech s vděčností na ni,
tak krásné bylo usínání...
|
| Podraz
Pod víčky
ledové noci,
za dvířky
tajemné moci,
v zajetí touhy
polibek pouhý
odhalí touhy.
V pokoji bez záclon
a bez nábytku,
jen ona a on,
nemají výtku
ke staré matraci
k posteli vrzací,
těla se obrací.
Při hrátkách osudu,
do rána,
bez studu
vášní klamána,
budí se sama
láskou nepoznána.
V srdci
ji krvácí
jen další
rána.
| Až nám narostou křídla
Kdo hledá, uvidí,
kdo vidí, závidí,
ta křídla motýlí,
na zádech u lidí.
Létají k oblakům,
dotknou se mraků
a co dím,
ještě výš,
jak já jim závidím!
Nad velkou bolest
a lidské trápení
z dalekých cest
života bloudění,
křídla je povznesou,
i nad zlobu lidí,
ať se svět stydí!
K nebi je vynesou!
Tolik chci létat,
vím, nejsem sama,
zatím však zůstávám
k zemi své přikována. |
|
DO(o)UŠKA Ne, není to omyl, neopakujeme tady nedopatřením chvilku s poezií z týdne minulého, jak by se snad mohl domnívat ten, kdo ledva ledabyle přelétne titulky. Ale není to na druhé straně ani úplná náhoda, to se mi jen zlíbilo navázat Urbanovou na Urbanovou. Pokud je mi známo, nemají tyhle dvě Urbanové (samozřejmě krom příjmení a zalíbení v poezii) nic společného, ovšem podezření, že jde o "rodinný podnik" asi jen tak odmítnout nemohu, leč z důvodu jiného: Dagmar Michnová je totiž sestrou Kamily Urbanové a obrázky Jaroslava Štochla také pocházejí z jejich rodinného alba. Čímž již tohoto rodinného matení zanechám, a popřeju Vám všem už jen hezkou poetickou neděli - a nejen neděli! pterodaktyl |
