Byl únor a maminku skolila hnisavá angína. Já jsem tehdy měla jedinečnou šanci zatančit si se svým strýčkem Bedřichem na poslední akci zimní plesové sezóny.
Taneční večer s názvem "Pochování basy" patřil v naší malé vesnici k těm nejnavštěvovanějším. Tatínek mi nechtěl dělat společníka, já bych ho ani nechtěla, protože jsem vůbec nebyla zvědavá na jeho tanec "šlapání zelí" mimo rytmus hudby.
Pouze ze slušnosti jsem se zeptala bráchy, jestli náhodou nechce jít se mnou. Se svým: "Přece si nezkazím sobotní večer!" mě nezklamal.
Já jsem měla jediný cíl. Ukecat strýčka Bedřicha a tím pádem se skvěle bavit a také si dobře zatancovat. Strejdu jsem snadno přemluvila tím, že příští rok v tanečních všem vytřu zrak.
Otevřela jsem svoji skříň s utrápeným výrazem "nemám nic na sebe". S nadějí v očích jsem otevřela maminčinu a vytáhla z ní "plesové modré se třpytkami". Brácha mě načapal u zrcadla.
"Ségra, co si jako nacpeš do toho hlubokého dekoltu?"
Měl pravdu, byla jsem nevyvinutá v těch požadovaných partiích. Zase jedna nedokonalost těla, kterou jsem zdědila po svém tatínkovi. Ale nezoufala jsem si. Půjčila jsem si maminčinu podprsenku – "push-upku" a do chybějících centimetrů jsem nacpala vatu. Se svými umělým poprsím jsem teď byla spokojená.
Strýček už na mě čekal před domem. Byl čerstvě oholený a krásně voněl.
"Strejdo ty máš nový parfém! Nádherně voníš!"
Brácha nám zamával z okna s neskrývanou radostí, že dnes večer má telku jen pro sebe. Tatínek si šel totiž lehnout brzy večer vedle nemocné maminky. Cítil, že angína už ho taky dostala...
V sále kulturního domu už se tančilo. Strýček mi pomohl z kabátu, stáli jsme ve frontě na šatnu.
"Kamilo, tobě to dneska náramně sluší!“
A s pohledem upřeným k mému dekoltu se zeptal:
"Nevyrostla si nějak moc rychle?"
Trochu jsem se styděla, ale nedala jsem to na sobě znát. Pochválil mi i mé nalíčené oči, s tím, že takovou mě ještě nezná. Hrubá vrstva make-upu ukrývala mé kvetoucí beďary.
"Vypadáš kouzelně!" povídá mi lichotivě.
Koupili jsme si lístky a sedli si k oknu. Nejdříve jsme tančili polka-valčík-polka. Pak strýček donesl z baru láhev bílého a pro mě čepovanou limonádu.
Můj nechápající pohled uzemnil slovy: "Víš přece, co jsem slíbil mamince!"
Nevzdávala jsem to, pokaždé, když Béďa odešel nebo se ode mně jen trochu vzdálil, upila jsem mu nepozorovaně z jeho skleničky. Cítila jsem se skvěle.
Přišlo za mnou pár místním kluků, kteří si se mnou chtěli zatančit.
"To je smůla, já už jsem zadaná," odpověděla jsem jim, aby rychle odpádlovali.
Těm puberťákům, podobajícím se mému bráchovi inteligencí šimpanze, jsem nemínila v žádném případě dát přednost před skvělým tanečníkem a bavičem Bedřichem.
"Strejdo a nevadí ti trochu náhodou, že jsem tu s tebou? Víš, třeba bys tady našel nějakou lásku..." povídala jsem nesměle a pečlivě vybírala vyslovená slovíčka.
"To jako myslíš, Aneto, ty staré báby, co sedí tamhle v rohu?"
"Ale, ne já nemyslím vdovu Zapletalovou ani tu rozvedenou Skácelku. Myslím třeba tuhle Zuzanu, nebo moji spolužačku ze základky Šárku. Hele, koukej, mává na tebe!"
"Aneto, vzpamatuj se, vždyť je stará jako ty, je jí sotva patnáct! Ale ne, ta mává na tebe, máš si jít k nim sednout," povídá Béďa.
Ukecané Šárky jsem se po pětiminutovém rozhovoru na téma "moje krásné šaty" a "kde je tvůj skvělý brácha" zbavila tím, že musím bohužel dělat společnost svému strýci. Konečně jsem ho měla jen pro sebe.
Hostující hudebníci skupiny ŽUŽU BAND začali hrát ploužák. Strýček, se mě zeptal, když jsem se chystala vyzvat ho k tanci, jestli přece jenom nechci jít raději tančit s nějakým chlapcem, že ploužák mě učit nemusí.
Netušil, že já jsem se právě na pomalý tanec s ním těšila ze všeho úplně nejvíc. Bedřišek tedy svolil a já měla možnost se k němu přitulit "tělo na tělo". Možná to způsobila i značná část tajně vypitého vína, tanec se mi moc líbil.
Ten Béďův nový parfém byl opravdu neodolatelný. Něco jsme si povídali a já se zahleděla do jeho krásně modrých očí. Úplně jsem se v nich utopila. Upoutaly mě smyslné rty. Nenápadně jsem ho pohladila po ramenou a druhou rukou se lehce dotkla jeho zadečku. Přejela jsem jemně dlaní sem a tam. Na pár vteřin jsem se k němu přitiskla. Vypadali jsme na okamžik jako dva milenci. Bylo to krásné. Tam někde uvnitř jsem pocítila dosud neznámé chvění. Toužila jsem ho políbit. Kolem nás byla šero, pouze třpytící koule nad hlavami blikala na stěny světýlka. Lidé u stolů byli nevšímaví, něco si povídali. Tanečníků bylo kolem nás tolik, že jsme se mezi nimi ztráceli. Nikdo se nekoukal a nikdo si nás nevšímal. Pohladila jsem svojí rukou strýčka ve vlasech, zajela prsty k jeho rtům a pak ho dlouze políbila...
"Aneto, ty ses zbláznila? Co mi strkáš jazyk do pusy? To ti přeskočilo?"
Přišla ledová sprcha. Strýček si sundal moji ruku ze svého ramena a s přiměřeným odstupem jsme dotančili tanec. Nikdo si ničeho nevšimnul, naštěstí...
Bylo mi trapně. Strýček si na uklidnění chtěl nalít víno ze své lahve a koukal, láhev prázdná. Mlčeli jsme.
Bedřich pak začal: "Anetko, myslím, že by sis už měla najít nějakou lásku. Nějakého úplně obyčejného a milého chlapce přiměřeného tvému věku. Jsi mladá a krásná dívka. Víš, abys nedopadla jako já."
To strýčkovo "jako já" už jsem slyšela z velké dálky. Sesunula jsem se ze židle a upadla na zem, pod stůl. Mé tělo nebylo zvyklé na alkohol.
Strejda mě vytáhl a cestou k záchodkům mě podpíral. Na dámském bylo zamčeno. Za jeho dveřmi byly slyšet pouze tlumené zvuky směšných pohybů jednoho mileneckého páru.


Na pánském bylo volno. Strýček odpustil do umyvadla ledovou vodu a strčil tam moji hlavu. Voda mi stékala po dlouhých nalakovaných vlasech až za šaty. Z mého výstřihu vypadla nastrkaná vata. Strýček ji zvednul a s nechápavým výrazem ve tváři mi tu věc strčil do kabelky. Make-up, který jsem doma natírala celou hodinu, rozmazala voda. Černá barva z řasenky, ve třech nánosech, mi stékala po obličeji. Plakala jsem. Osušila jsem si vlasy do trhacích utěrek. Strýček mi podal kabelku s malovátkami.
"Počkám na tebe u stolu," zašeptal mi do ucha.
Podívala jsem se na svůj vymalovaný obličej do starého matného zrcadla nad umyvadlem a povzdychla jsem si:
"Já jsem ale hloupá husa!"
Bylo to poprvé, kdy jsem si připustila, že jsem zamilovaná do vlastního strýce. Ze záchodku jsem odešla až za deset minut. Celou tu dobu jsem rychle pospíchala, abych nevyrušila nějakého chlapa v čurání. Naštěstí se žádnému z přítomných pánů nechtělo. Na stole už na mě čekala jedna silná a nechutná káva, kterou Béďa objednal v baru.
Přicházel vrchol dnešního večera, samotný obřad pochování basy. Dva mladíci přinesli doprostřed sálu basu. Za přítomnosti masek kostelníka a pana faráře byla basa pokropena vodou. Doprovodný průvod pěti namaškařených babek začal basu oplakávat. Vzduchem se vznášel kouř kadidla. Basa bude po celou dobu půstu až do Velikonoc tiše odpočívat. Stejně tak bude odpočívat i moje platonická láska k vlastnímu strýci…
Skončil jeden kouzelný večer, který můj strýček ukončil slovy:
"O tom co se stalo, nebudeme už nikdy mluvit a zapomeneme na to."
Kývla jsem mu na souhlas a odcházeli jsme mlčky domů úzkou uličkou zahalenou do tmy.