Pavel Matuška: "Kreslený výtvarný humor pro mne znamená určitou seberealizaci, schopnost dána mně od Pána Boha vyjadřovat se k životu výtvarnou groteskou..."

Turisti, ktorí zavítajú do mesta Třebechovice pod Orebem, pri Hradci Králové, obdivujú nielen tunajšie známe Múzeum betlemov, ale radi sa zastavia aj v ateliéri miestneho rodáka – výtvarníka, grafika, rezbára a predovšetkým popredného českého karikaturistu Matušku.

Karikaturista Pavel Matuška (1944) patrí dnes ku klasikom československej a českej karikatúry. Jeho bohaté dielo už dávno patrí do zlatého fondu českej karikatúry a výtvarného umenia. Celé desaťročie – v rokoch "gold time" českej karikatúry – formoval tvár poslednej strany populárneho týždenníka Mladý svět, spolu s takými majstrami humornej výtvarnej skratky ako sú Born, Renčín, Jiří Winter Neprakta, či Pálka... Bol frontmenom aj v dnes už legendárnom humoristickom týždenníku Dikobraz a športovom týždenníku Stadion,keď svoju publikačnú premiéru si odkrútil ešte ako vojak základnej služby v Obrane lidu. Spolu s A.Bornom publikoval a v prestížnom humoristickom týždenníku Nebelspater. Jeho "fúzatých" dedkov, v nekonečných absurdných pózach, pretože humor je len pravda postavená na hlavu hore nohami, obdivovali diváci od Moravy až po Vltavu na vyše 120 výstavách (60 samostatných), prvú samostatnú už v roku 1979 Rokytnice v Orlických horách, v roku 1980 už aj v Prahe (celkom 17x) – Salon Malostranská beseda, na Slovensku iba v Bratislave v r. 1991 a 2006 (výtvarná pocta kreslenému humoru) a tiež v Československom kultúrnom stredisku v Sofii. Naviac ich bolo spoločných a divácky veľmi úspešných v rámci redakčných výstav Dikobrazu, Stadionu a Mladého světa (1981–89). Matuška je plodný autor, bez čo i len náznakov umeleckej devalvácie. Nápady nachádza všade okolo seba a okolo nás, občas ho napadne aj nejaká blbosť, ktorá je viacmenej k smiechu, presnejšie povedané k usmievaniu a on sa to len pokúša výtvarne interpretovať najlepšie ako vie...a holt to vždy sakramentsky dobre "umí"...

Menej známa priaznivcom karikatúry je jeho autorská kolekcie kariportrétov svetových osobností s  charakteristickými znakmi a atribútmi ich nositeľov (Amstrong, Bach, Disney, Edison, Eiffel,Gagin, Karel IV, Kolumbus, Mucha, Napoleon Bonaparte, Stalin...). Svoju skratkovitú dokonalé istú čistú kresbu perom a tušom bez slov, ktorú tak dobré pozná staršie publikum, koncom ostatného tisícročia, posunul do roviny olejomalieb a tak dnes už svoje humorné nápady, kde však neopúšťa svoju filozofickú základňu humoru, realizuje na plátne štetcom a farbami, alebo tiež aj dlátom v lipovom dreve. Príležitostne kreslí novoročenky...V podstate ani ju nie je kde kresliť, priestor pre karikatúry vytlačila z novin a časopisov inzercia a reklama. A ešte horším faktom je, že ohlúpol i jej príjemca – divák čitateľ.

Vitrínu jeho úspechov zdobia aj desiatky prestížnych domácich a zahraničných cien a ocenení. Naviac si cení hneď tú úplne prvú roku 1980 – cenu Prix Excellency z japonských novín Yomiuri Shimbun, ktorá súčasne raketovým spôsobom odštartovala jeho úspešnú kartún kariéru. Najpríjemnejšia pre zmenu bola asi cena z roku 1987 z Francúzska, z kúpeľného mestečka Anglet pri Biaritzu, spojená s týždenným pobytom pre dve osoby. Jeho kresby a obrazy sú v galériách a domácich kartún zbierkach v ČR aj v zahraničí (Belgicko, Holandsko, Japonsko, Juhoslavia – Kraguevac – Varaždín, Kanada, Taliansko, Turecko, ZSSR – Riga,...). A vďaka Českým aerolíniám, na palubách lietadiel ČSA, v časopisoch spoločnosti ČSA sa dostali v posledných rokoch starého milénia jeho kresby aj do všetkých svetových destinácií aeroliniek...

K jeho záľubám okrem kreslenia je turistika, cestovanie (Ghana, Mali,Nicaragua, Austrália, Kuba...) a fotografovánie.

Recept na ozdravenie českej karikatúry nemá, ale myslí si, že český kreslený humor by potreboval ako soľ aspoň liečebný pobyt v niektorých kúpeľoch...zatiaľ však nie sú ani náznaky, žeby mu chcel niekto takú ozdravnú kúru naordinovať...preto je pesimista a skôr sa obáva, že len jeho tvorba a výstavy kresleného humoru súčasný stav k lepšiemu neovplyvnia...


O kreslenom humore z dielne Pavla Matušky, ale aj o karikatúre ako výtvarnom žánri, vám ponúkame zaujímavé odpovede nášho hosťa Majstra Matušky na otázky Petra Závackého:

Smiech je vraj najlepší lekár. Súhlasíte?
Ano, trochu dávkované srandy ještě nikoho ne(h)umořilo. Může se to hodit, zvláště když všichni naši lékaři postupně poděkují a odejdou...

Už štvrté desaťročie ste priznaný majster úsmevnej výtvarnej skratky v Čechách, ale aj vo svete kartún za ich hranicami. Stredná a staršia generácia pozná aj dnes vaše kresby aj bez podpisu. V súčasnosti, mladí karikaturisti a vaši následovníci môžu o takomto niečom iba snívať! Teší vás to?
Kreslený humor – zkratkovou kresbu perem a tuší beze slov, tak jak to starší publikum pamatuje, už moc nedělám. Nechtělo se mi kreslit do šuplíku, a tak jsem už před dvanácti lety přešel do vyššího patra a ty své nápady realizuju na plátně štětcem a barvami, nebo dlátem ve dřevě lípy a navíc doplňuji nezbytnými názvy děl – titulky, které jsou nezbytnou součástí a bez kterých by unikal smysl těch prací. To na rozdíl od dřívějšího humoru beze slov. Samozřejmě, že mě dnes těší, že jsem svého času možná patřil do první ligy našeho kresleného humoru.

Čo pre vás znamená kreslený humor?
Kreslený výtvarný humor pro mne znamená určitou seberealizaci, zkrátka byla mně od Pána Boha shora dána schopnost se k životu vyjadřovat výtvarnou groteskou, to se nedá naučit na žádné škole.

Máte svoju definíciu kresleného humoru?
Vlastní definici kresleného – výtvarného humoru však nemám, snad jen převzatou, že humor, obecně, je jen jiný druh smutku. Myslím, že to hlásal Mistr kvalitního a chytrého humoru Miroslav Horníček.

Ako ste sa dostali ku kresleniu karikatúry? Čím si vás získala? Odkedy ju kreslíte? Spomeniete si ešte na svoju prvú publikovanú kresbu?
S jakýmsi kresleným humorem jsem začínal už někdy během vojenské základní služby v Obraně lidu, tedy v dávnověku, ale na první publikovanou kresbu si nevzpomenu.

Mali ste aj svoj vzor keď ste začali kresliť karikatúru?
Myslím, že jsem ani žádný vzor neměl. Naopak jsem se marně hledal svou stylizaci, svou figuru. To se mně moc nedařilo, až jsem na všechny stylizace rezignoval a zůstal jsem u realistické kresby, která se vlastně stala pro mne typickou.

Vaše kresby sú bez slov. Prečo? Ste tak "skúpy" na slovo aj v súkromí živote?
Ano mé kresby byly beze slov, mé malby naopak jsou s vepsaným názvem obrazu a titulek je nutnou součástí hotového díla. Kromě toho ale se mnou velká zábava není, moc toho nenamluvím.


Ako sa rodia vaše kresby? Ako impulz k nakresleniu potrebujete zážitok, nápad, emóciu, spravodlivý hnev na ľudskú hlúposť alebo zlomyselnosť? "Líbaní múz" alebo aj ich kopnutie?
Co říci ke vzniku kresby? Impulzem je nejčastěji realita postavená na hlavu, to je gag. Může to být i reakce na zážitek.

Kresba je potom dielom okamihu, alebo sa jej podoba tvorí a dozrieva dlhšiu dobu? Kedy viete, že už je hotová a môžete odložiť pero?
Po reakci na zážitek následuje rychlý záznam skicou nebo jen slovní, ke kterému se později vracím a už částečně dělám kompozici, ta pak zraje a nebo naopak zasychá.

Aká výtvarná technika je vám najbližšia? Líšia sa nejako vaše kresby určené pre noviny, časopisy, autorské albumy, alebo súťažné festivaly?
Nerozlišoval jsem techniku kresby podle určení.

Ako spoznáte, že karikatúra je dobrá? A ako karikaturistu?
Já nevím, jestli poznám dobrou karikaturu, ale je-li dobrá, tak to z ní vyzařuje. Nejen z techniky kresby – autor by měl umět kreslit, ale i ze sdělení – musí diváka oslovit. Nemůže to být jen prvoplánová a blbě nakreslená sprosťárna z kategorie kresbiček na zdi veřejného záchodku. Karikaturista by měl umět kreslit.

Aký kreslený humor imponuje vám a aj vy si ho ceníte?
Tady bych zopakoval, co jsem už řekl k předešlému – mám rád chytrý inteligentní humor – tedy jiný, než je možné zahlédnout např. v Trnky Brnky....

Za štyri desaťročia, čo kreslíte humor, ste nakreslili nespočetné množstvo obrázkov. Sú medzi nimi aj také čo sú vám najmilšie?
Samozřejmě, že mám některé své fóry oblíbené – například ty, které získaly nějakou cenu. A teď když nápady realizuju jako obrazy, tak se neumím s některými rozloučit.

Zažili ste s karikatúrou aj nejakú veselú príhodu?
Veselé příhody při tvorbě výtvarného humoru prožívám stále, protože se tou tvorbou především sám bavím. Někdy víc a někdy méně, to ano. Veselé je už to, že jsem se s kresleným humorem, ale nejen s ním, živil jsem se reklamní grafikou, propracoval až k důchodu.

Každý umelec sníva svoje sny. Tie vaše sa splnili?
Ano, myslím, že mé sny se splnily.

Aký je recept na dlhovekosť úspešného karikaturistu? Prezradíte ho?
Neprozradím, sám si raději nechám poradit.

Čo vám prináša okrem kresleného humoru najväčšiu radosť?
Dostal jsem se do let, kdy už mám radost z každého nového rána, tak ať to tak zůstane ještě chvilku.

Akého máte ešte koníčka okrem kresleného humoru?
Nenazýval bych to koníčkem, spíš zálibou. Je to fotografování a cestování. Nebo obráceně?

Viete si predstaviť život aj bez kresleného humoru?
Dovedu si představit život bez kresleného humoru, ale nebylo by to ono.

Máte svoje životné krédo? A umelecké?
Kréda vynechám, asi by to nebylo nic původního, i když – originální je ten, kdo kopíruje první... A tohle řekl kdo? Michelangelo? Leonardo?

Súťaží v kreslenom humore vo svete je dnes ako včiel na rozkvitnutej lúke. Karikaturisti sú už ako tenisti, z turnaja na turnaj... Prospieva to karikatúre? Nehrozí jej devalvácia?
Už také nesoutěžím a nebo jen tu a tam symbolicky, jednou za tři roky někam něco pošlu. Přicházejí stále noví autoři a to je dobře. Takže ani moc nevadí, že i fóry se po generacích opakují. Co také stále nového vymýšlet. Všechno tu už bylo. Stále je lepší, že je festivalů víc ve světě, když u nás jich ubývá! Skončilo Bienále v Písku, Humorest v Hradci Králové...

Má karikatúra budúcnosť? Nevymrie karikaturista? Technika PC využíva všetky možnosti, aby sa uplatnila aj v karikatúre. Predovšetkým dostupné triky, aj keď so slabou umeleckou invenciou.
Pokrokem ku skáze. Tečka.

Aké poslanie by mal mať karikaturista v spoločnosti?
Poslání karikaturisty? Měla by to být snaha obohatit ty druhé o úsměv, to není málo.

Ľudia sa tešia a usmievajú na vašich úsmevných obrázkoch. A čo vie potešiť a pridať úsmev na vašej tvári?
Co vyvolá úsměv na mé tváři? Usmívající se tváře ostatních nad mými obrázky.