Luděk Horký: Zvu vás do Českého ráje
Rubrika: Publicistika – Fotoreportáže
Název oblasti Český ráj je vskutku pro tuto lokalitu výstižný. Nenalezneme zde ráj v nebi, který možná navštívíme pouze jednou za život, ale nalezneme zde ráj na zemi, který můžeme navštěvovat kdykoli. Jsou však tací, kteří se s tím nesmíří – je to pro ně málo, a tak se sem pro jistotu raději rovnou nastěhují, aby vše měli pěkně na dosah.
Kdo se vydá na návštěvu do Českého ráje třeba vlakem, bude mít dobrodružství vskutku na celý den. Pojede-li někdo například z Liberce, bude mít třeba ještě to štěstí, že se sveze až do České Lípy pěkným moderním vlakem.
Kdo se rozhodne vyjet autem, pak je vskutku nejvhodnější kabriolet či motorka schoper, kdy kouzlo zdejší přírody umocňuje vítr ve vlasech a ničím neomezený výhled všemi směry, neb je zde vskutku stále nač dívat. Nebudeme pospíchat, a tak námi zvolené okresní silnice, které nejsou vždy v nejlepším stavu, ani nebudou vadit.
Již z mnoha stran na nás bude shlížet ze svého vrcholu hrad Bezděz, který jistě stojí nejen za povšimnutí, ale i za zastávku a zamyšlení nad jeho bohatou minulostí a významem té doby.
Projíždíme-li touto lokalitou, jistě přibrzdíme i na Máchově jezeře, které nejen potěší, ale v létě i příjemně ochladí.
Na těchto a dalších zdejších místech narazíme na osobnost Karla Hynka Máchy. Pro mnohé pak bude malým překvapením, že jeho muzeum nenalezne zde, ale v Litoměřicích.
Na naší cestě nás bude lákat k návštěvě také zřícenina hradu Jestřebí. Kdo se zastaví na prohlídku, bude pak odměněn z vyhlídkového ochozu pěkným výhledem do kraje.
Jsme-li v těchto místech především ve dnech, kdy nás zaskočilo trochu počasí, není nutno až tak zoufat, můžeme si prohlédnout zámek Zákupy. Potěšíme se nejen hezkými interiéry, ale můžeme si pomyslně zabafat třeba z nějaké porcelánové fajfky či se nostalgicky svézt v dětském kočárku. Za povšimnutí jistě stojí i na náměstí barokní sousoší Nejsvětější trojice z roku 1708.
Vesnička Sloup je cílem dnešní cesty. Místo původního hradu není přesně známo, zřejmě u pískovcové skály vysoké 30 metrů, s ní byl spojený mostem. Dnes z něj nezůstalo nic. Zachován je přístup na skálu Rytířskými schody. V horní části hradu nalezneme několik skalních světniček.
Kdo se chce z ochozu podívat do dáli a především na protější kopec, kde stojí rozhledna a v lese ukryté Lesní divadlo, má možnost o dalekohled požádat sochu poustevníka, zdejšího rodáka Samuela Görnera, který dříve obýval nedalekou Samuelovu jeskyni. Jde o repliku původní dřevěné sochy, rozstřílenou Prusy. Nynější sochu nechala postavit roku 1881 hraběnka Kinská. V místnostech byly plastiky z roku 1719 - 1726, které sem nechal umístit Karel Kinský.
Kdo si chce vyzkoušet svoji sílu, může se pokusit vytáhnout meč ze skály. V střední části hradu najdeme poustevnické cely, křížovou chodbu. Kdo si vzpomněl, že je čas modliteb, může si zajít do podzemní kaple z roku 1693, kde jsou tři umělé jeskyně (cizím slovem groty).
Při naší prohlídce můžeme ještě nakouknout do hladomorny a dalších prostor vytvořených mnichy v podzemí. Po prohlídce skalního hradu naše prohlídka pokračuje na již zmíněný protější kopec k návštěvě Lesního divadla a rozhledny. U potoka nás jistě zaujme objekt bývalého mlýna.
Lesní hvozdy nás chrání před sluníčkem a lesní schodiště nám pomáhá zdolat menší převýšení k Lesnímu divadlu.
Není vyloučeno, že i tak je již někdo unaven z dnešního putování, a tak má možnost si zde bezprostředně odpočinout, či se posilnit.
Kdo zde ještě nikdy nebyl, je jistě překvapen nevšedním vstupem do Lesního divadla, a tak již nám zbývá narychlo si překontrolovat vázanku u krku, dát kapesníček do kapsičky saka a vstoupit.
Jistě jsme fascinování rozlehlostí celého divadla a jeho stavebním uspořádáním a dispozicí.
Máme-li na výletě sebou děti, jsou nadšené z možnosti se zde libovolně proběhnout a nahlédnout i do trochu strašidelnějších míst.
Dříve narození dají asi přednost sednout si do hlediště a vnímat tu nádheru kolem sebe. Snad se sluší na tomto místě zmínit, že v roce 1921 vznikla myšlenka zdejších divadelníků na pořízení vlastní divadelní scény. V úvahu připadal lesní prostor s romantickými skalami na pozemku hraběte Augustiana Kinského u silnice vedoucí na Svojkov.
Za podpory hraběte Kinského, místních podnikatelů a novoborských továrníků se podařilo dát dohromady 50.000 korun českých a během roku 1921 vystavět lesní scénu, které se žádná jiná v Čechách nevyrovnala. Vyhloubily se chodby v pískovcové skále, postavilo se podium, pískovcová věž a stěna s gotickou bránou a sedačky pro 2000 návštěvníků. Na Svatodušní neděli roku 1921 profesor Ringel toto nové lesní divadlo slavnostně otevřel. Prvním divadelním představením bylo drama „Potopený zvon“. Díky vynikající akustice se zde hrály i opery a operety (např. Čarostřelec nebo Cikánský baron).
K rozsáhlejším stavebním úpravám došlo v Lesním divadle v letech 1957–1959, kdy bylo opraveno podium, instalovány nové lavice a vstupní brány. V 60. letech divadlo upadlo v zapomnění a bylo úplně zdevastováno. Až v roce 2004 za podpory místních obyvatel se podařilo divadlo postupně opravit a vytvořit hlediště pro 250 diváků.
Pokud jsme se již dostatečně pokochali, vydáme se na nedalekou rozhlednu. Kdo je však trochu zvědavý, jistě neodolá pokušení nejít přímo po cestě, ale zajít si na skaliska, která jsou nedaleko cesty a vše si pěkně ještě prohlédnout z ptačí perspektivy. Z těchto míst je na Skalní hrad nejkrásnější pohled.
Zdejší rozhledna je kovová stavba, opláštěná dřevem a budí dojem skutečného velkého sloupu. Rozhledna je k vyhlídkové plošině vysoká 357 m + 26 metrů k vysílači. Z rozhledny je vskutku pěkný výhled, nejen do bezprostředního okolí, kde můžeme vidět třeba zámeček ve Sloupu nebo kapličku, která byla zcela jistě v minulosti i poutním místem této lokality.Při zpáteční cestě se můžeme ještě u parkoviště zastavit u rodného domu Ferdinanda Břetislava Mikovce, který se zde narodil v roce 1826. Byl významnou osobností především jako historik, archeolog, ochránce památek, ale i jako dramatický spisovatel a redaktor. Na domě nalezneme i jeho pamětní desku.
Kdo se při dnešním putování zdrží až do večerních hodin, může z některého místa této lokality například spatřit i úchvatnou scénu s vycházejícím měsícem nad lesem.
Foto: autor
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 01. 2012.