Jan Hora: Sběratel dobrodružství (1) Hledání Zlaté hory
Rubrika: Literatura – Na pokračování
Malíř a sběratel dobrodružství
Tátovi k svátku
Znám jednoho malíře, který maluje nádherně.
Nejsou to však jen obrázky,
V barvách je soulad, v postavách dobro a naděje
A jejich duše je čistá.
Není uměním malovat dokonale,
Ale dokonale přenést duši do obrazu.
Vím, že tenhle malíř to umí
A já jsem hrdá, že je to můj táta.
Jmenuje se Jan Hora a je rodák z Plzně. Dlouhá léta žije v Chomutově. Když se ohlédne do poloviny osmdesátých let, vidí se v ateliéru chomutovského malíře pana Františka Žáčka. Načerpal tam mnoho cenných vědomostí a zkušeností. Bylo to místo plné malířských snů.
A dnes? Díky tomu, že v ně nikdy nepřestal věřit, si dnes můžete prohlédnout jeho tvorbu také v Pozitivních novinách. Hodně pro něj znamená dlouholetá spolupráce s křesťanským magazínem Nezbedou, s foglarovskou Bobří stopou a sci-fi magazínem XB-1, dřívější Ikarií.
V posledních letech spolupracuje s nakladatelstvími Fraus, Thovt a Computer Media. Malování není pouze jeho koníčkem, ale i prostředkem, jak si v dnešním uspěchaném a vystresovaném světě ponechat nadhled a schopnost snít s otevřenýma očima.
Ivanka Horová
Sběratel dobrodružství
Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.
Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.
Hledání Zlaté hory
Stalo se to v období mezi světovými válkami. Zlatokop John Whelan, starý a ostřílený dobrodruh, navrhl dvěma mladším kamarádům, aby se společně vydali hledat zlato do pusté Lasseterovy pouště. Byl to odvážný podnik, protože poušť byla téměř neprobádaná a velmi rozlehlá. Bez dostatečných zásob se v ní nedalo přežít. To bylo všeobecně známé. Strašná pustina dostala své jméno po zlatokopovi Lasseterovi. Pověstný prospektor tvrdil, že v těchto odlehlých končinách nalezl ,,zlatou horu“, která v sobě ukrývala obrovské bohatství. Lasseter se vydal do pouště vybrat si svůj šťastný nález a už se nikdy nevrátil. Po pár letech našli jiní zlatokopové jeho vysušenou mrtvolu v dutém stromě, ale po Zlaté hoře pátrali marně.
John Whelan si byl vědom nebezpečnosti a obtížnosti celé výpravy. Rozhodl se, že si pomůžou technikou a místo vyčerpávajícího pochodu pouští si pořídí letadlo. Trojice mužů se pečlivě vybavila zásobami a zbraněmi. Jednoho rána odstartovali z letiště středoaustralského městečka Alice Springs a zamířili nad Lasseterovu poušť hledat bájnou Zlatou horu. Stroj, který si pořídili, byl sice levný, ale také velmi starý a chatrný. Zřejmě ho přetížili, uprostřed pouště začal vynechávat motor a byli donuceni nouzově přistát. Při těžkopádném dosednutí se letadlo poškodilo. Vrtule se zlomila a rozsekala na kusy. Uvízli v nehostinné krajině a přemýšleli co dělat. Nejdřív se vydávali na průzkumné cesty, snažili se najít jakékoliv známky lidského života, ale neviděli nic než pár suchých stromů, písek a kameny. Marně bloudili po okolí a zásoby z porouchaného letadla se jim hrozivě tenčily. Ubývala hlavně voda, trpěli žízní a na zpáteční cestu do Alice Springs po zemi nemohli ani pomyslet. Byla by to jistá smrt.
John Whelan se zadíval na jeden ze suchých stromů a navrhl svým druhům, že by mohli zkusit vyřezat novou vrtuli pro letadlo. Chytali se každé naděje. Vyřezat vrtuli ze dřeva, aby byla dostatečně pevná a fungující, bylo nesmírně těžké. Práce trvala několik týdnů. Když se zlatokopům konečně podařilo vrtuli dokončit a bezpečně ji upevnit na předek letadla, ukázalo se, že je stroj všechny neunese. Muži se po sobě zaraženě dívali a nikdo nebyl schopen navrhnout jediné možné, ale strašlivé řešení. Bylo jasné, že se všichni tři zachránit nemohou.
Po dlouhé době rozpačitého mlčení se ozval John Whelan. Klidným hlasem navrhl svým mladším druhům, aby odletěli sami a nechali ho na poušti. Whelan konejšil své kamarády argumentem, že už je příliš starý a stejně už nemá co čekat od života… Ať se zachrání mladí prospektoři, protože mají naději, že se na ně ještě někdy usměje štěstí a třeba najdou i pověstnou Zlatou horu. Muži nějaký čas váhali, zdráhali se přijmout tak ušlechtilou nabídku, nakonec však s nepříjemně provinilým pocitem souhlasili.
Když se stroj odlepil od země, pocítili jistou úlevu, ale osamocená postava Johna Whelana v nekonečné poušti jim nešla z mysli. Sami však neměli vyhráno. Něco jiného bylo odstartovat a něco jiného bylo udržet se ve vzduchu. Na rozumování a výčitky nebyl čas. Za letu se v křídle objevila nebezpečná trhlina, která se každým poryvem větru zvětšovala. Jeden z prospektorů se vyplazil na nosnou plochu křídla a snažil se ucpat otvor kazajkou. Kaskaderský kousek se povedl a s poslední kapkou benzínu přistáli u stanice stepní policie. Byli zachráněni.
Hned po krkolomném dosedu vyprávěli otřesení zlatokopové o hrdinném rozhodnutí jejich kamaráda, díky němuž se mohli vrátit k předsunuté hlídce civilizace. Policejní úředník vysílačkou okamžitě zalarmoval letadla ze sousedních stanic a podal jim potřebné instrukce. Orientace v poušti však byla obtížná a najít osamělého člověka uprostřed pustiny se zdálo být nemožné. Soustavné hledání trvalo nekonečné dva dny. Byl to závod s časem. Konečně jeden z pilotů zahlédl člověka ležícího u paty vyprahlé skály. John Whelan ještě žil, byl jen totálně vyčerpaný a polomrtvý žízní. Dopravili ho do lazaretu v Alice Springs a sotva se starý prospektor trochu zotavil, přišli ho navštívit jeho vděční parťáci. Na Zlatou horu si při setkání ani nevzpomněli.
O hrdinství zlatokopa Johna Whelana si však vyprávěli ve svých chatách, u táboráku a po hospodách všichni australští prospektoři.
Píše a kreslí Jan Hora
OHLASY NA ČLÁNEK Dobrý večer, dočetla jsem povídku Hledání zlaté hory, moc se mi líbila, čekala jsem jestli dobře dopadne a dopadla. Díky, Míla Jiřičková, 19.11.2011
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 11. 2011.
Jan Hora
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Dáša Cortésová | |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. | |
Jan Krůta | |
Jan Vodňanský | |
Rudolf Křesťan | |
Stanislav Motl | |
Ivo Šmoldas | |
Blanka Kubešová |