Ivan Kraus: Znemožněné světy
Rubrika: Literatura – Fejetony
Kvantová teorie fyziky, jež se zabývá mikroskopickými vlastnostmi hmoty – dává nahlédnout do tajů přírody a popisuje řadu jevů, vzpírajících se našemu chápání. Podle této teorie elementární částice nejsou na jednom místě, ale pohybují se po několika dráhách. Ačkoli Einstein tvrdil, že svět nemůže být tak šílený, jak se v kvantové mechanice jeví, zdá se, že podle výzkumů dnešních vědců takový je. Důkazem jsou pokusy oxfordského fysika Davida Deutsche.
Vyslal svazek elektronů, který dopadl na clonu se dvěma blízkými štěrbinami, za nimiž bylo umístěno stínítko. Pokud by elektron byl pouze částicí, dopadl by buď na clonu a odrazil se zpět, nebo by prošel jednou ze štěrbin. Po dopadu by se objevil záblesk na stínítku za jednou ze štěrbin. Pokud by elektron byl vlnou, šířil by se celým prostorem a vlna by prošla oběma štěrbinami současně.
Oxfordský fyzik však přistihl elektron, který nevolil mezi štěrbinami, ale mezi vesmíry. Tím, že elektron dal přednost jedné štěrbině před druhou, došlo prý k rozštěpení vesmíru na dva.
Závěr vědce mnou dost otřásl: tvrdí, že to, který otvor si elektron zvolil záviselo na tom, ve kterém vesmíru se vědec nacházel při pokusu. "Tak vzniká nespočetné množství "paralelních" vesmírů", zněl vědcův závěr.
Vzal jsem časopis a zašel ihned za ženou do kuchyně, abych ji to co sdělil.
Zpráva na ni však vůbec nezapůsobila. Pravila, že dělá většinu času dvě práce najednou a že jen lidé, kteří si žijí klidně jen ve svém světě a po kterých musí navíc stále uklízet, si to nedovedou představit.
Pochopil jsem, že jsem zřejmě narušil její vesmír a vrátil jsem se raději k dalšímu studiu vyšších myšlenek. Dočetl jsem se, že David Deutsch, který prokázal existenci multisvětů, prozkoumal také PARADOX DĚDEČKA A VNUKA: vnuk cestuje zpátky v čase a zabije dědu. Jak může vnuk existovat, když zabil svého dědu? zněla otázka. Vědcova odpověď: vnuk existuje, protože nezabil svého dědu, ale paralelního dědu z jiného universa.
Po tomto zjištění jsem se šel na chvíli projít. Venku jsem potkal školku malých dětí. Některé byly vnoučaty dědečků z tohoto světa. Žádné z dětí však nevypadalo tak, že by bylo schopno dědečka z tohoto světa napadnout.
Když jsem se nadýchal čerstvého vzduchu, přečetl jsem si příklad, nazvaný SCHRODINGEROVA KOČKA. Kočka je umístěna do ocelové krabice s trochou radiové substance. Krabice je uzavřena. Experiment spočívá v tom, že až se atom rozpadne, uvede v chod mechanismus, který kočku zabije. Když se krabice otevře a atom se nerozpadl, o hodinu později, kočka bude stále živá. Šance jsou 50 na 50, takže podle kvantového počtu lze odhadnout, že kočka bude napůl mrtvá a napůl živá. Vědec upozornil na to, že polomrtvá kočka však pro naše pozorování nepřichází v úvahu.
Zastánci teorie paralelních světů mu však pohotově odpověděli: pokud bude kočka mrtvá po otevření krabice, pak jen v našem světě, ale živá bude v jiném, kde ji nemůžeme pozorovat. To mi připomnělo jak často se sám cítím po ránu polomrtvý, aniž bych k tomu potřeboval krabici a působení atomů.
Zmínil jsem se opatrně ženě i tomto příkladu. Pravila, že podobné pokusy nemá ráda. Odmítla o věci přemýšlet a šla sypat ptáčkům.
Uvědomil jsem si, že v jiném světě by musela existovat nejen kopie oxfordského fysika, ale i má kopie a kopie mé ženy. Dokonce i kopie ptáčků.
Četl jsem článek znovu, ale nenalezl jsem v něm žádnou zmínku o tom, co mne nejvíc zajímalo: o jaké kopie jde. Zda se v jiném světě jedná o řádně ověřené kopie. Částice se jistě mohou pohybovat volně. Ale člověk tuto možnost nemá. Člověk musí mít na všecko doklad. Nemůže žít nejen bez kyslíku a potravy, ale hlavně ne bez registrace.
Pokud kočka může být viditelná ve dvou sférách, jednou jako mrtvá a jednou jako živá, pak proto, že nemá přihlašovací povinnost. U člověka je to vyloučeno.
V žádné zemi není možno trvale žít bez úředního záznamu. V jednom žijeme a v druhém jsme vedeni a registrováni. Pokud by někdo chtěl proletět štěrbinou do jiné sféry, musel by se nejprve řádně odhlásit z našeho světa a po přistání v druhém universu se opět úředně přihlásit. Musel by vyplnit formuláře, z čehož by řetězovou reakcí vyplynula řada dalších povinností.
Známý, který už je v penzi, napsal na neotevřenou obálku dopisu od berního úřadu: MRTEV a poslal dopis zpět. Za nějakou dobu dostal další dopis od téhož úřadu. Napsal tedy na obálku STÁLE MRTEV. Ale úřad se ozval znovu a poslal mu formulář. Měl ho vyplnit, podepsat a přiložit svůj úmrtní list. Tím se dostal do složité situace: nemohl být mrtev a zároveň vyplnit a poslat o svém stavu doklad. V podstatě se octl v podobné krabici jako kočka, jen s tím rozdílem, že se do situace dostal sám, bez pomocí odborníka na kvantovou fysiku. Krátce potom obdržel od úřadu zprávu, že má na poslání úmrtního listu lhůtu jen čtrnácti dnů a to pod jistou pokutou. Protože nechtěl spáchat sebevraždu v dané lhůtě, nezbylo mu, než se obrátit na právníka, který pak půl roku řešil případ úřední cestou.
Smutné na celém případě bylo jen to, co se ukázalo později: berní úřad mu tehdy oznamoval vrácení částky pěti eur a třiceti centů, o kterou on přeplatil před několika lety své daně.
Příklad uvádím jen proto, abych dokázal, že úřední paměť je nekonečná. Člověk, podobně jako světlo v černých dírách, se nemůže vlastní silou dostat z tohoto šedého universa. K tomu slouží originály dokladů, jejich kopie a kopie těchto kopií.
Úřední počítače ukládají do paměti všechny informace a ignorují fakt, že občanu, o němž záznamy vedou, je třeba už 200 let. Rodině, která by zapomněla nahlásit smrt dědečka /úmrtí přirozenou smrtí, nikoli vražda vnukem v jiném světě/ by nadále byly doručovány formuláře a dotazníky a to donekonečna.
Ani kvantový počítač budoucnosti při své úžasné rychlosti nebude reagovat jinak.
Z uvedených důvodů duální existence (biologické a paralelní úřední) vyplývá tedy jednoznačně, že člověk se nemůže pohybovat jako atomy. I polomrtvý člověk, musí na rozdíl od teoreticky polomrtvé kočky platit celé daně a nemůže žádat slevu proto, že je z poloviny v jiném světě, protože o své kopii v jiném světě, nemůže předložit žádný doklad.
Kvantoví fysici se svými objevnými teoriemi a pokusy mohou sice prokázat průnik elektronů a částic do jiného vesmíru, ale rozhodně nemohou pohnout s úřady. Úředníci je totiž dávno předstihli. Jejich nařízení tvoří dokonalou bariéru proti tomu, aby někdo i tou sebemenší škvírou unikl a pokusil se jim do jiného světa uniknout.
|
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 01. 2012.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Jiří Menzel | |
Milan Markovič | |
Jan Krůta | |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný | |
Jitka Molavcová | |
Blanka Kubešová | |
Josef Fousek | |
Ladislav Gerendáš |