Pavel Victorin: Clark Gable (3)

Rubrika: Publicistika – O slavných lidech

Hollywood ještě odolává

V roce 1924 se americký filmový průmysl již nazýval Hollywood, ale tohle jméno neslo více studií, působících i v jiných čtvrtích L.A. Třeba v Lankershimu, Burbanku, Beverly Hills, Westwoodu a dalších.

Dillonová najala za dvacet čtyři dolary týdně přízemní domek v jedné z vilových ulic, kde kromě soukromých místností v zadní části a podkroví, zřídila profesionální herecké studio. Zaplatila inzeráty v místních novinách a zahájila herecké kurzy.

Svému chráněnci radila, aby nepoužíval jména William Clark, protože v místě existoval již veleoblíbený komik a filmový herec W. C. Field. Shodli se na jméně Clark, což Dillonová pokládala za dobré znamení, protože po Hollywood Boulevardu se denně valily davy lidí za výhodnými nákupy do obchodního domu „Clark´s Dollar Store“.

Milovník automobilů Dokud Dillonová nezačala studiem vydělávat, živil se Clark Gable jako pomocný automechanik u benzinové pumpy a prodejců aut, a kvůli pověsti jich obou bydlel sám v hotelu. Dillonová zatím využívala svého vysokoškolského vzdělání a praxe z Paříže a Broadwaye. Získala částečný úvazek ve filmovém studiu Paramount. Nevydělávala sice víc než sekretářka, ale pročítala nové scénáře a získala užitečné kontakty ve filmové branži.

Po sedmi měsících odděleného bydlení se v prosinci 1924, osmnáct měsíců po seznámení, vzali. Jemu bylo necelých dvacet čtyři a Dillonová udávala věk třicet čtyři, i když jí ve skutečnosti bylo jednačtyřicet.

Společnou ložnici zřídili v podkroví manželčina bungalovu. Zda měli opravdu společné postele, není známo. Dillonová později jejich vztah označila za „manželství na papíře“.

V době jejich sňatku byl Gable již odborně připravený stát se skutečným hercem. Obrážel neúnavně konkurzy u filmu i u divadla, ale obvykle neprošel ani přijímací kanceláří, protože se nemohl prokázat žádnou předchozí praxí. Nakonec sehnal příležitost jako statista ve filmovém komparzu.

Prvním snímkem, ke kterému se Gable později hlásil, byl „Forbidden Paradise“, kde představoval jednoho z carevniných gardistů v nádherných maketách Zimního paláce v Petrohradu. Hlavní role, jako carský pár, hráli Pola Negri a Adolph Menjou. V roli carevnina důvěrného přítele vystupoval uhlazený krasavec Rod La Rocque, typický „latinskoamerický milovník“. Režíroval Louis Gasnier pro nezávislou filmovou společnost Preferred Pictures. Gable se s Polou Negri, která v reálu prožívala skutečný milostný románek s Rodem La Rocquem, před kamerou ani nesetkal.

Za filmovací den jako komparzista Clark dostával sedm a půl dolarů a měl zdarma obědy. Práci v komparzu nenáviděl. „Navlékli mně do hrozně teplé uniformy, dali šavli, postavili na určené místo a nařídili nehýbat se. Je tohle nějaké hraní?“ vzpomínal na své první natáčení.

Uspěl pak při náboru statistů do filmu „The Merry Widow“, který natáčel Erich von Stroheim pro nově založené studio Metro-Goldwyn-Meyer (MGM). Byla to verze Lehárovy operety Veselá vdova, pochopitelně tehdy ještě bez hudby. Ta se při promítání v kinosálech hrála živě.

Poté Clark účinkoval jako komparzista v krátkometrážních komediích a dostal několik malých rolí ve dvanácti krátkometrážních filmech. Mezi natáčením ho Dillonová posílala na konkurzy do divadelních rolí.

Jako čtyřiadvacetiletý dostal v divadle roli za třicet dolarů týdně. Představoval stráž, která drží kopí v inscenaci Shakespearova Romea a Julie, kde mladičkou Julii hrála čtyřicátnice – slavná Jane Cowlová.

Vypráví se, že Cowlová projevila o urostlého statistu zájem důvěrného rázu a že on nebyl proti.

Ať už to bylo jakkoliv, přízeň Joan Cowlové byl pro Clarka značný úspěch. Po sérii představení v L.A. pokračovalo turné s Romeem a Julií do San Franciska, Portlandu, Seattlu a Vancouveru.

Gableova manželka měla své pedagogické závazky a zůstala doma, což bylo jejich první manželské odloučení. Během turné Gable dostal významnou rolu Merkucia.

U stejné divadelní společnosti získal na přímluvu Dillonové vedlejší roli vojína ve hře „What Price Glory?“, která zaznamenala obrovský úspěch. Jeden z hlavních představitelů později nemohl v opakovaném turné pokračovat a do jeho role nastoupil Clark.

Zároveň se objevil ještě jako statista v malé roli pianisty ve dvou němých filmech. Favorizoval ale divadlo. Dávalo mu větší osobní svobodu. Nemusel se svou ženou trávit tolik času v L.A. jak během turné, ale ani doma, protože mívali dvě až tři odpolední představení týdně.

Manželka na jeho premiérách vždy seděla v první řadě a a o přestávkách spěchala do šatny, aby svému muži sdělila kritické připomínky k jeho výkonu. Její vměšování Clarkovi začínalo vadit a stále silněji si také uvědomoval věkový rozdíl sedmnácti let.

Začal si pak vztah s herečkou Pauline Frederickovou, o 18 let starší než on, nymfomankou. Vztah trval asi 2 roky.

Divadelní kritici si Clarka poprvé všimli v roce 1927 v hitu „Chicago“, kde hrál cynického reportéra. Dostal se jako divadelní herec až na Broadway, kde působil do roku 1930.

Dobytí Hollywoodu

Nebudeme pojednávat o všech dalších Gableových milenkách a manželkách – byl proslulý sukničkář a ženatý byl pětkrát. Nemůžeme ani vyjmenovávat všechny filmy, kterých pozdější uznávaný „Král Hollywoodu“ natočil celkem šedesát šest celovečerních, jen pro studio MGM z toho pětapadesát. Zastavíme se pouze u některých osudových žen a u filmů, které něčím zasluhují i dnes připomenout.

První film, kde Clark Gable dostal skutečnou roli, byl western ze současnosti „The Painted Desert“, natočený v roce 1931 režisérem Howardem Higginem pro společnost Pathé, kde hrál surového padoucha. V roli poprvé filmové kritiky zaujal.

Prvně v hlavní roli účinkoval ve snímku „Sporting Blood“ také z roku 1931, natočeném v MGM režisérem Charlesem Brabinem, kde ztvárnil roli hazardního hráče. V roce 1931 pak účinkoval ještě v dalších deseti snímcích pro různá studia.

S mladou Shirley Temple V „Dancing Lady“, natočeném v roce 1933 pro MGM v režii Harry Beaumonta, ztvárnil hlavní roli s Joan Crawfordovou, se kterou se stali milenci i mimo kameru.

S Jean Harlow, se kterou natočil v roce 1932 „Red Dust“ v režii Victora Fleminga, se stali „nejsvůdnější dvojicí“ studia MGM.

Kultovním snímkem, ozdobeném pěti Oskary, jedním z nich za hlavní roli pro Clarka Gablea, je „Stalo se jedné noci“, natočené ve studiu Columbia režisérem Frankem Caprou, v roce 1934.

Snímek „Vzpoura na lodi Bounty“, z roku 1935, v režii Franka Lloyda, natočený v MGM, dostal Oskara jako nejlepší film roku a Gable nominaci za hlavní roli.

V „San Francisco“ z roku 1936, v režii Van Dyka pro MGM, ztvárnil hlavní roli majitele vykřičeného domu, ve kterém účinkuje nadějná operní zpěvačka. Film proto obsahuje několik operních árií. Ve vedlejší roli účinkuje Spencer Tracy – Gableův někdejší kumpán z „mokrých čtvrtí“ New Yorku, z jejich společné divadelní éry prožité na Broadwayi. Snímek pojednává o ničivém zemětřesení v roce 1906.

Ve filmu „Test pilot“, z roku 1938, studia MGM, v režii Victora Fleminga, se po filmu „Noční let“ z roku 1933, při natáčení podruhé dostal na palubu letadla. S filmaři spolupracovalo Americké vojenské letectvo /USAF/. Gable zde představuje zkušebního pilota – hazardéra a Spencer Tracy jeho mechanika.

Nejslavnějším Gableovým snímkem je bezesporu kultovní velkofilm „Jih proti severu“, natočený v barvě ve studiu MGM v roce 1939, kde sehrál roli ústředního páru z doby občanské války s Vivien Leighovou. První tři premiéry překonaly rekordy návštěvnosti. Žádný film v dějinách kinematografie se ani nepřiblížil sumě, kterou film utržil. Vydělal šestkrát víc, než předchozí kasovní trhák MGM „San Francisco“. Snímek také dostal tři Oskary – za režii, za scénář a zvítězil jako nejlepší film roku.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 07. 2012.