Z jídelníčku klaunů a komiků (52)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…

Posledním z komiků (asi lépe řečeno bavičů), kterého v tomto seriálu představuji, byl Vladimír Dvořák, přes tři desítky let jeden z nejlepších tvůrců televizní zábavy. Za svého života vydal tři knížky: Začínáme od Adama (1960), Všechny náhody mého života (1991) a S Vladimírem Dvořákem o chutích a jídlech (1999), na které autorsky pracoval Pavel Lukeš. A právě z té poslední jmenované knihy je i následující recept.

Rizoto (podle Vladimíra Dvořáka)

Pokud zbude kousek telecí, vepřové nebo i drůbeží pečínky, žena už tuší, že nazítří bude rizoto. Tuší správně a netěší ji to, rizoto nemá v lásce. Já jsem ovšem pyšný, jak ekonomicky hospodařím. Do rizota přidám i zbytek šunky, který se zmrzlý krčí někde v mrazničce, a trochu zeleného hrášku z konzervy...

Všechny ty drahocennosti podusím na troše tuku a na cibulce a pak je smíchám s uvařenou rýží. – Já vím, chceš namítnout, že to nebude ortodoxní rizoto, jen pouhopouhá imitace. Máš pravdu. Vadí to moc? – Každou porci ještě hustě posypu nastrouhaným tvrdým sýrem – já volím parmazán, žena dává přednost ementálu – a vsaď se, že si přidáš!

Je spousta možností, jak naložit s masitými resty. Když zbude tučnější vepřové maso, umelu ho se starším rohlíkem namočeným na chvíli do mléka, okořením majoránkou, pepřem a stroužkem česneku utřeným se solí, podusím na sádle a pak to zapeču.

Zase imitace, ale chutná to, na mou duši, jako prejt. Skoro.

Vladimír Dvořák (1925–1999)

Konferenciér, herec, textař a scenárista. V roce 1946 začínal jako redaktor a konferenciér Čs.rozhlasu, v padesátých létech působil jako estrádní konferenciér a byl též členem Divadla estrády a satiry (později Divadlo ABC). Od roku 1956 začala jeho dlouholetá spolupráce s Jiřinou Bohdalovou (jejich nejznámější televizní program bylo Televarieté). V Čs.televizi vytvořil řadu zábavných pořadů – kromě Televarieté také Písničky na zítra; Kdo, s kým, o čem, pro koho; Zpívá celá rodina aj. V letech 1963–1970 byl hlavním průvodcem televizních Silvestrů. Jako textař je podepsán pod řadou hitů (např.: Píseň pro Kristýnku, Dobrou noc, Je po dešti, Nelly Gray, Rolničky, Tam, kde šumí proud, Váš dům šel spát, Vzpomínky mi zůstanou a další).