Fanklub Pašáků

Rubrika: Exkluzivně – Fanklub pašáků


Když nás nikdo nepochválí, pochvalme se sami.

             

5   Chcete-li slyšet naši oficiální znělku PAŠÁKŮ, klikněte na jeden z obrázků.   5
Písnička Konšelská je ze hry Těžká Barbora z Osvobozeného divadla (rok1937) a kromě tohoto sboru
v ní pak ještě zpívají Jiří Voskovec + Jan Werich + František Filipovský.  (soubor je ve formátu waw)

POZOR!  Pašáka může dát kdokoli (čtenář i autor PN), a to  jakékoli osobě, která si to - podle udílejícího - opravdu zaslouží (samozřejmě včetně sama sebe). To znamená, že se PAŠÁK nemusí vůbec týkat Pozitivních novin, ale jakéhokoli pozitivního skutku, myšlenky, nápadu apod. !!!

    Co je to DÁT (SI) PAŠÁKA ... ?

    Kolik PAŠÁKŮ si můžeme dát nebo dostat?
    Co je to FAN KLUB PAŠÁKŮ?
    Kdo a jak se může stát členem FAN KLUBU PAŠÁKŮ?

Pašáka č.
DÁVÁ

ZDE JE PROSTOR PRO VAŠEHO PAŠÁKA

Pašáka č. ◄DOSTÁVÁ

Pašáka č. 75
DÁVÁ

Egon
Wiener

3.11.2011

Pašáka dávám vedení projektu PLAZA LIBEREC,

které i přes těžké začátky a nedůvěru libereckého obyvatelstva vytvořilo z nákupní galerie v centru Liberce jeho výstavní síň. Plaza spolupracuje a plánuje budoucnost s řadou těch nejlepších. Tady už nejde jen o to, jak přilákat zákazníky, ale jak je i pobavit. Nabízí doprovodné programy, úžasný dětský koutek, pohádky pro nejmenší a uspokojí i ty, co marně hledají lavičku před radnicí, pod stromy, v příjemných zákoutích. Plaza Liberec je velkou konkurencí a výzvou těm, co nevědí, jak se představit.
Plaza se stává, a to zcela oprávněně, místem schůzek, zařízením odpočinku, relaxace, nákupu, pobavení a dnes i cíleného poučení. Plaza v Liberci má prostory a hlavně má v čele mladé, zapálené vedení. Kdo nebyl v Plaze, nebyl v Liberci, kdo zde nevystavoval a nešel za lidmi právě zde, jako by ani mezi lidmi nebyl. Tomu se říká dobrá práce a máme ji na dosah ruky. Poděkování patří těm, kteří tohle umí.

Pašáka č. 75
◄DOSTÁVÁ

liberecká
Plaza

Pašáka č. 74
DÁVÁ

Jitka
Dolejšová

18.6.2011

Tak mám pocit, že i rubrika Fan klubu Pašáků nějak podřimuje. Asi je to tím, že je jednodušší nadávat než někoho pochválit. A třeba i pochválíme, oceníme, ale necháme si to pro sebe. Myslím, že je všude kolem nás spousta věcí ke chválení. Pravda, někdy jsou schovány jako sluníčko za velkým černým mrakem, ale podle zlatého okraje poznáme, že tam vzadu se skrývá něco pozitivního. A tak bych si dovolila rozdat několik velmi významných Pašáků.

V první řadě šéfredaktorovi Pavlu Loužeckému za jeho bojovného ducha a snahu se co nejdříve uzdravit a vrátit do svého redakčního křesla.
Druhý Pašák patří všem, kteří v tom uzdravování Pavlovi pomáhají.
Třetí Pašák patří jeho nejbližší rodině, protože LÁSKA je skutečně více než slovo.
Čtyřlístek Pašáků doplním Pašákem pro Pavlova syna Martina Loužeckého, který se prozatím šéfování PN ujal a vede si skvěle.
Jitka Dolejšová

Pašáka č. 74
◄DOSTÁVAJÍ

Loužečtí
a spol.

Pašáka č. 73
DÁVÁ

Jitka
Dolejšová

14.10.2010

DVOJPAŠÁK
Obrovského pašáka si zaslouží všichni, kdo se podíleli na záchranné akci zasypaných chilských horníků.
Dalšího pašáka dávám všem 33 horníkům, kteří přežili 69 dní v závalu hluboko pod zemí – za jejich vnitřní sílu, nezlomného ducha a osobní statečnost.
Jitka Dolejšová

Pašáka č. 73
◄DOSTÁVAJÍ

chilští horníci
a jejich zachránci

Pašáka č. 72
DÁVÁ


Jitka
Dolejšová

5.2.2010

Lebrová Dobromila Ing.S velikým uznáním dávám Pašáka paní Dobromile Lebrové, pilné včeličce Pozitivních novin, k jejímu dnešnímu svátku.
Paní Dobromila zásobuje naše čtenáře neustále se zvětšující množinou článků se zajímavými informacemi o životech a dílech slavných osobností.
Kolik to musí být práce, kolik času stráveného na internetu či listováním v knihách a encyklopediích! Kolik nadšení, trpělivosti a vytrvalosti je schováno mezi řádky... A možná někde hodně hluboko se před zraky čtenářů ukrývají bolesti v zádech a slzení unavených očí…
Přeji paní Dobromile do dalších let mnoho zdraví, radosti, optimismu a lásky. Jsem ráda, že jsou takoví lidé mezi námi.

Přehled všech článků Dobromily Lebrové v Pozitivních novinách

Pašáka č. 72
◄DOSTÁVÁ

Dobromila
Lebrová

  Pašáka č. 71
DÁVÁ


Jitka
Dolejšová

7.1.2010

Hudebního PAŠÁKA dávám dívčímu triu skupiny INFLAGRANTI .
Jsou to: Markéta Muzikářová - elektrické housle; Sylva Jablonská - elektrické violoncello; Kateřina Lískovcová - elektrické housle.
Jejich skvělá, dynamická, procítěná a zároveň profesionální hudební produkce potěší každého.
Skupina vydává svoje druhé CD s názvem Restart, kde opět předvádí bravurní kompozici slavných melodií z klasiky, rocku i popu v úpravách pro elektrické smyčce. Zážitku ze „živého“ koncertu se reprodukovaná hudba nemůže vyrovnat, přesto alespoň kapku čistého hudebního vínečka si můžete poslechnout na stránkách skupiny:
http://www.inflagrantimusic.cz 

Pašáka č. 71
◄DOSTÁVÁ

 

skupina
INFLAGRANTI

Pašáka č. 70
DÁVÁ


Jitka
Dolejšová

3.11.2009

Pašáka se světlem svíček a lesní vůní dávám našemu českému Ježíškovi, protože jsem zjistila, že to přede mnou ještě nikdo neudělal.
A Ježíšek si to rozhodně zaslouží.
Za krásné tajemství, které ho obklopuje,
za kouzlo, jež s sebou přináší,
za radost v dětských očích,
za laskavost, kterou lidem předává,
za moudrost, která ho provází,
za shovívavost k Santa Clausovi,
za vytrvalost, že to přesto nevzdává,
za trpělivost s námi všemi.
Ježíšku, děkujeme.

Pašáka č. 70
◄DOSTÁVÁ


Český
Ježíšek

Pašáka č.69
DÁVÁ

Jitka
Dolejšová

15.9.2009

POZOR!
Před slavnostně nastoupeným týmem PPPN (přátel a příznivců Pozitivních novin) vyslovuji upřímné poděkování a dávám PAŠÁKA panu Petru Palmovi, výtvarníkovi a ilustrátorovi dětského časopisu Můj vláček a časopisu Smolíček.
Kresby Petra Palmy jsou radostné a vtipné. Oči postaviček působí plasticky (3D) a živě. Výtvarník nezapomíná ani na drobné milé detaily, jako např. malý pavouček v rohu kresby nebo rybka usmívající se „od ucha k uchu“.
Ilustrace harmonicky ladí s textem pohádek – jak s jejich obsahem, tak věrně zachytí i náladu a celkovou atmosféru. Název časopisu na obálce je v každém čísle jinak výtvarně zpracován, pan Petr Palma si s písmeny doslova pohrává. Citlivě je propojuje např. se symboly aktuálního ročního období, probíhajících svátků či naznačuje obsah časopisu. A tak jsou někdy písmena MŮJ VLÁČEK ozdobena drobnými kvítky, jindy jsou „zasněžena“, nebo doplněna obrázky školních potřeb či kraslic. Bez všech těch krásných obrázků by moje (a nejen moje) pohádky, básničky a úkoly pro děti vypadaly jako den bez sluníčka.
POHOV! VOLNO! ZPÍVAT!
Pozn.: A pěkně prosím - nejen zpívat, ale také kreslit, malovat a psát. Děkuji.

Pašáka č.69 ◄DOSTÁVÁ

Petr
Palma

Pašáka č.68
DÁVÁ

Pavel
Novotný
2.8.2009

Únor je ve své druhé polovině a po dvou přechozených zápalech plic, následném kolapsu dýchacích cest a pár týdnech intenzivní léčby už dýchám. .....

... Rád bych vyjádřil své díky nejenom za sebe, ale za všechny pacienty toho času lékařům MUDr.Janu Antonovi, MUDr. Tomáši Rokosovi, šéflékaři MUDr. Vodičkovi pro jejich vlídnou a otevřenou a pozornou komunikaci s pacienty, která spolu s nesporným profesionálním nasazením je tím co uzdravuje.

... A samozřejmě i sestřičkám bez ohledu na jejich věk a délku profesní praxe. Jejich úděl a pracovní nasazení jsou hodné obdivu a poděkování stejně tak, jako za jejich ochotu a vlídnost bez ohledu na dlouhé a únavné směny. Děvčata, dík Vám všem a za všechno.
Pavel Novotný

Celý text dopisu si můžete přečíst zde.

Pašáka č.68 ◄DOSTÁVÁ

tým
ošetřujících lékařů
a sester

Pašáka č.67
DÁVÁ

Jitka
Dolejšová

31.7.2009

Motto: Lepší než naříkat nad velkou tmou, je zapálit malou svíčku.
Svého v pořadí již 14. Pašáka uděluji tentokrát panu Petrovi Reicheltovi, který své služební e-maily doplňuje dovětkem:

Chytnou se tohoto dobrého nápadu i další úřady a instituce?

Pašáka č.67 ◄DOSTÁVÁ

Petr
Reichelt

Pašáka č.66
DÁVÁ

Jitka
Dolejšová

15.7.2009

Pořádného PAŠÁKA si zaslouží vydavatel PN Pavel Loužecký za své poutavé a lidsky milé povídání o Pozitivních novinách v pořadu internetové televize Cesty k sobě.
Místo další chvály a potlesku mám pro všechny čtenáře návrh: Dívejte se, poslouchejte, vnímejte - a posuďte sami :o)
http://www.cestyksobe.cz/kreslo-pro-hosta/nasi-mili-hoste/334.html

Pašáka č.66 ◄DOSTÁVÁ

Pavel
Loužecký

Pašáka č.65
DÁVÁ

Jitka
Dolejšová

15.6.2009

Uděluji Pašáka paní Anně Loužecké za její úspěšné ukončení studia na Univerzitě třetího věku (studovala současně dvě fakulty!).
Tato studentka si ocenění zaslouží tím spíše, že svoje výročí narození oslavila více než 70+ a je pětinásobnou babičkou.
Přeji paní Anně hodně zdraví a elánu.
Přeji jí, aby to svoje pozitivní světýlko, které vyzařuje do okolí, i nadále předávala všem, kdo to potřebují.
Jitka Dolejšová

Pašáka č.65 ◄DOSTÁVÁ

Anna
Loužecká


Pašáka č.64
DÁVÁ

Břetislav
Kotyza

3.6.2009

Není nikdy dost poděkování ve věci týkající se dětí. Týkající se nabízené šance ke křehkému dětskému životu.
Umanutý Ludvík Hess, několikrát zde již jmenovaný, otevřel se svojí partou dnes již
25. babybox. Tentokrát v Nymburské nemocnici. Již 18 dětí může za svého adoptivního "dědu" považovat právě tohoto chlapíka ve věčných lacláčích a basketbalové čepičce. Nechť sobě pan Ludvík pustí hymnu Pašáků několikrát a pěkně nahlas. Plným právem! Jak jej ale znám, bude se vymlouvat na nedostatek času. Že ještě mnoho babyboxů musí vybojovat na lidské lhostejnosti. Go, Hessi, go!
Břetislav Kotyza


Pašáka č.64 ◄DOSTÁVÁ

Ludvík
Hess


Pašáka č.63
DÁVÁ

Jitka
Dolejšová

15.5.2009


PAŠÁKA  a jedničku s hvězdičkou
si zaslouží
Městská policie Praha. 
Na majitele správně zaparkovaného auta čeká za stěračem
modrá kartička:
„Zpráva strážníka“ s oznámením, že strážník č......při kontrolní obchůzce dne........ v ......hodin  zjistil, že vozidlo poznávací značky..........se nacházelo bez závad a správně zaparkované.
Lístek obsahuje poděkování a v dolní části je opatřen
velkým usměvavým ksichtíkem. Výborný nápad!


Pozn: Kartičku jsme našli 15.5.2009 za stěračem našeho auta
na Praze 14. Potěšení bylo i na naší straně


Pašáka č.63 ◄DOSTÁVÁ

Městská
policie
Praha


Pašáka č.62
DÁVÁ

Eva
Rydrychová

22.4.2009

Ještě nedávno bylo mým společníkem kolo a poštovní brašna. Lidé mne očekávali s nadějí či obavami, jakou zprávu přinesu. Dnes přináším zprávu, která těší nejvíc mne. Mám práci, která mne baví a po které jsem od malička toužila. Díky lidem z Pozitivních novin se ze mne stala ilustrátorka dětských knih, internetových článků plných pohlazení a radosti, přičemž mám dost času i na svou velkou rodinu.
Když mne před třemi lety na skype zavolal pan Václav Židek, neměla jsem tušení, jak se mi změní život. Na cestě těmi lety mne potkalo tolik milých laskavých lidí, kteří zůstanou v mým srdíčku nadosmrti. Moje babička říkávala: Co sníš a vypiješ, toho na světě užiješ..., já bych k tomu dodala: a s kolika dobrými lidmi se poznáš.
Poznala jsem osobně tolik lidí, jejichž výčet už ani nesepíši a nerada bych na někoho zapomněla.
Pracuji na 4 knihách a k tomu mám bezvadné zaměstnání v propagaci firmy pro vývoj zdravotnických nástrojů. A to vše jen proto, že Václav si na skypu našel moje jméno.
Ráda bych touto cestou poděkovala za veškerou činnost, kterou Václav vykonává. Nejen pro Pozitivní noviny, ale také pro lidi. Pro mne toho udělal moc a ve své skromnosti za to nic neočekává. Nemohu jinak oplatit, než od srdce poděkovat za vše.

Zvláštní dík bych také poslala Pavlu Loužeckému pro jeho bohulibou činnost, zkrátka za existenci Pozitivních novin. Dává tímto světu mnoho dobrého. Lidem příležitost setkávat se bez ohledu na kontinenty, čas i národnost, vytvářet společné projekty a sbližovat se s tvorbou veškerého oboru. V dnešní bulvární době je to činnost hodná vysokého ocenění.
Jsem nesmírně šťastná, že patřím k lidem, kteří se účastní pozitivně internetového života.

Eva Rydrychová
evussa7(a)gmail.com


Pašáka č.62   ◄DOSTÁVÁ

Václav
Židek

Pavel
Loužecký


Pašáka č.61
DÁVÁ►

Lada Křivánek

17.04.2009

Pašáka pro Pepu Fouska
 
Pozitivní noviny navštěvuji již pár let, a i když je mám v Bookmarks na prvním místě a rád je propaguji mezi všemi přáteli, tak jsem objevil Fanklub Pašáků až dnes. Proto jsem se hned rozhodl udělit Pašáka Pepovi Fouskovi (jako malý dodatečný dárek k jeho sedmdesátinám). V Česku není moc lidí, kteří by si zasloužili Pašáka více než Pepa Fousek. Opravdu tak dobrého člověka aby dnes člověk hledal v celém světě snad s baterkou v ruce. Samo nebe mi jej kdysi seslalo. Snad jako náhradu za zesnulého kamaráda Karla Kryla, právě v ten samý den před patnácti lety, když jsme přijeli domů a šli navštívit jeho čerstvý hrob.
Večer jsme šli do Divadla J.Grossmana, kde vystupoval Pepa Fousek, zakoupili jsme si též jeho kazetu "Tohleto, lidi, je Demokracie". Hned doma při poslechu jsme byli radostí celí bez sebe a okamžitě jsme se rozhodli, že ho musíme vidět. Následující večer jsme šli opět do divadla, ale Pepa nikde. Poseděli jsme ještě se Slávkem Šimkem, Uršulou Klukovou a Jirkou Krampolem a kuli plány, kde se s nimi a s Pepou Fouskem můžeme setkat na jejich letních toulkách s divadlem. Rozhodli jsme se pro Poděbrady (kde se kdysi Pepa léčil po infarktu). Lázeňský sál byl narvaný stovkami vděčných diváků.
V té době Pepu doma ještě skoro nikdo neznal, ale pokaždé, když vystoupil, tak "boural" sál. O přestávce jsme se setkali a hned jsem se rozhodl, že to je další umělec, kterého pozvu do Montrealu. Děkoval jsem osudu, že jsem zakoupil jeho kazetu, bez té bych ani nepoznal tak fantastického přítele a kamaráda. Bohužel za těch patnáct let tu byl jen třikrát (buď s manželkou Jarmilkou či synem Tomášem), protože k šedesátinám dostal jako "dárek" několikanásobný bypass, po kterém se již bál dalekých cest. Proto vždy když přijedeme domů (také mám hrůzu z létání, takže nemohu ani sbírat body za časté lety :-) , tak se vždy těšíme na další setkání.
I když v Česku byl ještě Pepa Fousek celkem neznámý pojem, tak již dávno o něm věděl celý exil v Austrálii, Kanadě, Americe, ba i v Evropě, a miloval ho celý svět. Doma mu pomohlo, že se po rozpuštění souboru divadla osamostatnil a mohl lidem ukázat co umí. Protože jeho tvorba pramenila z jeho čistého srdce, tak si doma i ve světě získal tisíce a tisíce příznivců.
Mám již z videokamery přes sto hodin "Fouska" a občas si to i s přáteli pouštíme, když na člověka přijdou někdy chmurné myšlenky, či se chceme jenom pobavit a zavzpomínat. Rád bych to dal jednou i na YouTube, až se naučím jak se to dělá a mohl se tak podělit o Pepu s celým světem. Neznám člověka s tak dobrým srdcem (i když nemocným) jako Pepu. Nechci zde zabředávat do superlativů, to ponechám jiným, ale tak jak on dovede pohladit po duši, to jsem snad ještě nezažil. Je fakt, že když svým humorem tepe do všeho zla a nešvarů, tak měl, a i dnes má, "nahoře" i jinde, mnoho odpůrců. Zato lidem mluví z duše a lidé jej mají rádi víc a víc, o čemž svědčí všechna vyprodaná představení, ihned rozebrané knížky a sledovanost jeho Dobrých jiter a dalších rozhlasových pořadů. Je vidět, že jeho školou byl život, kdy od 14 let pracoval v hutích, či pásl krávy na Šumavě, nebo dělal u plynu a že svou férovost praktikuje již od dob svého boxerství, a jeho umělecké duši křesťana prospěla jak jeho umělecká fotografie, tak jeho kladenská "lumpenproletariát" poezie. Při poslechu Pepy člověk vždy potřebuje krabici "Kleenexů" (papírových kapesníků), na slzy radosti či smutku. Ale jak říká sám, radost a žal chodí pospolu, tak jako v životě. Hlavní je, že Pepa dává lidem stále naději ve vítězství dobra a bojuje proti zlu jako Don Quichotte do roztrhání těla a srdce.
Pepo, k Tvým mladistvým sedmdesátinám Ti všichni přejeme ještě hodně dlouhá léta v plném zdraví, radosti v kruhu rodinném a mnoho energie, abys mohl ještě dlouho lidem rozdávat radost a potěšení ze života.

Ať Tě zde andělé zanechají aspoň do stovky.
To Ti přejí Láďa a kamarádi z Montrealu.


Pašáka č.61   ◄DOSTÁVÁ

Josef Fousek


Pašáka č.60
DÁVAJÍ


Pozitivní noviny
13.4.2009

Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Výrok Tomáše Bati z roku 1932
 

Pašáka č.60   ◄DOSTÁVÁ

Tomáš Baťa


Pašáka č.59
DÁVÁ


Egon Wiener
13.4.2009

Příští rok v Dolní Řasnici, jak jinak...
 
Židovské i křesťanské svátky i tzv. předkřesťanské svátky jara mají v sobě jedno společné. Přivítání jara, jako synonyma opětného zrodu, zmrtvýchvstání, kdy zázrak otevírá cesty rozloučení s něčím, jehož příští je nový život...
Letošní svátky, jak Pesach, tak Velikonoční se nám téměř překrývaly a bylo na nás, která pozvání přijmeme. Ti, kteří přijali pozvání přítele Milana Maršálka na 6. ročník Vajíčkovníku do Dolní Řasnice ve Frýdlantském výběžku volili to nejlepší. Vajíčka přivazovaná především dětmi na březové větvičky ozdobené májky, mají ve svých malovaných skořápkách dětská přáníčka a prosby. Navazují na tradice, které zdejší původní obyvatelé znali a ctili.
Hlavní organizátor se nadchl již před lety a zachránil pro budoucnost tzv. Stelzigovu kovárnu (Stelzig - kovář, lidový vůdce povstání zdejších poddaných na konci 17. století), barokní kapličku, dvě roubená stavení a opravuje statek, který léta sloužil jako příruční lom kamení. Dnes už téměř šedesátník s nezdolnou energií se snaží obci a přilehlému okolí vrátit kolorit vesnice a vesnické zábavy.
Nejvíce úspěchu dosahuje u vesnických dětí a jejich mladých rodičů. A tak letos, jako i několik let minulých byly k vidění alegorické vozy, makety zvířat, děti v maškarních krojích, jízda na koni, živá hudba, loutkové divadlo, šermíři, prodej keramiky. To vše financované filantropem, který si zamiloval kraj na pomezí Záhvozdí dnešního Euroregionu Nisa. Ten, kdo přišel zblízka nebo přijel z dáli nelitoval. Všichni se tu cítili neskutečně dobře, jako mezi svými. Nikdo sem nemusel. A šli jsme rádi...
Rozzářené dětské oči, ta nejhezčí zvířátka – malí klokánci, pejskové kočičky. Lidé se k sobě chovali moc hezky, počasí přálo, co víc si přát? Nejvíc se radovaly oči dětí a ti, co je sem přivedli. I organizátor byl nadšen počasím, účastí a zájmem lidí z vesnice, kteří nezůstali stát za ploty svých stavení. A tak se stalo, že jsem se bavil jako už dlouho ne a se mnou spousta mých přátel, které jsem pozval znovu poznat staré zvyky. Rovněž je to něco nového, podívat se na vesnici a nevidět jen ulici, kterou frčí váš auťák. A stalo se, že se sem chtějí všichni za rok vrátit a pověsit malované vajíčko se svým přáníčkem.
A také poděkovat tomu zvláštnímu pánovi, Milanu Maršálkovi, který odtud jezdí spát desítky kilometrů domů, aby se sem denně vracel a stavěl s těmi, co tu bydlí ani Dolní ani Horní Řasnici, ale tu jejich. Krásnou Novou Řasnici spokojených pozitivních lidí. A paní zubařce Maršálkové i oběma dětem hodně zdraví a sil, aby mu i nadále mohli pomáhat zvelebit tuhle zem. Aby všichni dlouho žili...
 
Egon Wiener
egon.wiener(a)gmail.com


Pašáka č.59  ◄DOSTÁVÁ

Milan Maršálek


Pašáka č.58
DÁVÁ


Jitka
Dolejšová
7.4.2009

Uděluji usměvavého Pašáka všestrannému umělci panu Jiřímu Hellerovi, který obohatil Pozitivní noviny o rubriku „Tapety na PC“.
Pan Heller patří mezi přední fotografy, je rovněž fotopublicistou, fotobankéřem, fotoorganizátorem, fotopedagogem, moderátorem a hudebníkem, ale především velice skromným člověkem. Jeho fotografie s nápaditými názvy mají své typické hellerovské kouzlo.
Nedávno byla na stránkách PN uveřejněna v pořadí již 100. fotografie, kterou jste si mohli stáhnout na plochu svého monitoru. Rovněž si dovoluji připomenout, že slunečnice, kterou mají PN ve svém logu, je rovněž dílem pana Hellera. Děkujeme!

Jitka Dolejšová
jituska1111(a)atlas.cz


Pašáka č.58   ◄DOSTÁVÁ

Jiří
Heller


Pašáka č.57
DÁVÁ


Egon Wiener
20.3.2009

Už jsi byl? V České Lípě...

 

Nikdy bych neřekl, že vás někam pošlu. No vidíte a už je to tady. Ať mi závidíte nebo si nemáme co říct, běžte někam. Do kytek! Vy ostatní do muzea v České Lípě! Ono je to totiž tak. Není muzeum jako muzeum. Jsou taková, kde během vernisáže chvátají muzejní vědátoři domů, natruc všem pozvaným přítomným.

Tak tohle jsem na vernisáži v českolipském muzeu nezažil. Viděl jsem výstavu „Čarovné bylinky“ a „Rostliny v umění a řemesle“. A bylo co bdivovat! Entuziasmus odshora až dolů a po andělských chodech vzhůru. Tomu říkám kolektiv, tomu říkám muzeum! No vidíte a starosti mají jako všude jinde. Jde o to jak a kdo kolektiv řídí a umí stmelovat. A tady se muzejnictví opravdu daří. Málokdy se stane, že nemám co říct. Skutečně je potřeba za dobrou práci děkovat. Nikdy bych nevěřil, že vás tam pošlu. Faktem zůstává, že ani já jsem tam nebyl naposled. Tohle muzeum má něco, co jiným schází. Šťávu!

 

Egon Wiener
egon.wiener(a)gmail.com


  Pašáka č.57   ◄DOSTÁVÁ

MUZEUM
v České Lípě


Pašáka č.56
DÁVÁ ►

Hana Němcová
31.01.2009

 
Chtěla bych se připojit k té dlouhé řadě mně neznámých krásných a moudrých lidí, kteří v Pozitivních novinách udělují své Pašáky dalším moudrým lidem za jejich lidství, za jejich přátelství, za jejich činy...
 
Jsem už ve věku, kterému se u mužů říká kmetský, ovšem jen tělesně, duší se cítím stále mladá.
Na stará kolena jsem se vydala na cestu, která je dnes zaplněna miliony a miliony mladých i starších lidí – na cestu naučit se pracovat s počítačem a internetem.
To je sice najednou móda a u nás v republice záslužně propagovaná, ale já tuto cestu podstoupila již před několika lety a ze své vlastní vůle a zvídavosti.
Napřed samouk, pak nějaký bezplatný kurz v knihovně – nic moc jsem se nenaučila! Vnoučata mi sice pomáhala, ale jejich slova „no babi, to musíš přece pochopit, to musíš to a to zmáčknout – počkej, já to udělám sám“ mě donutila k tomu, že ze své skrovné vdovské penze jsem si zaplatila odbornou pomoc.
V kurzu nás učil mladý člověk, učitel matematiky, usměvavý a ochotný pomoci i radou, nejen při výkladu.
Stále dobře naladěný nositel jména Marek Veselý mě doslova přenesl svým odborným výkladem, trpělivostí a velkou empatií k nám, starším „studentům“, přes všechna úskalí toho umění, zvaného práce s počítačem a internetem.
Dnes se směji tomu, jak jsem tehdy dlouho zápolila s ukládáním dat na disketu, jak jsem si kolikrát vymazala pracně napsaný text, jak jsem objevovala další technické možnosti počítače. Pak mi v mozku najednou něco bliklo, já klikám, píšu, odesílám, přeposílám, otvírám, zavírám, chatuju, používám odborné výrazy a ohromuji jimi své seniorské okolí, zkrátka Marek mně najednou dává dalším adeptům v kurzech za vzor!
Za ty první krůčky posílám Markovi Veselému malého  PAŠÁČKA. Velikého, ba obrovského PAŠÁKA mu posílám za spolupráci, kterou jsme navázali po několika letech – ochotně se stal webmasterem webových stránek krajské rady Svazu důchodců ČR Středočeského kraje.
Tyto stránky připravil a podal pomocnou ruku právě v době, kdy jsme ji jako organizace v loňském roce moc potřebovali. Jeho nezištná pomoc a obětavost, s jakou tuto práci dělá ve svém volné čase, a jak mi radí a občas opravuje i některé moje technické přehmaty, si zaslouží, abych mu takto veřejně poděkovala.
Jeho práci můžete posoudit, když kliknete na www.sdcr-stc.estranky.cz Chtěla jsem ho za nás „starší studenty“ navrhnout na titul „ZLATÝ ÁMOS“, to by však asi neprošlo, ten udělují děti svým kantorům. Proto PAŠÁK od důchodkyně je Váš, milý Marku!
 
Svojí současnou aktivní činností ve Svazu důchodců ČR jsem však poznala a stále poznávám mnoho krásných a moudrých lidí, kteří druhým pomáhají a opravdu rozdávají kus svého srdce, kterým za jejich pomoc stačí jen moje skromné slovíčko „děkuji“.
Mezi ně patří i pan Václav Žídek, kterého znám sice jen pár měsíců a ještě k tomu převážně na dálku prostřednictvím internetu a telefonu, ale kterému touto cestou posílám také upřímného PAŠÁKA .
Hana Němcová
                                                                                            


Pašáka č. 56
 ◄ DOSTÁVÁ

Marek Veselý
Václav Židek

  
  Pašáka č.55 
      DÁVÁ

   Břetislav  Kotyza 
    19.01.2009 
Nový Pašák pro Ludvíka Hesse
 
Pozitivní zpráva pro čtenáře Pozitivních novin:
Již dříve zde Pašákovaný pan Ludvík Hess, autor a neúnavný realizátor myšlenky babyboxů v České republice, otevíral dne 19. ledna 2009 v Šumperské nemocnici již 20. babybox na území republiky. Za zmínku stojí v pořadí 18. babybox v Kolíně (5.12.08) a 19. babybox v Jindřichově Hradci (22.12.08). Vivat Ludvík! Realizace babyboxů v České republice není nikterak jednoduchý úkol. Jak však prohlásil Ludvík Hess - Jsem umanutý...
Držím palce a smekám.

Břetislav Kotyza
breta.kotyza(a)gmail.com

   
 Pašáka č.55
  DOSTÁVÁ

Ludvík Hess

Pašáka č.54 
DÁVÁ ►
Jitka
Dolejšová
10.10.08

 

Dávám nadčasového Pašáka Pavlovi Loužeckému za obrovskou odvahu, vůli a cílevědomost, za neutuchající elán a optimismus při prosazování svých všeobecně prospěšných pozitivních projektů, především však za vytvoření a vdechnutí života Pozitivním novinám  a  zcela nově za nastartování projektu „Deník milionáře“.
Jitka Dolejšová

Pašáka č. 54
◄  DOSTÁVÁ
Pavel
Loužecký


Pašáka č.53 
DÁVÁ

 
Břetiskav Kotyza
09.09.08

Čestný titul Pašák Prvního stupně navrhuji udělit pánům Ludvíku Hessovi a Romanu Hanusovi. Autorům, duchovním otcům a neumdlévajícím motorům myšlenky záchrany odložených dětí prostřednictvím Babyboxu. Dne 19. září 2008 otevírali, tentokrát v Příbramské nemocnici, již třináctý Babybox v České republice. A chtějí se dobrat čísla přes 200, neboť taková je potřebnost tohoto zařízení. Neboť takto se zvyšuje šance na přežití pro ty, kteří se nemohou bránit. Chtěl jsem napsat, že "otevírali slavnostně", ale nepatřičnost slov je zřejmá. Nejedná se zde o slávu; jedná se zde o tichou, ale o to urputnější lidskost. Babybox pro odložené děti - Statim.
Čestný titul Pašák prvního stupně navrhuji proto udělit oběma uvedeným pánům. A každému z nich na obě ramena a pořádnou pecku!

Břetislav Kotyza
breta.kotyza(a)gmail.com

www.babybox.cz  
www.hess.cz  
www.divokevino.cz
 


Pašáka č. 53
◄  DOSTÁVAJÍ

Ludvík Hess
Roman Hanus


Pašáka č.52 
DÁVÁ

 
Eva Rydrychová
09.09.08

Tak už máme další Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem za sebou. Když se ohlédnu a zamyslím se, co mi veletrh přinesl, vždy se mi vybaví jedna milá tvář. Míjela jsem ji denně jako všichni kolem. Tenhle člověk posedával i u stánku, kde měl své knihy. Povídal si s vystavovateli i s lidmi, kteří se přišli na výstaviště podívat.
Foto: Pavel LoužeckýOd samého rána byl všude přítomen a neustále se usmíval. Vskutku neustále... a nikdy jsem na něm neviděla, že by byl někdy naštván. Když si pomyslím, kolik starostí a trablů muselo celé výstavě předcházet, kolik lidí oslovil, kolik telefonátů vyřídil, kolik času a možná probdělých nocí tento člověk strávil, aby vše klaplo, tak jen musím obdivovat jeho stále dobrou náladu i nevyhasínající úsměv.
Když už celá výstava se pomalu blížila ke konci, objevil se znovu... aby nás pozdravil, rozloučil se s námi a rozdal úsměvy i těm, kteří ještě postávali a nespěchali domů. I já měla tu čest toho člověka poznat a na rozloučenou mu stisknout ruku. Bylo mi v tu chvíli velmi smutno, že budu muset celý rok zase čekat na vlídnou a veselou atmosféru veletrhu, o kterou se zasloužil tento pán. Ale zároveň mne velmi hřeje na srdíčku, že i já mohu říci, že mi věnoval pár úsměvů, přátelský stisk ruky a svou milou pozornost..
Moje děti jsou pyšné na knihu, kterou on napsal a rád jim podepsal. Já jsem zase hrdá, že stále usměvavého pana Jana Řehounka, manažera Polabského knižního veletrhu v Lysé nad Labem, osobně znám. Velice mu děkuji za jeho obětavost a laskavá slova, čas a knihy, které napsal a určitě ještě napíše.
Ale neděkuji jenom já. Chtěla bych také poděkovat za všechny mé kolegy a kolegyně  Pozitivních novin, všichni sdílí mé pocity, poněvadž byli při tom. Nakonec chci  poděkovat za příležitost, kterou nám tenhle "Honza z Lysé" a pro mne usměvavý Jan, dal.
Jane, byl jste moc fajn – děkuji Vám!
 
Eva Rydrychová
evussa(a)seznam.cz
 


Pašáka č. 52
◄  DOSTÁVÁ

Jan Řehounek 


Pašáka č.51
 DÁVÁ

 
Pavel Ján Buvala
09.09.08

Důchodci děkují a vzorového „Pašáka“ udělují našemu "Honzovi z Lysé", t. j. manažerovi letošního ročníku Polabského knižního veletrhu v Lysé nad Labem panu Janu Řehounkovi za více než roční spolupráci a vedení nás, "výstavištních embrií" při prezentaci se na veřejnosti. Před rokem jsme neznali NIC z výstavnictví. Jan Řehounek byl laskavý a vedl nás trpělivě - byť to nebylo vždy s námi jednoduché - ke zdárnému konci, prezentace naší firmy Svazu důchodců ČR o.s. Krajské rady Liberec.
Nechť věčně září úsměv v jeho tváři, pod parádním knírem!

Pavel Ján Buvala
sdcrliberec(a)seznam.cz


Pašáka č. 51
◄  DOSTÁVÁ

Jan Řehounek 


Pašáka č.50
 DÁVÁ

 
Zdeněk Reich 
07.09.08

Jede, jede, poštovský panáček…

Před několika málo dny jsem našel na internetových stránkách Lidovek anketu, týkající se spokojenosti či nespokojenosti čtenářů se službami České pošty. V době, kdy jsem se na tuto anketu podíval, vypadal stav takto.
Na otázku, jak jste spokojeni se službami České pošty, došly tyto odpovědi:
Ano, odpovědělo 503 respondentů.
To teda ne, odpovědělo 2016 lidí (čili čtyřikrát více jak těch spokojených)
Že nevyužívá služeb České pošty potom odpovědělo 155 lidí.
Nejsem si jist, zda ta poslední skupina používá ke komunikaci poštovních holubů, kouřových signálů, či komunikačních, na dálku slyšitelných bubnů, ale to je jejich věc. Já sám jsem okamžitě přidal svůj hlas skupině první a zvýšil stav spokojených na 504, a to z následujícího důvodu.
Před několika dny nám došel hezký pohled z České republiky, kde byla jedna naše milá známá na krátké návštěvě. Předpokládám, že ve spěchu pohled odeslat, napsala na něj značně neúplnou adresu.
V adrese chybělo nejen jméno ulice a číslo domu, kde žijeme, ale i informace, že pohled má letět do vzdálené Austrálie. Naštěstí bystrý zaměstnanec České pošty věděl, že písmena NSW na adrese značí jeden ze šesti australských států, stát New South Wales a poslal pohled správným směrem přes oceány k nám, k protinožcům. Pohled potom došel na poštovní úřad 2251, který provádí služby pro několik čtvrtí města Gosfordu, včetně Green Pointu (neboli jak obvykle píši přátelům – Zeleného Výběžku). Tam potom poštovní zamětnanec podobně bystrý a svědomitý jako jeho český kolega našel podle jména naší přesnou adresu a tak jsme měli možnost se milým pohledem potěšit.
No, nezaslouží si oba poštovní panáčci veřejnou pochvalu na Pozitivních novinách?

Zdeněk Reich
ZdnRich(a)aol.com


Pašáka č. 50
◄ DOSTÁVAJÍ

neznámí úředníci
české
a
australské pošty


Pašáka č. 49
DÁVÁ


Helena Procházková
23.08.08

Milá paní Jano,
Nebudu psát dlouhá zamyšlení, jen Vám chci říct, že mne Vaše rubrika Výročí slavných osobností velice zaujala. Je velice dobře propracovaná a navázání na odkazy na další informace, to je rozumná myšlenka. Je za tím jistě mnoho hodin práce, díky za ně.
Helena Procházková
anelehenelez(a)seznam.cz


Pašáka č. 49
◄  DOSTÁVÁ

Jana Stuchlíková


Pašáka č. 48
DÁVÁ


Jitka
Dolejšová
25.06.08

Dávám obrovského Pašáka paní Evě Benešové za její velice vtipný a inspirující film „Starci na webu“.
Pašáka si zaslouží i její manžel Jenda za to, že se oba tak odvážně vrhli do počítačového neznáma a našli si k výpočetní technice tu správnou cestičku.
Dalšího Pašáka věnuji jejich dětem a vnoučatům, kteří manželům Benešovým na té kamenité cestě podali a stále podávají pomocnou ruku.
A ještě něco. Z filmu je patrné, jak celá rodina drží pospolu a jak mají k sobě blízko. I za to patří poplácání po ramenou a jeden rodinný Pašák jako prémie.

Jitka Dolejšová


Pašáka č. 48
◄  DOSTÁVÁ

Eva a Jan
Benešovi

 


Pašáka č. 47
DÁVÁ


Iveta
Kollertová
20.06.08

Milá Jituš!
Nedá mi to a musím zareagovat na rozhovor dvou Jitek.
Mám tu čest vás obě virtuálně poznat a je znát, že jste naladěny na stejnou strunu. Rozhovor je hravý, přímý a upřímný. Žádný falešný tón, dokonalý slovní ping-pong.
Seděla jsem s tebou i druhou Jitkou u stejného stolu a usmívala se při odpovědích. Já se klaním, nejsem z těch, co poslouchají cizí hovory, ale u tohoto bych si vzala i naslouchátko, aby mi neuteklo jediné slovíčko.
Galerie IN je navíc skvělý počin pro ty, kteří vidí svět trochu z jiného úhlu, kteří si dokáží hrát se slovíčky.
Jituš, děkuji, upřímně děkuji tobě i paní Jitce Dolejšové.

Tvoje Ivet


Pašáka č. 47
◄  DOSTÁVÁ

Jitka
Dolejšová

Jitka
Stošická


Pašáka č. 46
DÁVÁ


Zdeněk Wachfaitl
09.06.08


Vážená paní Horáčková a paní Stošická,

Je mi potěšením i radostí vidět a číst souběžně nádherný přírodní námět i záběr s naprosto jednoznačně vyjádřeným úžasem a literárním citem nad úsvitem rána. Síla a kouzlo zobrazeného skutečně spočívá v báječné jednoduchosti a síle přírody, delší literární popis by se snad ani na toto místo nehodil. Je to opravdu skvostné.
Zvláště Vám děkuji paní Stošická, že takové věci dáváte a jsou k nahlédnutí v Galerii-In.

Zdeněk Wachfaitl
9. června 2008
Zdenek.Wachfaitl(a)fnmotol.cz


Pašáka č. 46
◄  DOSTÁVÁ

Milena Horáčková

Jitka Stošická
Galerie IN


Pašáka č. 45
DÁVÁ


Iveta
Kollertová
05.06.08




Po přečtení rozhovoru s Janem Krůtou jsem v myšlenkách zabrouzdala do minulosti, do doby zhruba před rokem, kdy jsem měla tu čest Honzíka potkat. Neměla jsem ani tušení, o koho se jedná, vstoupil mi do života pod přezdívkou, se kterou dokonale a skromně zapadl mezi ostatní „psavce“, kteří nesmělýma krůčky vstupovali do světa básníků, reportérů a spisovatelů.
Jistý portál, já nová registrovaná příchozí a první virtuální oťukávání.
Dokázal vždy nenásilně upozornit na chyby a vypíchnout to podstatné, co bylo dobré.
Jeho pochvala hřála několik dní a nutila člověka se zamyslet nad tím, co a jak píše. Obyčejný článek o kamenech ve mne probudil touhu vyběhnout ven a osahat si to, o čem Honzík vypráví. Naučila jsem se věřit si a věřit lidem.
Mám přečteno několik knih Jana Krůty, mám to obrovské štěstí, že byl první, kdo vedl na dálku moje ruce na klávesnici.
Děkuji za tento rozhovor, jen mne utvrdil v tom, co dávno vím.
Jan Krůta patří k těm lidem, o kterých já říkám, že voní člověčinou.
„Děkuji Honzíku, však ty víš, že píši jen tvojí zásluhou, ukázals mi, jak na to!“
Vděčná Iveta Kollertová


Pašáka č. 45
◄  DOSTÁVÁ

Jan
Krůta


Pašáka č. 44
DÁVÁ


Libuše
Čiháková
20.05.08

Pozitivní Jitřenka
Poličská Jitřenka patří mezi média, po kterých se celospolečensky volá. Ve většině ostatních je totiž volání lidí po pozitivních zprávách málokdy vyslyšeno.
Mezi jinými články tohoto ladění v Jitřence mne, jako milovnici zvířat, potěšil článek, že psí útulek v Zeleném Vendolí nabízí lidem opuštěné psy. To je to nejmenší, co může člověk pro zvíře udělat - zajistit mu, kromě stravy a lékařské péče, i lásku. Po vzoru televizních pořadů „Chcete mně“ a „Psího života“ je nabízejí do rodin.
V deníku iDnes jsem se dočetla, že „Češi už zachránili život více než stovce bývalých závodních chrtů z Irska a Velké Británie...“
Z britských ostrovů do Česka dorazilo díky iniciativě Lucie Mirč - Adopce chrtů - od září loňského roku přes sto psů. V Británii a Irsku, kde jsou chrtí závody národním sportem, bývají tato plemena chována maximálně čtyři roky, pak je majitelé utrácejí. Zabít psa je na ostrovech zcela legální...“
Názory na tento počin se různí. Někteří ho schvalují, jiní argumentují tím, že máme svých starostí se psy v útulcích dost, tak nač se starat o cizí. Přijmeme-li ale za svou teorii, že všichni jsme součástí jednoho celku a že pomoci komukoliv přináší ozdravění planety, tedy nás všech, je o nějakém nějakém mém a tvém, našich či cizích, zbytečné mluvit.
Libuše Čiháková
http://libusecihakova.blog.idnes.cz  


Pašáka č. 44
◄  DOSTÁVÁ

Poličská
Jitřenka


Pašáka č. 43
DÁVÁ


Iveta
Kollertová
15. 05. 08

 

Našla jsem stránky o tom jak dát někomu pašáka a nedá mi to. Chci a musím!
Je lékař a lékař, jeden vám může zničit celý život, druhý zpříjemnit dlouhá léta dopředu.  A tím, kdo si "Pašáka" bezesporu zaslouží je MUDr. Petr Jouza z nemocnice v Mostě. Muž, na první pohled přísně vyhlížející, ale jedno je mu vlastní. Láska ke své práci zubaře a láska k lidem. Snaha pomoci a nechtít za to ani skromné díky.
Jsem dlouhodobě ležící, preventivní prohlídky nepřichází v úvahu, nehledě na to, že i moje nemoc si vybrala svou daň. Zuby padaly samy od sebe a nemožnost se pořádně najíst mě ubíjela každým dnem. Dásně bolely, šílela jsem, a z pocitu bezmocnosti taky.
Pak zazářilo světýlko naděje.
Moje pečovatelka mi řekla o "jakémsi" doktorovi z Mostu, který by snad byl i ochoten přijít ke mně domů a prohlédnout mne. Nebylo to tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo, některé zuby chyběly, některých byla jen půlka. Bála jsem se, přiznávám, moc jsem se bála.
Nejdřív bylo zapotřebí odebrat krev, jestli mám dobrou srážlivost, pak čekání na výsledky a konečně vlastní prohlídka.
Musím se ještě teď pousmát, když si vzpomenu na svůj první dojem z tohoto lékaře. Starší pán, zamračený, nemluvný. Po prohlídce následovalo osm malých vpichů do dásní, trhání všech zbylých zubů, dělání otisků dásně... bez bolesti, beze slov.
"Přijdu zase za týden," dodal pan doktor a bouchly dveře.
Sotva jsem stačila poděkovat, vlastně nestačila, celá tvář ztuhlá, slintala jsem jak bernardýn a byla šokovaná z toho, jak to šlo rychle.
Následovaly další a další návštěvy.
Po zhruba třetí návštěvě, už v době, kdy mi byly zkoušeny zubní protézy, se pan doktor rozmluvil. A mluvil krásně... o lásce k rodině, o své lásce k povolání. Byl milý, vůbec ne ten přísný pán. Oči mu zářily jak studánky a tvář zdobil úsměv. Začala jsem na jeho návštěvy těšit.
A najednou to skončilo, mohla jsem jíst, nic mne nebolelo a protézy seděly jak vlastní.
Upřímně, bylo mi to líto. Zvykla jsem na pana doktora, který se mi objevil v životě, aby mi opět o kousek víc zpříjemnil život. Přiznávám, nabídla jsem mu finanční odměnu! Přece jen ke mně chodil týden co týden, nic za to nechtěl, jezdil po své normální praxi.
Odmítl! Kategoricky!
Jen dodal: "Kupte si za to bomboniéru!"
Pane doktore, jste u mne pašák, lidský lékař a člověk, kterého si nesmírně vážím. Děkuji vám!
Iveta Kollertová


Pašáka č. 43
◄  DOSTÁVÁ

MUDr.Petr Jouza
z nemocnice
v Mostě


Pašáka č. 42
DÁVÁ


Jitka
Dolejšová
23. 03. 08

S posvátnou úctou dávám Pašáka a medaili Života Zdravotnické záchranné službě. Zdravotnickým záchranářům, jejichž cílem, touhou i posláním je Život. Slyší naše S.O.S. Přijdou na naše zavolání. Spěchají, svádějí každodenní i každonoční boj, jsou naší, často jedinou nadějí. Kdykoli jsou připraveni, aby pro nás udělali, co je v lidských silách. Někdy dokážou i zázraky. Opravdoví muži v oranžovo-modrých uniformách. Hrdinové všedních dní. ANDĚLÉ ŽIVOTA.
Jitka Dolejšová


Pašáka č. 42
◄  DOSTÁVÁ

Zdravotnická
záchranná
služba


Pašáka č. 41
DÁVÁ


Blanka Kubešová
10. 03. 08

Knihu Václava Židka „Sám ve víru zdymadel“ znám z dřívějška, to bylo hlavním důvodem, proč jsem se na její premiéru v PN ihned nepodívala. Teď to zpětně doháním. Když se totiž k dobrému a vtipnému vypravěči přidá nápaditý a vtipný ilustrátor, je to hotová výhra. Dokument Václav Židka získal ilustracemi paní Olgy Janíčkové na „další dimenzi“.

Za všechny čtenáře, a nejen ty vodomilné, velký dík
Blanka Kubešová


Pašáka č. 41
◄  DOSTÁVÁ

Olga Janíčková
ilustrátorka
Pozitivních novin


Pašáka č. 40
DÁVÁ


Jitka
Dolejšová
04.03.08

Pašáka dávám každému, kdo „přiložil ruku, hlavu a srdce k dílu“ - k vybudování rostlinné banky.
Banka rostlinných druhů, která má pro budoucnost zachovat základní potravinářské plodiny světa ohrožené klimatickými změnami, válkami, přírodními nebo jadernými katastrofami či lidskou nedbalostí, vzniká na norském souostroví Svalbard v Arktidě.
Rostlinná úschovna o rozloze 800 metrů čtverečných pojme více než 3 miliony vzorků kultur. Nachází se 130 metrů pod úrovní moře, uvnitř hory, téměř 300 metrů hluboko v jejích útrobách. Má pancéřová vrata a stěny z betonu silné jeden metr. Vzorky, například obilí a různé druhy brambor, se tu budou uchovávat za teploty minus 18 stupňů Celsia, což zaručí jejich konzervaci po stovky až tisíce let. I kdyby se porouchalo chladící zařízení, nedostane se sem teplý vzduch mnoho desítek let.


Pašáka č. 40
◄  DOSTÁVÁ

Rostlinná
banka


Pašáka č. 39
DÁVÁ


Manželé
Jana a Zdeněk
Reichovi
08.02.08

„Zlatý Pašák“ pro Standu Moce

Když se 26.ledna při příležitosti australského státního svátku, Australia Day, rozdávaly medaile a řády plnými hrstmi, čekali jsme s napětím, zda bude odměněn i náš zasloužilý krajan, Stanislav Moc. K našemu nemalému překvapení a zklamání se na něj nějak nedostalo, možná, že jim došly medaile, jako se to stalo Vlastovi Burianovi v jednom z jeho nesmrtelných filmů.
A tak jsme se rozhodli tuto do nebe volající křivdu napravit a udělit spisovateli S. Mocovi cenu téměř rovnocenou Nobelovce a sice cenu „Zlatého Pašáka“. I když jsme již dříve uvažovali o navržení ceny pro tohoto autora, který má za sebou řádku zajímavých knih, měli jsme na mysli pouhého „Stříbrného Pašáka“. Po přečtení jednoho z jeho  posledních článků o zhoubné proměně PUBLIC SERVANST v PUBLIC MASTERS jsme usoudili, že si plně zaslouží ocenění nejvyšší. Po téměř čtyřech desetiletích života v této, jinak milé a přívětivé zemi, nám nemohla uniknout skutečnost, že pomalu, ale jistě se stáváme dojnou krávou, podporující stále se rozrůstající řady úředních šimlů, kteří by se však patrně jinak těžko uživili. Oni nám potom na oplátku dovolují (případně zakazují) to, či ono, ovšem někdy za drobný, ale většinou větší finanční obnos.
Zdeněk a Jana A.Rich


Pašáka č. 39
◄  DOSTÁVÁ

Spisovatel
Stanislav Moc


 


Pašáka č. 38
DÁVÁ


Blanka
KUBEŠOVÁ
06.02.08

Vážený a milý pane Loužecký,
jistě nebudu sama, kdo by Vám rád za Váš velice zajímavý, instruktivní a i pro laika srozumitelný a názorný článek Jak vznikají Pozitivní noviny, stiskl ruku.
Že dělat a vydávat noviny je pořádná fuška, že za tím stojí hodiny a hodiny perné práce, to moc dobře vím. Přiznám se, že mě každý den vždy nanovo mile překvapí idealismus každého, kdo se do toho pustí, vždyť z téhle práce nekouká ani sláva ani peníze, pouze uspokojení z dobře odvedené práce, ale právě bez toho by PN prostě nemohly vycházet a být tím, čím jsou.
Je toho potřeba samozřejmě ještě daleko víc - od unikátních a stále nových nápadů, přes osobní elán a nasazení, až po pracovní tým, který umí zabrat - to všechno se podařilo a daří.
Jako člověk, který se nejen živí, ale od chvíle, co jsem se naučila číst a držet tužku, vůbec žije slovem, Vám i celému týmu (a v neposledním i nám, čtenářům a přispěvatelům) k tak ambicióznímu projektu, jakým Pozitiviní noviny bezesporu jsou, fandím a držím palce.
Pěkně Vás zdravím, přeji hodně dobrých nápadů a neméně dobrých spolupracovníků, „tahounů“ a nadšenců typu Václava Židka a dobrý vítr do plachet,
Vaše Blanka Kubešová


Pašáka č. 38
◄  DOSTÁVÁ

TÝM
POZITIVNÍCH
NOVIN


Pašáka č. 37
DÁVÁ


Jitka
DOLEJŠOVÁ
20.01.08

Velkého Pašáka uděluji Veronice FreimanovéZdeňkovi Žákovi, hercům z Divadla Bez zábradlí, za jejich excelentní výkon v představeních Každý rok ve stejnou dobu a Další roky ve stejnou dobu. Jde skutečně o herecký koncert pro dva a oba protagonisté jsou krátce řečeno – SKVĚLÍ !
Jitka Dolejšová


Pašáka č. 37
◄  DOSTÁVÁ

Veronika
Freimanová
a
Zdeněk Žák


Pašáka č. 36
DÁVÁ


Jitka
DOLEJŠOVÁ
20.01.08

Pašáka světových parametrů si jistě zaslouží pan profesor MUDr. Oldřich Čech, DrSc.
Patří k zakladatelům moderní ortopedie, jeho přínos v tomto oboru je celosvětový. Pan profesor operuje, publikuje, přednáší. Je obdivuhodný nejen pro svou profesionalitu, ale i pro svůj lidský a citlivý přístup ke každému pacientovi.
O panu profesorovi píši proto, že operoval i mého příbuzného. Jednalo se o totální endoprotézu kyčelního kloubu. Můj příbuzný se po perfektně provedené operaci velice rychle zotavil, a díky prvotřídní péči teď pracuje a sportuje jako dřív. Vysokohorské túry, běžky, cyklistika – žádný problém. Pan profesor je machr a PAŠÁK. Více o něm se můžete dozvědět na http://www.ortopedie-fyzioterapie.cz/  
Jitka Dolejšová


Pašáka č. 36
◄  DOSTÁVÁ

profesor MUDr. Oldřich Čech, DrSc.


Pašáka č. 35
DÁVÁ


Jitka
DOLEJŠOVÁ
20.01.08

Pašáka si zaslouží naše paní listonoška, která roznáší psaní v Praze 14, na Černém Mostě I. Co jsme se sem před 16 lety přistěhovali, patří sem, do naší ulice.
Paní Vítů, vždy dobře naladěná, má pro každého kromě dopisů, pohledů, upomínek a složenek zcela zdarma milý úsměv. Ačkoliv bydlíme na sídlišti, dobře ví, která maminka je na mateřské, u koho schovat balíček pro souseda, který dědeček už nedoslýchá a dlouho mu trvá, než se došourá ke dveřím. Laskavá, milá, ochotná, taková je naše paní listonoška. Prohýbá se pod tíhou různých tiskovin, ale na obdarování úsměvem nikdy nezapomene. Od ní i složenky nějak ztrácejí na své nenasytnosti. Děkuji Vám, paní Vítů!
Jitka Dolejšová


Pašáka č. 35
◄  DOSTÁVÁ
 

paní
Vítů


Pašáka č. 34
DÁVÁ


Libuše
ČIHÁKOVÁ

14.01.08

Pašák Emil
„To je ale pašák,“ říká se o člověku, který něco dokázal. Já bych ale chtěla mluvit o jednom člověku, kterého moc lidí nezná, a ti, co ho znají, si ani neuvědomují, že toho dokázal hodně a že to pašák je...
Říkejme mu třeba Emil. Bydlí v malé vesnici na Vysočině. Nenápadný, jako tisíce ostatních. Jenže tenhle dělá věci nad kterými v dnešní době zůstává až rozum stát.
Už desítky let píše místní kroniku, vymýšlí pro vesnické děti různé aktivity, zápasy, soutěže, osobně je vozí do okolních míst na tréninky a různé sportovní akce...
Pokud člověk není „v obraze“, ani netuší, kolik práce se za vším skrývá. Když jsem ale jednou byla svědkem toho, jak připravuje s místními hasiči (já tam viděla jen dva) a svou rodinou „Pytlácké závody“ v jízdě na pytlích vycpaných senem, na klopené dráze (začíná nad zahradou a končí ve dvoře Emilovy usedlosti), nestačila jsem koukat.
Ta dráha se pochopitelně musí každoročně pro tuto příležitost ručně vytvořit. Představuje to mnoho hodin strávených při přípravě padesátimetrového koryta s patnáctimetrovým převýšením, metráky a metráky nanošeného sněhu, upraveného tak, aby závodník, a nejedná se jen o děti, nevylítl při „šílené jízdě“ z dráhy a nezranil se. Místy jsou to přímo sněhové hradby, po kterých při „pekelné jízdě“, kdy máte oči na vrch hlavy, fičíte.
Já jsem ty závody taky jela! Co na tom, že jsem při udělování cen byla mezi posledními. Hlavní bylo, že jsem prožila jeden krásný den mezi sousedy, vesnickými dětmi a jejich rodiči, den slunečný a plný smíchu.
U Emila ve stodole, kde se topilo, jsme si pak dali teplý čaj, který každoročně připravuje jeho žena, a bylo i něco k zakousnutí.
A jak praví přísloví, že ovoce nepadá daleko od stromu, do podobných aktivit se zapojují další členové Emilovy rodiny.
Že vy takového Emila mezi sebou nemáte a že ho Emilovým spoluobčanům závidíte? Nemusíte. Když se pozorně kolem sebe podíváte, určitě nějakého najdete. Hledejte ale pozorně. Oni totiž takoví Emilové jsou většinou úplně nenápadní. Držím vám palce.
Libuše Čiháková


Pašáka č. 34
◄  DOSTÁVÁ
 

EMIL


Pašáka č. 33
DÁVAJÍ


manželé
Reichovi


02.01.08

Pozitivní noviny poctivě otevíráme každý večer. Jsou tam opravdu dobré články a proto si zaslouží „pašáka“.
Příspěvky pana Menzela jsou tak moudré a přitom tolik lidské. Nyní ty články PhDr. Slavomíra Pejčocha jsou uchvacující. To všechno bychom měli znát ze školy, ale je stále něco nového a člověk ví, že to bylo právě tak, jak je to v jeho článku uvedeno.
Samozřejmě čteme také Ivana Kolaříka. Jeho poslední článek mi připomněl, jak i já jsem jednou zapracovala, ještě na „gymplu“, tedy na jedenáctiletce, bývalém Vančurově gymnáziu na Smíchově. Těsně před vánočními prázdninami, myšlenkami jsme všichni byli kdekoli jen ne ve škole a já jsem dostala nápad a na tabuli jsem napsala:
Nesem vám noviny poslouchejte
pěkně vás prosíme nezkoušejte.
My to napravíme,
všechno dohoníme,
po Vánocích.


Pozitivním novinám a jeho týmu přejí z Austrálie mnoho úspěchů ve všem konání, hlavně hodně zdraví
Jana a Zdeněk Reichovi


Pašáka č. 33
◄  DOSTÁVAJÍ

autoři PN
Jiří Menzel

Slavomír Pejčoch

Ivan Kolařík


Pašáka č. 32
DÁVÁ


Ravik

23.12.07

O smutném a veselém.
Pavel Loužecký již zřetelně vyložil, že obojí máme v životě bohatě namícháno. Tak například publicisté, kteří by se na jiné adrese nemohli prosadit, se stahují do Pozitivních novin. Tady se také nesetkáte - jako na četných adresách - s dozorem, cenzurou nebo dokonce s typem diskuzí, které připomínají soutěže hulvátů.
Takže tu máme hned dva póly - ten pozitivní i s negativním pozadím. Slušnost se prostě musí těžce prosazovat. Dokonce i pravda takhle vyhrává - ale skoro pokaždé se značným zpožděním.
A jiná směska smutného, ba tragického s lidskou dobrotou se odehrává v těchto mrazivých časech.
Bezdomovec objevil například v popelnici sotva narozeného Čtvrtka a neprodleně se o něj postaral, ale o zachránci se dozvídáme ve stručné policejní zprávě jen to, že "tato osoba se zdržuje v okolí Spořilovského mostu v ranních a večerních hodinách."
Čtvrtka co nevidět adoptují slušní lidé, ale bezdomovec bez jména bude trávit letošní vánoce někde "v okolí Spořilovského mostu". Nežijeme-li zrovna poblíž, abychom mu připravili čaj, popřejme mu alespoň na dálku pěkné vánoce.
Takže, jak vidno, pravda, i ta smutná i její pozitivní stránka, jsou prostě fazety jednoho velmi složitě vybroušeného a ne vždy vydařeného diamantu, jemuž se říká život.

Redakce Pozitivních novin se k tomuto PAŠÁKU ráda připojuje, neboť takovýchto činů se v naší společnosti určitě odehrává celá řada, ale  média na ně bohužel nereagují.

06.01.2007
V čase vánoc jsem navrhl na "pašáka" bezdomovce, který zatím dostal své jméno. Jde o Miroslava Szamszeliho, který zachránil malého Vendelína Čtvrtka, a to z popelnice. Toto odkládání dětí bývalo kdysi jevem vyloženě nebývalým. Ale právě tak nebývalé bylo hostování v kanálech, v patkách mostů, na nádražích nebo v podzemí metra. Když tedy zachránili Čtvrtka, pokusili se i o záchranu Miroslava. Ten však vyskočil z prvního patra azylového domu, a skončil v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Naivka by nejspíše nad tímto osudem kroutil hlavou. Leč tento bývalý hutník žil bez domova čtrnáct let. Lze se tedy divit, že tento muž, žijící ve stálém strachu, skončil nakonec mezi psychiatrickými případy? Podle šéfa léčebny Ivana Davida, který má bohaté zkušenosti, není Miroslav schopen setkávat se s cizími lidmi, není připraven ke komunikaci, zejména když při otevření popelnice kromě Vendelína Čtvrtka zahlédl ještě muže, nejspíše autora mimořádně brutálního činu. Připomeňme si, že zhruba třetina občanů trpí depresemi, že bezdomovců je všeho všudy v Čechách na 20 000 a přestaneme se rázem divit. Proto tvrdím, že i tak zůstává Mirek Pašákem.
Slavomír Pejčoch-Ravik


Pašáka č. 32
◄  DOSTÁVÁ

neznámý
bezdomovec,
který
zachránil
chlapečka


Pašáka č. 31
DÁVÁ


Anastázia
Mahovská


22.12.07

Vážený a milý pane Ondřeji Suchý,
ten nápad uveřejnit informace o tom, co jste spáchal do vysílání v Českém rozhlase 2-Praha se Vám povedl, ostatně jako vše, co jsem měla možnost od Vás vidět nebo poslouchat.
Chtěla jsem napsat o Vaší návštěvě v Mladé Boleslavi do Pozitivních novin, ale zrovna v tomhle období mi psaní vůbec nejde, a tak Vám, Vašim fanynkám a fandům - prostřednictvím Pozitivních novin - posílám alespoň prezentaci z „Adventního večera“,
kde mi bylo tolik pohodově a příjemně.
Přeji Vám pohádkové Vánoce a všudypřítomnou inspiraci
od Vašich vděčných posluchačů po celý nový rok 2008.

Anastázia Mahovská, Mladá Boleslav 

Adventní rozjímání s renesančním publicistou
a nostalgickým spisovatelem
 


Pašáka č. 31
◄  DOSTÁVÁ

Ondřej
Suchý


Pašáka č. 30
DÁVÁ


Ladislav
Vrabec


21.12.07

Mezi ty, kteří narození Krista každoročně slaví ne běháním po obchodech, u plotny a obžerstvím, patří i paní Irena Pletichová z Poličky, které bych rád prostřednictvím Pozitivních novin udělil "Pašáka". Ona totiž už měsíc před Vánocemi začíná s přípravou na instalaci betlémů, které sbírá už mnoho let. Má jich dohromady na dvě stě padesát – papírové vystřihované, z těsta či perníku, z šustí, slámy, dřeva, skla, křišťálu, umělé hmoty. Jsou mezi nimi také miniatury, například ve skořápce vlašského ořechu či v krabičce od sirek, až po papírový Český betlém v šíři téměř dvou metrů. Můžeme na ni prozradit, že letos jich v bytě instalovala dvě stě třicet a zaplnila jimi téměř každou volnou vodorovnou plochu. Kromě toho zapůjčila po deseti betlémech na letošní výstavy betlémů ve Svitavách a Žďáru nad Sázavou...
***
„Moje vášeň propukla v roce 1968, když se začaly prodávat Ladovy betlémy, zanedlouho se pak objevila Marie Fišerová – Kvěchová. Ty betlémy byly tak úchvatné, že jsem jim nemohla odolat a kupovala všechno, co se objevilo na pultech. Později jsem akceptovala i všechny ostatní, včetně těch na pohlednicích, které mi posílali přátelé a známí z různých míst doma i ve světě (Bangladéš, Rwanda, Velká Británie aj.)“, svěřila se mi paní Pletichová.
Ladislav Vrabec
publicista a novinář


Pašáka č. 30
◄  DOSTÁVÁ

Irena
Pletichová


Pašáka č. 29
DÁVÁ  ►
Milan
Dubský

13.12.07

 

 

 

Milá Jitko,
nemohu Ti nepoděkovat za Tvoji skvělou reportáž z Czech Art Festivalu. Jako bys mne tam přenesla nejen do fakticity, ale i do atmosféry. Velmi si Tě vážím od chvíle, kdy jsem začal s Tvojí Galerií IN čas od času spolupracovat. Ale Tvůj rukopis a literární styl, který jsi nám předložila ve své reportáži a zpravodajství z této akce, je zcela mimořádný. Jsi jedničkou a vedeš první ligu reportérů PN. Kdybych ještě někdy psal a vybíral své favority, budeš tam tímto příspěvkem první na řadě. Dík.
Milan Dubský


Pašáka č. 29
◄  DOSTÁVÁ
Jitka
Stošická


Pašáka č. 28
DÁVÁ  ►

Jitka
Dolejšová

30.11.07

Klikněte na prospekt Pozitivních novin, který se vám otevře v plné velikosti.Uděluji kolektivního Pašáka celému týmu, který se podílel na nápadu, přípravě, realizaci i distribuci prospektu Pozitivních novin.
Tento leták, vlastně také jarňák, podzimák, zimák resp. celoročňák zaujme na první pohled. Veselé barvy, vyvážená grafika, zajímavé informace o projektech, přehlednost, čtivost, srozumitelnost... Vše podstatné je tu předkládáno, a přece je to pouhým nakouknutím, poodhrnutím opony... Vzbuzuje zvědavost a láká otevřít webové stránky PN...
Je to dílko profesionální; zároveň je zřejmé, že prospekt byl dělán s velkým nadšením a láskou.
Jitka Dolejšová 


Pašáka č. 28
◄  DOSTÁVÁ

tým PN,
který se
podílel na
tvorbě 
prospektu


 Pašáka č. 27
DÁVÁ  ►

Jitka
Vykopalová


29.11.07

Vážený pane Dubský,
již delší čas po očku pozoruji a očkama oběma pozorně čtu Vaše příspěvky do Pozitivních novin. Že jste byl povoláním novinář, v sobě nezapřete - v kladném slova smyslu míněno. Líbí se mi Vaše postřehy, Vaše úvahy, Váš styl vyjadřování. Reagujete fundovaně na aktuální dění ve společnosti. Snažíte se otevřít lidem oči a vštípit jim mizející morálku, ohleduplnost a úctu k sobě navzájem a nabádáte nás, že se bez těchto kladných vlastností neobejdeme, chceme-li žít hodnotný a poklidný život.
Z Vašeho textu se vždy dozvím něco podstatného, zajímavého a podnětného. Vaše úvahy stojí za úvahu. Jsou dnešní a vysoce aktuální. Dokážete vystihnout podstatu věci a v té záplavě mediálních zpráv podat "možná tápajícímu čtenáři" informaci formou lehce pochopitelnou.
Těší mě - a obdivuji Vás v tom, jak jste přes svůj pokročilý seniorský věk zapálený pro činnost Pozitivních novin a jak se staráte o jejich propagaci. Jste jejich nepostradatelnou součástí - vždyť "Pozitivky si tvoří autoři sami" a Vy jste jedním z nejplodnějších a nejfundovanějších přispěvovatelů.
Ráda si pročítám i Vaše verše - jsou milé a procítěné. Zcela právem se ocitla jedna z nich "Co jsi?" v prospektu Pozitivních novin. Jsem přesvědčena, že je mnoho čtenářů, kteří si, tak jako já, velice rádi čtou Vaše příspěvky, rozumí jim a oceňují je, i když Vám ohlasy na to nepíší. To už tak v našem dnešním moderním světě chodí - já jsem se také rozhodla Vám napsat až po několikátém rozjímání...

Děkuji Vám za Vaše veškeré úsilí při vytváření našeho internetového magazínu, za Vaše postřehy a zdravé názory, vážím si jich a ráda bych Vám tímto udělila velikého Pašáka Pozitivních novin!
Přeji Vám pevné zdraví, abyste mohl nadále psát a přinášet osvětu do myslí a srdcí našich čtenářů.

Jitka Vykopalová, Stockholm
zástupce šéfredaktora Pozitivních novin


Pašáka č. 27
◄  DOSTÁVÁ

Milan
Dubský

 

 

 


  Pašáka č. 26
DÁVÁ  ►

Ivan
Kolařík

16.06.07

UDĚLUJI PAŠÁKA

Jelikož jsem nikomu nic v životě neudělil, dělá mi nyní nemalou radost udělit úplně největšího pašáka celému týmu Pozitivek. Nemyslím si, že by bylo spravedlivé udělit toto vysoké ocenění pouze jednomu člověku, protože všichni táhnou za jeden provaz a všichni dělají co je v jejich silách, aby tyto unikátní noviny byly úspěšné a lidem přinesly dobrou náladu, vykouzlily čtenáři úsměv na tváři, podnitily ho k přemýšlení nad věcmi okolo nás, a pomohly mu alespoň na chvilku dát zapomenout na každodenní starosti a ne příliš veselý život na této planetě.

I když si uvědomuji, že se tým skládá z více než čtyř pašáků, chtěl bych udělit pašáka těmto, pro mě stěžejním lidem, se kterými úzce spolupracuji.

Pavel Loužecký je náramný pašák, že myšlenku Pozitivních novin zplodil a že je neustále obohacuje o nové a chytré nápady.
Václavovi Židkovi uděluji pašáka s hvězdičkou za jeho neuvěřitelný elán, se kterým každodenně po čtyřech hodinách spánku ke své redakční práci přistupuje, za jeho jemný smysl pro humor a umění dokázt ujistit toho nejhoršího autora jako jsem já, že to co píše, stojí za to, a povzbudit ho k další práci.
Dále s neutuchající radostí uděluji tak velikánského pašáka Jitce Vykopalové, že ho stěží unese, za její shovívavost a trpělivost se kterou se musela obrnit, když přistoupila na to, že bude provádět korektury mých textů psaných chatrnou řečí, které jsou pravidla českého pravopisu naprosto cizí. Kromě pašáka jí rovněz uděluji bobříka odvahy!
Nakonec s dojetím uděluji pašáka mojí ilustrátorce, nadané umělkyni Anastázii Mahovské, která srší nápady a osvěžuje moje texty kolážemi plnými jinotajů, kterým po čtyřiceti letech v cizině někdy nerozumím. A také za její rozkošné verše a že má ráda pivo.

Všichni tito pašáci také obohatili můj život o jejich přátelství, kterého si moc vážím.
Díky pašákům kolem Pozitivek jsem se vrátil k rodné řeči, ve které po tolika dlouhých letech konečně zase čtu a, kdo by kdy býval uvěřil, i píšu!
GOOD ON YOU, PAŠÁCI!!!!
Ivan Kolařík
Melbourne, Austrálie


Pašáka č. 26
◄  DOSTÁVÁ

Pavel
Loužecký

Václav
Židek

Jitka Vykopalová

Anastázia
Mahovská

a celý tým
Pozitivních
novin


Pašáka č. 25
DÁVÁ  ►

František FrK
Kratochvíl

15.06.07

Vážený pane Loužecký,
jak radí Fan klub pašáků - když se nepochválíš sám, jiný to za Tebe neudělá... Posílám Vám na ukázku dopis, kterým mně oznamují pořadatelé Mezinárodní soutěže kresleného humoru v Praze, že jsem obdržel čestné uznání ze soutěže Fór pro FOR, které se zúčastnilo 162 umělců z 36 států a 375 soutěžními díly. Na ukázku zasílám dvě ze čtyř prací, kterými jsem soutěž obeslal. Téma soutěže bylo "Cihlu ničím nenahradíš. František FRK Kratochvíl

Vážený pane,
dovolujeme si Vám s radostí oznámit, že jste v VI. ročníku mezinárodní soutěže v kresleném humoru „Fór pro FOR – 2007“ získal (jedno ze tří) čestné uznání. ...
Slavnostní předání cen se odehraje ve čtvrtek 6. 9. 2007 v 17.00 hod. v Praze na Václavském nám. 29, ve výstavní síni Nadace ABF v rámci vernisáže výstavy nejlepších kreseb ze soutěže na téma „Cihlu ničím nenahradíš“.
Na tuto událost Vás samozřejmě zveme, těšíme se, že budete její ozdobou. Buďte proto tak laskav a vyhraďte si, prosím, už nyní čas ve svém diáři.
Prosíme o potvrzení Vaší účasti nejlépe obratem na dole uvedenou kontaktní e-mail - adresu.

Za pořadatele FórProFor
Ing. arch. Aleš Vyjidák
ABF, Václavské náměstí 29, 111 21 Praha 1


Pašáka č. 25
◄  DOSTÁVÁ

František FrK
Kratochvíl


Pašáka č. 24
DÁVÁ  ►

Jarošův
Mlýn

22.11.06

Motto:
„Živote, dej mi sílu,
abych změnil věci, které změnit mohu,
dej mi trpělivost,
abych snášel věci, které změnit nemohu
a dej mi moudrost,
abych obojí od sebe odlišil.“……
Podle Fridricha O“ttingera


Život nám přináší dny všední, slunečné, sváteční a někdy také ty mimořádné, něčím výjimečné. Na ty se pak nezapomíná.
A my si je neseme v sobě jako osobní poselství, které umí posílit a dodat novou energii.
Mimořádnou událostí se může stát také setkání s milým, skromným a citlivým člověkem, který svým přístupem ke světu, životu a lidem dokáže oslovit. Je velmi příjemné slyšet slova a věty, které říká někdo jiný a které vyjadřují naše vlastní pocity a prožitky.
Máme to štěstí, že nejen jako autorku zajímavých příspěvků v Pozitivních novinách, ale i osobně, známe paní Martinu Pfeffer z Vídně. Děkujeme za osobní setkání, které zprostředkovaly Pozitivní noviny, jejímž zakladatelům a všem autorům patří také náš obdiv a uznání.

Milá paní Martino Pfeffer, předsedkyně FAN KLUBU PAŠÁKŮ,
děkujeme Vám za Vaši skromnost, upřímnost, pochopení, ochotu, umění naslouchat lidem a lásku i hrdost na kousek země – Vaší rodné - uprostřed Evropy. Tímto si dovolujeme Vám udělit PAŠÁKA, kterého si právem zasloužíte.
Připomínáme, že do údolí a do mlýna, kde se zastavil čas a který již znáte, můžete vždycky přijet jako domů …
Mějte radost z každého nového dne a usmívejte se, protože úsměv – ten Vám sluší.
S velkým obdivem a úctou

Karel Zatloukal, mlynář

www.jarosuvmlyn.cz


Pašáka č. 24
◄  DOSTÁVÁ

Martina
Pfeffer


Pašáka č. 23
DÁVÁ  ►

Jarmila
Moosová

29.10.06

Od chvíle, co jsem si dnes přečetla čerstvé "favority", nemohu se ubránit pocitu čehosi výjimečného. Jsem přesvědčená, že jsme-li lidé s hlavou i srdcem otevřenými, budeme si vždy dobře rozumět, ať už nás generační hranice dělí, či nikoliv. A po napsání krátkého poděkování si dovoluji navrch udělit jednoho velmi citlivého, leč nanejvýš významného PAŠÁKA.

Vážená a milá, vzácná mi paní Mařenko,
již při prvním setkání s Vámi na stránkách Pozitivních novin byla jste mi čímsi velmi blízká. A nebylo nesnadné na to přijít: Tak moc bych si přála mít Váš životní elán, Vaši čilost a moudrost, nadělí-li mi nebe ještě trochu let.
Vaše poznámky pod vybranými favority plynou s lehkostí a pravdivostí upřímné výpovědi, a to je činí vpravdě dojemnými.
Z celého srdce Vám  i sobě a nám všem přeji, abyste svým duchem Pozitivní noviny ještě dlouho a ve zdraví provázela.
V nejhlubší úctě  Vaše
Jarmila Moosová


Pašáka č. 23
◄  DOSTÁVÁ

paní
Mařenka

 


Pašáka č. 22
DÁVÁ  ►

Pavel
Loužecký

29.10.06

Z titulu svého postavení v Redakční radě uděluji nejvyšší vyznamenání Pozitivních novin, jednoho macatýho PAŠÁKA 1.stupně, před roztroušenou redakční jednotkou, naší spolupracovnici Jitce Vykopalové ze Stockholmu, která zastupuje naše noviny ve Švédsku, a od samého začátku se zapojila s vysokým pracovním nasazením.
Tato stále usměvavá a milá kolegyně je naší redakci velmi nápomocná, a to nejen psaním rozhovorů s významnými lidmi ve Švédsku ve dvojznačném provedení, ale i různými zlepšovacími nápady, kterých má víc než dost, a tak je pro naší redakci nemalou oporou.
Milá Jitko, mám ještě jedno přání, aby Ti ten neuvěřitelný pracovní elán i chuť tvořit naše Pozitivky ještě lepší, než jsou, vydržely co nejdéle. Nechť je pro Tebe toto vysoké PAŠÁKOVÉ vyznamenání dalším povzbuzením ve Tvé další redakční činnosti.
Pavel Loužecký


Pašáka č. 22
◄  DOSTÁVÁ

Jitka
Vykopalová


Pašáka č. 21
DÁVÁ  ►

Blanka
Kubešová


04.10.06
 

No kdo jiný, přece náš Václav! Za všestrannou pomoc celým PN, členům redakce i řadovým přispěvatelům, kteří v něm mnohdy našli kamaráda, za obětavost, srdečnost i laskavý humor a otevřené srdce. V neposledním pak za článek JAK UČINIT SÁM SEBE ŠŤASTNÝM. Jestli si na můj popud tohle povídání někdo přečte, možná zakroutí nevěřícně hlavou. Jak může někdo za tak celkem okrajový článeček dostat Pašáka, když jsou PN plné článků daleko lepších, kreativnějších, více informativních...!?
To všechno je pravda. Jenže tohle není cena za literaturu, a já tu teď neskládám hold slohu a stylistice, ale poselství, které má každý čtenář možnost z oněch řádků vyčíst. Mám totiž pocit, že abychom si v dnešním světě plném dravosti uvědomili to podstatné, totiž co nás samotné učiní v běžném denním životě šťastné (a co pak může působit jako řetězová reakce i na ostatní), potřebujeme drobné články právě tohoto typu. Nazvala bych je „povídáním pro všední den.“ Vždyť trvale šťastné člověka neudělají peníze ani postup v zaměstnání, koneckonců přidáno nemůžeme dostat každý den a ani „růst“ se nedá do nekonečna.
Naopak, každý den máme příležitost být jeden ke druhému milí a ohleduplní, prokázat si vzájemnou drobnou laskavost, která nic nestojí. Bohužel právě na tohle jaksi nemáme čas...
Já  Tě v tom poznávám, Václave. Četla jsem Tvoji příhodu ze života už před několika týdny, a za pár dní zas. Vždycky po ránu, abych vůbec dostala odvahu vystrčit hlavu ze dveří. Do světa lidí, kteří Tvé povídání asi ještě nečetli...  
Blanka Kubešová


Pašáka č. 21
◄  DOSTÁVÁ

Václav
Židek

 

 


Pašáka č. 20
DÁVÁ  ►

čtenářka
Dana Vorlová
01.10.06

Chtěla bych dát PAŠÁKA všem, kteří se podílejí na Pozitivních novinách. PN jsou mým téměř každodenním pohlazením.
Přeji hodně dalších nápadů, čtenářů a vůbec - ať se vám všem daří :-)
S pozdravem
Dana Vorlová


Pašáka č.20

◄  DOSTÁVAJÍ

Pozitivní
noviny


Pašáka č. 19
DÁVÁ  ►

Blanka
Kubešová

16.09.06
 

PAŠÁKA bych zpětně ráda udělila paní Jarmile Moosové za příspěvek Řekne se - CIKÁNI….

„…a těm černým se vyhýbej...určitě by tě zbili… všiváci líní… číst neznají… psát neznají… žerou psy… fuj… chlastají a mlátí svoje ženy… o fracky se nestarají… jenom je plodí… stát na ně doplácí… my všichni… verbež jedna zlodějská…“

Není nic horšího než polopravda. Autorka článku se utkala s ničím menším, než se zakořeněnými předsudky mnohých z nás. Vybavila se mi nad ním vzpomínka na přípravy k natáčení televizního filmu Modrý kámen, který se okrajově zabýval i problémem Romů a jejich integrace do společnosti. Tehdy jsem měla příležitost s aktivistkou podobného Romského centra krátce spolupracovat a zkušenosti J.M. mohu jen potvrdit. Té mladé ženě nebylo nic zatěžko, našla jsem v ní plnohodnotného partnera. Příspěvků, jako je tento, je ve společnosti, všeobecně tíhnoucí k rasismu, potřeba třeba jako soli. Jarmila Moosová je dlouhodobě mojí favoritkou.
Blanka Kubešová


Pašáka č.19
◄  DOSTÁVÁ

Jarmila
Moosová


 


Pašáka č. 18
DÁVÁ  ►

Jitka Stošická

08.09.06

 

5
    klikněte na obrázek
Jitka Stošická

Pašáka č.18
◄  DOSTÁVÁ

Nemocnice
na 
Homolce
a její
personál


Pašáka č. 17
DÁVÁ  ►

Ondřej Suchý

15.08.06

Už jsem zde nechtěl nikomu dávat Pašáka,
ale jednoho si přece jen neodpustím:

Tu ho máš, sourozenče!

Za tu utajenou svatbu, kterou jsi překvapil dokonce i mě!
Ať jste spokojení a ať vás bulvár nechá na pokoji!
To Ti přeje bratr Ondřej


 viz  Jiří Suchý se podruhé oženil
Ondřej Suchý


Pašáka č.17

◄  DOSTÁVÁ

Jiří Suchý

 

Pašáka č. 16
DÁVÁ  ►

Jarmila
Moosová

24.06.06

Já se vám, lidi, stydím, ani si nedovedete představit, jak moc se stydím. To se nám to pašákuje, starým otřelým mazákům! Vždyť by to byla nesmírná ostuda, kdybychom ve svém věku při svých praktických zkušenostech a dovednostech ještě nic neuměli!
Dennodenně mě moje pracovní náplň vede k prohlížení všech nových přírůstků v našich novinách. Sem tam něco pochválím, sem tam pro dobro věci zkritizuji. Naposledy to byl přeexponovaný tulipán. Ne že bych tomu tolik rozuměla, ale když jsem se svých povolaných přátel ptala, proč se mi zdá být tak bledý, nabídli mi profesionální vysvětlení. A to putovalo na patřičné místo.
Když jsem ale po pár dnech osobně poznala jeho autorku, Michalku Stošickou, hanba mě fackovala. Ta malá, dvanáctiletá školačka nám pomáhá dělat profesionální noviny! Michalko, moc a moc ti děkuji. Doufám, že ti moje výtka příliš nepomačkala tvoje panenská křidélka. Pamatuj - trénink dělá šampióny! A ty jím jednou budeš. PAŠÁKA jako hrom ti s úctou posílám. Tvoje
Jarmila Moosová
 

 

  Pašáka č.16
◄  DOSTÁVÁ

Míša
Stošická


Pašáka č. 15
DÁVÁ  ►

Jitka Stošická

 

09.06.06


Pozitivci jsou skvělí všichni.
Tak ať se Vám všem všechno daří.
A vám dvěma obzvlášť, berušky.

 
5
    klikněte na obrázky
 


Pašáka č.15

 

◄  DOSTÁVÁ

Petra
Haasová

Jarmila
Moosová


Pašáka č. 14
DÁVÁ  ►

Zdislav
Wegner

09.06.06

A tak bych rád, kdyby to šlo, udělil pašáka všem organizátorům a porotcům literární soutěže, ale především paní Nachtmannové, která to vše měla "pod palcem". Jako kantor moc dobře vím, co to obnáší, ohodnotit štosy "slohovek".
Pašáka i těm, co darovali svá díla jako odměny pro vítěze. Pašáka těm, kteří to financovali, kteří s tím měli mnoho jiné práce, o které nemám potuchy.
Pašáka tomu, kdo s tím nápadem vůbec přišel - řada lidí, včetně mně, našla svou cestu k PN jen díky této soutěži.
Pašáka paní Rychterové, že smím poslouchat její písně. Kdyby jen věděla, jak to na mne působí. Ach jo. Ale možná to i ví.
Pašáka těm, kteří si v diskuzi dali záležet na tom, aby z ní byl
užitek. Jmenovitě zase paní Nachtmannová, která se rozhodla vyhledávat nové literární talenty, a pan Heller, který míní zalovit ve prospěch PN ve vodách nadějných fotografů.
Nakonec Pašáka s velkým P panu Teovi za to, že nás nenechává usnout na vavřínech.
Snad najdu způsob, jak se odvděčit všem výše jmenovaným a míněným i jinak, než pouze vyslovením "pašáka". Ještě není všem dnům konec.

Zdislav Wegner

 
   Pašáka č.14
◄  DOSTÁVÁ

Petra
Nachtmanová

Jana
Rychterová

aTeo


Pašáka č. 13
DÁVÁ  ►

Radim
Pavlík

27.05.06

Tímto uděluji svého PAŠÁKA Jarmilce MoosovéPavlovi Loužeckému.
Myslím, že si to oba zaslouží.
Za svou vstřícnost, člověčinu, upřímnost a ochotu poskytovat svá životní moudra bez jakékoli vypočítavosti.
Každá z těchto vlastností vykukuje z jejich slov s takovou samozřejmostí, až si člověk říká, kdeže byl celou tu dobu, že někoho podobného nepotkal.
Jsou-li Pozitivní noviny plné podobných lidí nejsem tu naposledy.
Radim Pavlík


Pašáka č.13

◄  DOSTÁVÁ

Jarmila
Moosová

Pavel
Loužecký


Pašáka č. 12
DÁVÁ  ►

Jitka
Dolejšová

26.05.06

Dávám PAŠÁKA panu PhDr. Zdeňkovi Hajnému a paní Emě Krulíkové.  
Panu Zdeňkovi Hajnému za jeho magické obrazy, vyzařující pozitivní energii, harmonii a pohodu.
Paní Emě Krulíkové za její umění organizovat, zařizovat, fotografovat, psát a zároveň tvořit pevné a laskavé zázemí.
A oběma těmto skvělým a skromným Lidem za úsměvy a Lásku, kterou kolem sebe stále rozdávají.
Kdo je znáte, víte, že dalších slov již netřeba…
Jitka Dolejšová


Pašáka č.12
◄  DOSTÁVÁ

Ema
Krulíková

Zdeněk
Hajný


Pašáka č. 11
DÁVÁ  ►

Jana
Reichová

19.05.06

Milý pane Loužecký!
Chtěla bych Vám dát  PAŠÁKA a zároveň  poděkovat za článek o „kochání“, nejen proto, že je to článek více než pěkný a neobvyklý, ale také  proto, že se mě dotýká přímo osobně.
To, co jste napsal, se mně již delší dobu promítalo útržkovitě ve vědomí,  snažila jsem se to sdělit  manželovi, ale nestihla jsem to nikdy vyslovit tak jasně, zřetelně a hezky.
Než jsem Váš článek přečetla, zaujalo mne na první pohled okamžitě právě to „kochání“, ale z docela jiných důvodů. Samozřejmě totiž, již při shlédnutí toho slova, jsem musela v tom momentě vidět a  slyšet pana Hrušínského. To se nedá zapomenout! I bez toho „kochání“ jsem ho vždycky obdivovala.
Ale zpět k Vašemu článku. Život opravdu spěchá svou vlastní cestou a těch, kteří převedli všechny hodnoty žití jen na peníze a úspěch  a o „kochání“ nemají nejen zájem, ale možná o něm ani nic neví, je mi upřímně líto. Stačí přeci jenom zmírnit rychlost, na chvíli zastavit a podívat se kolem té naší cesty a kochat se.
Jistě, člověk se nemůže stále jenom „kochat“, ale rozhodně na „kochání“ nemá, nesmí zapomínat. Ještě jednou Vám děkuji.
Jana Reichová


Pašáka č.11
◄  DOSTÁVÁ

Pavel
Loužecký


Pašáka č. 10
DÁVÁ  ►

 

Jarmila Moosová

17.05.06
Vážení, vystavuji se zde značnému riziku, že nabudete dojmu, že v té naší redakci zas tak moc práce není, když mám při všech těch každodenních čteních článků, jejich korekturách, při vší vlastní novinářské a literární práci ještě smysl vymýšlet Pašáky. Ale ono to tak vážně není a opak je pravdou.
Jednak je vymýšlet nemusím, protože těch, co si je s nejvyšší úctou a vážností zaslouží, mezi námi vůbec není málo, za druhé proto, že Jitka svoji práci v Galerii IN odvádí vskutku naprosto bezvadně. Ba co víc – přichází s návrhy na zlepšování a ony jsou ku prospěchu nás všech. Nevěříte? Tak prostě navštivte její galerii a přesvědčíte se sami! Za těch pár dnů, co Jituška ve svém teritoriu úřaduje, udělala už opravdový kus poctivé práce, do které vkládá svůj cit pro krásno – a že ho má!
Takže Jitu, tvoje ramínka jsou ještě relativně zdravá (užívej si toho, brzy se to změní), proto se bez váhání a poctivě OPAŠÁKUJ! Zasloužíš si to, kamarádko!
Jarmila Moosová


Pašáka č.10


◄  DOSTÁVÁ
       
        
Jitka 
      Stošická



Pašáka č. 9
DÁVÁ  ►

Jiří
Vlastník

15.05.05

Přečetl jsem si aktuální "číslo" PN a byl jsem dojat, což píšu beze vší mé ironie. Ondřej Suchý napsal o Oldřichu Dědkovi, možná postavičce v historii našeho kumštu nijak přehnaně významné, ale mě článek natolik potěšil, že jsem se konečně, ač nerad, rozhodl napsat trošku chvály na Ondřeje Suchého. Raději bych uveřejnil nějaké to rozverné psaní o jeho osobě, které tu mám v šuplíku, protože pěkné věci se nemají ničit mnoha pompézními slovy. Ostatně - nemohu si nějaké legrácky vůči ctihodnému kmetu, já chlapec o půl roku mladší, dovolit. A pěkné naše přátelství i jeho články jsou. Také musím najít chvilku a přispět svými vzpomínkami na ty báječné lidi, kteří tvořili krásu našeho mládí. Byli mezi nimi velikáni, kteří nás ohromovali svým uměním a myšlenkami, které se do skály tesat daly.
Ale byl tu takový Oldřich Dědek, Eman Fiala, Alois Dvorský a zástup jejich často zapomenutých kolegů, kteří na malé ploše dokázali plnit okolí hřejivým humorem a člověčenstvím. Snažíme se, aby se na ně nezapomnělo, kéž by si co nejvíce lidí našlo alespoň občas chvilku a zastavili se nad jejich uměním, odkazem. Obohatí je neméně než Shakespearové a Werichové a spol. A já doufám, že především Ondřejova skutečně impozantní práce na tomto poli bude nalézat čím dál více pochopení. Ani už nedoufám, že u televize a státních institucí, ale u lidu, kterému se říká prostý. Když spolu vzpomínáme na své mládí rockerů, na muziku, divadlo a filmy, kterými jsme dokonce občas i pohrdali, a které nás přesto formovaly, přemýšlíme nad tím, jak velký význam tyto návraty mají. Ano, mají. Bez občasných návratů k tomu pěknému v historii, co je uloženo v každém z nás, návratům zbaveným předsudků a emocí, nelze jít tou správnou cestou dál. A blbě se pak žije.
Tož, Ondřeji, se skřípěním zubů musím konstatovat, "seš dobrej" a piš, piš a piš. Ovšem - kéž by to šlo, aby jsi mohl vynechat články, jako ten poslední. Potkal jsem pana malíře Savvase Vojatzoglu jen krátce, ale jeho charisma mě okamžitě okouzlilo. I on jistě patřil do toho světa, který bychom oba chtěli mít kolem sebe. Je mi to líto. Vlastně hlavně proto píšu tyto řádky a do humoru mi moc není.
Jiří Vlastník

 

Pašáka č. 9
◄  DOSTÁVÁ

Ondřej
Suchý


Pašáka č. 8
DÁVÁ  ►

Martina
Pfeffer

 1

1.05.06
Tedy jako údajná předsedkyně FAN KLUBU PAŠÁKU se musím přiznat, že jsem k této funkci přišla jako slepý k houslím. Vlastně všechno začalo díky mému elektronickému „Liebesbriefu“ Pavlovi  Loužeckému.
Chtěla jsem se stát členkou jeho fan klubu. Vždy se těším na všechny jeho myšlenky psané opravdu od srdce, každý jeho článek mě nejen zapálí k přemýšlení o životě, ale hlavně zahřeje u srdce. Z jeho článků si vždy odnáším plný ranec citu a krásna. Za to má u mě velkého pašáka a kromě toho mu blahopřeji k narozeninám!
Jenže on, ve své neobyčejné skromnosti, se svého fanklubu vzdal ve prospěch nás všech pozitivců, a tak spolu s Václavem Židkem „zplodili“ jeden skvělý KLUB. A já jsem se stala funkcionářkou! Hip hurá a děkuji!

Dále bych chtěla opašákovat Václava Židka. Ve velmi krátké době jsem poznala člověka, který mi neobyčejně přirostl k srdci, jeho něžný humor hladí, a nad jeho starostlivostí, abych se v PN cítila jako doma, se vždy musím pousmát. Velice si ho vážím jako člověka i jako skvělého spisovatele. Zkrátka: Milý Václave, s Tebou mě baví svět!
Martina Pfeffer


Pašáka č. 8

◄  DOSTÁVÁ

Pavel
Loužecký

Václav
Židek

 


Pašáka č. 7
DÁVÁ  ►
Martina
Pfeffer

11.05.06

A ještě jednoho úplně osobního pašáka pro moji skvělou přítelkyni Aničku Vaďurovou.
Je nejen výbornou náčelnicí našeho divadelního spolku ve Vídni, ale i neuvěřitelně přímý, čestný a charakterní člověk. Neznám nikoho stále tak optimisticky naladěného, jako je ona.
Za poslední rok mi dokázala dát neuvěřitelnou sílu a sebevědomí, překonat všechny velké bolesti a porážky. Je to moje máma, která mě učí proplouvat životem, a já jí za to miluji.
A díky ní mám dvě nové rodiny: divadelní spolek Vlastenecká omladina ve Vídni a Pozitivní noviny v Praze. Aničko, jsi opravdový PAŠÁK!
Martina Pfeffer


Pašáka č. 7

◄  DOSTÁVÁ

Anička
Vaďurová


Pašáka č. 6
DÁVÁ  ►

 

Helena
Jarešová

11.05.06
 
Kdybych našla správná slova, která by vyjádřila moje potěšení ze čtení Pozitivních novin, tak bych chválila všechny autory, kteří mají co říct takovým čtenářům, jako jsem já. Počítač je nyní můj největší koníček, pro který zanedbávám i procházky. Dcera mi řekne, proč nejdeš na vzduch, a já odpovím, že mám otevřené okno. Díky všem, jste opravdu PAŠÁCI.
A ještě k dnešním narozeninám Pavla Loužeckého: Jen tak dál a hodně úspěchů v práci i v osobním životě.
Dala jsem na vaši radu, a protože té chvály již od dětství nebylo nikdy dost, tak se ráda probírám fotkami, a dodatečně se musím pochválit. Pochválit za to, že jsem taková, jaká jsem. Otec to nikdy nedělal, ten chválil hospodské kamarády a na nás mu nezbylo, nevadí. Pochválíme se sami - třeba nyní místo těch, co na to zapomínají. Udělejte to také a bude vám dobře.
Helena Jarešová


Pašáka č. 6


◄  DOSTÁVÁ


autorský
kolektiv

POZITIVNÍCH
NOVIN
(včetně H.J.)

&
Pavel
Loužecký
 


Pašáka č. 5
DÁVÁ  ►

Jarmila Moosová


10.05.06
 

Teda lidi, vy jste se rozpašákovali! Příklady táhnou - platí bezvýhradně.
Když mě Václav s Pavlem pobídli, ať také pošlu svého Pašáka, moc se mi do toho nechtělo. Ne proto, že by snad nebylo komu ho dát - to už je přece z předchozího poplácávání tady patrné. Jenom jsem si myslela, že zkrátka nemusím být ve všem v první linii. Ale jak tak tady čtu ta bouřlivě veselá slova chvály, nedá mi to, abych přece jenom včas nepřinesla svůj podíl.
A ten můj PAŠÁK tentokrát letí na ramínko člověka, kterého také všichni dobře znáte. Když jsem se před pár týdny ocitla v Praze za účelem setkání s panem Milošem Nesvadbou, takřka jsme o sebe klopýtli přede dveřmi jeho domu. Já s připraveným diktafonem v ruce, pan Nesvadba s kapesníčkem přes nateklá ústa. S vidinou plánovaného rozhovoru pro naše noviny jsem se v tu ránu rozloučila. Nikdy nezapomenu, s jakou starostlivostí mi však ten vzácný muž nabízel náhradní možnosti. Nechtěl mě nechat v žádném případě odjet s nepořízenou a svoje odpovědi zaznamenal částečně v čekárně zubní ordinace, částečně pak doma těsně před odchodem do divadla, v rukopise.
Když mi ho pak o dvě hodiny později předával, nechyběl mu úsměv. Řeknu vám, nevím, nevím, jestli bych byla schopná v takovém rozpoložení myslet na cokoliv jiného, než na svůj bolavý zub a oteklou tvář. Vím, o čem mluvím, znám to. Takže, pane Miloušku, ten můj první PAŠÁK patří právem právě vám.
Jarmila Moosová


Pašáka č. 5
◄  DOSTÁVÁ


Miloš
Nesvadba


Pašáka č. 4
DÁVÁ  ►

Pavel
Loužecký

 10.05.06
 

Rád bych tohoto výjimečného PAŠÁKA věnoval - sice pozdě, ale přece - osobě, která toho pro dobrou náladu a srandu udělala ve svém životě maximum.  Jan Werich se v knize KDYŽ UŽ ČLOVĚK JEDNOU JE ...  rozepsal na téma PAŠÁCTVÍ skrzevá jednu paní  tak krásně a opravdově a hlavně pravdivě, že si za to nesporně zaslouží OBRPAŠÁKA a vytesat tato slova do kamene:

„Já znám jednu paní, už dlouho, a já vám povím, ona vypadá báječně, vždycky se pěkně strojí a jako kdyby vůbec nestárla, ačkoliv já ji znám tak dlouho, že vlastně už jí musí bejt ňákejch pár pátků, ale vůbec to na ní není vidět a vždycky je upravená, elegantní a vždycky říká příjemný věci. Nikdy jsem neslyšel, že by chodila kolem, a jako většina lidí že by jouvejovala a říkala: No a co říkáte tomu, a jé ...
Tudle mě volala kvůli něčemu, někde jsme večeřeli, a ona najednou volá a říká, jak to bylo fajn a že ji to bavilo a začala mně říkat takový příjemnosti – no, kdo rád neslyší příjemnosti o sobě, já aspoň jo, sice jako dělám, že ne, ale jo, já to rád slyším. A když už toho začala říkat moc, tak jsem jí řekl: Počkejte, ale vy opravdu dovedete říkat příjemnosti, opravdu dovedete člověkovi spravit náladu. A ona mně do toho telefonu povídá: No, já si myslím, že se to má lidem říkat, víte, já si myslím, že hlavně když je to pravda, si mají lidi říkat příjemný věci.
A já sakra jsem se nad tím zamyslel a povídám: No vlastně jo, proč ne?
A ona povídá: Copak jste si nevšim, že v poslední době lidi, když můžou mluvit o někom pochvalně, když můžou o někom říkat jenom dobrý věci, tak radši mlčej? Ale jakmile je nějaká příležitost říkat o někom něco špatnýho, něco nepříznivýho, tak najednou všichni, jeden přes druhýho, si skáčou do řeči.
A já jsem povídal: Počkejte, vy máte, ženská, pravdu. Najednou jsem si vzpomněl, že z těch dopisů, co dostávám, jich většina je o tom, že život není žádná radost. Já to chápu, já ty lidi chápu, každej považuje to svý neštěstí, křivdu, prostě to, co ho potkalo, vždycky za nejdůležitější, protože každej z nás jsme svým způsobem střed světa.“
Jan Werich  (O říkání příjemných věcí, lidstvu a historické pravdě)

Pavel Loužecký


Pašáka č. 4


◄  DOSTÁVÁ


Jan
Werich

 

Pašáka č. 3
DÁVÁ  ►

Petra
Haasová

 
10.05.06
 

Já chci také dát Pašáka!! Pašáky!!!
Svojí nové rodině, která mě, osobu neznámou, přijala s otevřenou náručí a každý den mi do žil vlévá pozitivní pocity.
Moji milí noví přátelé, otevírá se mi s vámi nový svět, díky vám za něj a díky jemu za vás! 
Jmenovitě? Paní Alence Heinové za to, že mě „uvedla“ a držela mě nad vodou, než jsem se naučila „plavat“. Pavlovi Loužeckému – díky za to, že jste mě vyslali k tolika čtenářům a díky za milá, povzbudivá slova.
Mimochodem – v reakci na historicky prvního Pašáka, můžu? Uděluji Pašáka své nejmilejší kamarádce Janičce Piarové, módní návrhářce a tvůrkyni úžasných korálkových šperků za to, že mě držela nad vodou, když mi bylo ouvej. Za to, že mě učí být nad věcí a usmívat se, i když mi teče do bot. Díky, Jani, kdybys byla chlap, tak si tě vezmu J.
Uděluji Pašáka Václavu Židkovi za jeho přátelská slova a vůbec – přátelství, ač na dálku. Jarmilce Moosové – za bezprostřední a milé dopisy a stisknuté palce. A všem ostatním za jejich myšlenky, které s nimi můžu sdílet,  které mě posunují dopředu a dávají mi pocit, že….ŽIVOT JE KRÁSNÝ. Je mi s vámi všemi moc dobře. Díky.
Petra Haasová
 


Pašáka č. 3
◄  DOSTÁVÁ


Alena
Heinová

Pavel
Loužecký

Jana
Piarová

Václav
Židek

Jarmila Moosová


 

Pašáka č. 2
DÁVÁ  ►

Václav
Židek


10.05.06

Rychle, rychle, řekl jsem si, než mne předběhnou jiní, a já tak přijdu o tu možnost hned v začátcích našeho KLUBU udělit druhého PAŠÁKA.
Nejbližší moji přátelé vědí, že mám po řadu měsíců silné bolesti v  rameni a dneska konečně vím, co je toho vlastně původem. Ano, může za to Pavel (na někoho to přeci svést musím), který mi často káže se po rameni pašákovat, až někdy hrozí, že mi ruka upadne.
Takže, milý Pavle, po přečtení prvního PAŠÁKA, abych nezůstal nic dlužen, dej si společně s mou zástupkyní Jarmilkou Moosovou PAŠÁKA číslo dvě. Za co?
No přeci za to, že chci na vás denně, a to i o sobotách a nedělích, plnění různých úkolů, chci na vás nekompromisně potvrzovat příjem všech mých mailů, kterých je na stovky měsíčně, hlídám vás jako ostříž, aby byly dodrženy všechny slíbené termíny a vyžaduji na vás někdy nemožné, a vy to všechno bez odmlouvání plníte. Věřte mi, že bych nechtěl být na vašem místě a jsem rád, kde jsem. Vím, že to nemáte se mnou lehké, a proto si vás nesmírně vážím, že jste to se mnou doposud vydrželi a neposlali mne někam. Je toho opravdu strašně moc, až jsem občas sám sobě protivný, zvláště když se brzy ráno podívám do zrcadla.
Takže moji vážení kolegové, Jarmilko a Pavle, dejte si PAŠÁKA, a jedno vám mohu doporučit – v budoucnosti střídejte v pašákování ramena, abyste nedopadli jako já!
 
P.S. Jo a ještě něco - nedávno mi telefonovala jedna naše čtenářka, podle hlasu musela být určitě půvabná (jak jinak), a  já celou dobu okouzleně naslouchal jejímu příjemnému hlasu, jak chválí články mého šéfa, jako by tam jiné nebyly. Měl jsem radost, ale později ještě větší lítost, kejval jsem hlavou jak ten osel a trpělivě čekal, kdy také pochválí mne. A ona nic! Stále jen pan Loužecký a zase pan Loužecký, až jsem z toho začal být nesvůj, obsypala mě svědivá kopřivka, okousal jsem si všechny nehty a nic to nebylo platné. O mně ani zmínka. Už jsem si pomalu s pláčem říkal, proč vůbec píšu, když to nikoho nezajímá. Kdyby už v té době existoval FAN KLUB PAŠÁKŮ, tak bych v něm sám sobě hned udělil Pašáka, že jsem to vydržel, a bylo by mi hned lépe. Cítím to ve vzduchu, tenhle klub bude skvělý a bude nám v něm všem dobře.
Václav Židek


 

Pašáka č. 2
◄  DOSTÁVÁ


Pavel
Loužecký

a
Jarmila
Moosová



 

 

Pašáka č. 1
DÁVÁ  ►

Pavel
Loužecký
09.05.06

Už dlouho se mi Vašík ve slabých chvilkách tklivě svěřuje, proč nejsem ženská ...!? (zjevně inspirován filmem Na samotě u lesa). Pro ty méně chápavé uvádím, že naráží nikoli na to, že by chtěl mít doma medvěda v sukních, ale na to, jak si spolu krásně i na tu dálku rozumíme.
A v podtextu samozřejmě oprávněně úpí nad nesnesitelnou těžkostí manželského bytí, kterému jsme nuceni oba již drahnou řádku let vzdorovat.  Za to mu tedy opravdu musím dát velkého PAŠÁKA, protože mi tím pokaždé dodá obrovskou sílu. Vědouce, že je na světě chlap, který mi rozumí, snášejí se mi hned mnohem lépe nepřetržité ústrky v podobě řečí typu: "Ty už zase sedíš u těch děsnejch Pozitivních novin?"
V tom okamžiku si vždycky vzpomenu na svého věrného druha, sedícího stovky kilometrů daleko taktéž u PC bedny, kterak i on si zoufá nad nekončící záplavou e-mailů a úkolů, hrnoucích se na něho ze všech stran jako "odměna" za jeho obětavou a záslužnou práci pro Pozitivní noviny.
Takže - Vašíku - za všechno, co jsi pro mě udělal, děláš a ještě uděláš (a ne, že ne!) se vopašákuj od hlavy až k patě.
Já už jsem to sice mnohokrát prohlásil i napsal, ale teď to konečně můžu říct naplno: Nechtěl bych bejt tvoje ženská, protože bych pak s tebou nevydržel. Zaplaťpánbůh za to, že jsi chlap!
Pavel Loužecký
 


Pašáka č. 1
◄  DOSTÁVÁ

Václav
Židek

Své PAŠÁKY zasílejte ke zveřejnění na adresu:    redakce@pozitivni-noviny.cz  

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 11. 2011.